Druhá prezidentská debata v USA zdůraznila to hlavní na letošních volbách

Petr Jedlička přibližuje, jak se Donaldu Trumpovi podařilo v neděli využít vlastní aféry k protiútoku. Především však byla dle něj druhá prezidentská debata soubojem stylů, v němž ten trumpovský stále neztratil na účinnosti.

Druhá prezidentská debata letošních voleb v USA, která se konala v noci z neděle na pondělí na univerzitě v missourském St. Louis, byla dle agenturních pozorovatelů vůbec nejagresivnější, respektive nejtoxičtější, v dějinách. Každý, kdo si ji pustí, to jistě alespoň do určité míry potvrdí. Z hlediska jejího dopadu na letošní volby to ale není to nejpodstatnější.

Není zároveň tolik důležitý ani fakt, kdo debatu argumentačně u testovacích focus groups vyhrál – byl to mimochodem dle prvních čísel spíše Trump. Daleko významnější, soudím, je, že právě nedělní diskuze vyjevila v úplnosti to hlavní z charakteru letošní volby: odpověď na otázku, jak svede hulvátský patricij se strašnou pověstí a podnikatel po čtyřech bankrotech úspěšně čelit prvotřídní profesionální političce, navíc jen s programem postaveným na opakování několika hesel a oprášení starorepublikánského přístupu.

Druhá debata probíhá tradičně v town hall formátu, v němž politik odpovídá na otázky návštěvníků. Foto/Repro TYT, Twitter

Na Donalda Trumpa dopadly od první prezidentské debaty – kterou relativně jednoznačně prohrál – dva obří skandály. První, který je vážnější objektivně, odpálily asi před deseti dny newyorské Timesy, když na základě staré úřední dokumentace o Trumpově podnikatelské ztrátě v roce 1996 a známých faktech o jeho byznysu v dalších letech doložily, že prezidentský kandidát republikánské strany neplatil s největší pravděpodobností celých osmnáct let federální daň z příjmu.

Druhý čerstvější skandál má pak na svědomí Washington Post, přičemž věc působí aktuálně ve specifickém mediálně-politickém klimatu USA silněji než daňové odhalení: Post totiž zveřejnil nahrávku z roku 2005, na níž Trump ještě jako hvězda zábavního průmyslu chlapácky tlachá před televizní show s moderátorem-bavičem Billym Bushem o ženách a chlubí se, že je s velkým úspěchem na potkání líbá a ochmatává.

Ještě o víkendu to vypadalo, že Trump jako prezidentský kandidát skončil. Svým stylem kampaně si už dříve odradil sice neoblíbené, ale stále vlivné jestřábí křídlo Republikánské strany. Nyní to vypadalo, že přijde i o ultrakonzervativce, nebo alespoň o jejich manželky.

Clintonovou sice stihla vzápětí také určitá rána, protože server WikiLeaks publikoval výňatky z jejích starých projevů na několika bankéřských a burziánských konferencích, za něž inkasovala částky okolo dvou set tisíc dolarů za vystoupení; publikovaná část projevů ovšem neobsahovala nakonec nic, co by se o Clintonové už nevědělo – odhalilo se v zásadě jen to, že před zástupci velkých korporací horovala pro otevřený, globalizovaný a deregulovaný trh více, než činí před řadovými Američany aktuálně v kampani, a to, že nazvala tezi o vině bankéřů za krizi 2008 zjednodušením, přičemž požádala ty samé bankéře o pomoc s úpravou sytému tak, aby se podobná krize už neopakovala.

Hillary Clintonová tak měla před nedělí jasně navrch. Vše navíc ještě umocnilo, že Donald Trump se na dva dny téměř stáhl z vlastní kampaně.

Trumpův protiútok
Jak už vzpomenuto výše, Donald Trump v první prezidentské debatě, jež proběhla v atmosféře bez skandálů, prohrál. Všeobecně se tedy čekalo, že diskusně zběhlejší Clintonová se nyní chopí příležitosti a popsané skandály využije, aby potopila soupeře definitivně. Stal se však pravý opak. Byl to Trump, kdo přešel v debatě úspěšně do útoku.

V reakci na odhalení ohledně neplacení daní použil Trump na úvod jeden z nejdrtivějších argumentů ze své dosavadní kampaně – tvrzení, že jako každý dobrý podnikatel pouze využil děr, které v systému navrtali politikové jako Clintonová, aby se odvděčili svým korporačním sponzorům. Zdůraznil přitom v kontrastu, co všechno on sám během své podnikatelské kariéry vytvořil, kolika lidem dal práci, a ještě přidal své oblíbené tvrzení, že konkrétně Clintonová byla v politice už dost dlouho na to, aby podobné díry zalátala, pokud by ovšem chtěla.

V reakci na chlapácký záznam potom Trump uvedl, že šlo o nevážně míněnou srandičku, takový pokec v šatně, který nevyjadřuje, jakým člověkem ve skutečnosti je. A k tomu připomněl, co v souvislosti se ženami provázelo manžela Clintonové Billa, jehož obviňují dodnes čtyři ženy z nucení k sexu... přičemž Trump, jak se ukázalo, zaplatil zároveň celé této čtveřici, aby s ním vystupovala v jeho kampani a kryla mu symbolicky záda.

To ale nebylo všechno. Dílčí důkaz o dvojí tváři Clintonové ve vztahu k tržním regulacím, jež znovu připomenuly zmíněné projevy publikované WikiLeaks, posílil Trump sérií parafrází levicového soupeře Hillary Clintonové z primárek Bernieho Sanderse, který právě na neautentičnost pozic Clintonové poukazoval. A když se demokratická kandidátka začala hájit srovnáním sebe sama s Abrahamem Lincolnem, jenž si též myslel o otrokářství svoje, ale v praktické politice musel vystupovat odlišně, odvětil Trump prostě: „Poctivec Abe nikdy nelhal. A to je to, co vás od Abrahama Lincolna velice odlišuje.“

K tomu všemu pak provedl Donald Trump ještě vlastní výpad, a to opakovanou připomínkou vůbec největší reálné aféry Clintonové – známého skandálu s využíváním komerční mailové adresy pro odesílání úřední pošty v době, kdy Hillary Clintonová sloužila jako ministryně zahraničí. „Kdybyste udělala něco takového v soukromém sektoru, poslali by vás do vězení,“ uvedl doslova a slíbil, že když se stane prezidentem, nařídí celou věc federálně vyšetřit.

Trump takto umě zabil hned tři pomyslné mouchy jednou ranou: potěšil všechny, kdo mají pocit, že politikové zůstávají trestuhodně beztrestní, vnutil reportérům jiný titulek než ten zvýrazňující jeho vlastní aféry a ještě zdůraznil odlišnost mezi světem „neschopných“ politiků a „kompetentních“ mužů činu, jako je on sám.

Program, styly, důsledky

Z hlediska věcných argumentů měla v debatě, která probíhala v takzvaném town hall formátu, tedy jako méně formální dialog politika s lidmi v sále, Clintonová jasně navrch. Trump mluvil většinou opět jen obecně. Přibližoval všechny své plánované reformy výhradně jako „úžasné“, „ohromné“, „nádherné“ či „tak dobré“. K tomu pak přihazoval republikánské ideologické teze o potřebě snížit daně a zvýšit soutěživost.

Clintonová ideologií zpravidla začínala (používala přirozeně demokratické teze o příležitostech pro všechny a investicích), a poté navazovala výčtem konkrétních kroků. Zřejmě nejvýraznější novinkou v oblasti zahraniční politiky byl právě její výrok, že by „nedoporučovala nasazení amerických pozemních sil v Sýrii“. Trump zůstal naopak i zde v obecné rovině, když bez dalšího upřesnění uvedl, že situaci v Sýrii bude řešit „překvapivými útoky“, přičemž Aleppo je dle něj „už dnes ztracený případ“.

Daleko více než argumenty bil ovšem do očí kontrast ve stylu vystupování: Clintonová působila i tentokrát jako skvěle připravená politička, jež má ale i reakční emoce strojově předprogramované. Trump přitom sice také opakoval stále svých sedm osm tezí o naprostém rozvratu všeho v USA i ve světě, na co předchozí vlády sáhly, respektive o svých podnikatelských úspěších nebo o vizích znovu-ohromné Ameriky, které on dokáže – na rozdíl od soupeřky – naplnit. Když ovšem dostal nějakou méně tradiční otázku, nevychrlil jako Clintonová stejnou odpověď, jakou by dal standardní politik na jeho místě, ale odvětil něco po svém.

Z debaty, do níž vystupoval Trump jako daňový výlupek a machistický neotesanec, vyšel republikánský kandidát jako člověk, který se někomu zamlouvá a někomu ne, ale jenž zároveň pořád mluví o skutečných problémech země a pořád zůstává sám sebou. Svoje aféry dokázal upozadit, aniž by se omluvil. Magnát si několikrát za diskuzi dokonce i zavtipkoval a publikum se smálo. Pro Trumpa tak není po druhé debatě rozhodně stále nic ztraceno.

Clintonová naopak podala v neděli standardní profesionální výkon, ve kterém však žádná očekávání nepřekonala a zřejmě moc nikoho nového nepřesvědčila. V průzkumech před debatou vedla celostátně o čtyři až pět procent a obnovila své dříve ztracené vedení ve swing states středního významu, jako je Colorado nebo Virginie. Nyní může tak bod nebo dva ztratit.

Pokud půjde vše podle logiky, dle níž volili Američané v posledních deseti patnácti letech, měla by Hillary Clintonová pořád spolehlivě vyhrát. Trump ale spoléhá na to, jak moc se svět změnil, a také na nespokojené nevoliče – na ty, pro něž je důležitější, že někdo konečně mluví naplno o neschopnosti politiků čelit současným problémům a věrně reprodukuje lidový vztek z propustnosti hranice, rostoucího zadlužení či přesunu tradiční americké výroby do Mexika, než fakt, že tento někdo kdysi nezaplatil daně.

A to, že masmédia vyzvedávají nad systémové problémy stále kauzy, které připomínají, jaký je Trump sprosťák, přijde těm, kteří například ztratili v důsledku odchodu lokální firmy celoživotní zaměstnání, jako buď cíleně manipulativní, nebo jednoduše méně podstatné.


Další informace:
US TV Second Presidential Debate 10/9/16 Hillary Clinton And Donald Trump (Full Debate)
Al-Džazíra Hillary Clinton and Donald Trump spar in second debate
BBC News US election: Trump launches ferocious attack on Clintons
BBC News Trump v Clinton: Who won the debate?
The Guardian What happens if Donald Trump pulls out of the US election?
The Independent US presidential debate: Hillary Clinton and Donald Trump trade blows in contentious and tawdry showdown
TYT The Second Presidential Debate | The Young Turks SUMMARY
The Wall Street Journal Evaluating Donald Trump’s, Hillary Clinton’s Assertions During Second Presidential Debate

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Října 2016, 16:49:42

No, chtěl jsem to napsat už po první debatě, ale napíšu to teď - každý tenista ví, že není špatné vyhrát první set. Ale mnohem mnohem důležitější je vyhrát ten rozhodující.
Nebo golfovou hantýrkou, ke které má asi Trump blíž, mnohem důležitější, než jak si stojíš po poslední jamce prvního kola je, jak si stojíš po poslední jamce celého turnaje.

Vzpomeňme, že Trumpův volební štáb už několikrát předvedl, že se nebojí nečekaných a dobře načasovaných akcí. Třeba hned na začátku volební kampaně, kdy bylo ještě daleko od jakéhokoliv hlasování, a kdy všechny volební štáby ještě podle tradiční taktiky šetřily silami a penězi, přišli trumpovci s masivní a nečekanou aktivitou. Trump utrácel hromady a byl vidět úplně všude.................
A výsledek se dostavil -- při průzkumech bylo u lidí povědomí o republikánských kandidátech od začátku takovéto --- Trump a pak ti další.
A nikomu už se to nepovedlo zvrátit.

Takže by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby v poslední debatě Trump zářil.

Ivo Horák - Praha 3

Trump vzbudil ohromný zájem a nevoli, stačí toto k vítězství? Pondělí, 10.Října 2016, 23:19:31

Nepřeji si, aby se D. Trump stal prezidentem USA, samozřejmě - chtělo by se dodat, a v takových případech mívám sklon "nezakřiknout" lepší variantu tím, že ji označím za pravděpodobnou. Navíc celosvětově se magnátům daří a čím je uchazeč větší nadutec a méně politik, tím lépe.
Přesto oznamuji, že favorizuji H. Clintonovou. Každé americké volby prezidenta jsou prostě velká událost a velký byznys a kampaň probíhající z něčí strany systémem start - cíl je nuda, žádný "hollywood", a proto takto stěží představitelná.
Televizní debaty jsou důležité, ale jen relativně. Vzpomeňme našich krajských a senátních voleb, politici zajisté bojovali, ale boj to nebyl rovný.
Dnes u nás podle různých anket dost lidí fandí Trumpovi. Jsou mezi nimi možná i mnozí z těch, kteří nemohli přijít na jméno G. Bushovi Jr., snad právě proto, že byl proti Trumpovi výkvětem republikánů. Spousta z nás prostě fandí veřejnému padouchovi, chce, aby politika dostala "na zadek" a svět se tím změnil. Nelze se takto smýšlejícím až tak divit, protože jejich svět se přece už proměnil, tak proč se mají dívat na figury, které se nezměnily.
Přesto si myslím, že Američané nemusejí surfovat na různých revolučně vyhlížejících vlnách, ani na té zatím poslední, nýbrž budou snad hlasovat tak, jak se jim i v minulosti relativně osvědčilo a jak je to v jejich zemi za mnoho generací zažité.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Výsledek Úterý, 11.Října 2016, 15:02:1

Ono bude skutečně záležet asi nejvíce na tom, zda u amerických voleb zafunguje podobný efekt, jako jsme viděli nedávno v Německu či před prázdninami v Rakousku nebo u Brexitu -- totiž že k volbám přijde 5 - 10 procent těch, kteří byli v posledních letech tak naštvaní, že k volbám nechodily. Tento typ lidí má sklon do průzkumů říkat, že nebude volit nikoho, protože všichni stejěn kradou, nebo něco podobného, ale právě vystupování politiků, jako je Trump, je může přimět, aby nakonec hlasovali...

Nezapomínejme, že účast u prezidentských voleb v USA se od 90. let pohybuje mezi 49 a 57 procenty.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.