Drahá česká levice, musíme si promluvit o antisemitismu

Jonáš Kreisinger se kriticky vyjadřuje k článku Marka Křiklána na webu socsol.cz a upozorňuje, že radikální levice by se měla důsledně vyvarovat tendencí sklouzávat k dogmatismu a vyhrocenému bipolárnímu myšlení.

Nedávno vyšel na webu časopisu Solidarita článek Pokřik nad „zeleným antisemitou“. Tento článek vyjádřil solidaritu s Matějem Stropnickým poté, co jeho setkání s palestinským velvyslancem vyvolalo bouři ve sklenici vody. Samotné setkání dvou nepříliš vlivných politických aktérů nám komentovat nepřísluší. Výše zmíněný článek nicméně odkryl dva z mnoha problémů české radikální levice – dogmatické myšlení a antisemitismus.

„Solidarizovat s Palestinou“ představuje  jedno z dogmat, která tvoří tradiční český levicový balíček. Kdo se dost vehementně nevyjadřuje proti Izraeli, není dobrý levičák a k vlámání se do otevřených dveří poslouží i reakce na tak bezvýznamnou attention whore, jakou je Jiří X. Doležal. Do stručného rétorického poplácání se po vlastních zádech autor nezapomněl přihodit hned několik argumentů a myšlenkových procesů, které by měly být v prostředí progresivní levice považovány takříkajíc za chucpe.

Levicový antisemitismus často vyvstává na základě podpory palestinského práva na sebeurčení. Místo toho, aby kritizoval jednotlivé kroky izraelské vlády, což samo o sobě žádný antisemitismus není, však zpochybňuje právo na existenci samotného Izraele. Izrael je považován za stát, který nikdy neměl vzniknout. Je mu připisovaná až absurdně rozsáhlá moc a vliv na vládu USA a Velké Británie.

Antisemitismus se často projevuje skrze dvojí standard. Na Izrael jsou aplikovány jiné hodnotící principy než na ostatní státy. Zatímco činy mnohých ultrakonzervativních uskupení z druhé strany konfliktu (Hamás, Hizballáh) zůstávají nepovšimnuty, či jsou dokonce omlouvány jako emancipační „antikoloniální násilí“, Izrael schytává kritiku i za věci, u kterých se nad ostatními státy nepozastavíme. V jiných případech je totiž běžné rozlišovat mezi kroky vlády a vlastnostmi národa, který ji zvolil. Avšak v případě Izraele se tento rozdíl stírá.

Uplatňování dvojího standardu
Hned v úvodu zmíněného článku se autor podivuje nad tím, že liberálové, se kterými často sdílí „tolerantní postoje“, jsou vůči Stropnickému kritičtí, což je prý alarmujicí zejména „u lidí k židovství se přímo hlásících“. To lze považovat za kolektivní dvojí metr na základě etnicity a vyznání par excellence. Každý, kdo se „hlásí k židovství“, by měl podle autora mít automaticky názor na partikulární nacionalistický konflikt, byť se odehrává třeba na druhém konci světa. A chraň bůh, aby si dovolil mít názor jiný než propalestinský. Zatímco podpora palestinské ultrapravice je přinejmenším tolerována, Žid v očích levicových dogmatiků získává právo na svou identitu až s kritikou státu Izrael. Za skutečné i domnělé činy státu Izrael jsou tak činěni odpovědnými na základě své etnicity lidé, kteří nejsou jeho občany a nemusí k němu mít žádný reálný vztah.

Autor dále předkládá příklad těch „dobrých Židů“, kteří kritizují Izrael. Jedná se o normu, která není aplikována na žádné jiné příslušníky etnika, národa či vyznavače náboženství. Zmínění několika k Izraeli kritických intelektuálů židovského původu slouží jako omluva: „Nejsem antisemita, protože znám tyhle fajn Židy“. Kde už jsme to jenom slyšeli? „Nejsem rasista, znám jednoho slušného Cikána...“ Zároveň se jedná o požadavek, který levice jindy tolik kritizuje. Copak požadujeme, aby se muslimové omlouvali za teroristické útoky? Nebo aby se Romové omlouvali za ty Romy, co kradou? V tomto srovnání se autorova argumentace příliš neliší od argumentace různých „slušných Čechů“.

Vrchol celého článku přichází těsně před koncem, kde se autor pohoršuje nad tím, že v památníku na místě bývalého koncentračního tábora v Osvětimi jsou k vidění izraelské vlajky. Je nutné připomenout, že šoa a vznik Izraele nejsou na sobě nezávislé události.  S tím souvisí i vnímání židovské historie poznamenané šoa a ústící do vzniku Izraele. Izraelskou vlajku nesoucí symbol Davidovy hvězdy, kterou byli Židé nuceni nosit za války, je nutné chápat i jako pietní symbol. Izrael se považuje za pojistku proti všem dalším šoa.

6042359975_9f2a6d07b7_b Některé památníku v Osvětimi jsou k vidění izraelské vlajky, jež tu však slouží jako pietní symbol. Proč to někoho pohoršuje? Foto flickr.com

Je-li u jediného státu na světě,  Izraele,  zpochybňováno jeho právo na existenci, jedná se o antisemitismus. Každý národ je politický subjekt a směřuje k autonomii. Proč by tedy pouze židovský národ neměl mít právo na vlastní stát? Zároveň se vnucuje otázka, jestli by taky vzbudilo autorovo pohoršení, kdyby v Osvětimi vlála vlajka Íránu, Německa nebo třeba Evropské unie. Autor v tomto bodě nekriticky posuzuje společnost podle činů vlády.

Kéž bychom byli podobně kritičtí sami k sobě. Zatímco smrt tisíců lidí na evropských hranicích zůstává bez povšimnutí, každý čin izraelské vlády může být interpretován jako výkon vůle světového židovstva. Bylo by správné považovat všechny Rusy za příznivce ruské imperiální politiky? Nebo každého Turka za příznivce tureckého fašismu? Evropská unie, jíž jsme všichni občané, nese skrze politiku uzavřených hranic odpovědnost za tisíce mrtvých. V textech českých dogmatických levičáků ale místo reálné kritiky Pevnosti Evropa najdeme jen ploché výzvy k solidaritě. Kritizovat národ z druhé strany moře je o mnoho komofortnější než řešit vlastní špínu za nehty. Jak by z pohledu autorovy optiky kolektivní viny dopadl český „lid“ a „národ“?

Konečný rozpor v autorově argumentaci už pouze dokresluje absenci jakéhokoli zbytku kritického myšlení. Zatímco upozorňuje na nebezpečí budování státu na základě etnicity nebo náboženství, jedním dechem vyjadřuje nekritickou podporu Palestincům, tedy jednomu z etnik figurujících v tomto konfliktu. Jakou progresivní politickou sílu tímto vyjádřením autor podporuje? Podobně jako jiné nacionalistické konflikty, ani ten izraelsko-palestinský nelze vyřešit selektivní podporou jedné ze stran. Palestince nemůžeme považovat za nějak výjimečný a z principu progresivní národ. Rozdělování států a národů na ty „dobré“ a „špatné“ je vždy arbitrární a nekritické. Bez kritiky antisemitismu, nacházení progresivních aktérů na obou stranách a konceptů, hledajících řešení mimo hranice národnosti, vyznání a etnicity, je řešení konfliktu nemožné.

Jakkoliv zde mohl vzniknout dojem, že v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ani zdaleka tomu tak není. Důsledná a levicová kritika je podle mého názoru vždy antinacionální a protistátní. Podpora jakékoliv ze stran proto konflikt neřeší, ale naopak podněcuje. Levice se musí vymanit z dogmatismu a bipolárního myšlení. Kritika ideologických pozic uvnitř levice je proto možná ještě důležitější než kritika buržoazní maloměšťácké ideologie. Zdá se mi nešťastné, že člen organizace, která se 17. listopadu přihlásila k antikapitalistickému bloku antinacionální demostrace, vyjadřuje pro-národní a antisemitské postoje. V době, která hrozivě připomíná časy před 2. světovou válkou, je nutné dát jakémukoliv antisemitismu facku zleva.


A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Praha

Autor tomu zřejmě moc nerozumí Úterý, 21.Března 2017, 10:59:50

Autor se pustil do kritiky problému, kterému buď moc nerozumí, nebo manipuluje s fakty.

Palestinci se rozhodně nedefinují jako etnikum, jsou to prostě obyvatelé Palestiny, muslimové, křesťané, ateisté. Národ z nich "udělalo OSN", když nesmyslně zřídilo stát Izrael proti vůli všech okolních států a to už v době, kdy bylo známo, jakým problémem zřizování států shora - na příkladu Libérie. To není ani proti černošské, ani proti židovské, to je oprostě historická zkušenost.

Sionismus vykazuje všechny prvky rasismu a jako takový by měl být posuzován.

Zločiny Izraele na obyvatelích Palestiny jsou odporné, nezadají si s nacistickou okupací a mezinárodní společenství je ignorovalo desítky let výměnou za udržení pozic na blízkém východě. A to je třeba říkat nahlas.

Ignorovat zločiny Izraele jen proto, že předkové některých zločinných politiků, vojáků či policistů trpěli za II. světové války je iracionální.


Ivo Horák - Praha 3

První příspěvek do diskuse považuji za krajnost Úterý, 21.Března 2017, 11:42:11

Každý stát nějak vznikl, také Izrael nebo Československo, pane Tožičko. Při všem svém pochopení pro vznik ČSR před skoro 100 lety, jež jsem tu někdy vyjádřil, musím konstatovat, že zřízení státu Izrael bylo daleko důvodnější. Také étos, který tento nový stát s sebou nesl, zřejmě (ještě) překonal u nás docela silně vnímaný étos prvorepublikový. Palestinci měli stejnou šanci mít svůj stát jako Izraelci, jen ji promarnili. Nyní jen tolik.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Zapamatujme si páně Tožičkovo pohrdání OSN Úterý, 21.Března 2017, 11:48:37

Pro případ, až se tady zase objeví z jemu spřízněného tábora povyk, že někdo k nějaké akci neměl mandát OSN.

Martin Profant - Praha 7

Už jsem si zvykl, že jsem antisemita Úterý, 21.Března 2017, 12:41:41

Trochu mě to mrzí, protože v České republice se tu a tam bohužel projevy toho, co se kdysi česky nazývalo antisemitismus, objevují. Není jich naštěstí příliš, jsou subkulturní a kompromitují svoji blbostí sama sebe.

Docela si myslím, že v takové situaci není vhodné zavedené a potřebné slovo likvidovat tím, že ho nesmyslně -- a přímo či nepřímo z ideologických důvodů -- rozšířuji na každého, kdo si myslí, že státní teror vykonávaný prostřednictvím armády se má měřit v určitých ohledech jiným metrem, než zločiny těch, kteří proti takovému teroru bojují. a kdo si nemyslí, že izraeli se má měřit jiným metrem než ostatním státům.

Ani Matěj Stropnický, ani naprostá většina kritkků izraelského státního teroru neupírá státu Izrael právo na existenci. Ono totiž věty: "neměl vzniknout" a " nemá právo na existenci" jsou hodně rozdílné.

Jsem například přesvědčen, že Československo nemělo nikdy vzniknout, že je důsledek kolosálního selhání Kakánie. Rozpad tohoto podunajského soustátí destabilizoval region, vyostřil národnostní konflikty ve zbytkových státech a byl jeden z důvodů světové války. Přesto by mě nepadlo upírat Československu a jeho nástupnickým státům právo na existenci.

Martin Profant - Praha 7

Ivovi Horákovi Úterý, 21.Března 2017, 13:22:3

Ano, vznik státu Izrael byl důvodný. Udělali jsme v Evropě kolosální pr ..s a potřebovali jsme morální gesto, abbychom se cítili jiní. Jen jsme to morální gesto udělali na úkor někoho, kdo s tím neměl nic společného.

Ivo Horák - Praha 3

Martinu Profantovi Úterý, 21.Března 2017, 16:43:48

Co se týče genocidy židů nelze v žádném případě soudit o Evropě jako celku. Nelze si ani myslet, že po válce všude převládal pocit provinilosti vůči židům. Také Británie se zrovna takto nechovala. O vzniku států Izrael a Palestina ostatně nerozhodla jen Evropa, ale OSN. Na území závislého území, britského mandátu, tehdy žilo židů asi 35%. Židovský stát měl zaujímat především pouštní oblasti. Přesto židé historickou nabídku přijali, zatímco Palestinci nikoliv. Z války, kterou začaly arabské státy, vyšel Izrael posílen.
Poznámku, že Československo nemělo vzniknout, mohu v uvedeném smyslu přijmout, ale nemá valného smyslu takto uvažovat. To bychom klidně mohli říct, že ani ta „Kakánie“ neměla vzniknout a tak bychom se mohli vracet třeba i před stěhování národů a klidně na závěr konstatovat, že neměl zaniknout starověký Izrael, čímž bychom uznali historické právo židů na starou vlast.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Poznámka na okraj diskuse Úterý, 21.Března 2017, 21:38:42

Pan Tožička má jen krůček k tomu, aby tu stalinisticky začal odhalovat spiklenecká centra sionistických zrádců, jak tomu chtěl Stalin koncem 40. a na počátku 50. let. Inu Trockij neměl od Stalina daleko.

Na místě pana Profanta bych se zdržel hanlivého označení Království a zemí v Říšské radě zastoupené a Zemí svaté Štěpánské koruny uherské, to bych se raději přidržel oficiálního názvu. Protože říše rakousko-uherská zanikla proto, že její největší výhoda, tedy mnohonárodnostní a nenárodní charakter se vlivem rostoucího nacionalismu ve světě stal v kontextu Evropy jeho největší nevýhodou. To věděli i významní představitelé radikální evropské levice, u nás např. Bohumír Šmeral.

Martin Profant - Praha 7

Ivovi Horákovi Středa, 22.Března 2017, 09:36:32

Asi bych nemohl říci, že Kakanie neměla vzniknout, jestliže problématičnost meziválečného Československa odvozuji právě ze ztráty velkého multinacionálního středoevropského státu.
Tady nejde o argument historickým právem, ale schopností státu zajišťovat své funkce a konstelací oddalující možnost války.
Diskutovat o tom, jestli jsme v roce 1918 měli na rozbití Rakouska historické státní právo mi opravdu nepřijde o mnoho smysluplnější, než zda má historické právo na domov v Izraeli potomek judaizovaného chazarského kočovníka, jehož rodina mluvila nejméně po dvě staletí příšerným dialektem němčiny promíšeným mnohem víc slovanskými než hebrejskými slovy. My jsme už té krvavé monarchii nemohli důvběřovat a Židé podobně v roce 1945 příliš důvodů důvěřovat kterémukoli evropskému státu.

Ale nemá asi smysl diskutovat o příkladu, který měl věc ozřejmit. Způsob vytvoření Izraele z vůle mocností viditelně předznamenával spoustu prakticky neřešitelných problémů -- to není moje pozdní jasnozřivost, stačí číst dobová vyjádření. Stalo se, odestát to nejde a nikdo není oprávněn upírat lidem jejich domovy a bezpečí těch domovů alespoň na úrovni, ke kterým se slušné státy zavázaly na úrovni mezinárodních smluv.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Středa, 22.Března 2017, 09:41:56

Inu, to co se rozpadlo v roce 1918 byla Kakánie. Senilní soustátí, ve kterém se ve Vídni říkalo "Být Čechem není přímo zločin, ostuda ano." a v Praze se nesměl posílat telegram v češtině. Pokud si takhle představujete rovnoprávnost, budiž. Ano, ideologicky ten senilním zakrvavený řežim žvanil ještě pořád o rovnoprávnosti národů.

V jednom si s dnešní Izraelí podobný. Měl čas provést reformy a přežít.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 22.Března 2017, 14:52:15

Tvrzení, že je stát Izrael nějak shora zřídilo OSN, nebo že v jeho základech leží dokonce něco tak chimérického jako morální gesto Evropanů, jsou přehnaná.
Ne že by uvedené věci neměly žádný význam, ale kořeny současného Izraele jsou mnohem mocnější. Sionistické hnutí bylo plně zformované a (sebe)vědomé už na začátku 20.století a Židé se do Palestiny stěhovali už před válkou. Holocaust byl ve své hrůzostrašnosti "jen" konečný impuls k vytvoření židovského státu, drasticky účinný katalyzátor. A OSN zkrátka nějak balancovala na hranách dějinného pohybu.
Kdyby byl stát Izrael pouhý "kulturní konstrukt" nadiktovaný shora, bylo by nemožné, aby vykazoval takovou životaschopnost.

O konkrétních vinách se dá bavit dlouze,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
--------------------------------

Nicméně upřeme oči do budoucnosti.

Když si nalijeme čistého vína --- dvojstátní řešení je už nerealizovatelné.
Ono možná bylo nerealizovatelné už v časech mírových rozhovorů pod patronací Billa Clintona, kdy bylo k dvojstátnímu řešení nejblíž. Jak by vypadalo ono pozemní spojení Gazy a Záp. břehu? Byla by to vyvýšená dálnice přes území Izraele obehnaná pětimetrovým plotem, lemovaná strážními věžemi a probodaná podjezdy???
Vždyť je to směšné.
Navíc už ani Záp. břeh jako jednolité území dávno neexistuje,,,,,,,,,,

Vždyť v konečném důsledku je Izrael a Palestina jedno území. Ne dvě. Je to místo "mezi řekou a mořem". Myšleno Jordán a Středozemní, samozřejmě.

Navíc dnes je samotný Izrael silně multikulturní zemí - znovu doporučuji snímek izraelského režiséra Koshashviliho "Pozdní sňatek" z prostředí silné gruzínské komunity.

Osobně nevidím jinou možnost, než že Izraelci a Palestinci naučí žít ve společném státě.
Že křivdy budou ne zapomenuty, ale odpuštěny.
Sním o časech, kdy budou mít obyvatelé této země na pasech napsáno buď Israel/Palestine, nebo Palestine/Izrael, podle libosti, ale vždy obě jména,
a kdy arabský ministr zahraničí v izraelsko-palestinské vládě přivítá toho našeho slovy "Vítejte v Palestině. Vítejte v Izraeli."

Myslím, že by měl svět napnout síly tímto směrem...

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 22.Března 2017, 14:56:48

P.S. A co třeba tenhle článek

http://a2larm.cz/2017/03/koser-hooligans-rasisticke-peklo-zidovskych-ultras/

Neměla by být informace, že je Bejtar velmi výjimečný klub ve svém rasismu, ale v drtivé většině izraelských klubů vedle sebe židé a arabové hrají běžně bez nějakého vyšilování, mnohem VÍCE v článku vidět???

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Panu Profantovi, Středa, 22.Března 2017, 21:23:21

Je otázka, zda bylo nutné posílat v Praze, jednomu z největších německy mluvících měst v Evropě, přitom nikoli největším z česky mluvících měst - tím byla více Vídeň a Chicago, telegram v češtině...

Rozhodně to nebylo horší než když československým státním zaměstnancům např. na železnici, na poštách, v tabákových, muničních továrnách a zbrojovkách, bylo zapovězeno v práci mluvit jinak než ve státním jazyce – zde musel např. Němec mluvit se zákazníkem nebo se svým spolupracovníkem, též Němcem českých zemí, pod trestem jen česky. Nebo železničář, Němec prodávající jízdenky nesměl podle předpisu ani v německých sídelních územích pod sankcí rozumět požadavku či dotazu pronesenému v němčině a musel odpovídat zásadně ve státním "jazyce československém".

Předpokládám, že uznáte, že z českých nacionalistických pozic nebylo legitimní nahrazovat staré Rakousko poněkud umělým Československem, které mělo všechny nevýhody tzv. Kakánie, ale žádnou z jejích výhod. Jak ono Československo dle vašeho stylu nazvat? Superkakánie?

Tomáš Tožička - Praha

Zločiny státu Izrael nelze skrývat pod nesmyslná obvinění Středa, 22.Března 2017, 23:16:28

Srovnávat vznik Izraele se vznikem států po rozpadu Cislajtánie je nesmysl. Je to jako bychom srovnávali vznik státu Izrael se vznikem České republiky a Slovenska. Buďte trochu soudní...

Nikde jsem nikdy netvrdil, že Libérie a Izreal mají být zrušeny, byť je jejich od samého počátku považuji za nesmyslné počiny. Rušit je v tuhle chvíli (tedy hlavně Izrael, Libérie má snad už nejhorší za sebou) by bylo ještě nesmyslnější. A je otázkou, nakolik je realistické požadovat, aby se Izrael vrátil do hranic vymezených mu OSN. Navíc není na světě státu, který by tak kašlal na OSN a jeho rezoluce, jako Izreal.

A chápu, že obdivovatelům rasismu je stát Izrael sympatický. protože to byla jedna z poslední zemí, která se oficiálně připojila k embargu proti Jihoafrickému apartheidu. Ovšem tamní policie a armáda zůstaly i přesto největším odběratelem izraelských zbraní. Podobně jako apartheidní vláda v Rhodésii a jihoafričtí spojenci vraždící v Angole (zajali také 66 Čechoslováků). Bez Izraelských zbraní by vraždění černochů a kolonialismus v Africe netrvaly tak dlouho.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Izrael jede na tygru a nesesedne Čtvrtek, 23.Března 2017, 00:07:41

Debaty o této otázce jsou charakteristické stereotypním opakováním stále stejných argumentů.

Z toho, že každá kritika Izrael není projevem skrytého antisemitismu, neplyne, že se za žádnou žádná kritikou Izraele antisemitismus neskrývá.

K tomu, aby člověk pojal podezření, že se antisionismus a delegitimizace Izraele s antisemitismem přece jen souvisí, stačí i jen velmi vzdálená souvislost s židovstvím. Ta moje je velmi chabá. Nemám pokud vím žádné židovské předky, ale moje žena je Židovka z jedné osminy a v její rodině byly vzpomínky na zavražděné příbuzné velmi živé. Nejbližší přátelé mých rodičů byli Židé, kteří holokaustu unikli o vlásek.

Pan Morbicer popisuje okolnosti vzniku Izraele zasvěceněji než pánové Tožička a Profant. Sionismus vznikl jako reakce na evropský, především ruský a polský, antisemitismus už v 19. století. Tehdy se mnoho židů sekularizovalo a v zásadě se chtěli asimilovat, ale nebylo jim to umožněno, jak se ukázalo například v Dreyfusově aféře či antisemitských útocích na arcibiskupa Kohna (ten ani nebyl konvertita, jeho rodina byla katolická) .

Palestinský národ se konstituoval v reakci na vznik Izraele stejně jako sionismus přetvořil etnoreligiozní skupinu v národ v reakci na antisemismus.

Izrael vznikl v krátkém okénku příležitosti, kdy ho podporoval i Sovětský svaz. Vzpomínka na československé zbraně dodávané Izraeli již po únoru 48 je v Izraeli dosud živá. Britové se ještě i po druhé světové válce snažili migraci Židů do Palestiny omezit.

Na Blízkém východě stabilní státní struktury existovaly naposled za Osmanské říše, nevytvořili je ani Britové v Palestině ani Francouzi v Sýrii, ani postkoloniální režimy jako ty baasistické v Sýrii a Iráku, nebo Kaddáfího v Libyi.

To, že izraelsko-arabský konflikt je v principu neřešitelný, tvrdil už David ben Gurion, také, že to nikdo nechápe. Vyvozoval z toho, že Izrael musí být silný. A skutečně, Izrael se udržuje po celou dobu své existence jen vojenskou silou. To je ta jízda na tygru.

Relativní bezpečnosti, kterou Izraeli dává jeho vojenská převaha, se Izrael nevzdá. Mírové řešení by mohlo být jen výsledkem vyjednávaní. V současné době ale není nikdo, kdo by mohl s Izraelem vyjednávat z pozice toho, kdo může bezpečnost Izraele zajistit, nejsou to ani USA, ani OSN, EU už vůbec ne. Palestinci sami dnes ani nemají jasnou politickou reprezentaci, palestinská samospráva je často považována za kolaborantskou organizaci.

Na tom, co si o Izraeli myslí evropská levice, vlastně vůbec nezáleží, protože Izraelci nemají žádný důvod brát evropskou levici vážně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.