Viceprezidentská odhalení

Facebook Twitter Vytisknout

Měřeno standardními způsoby, vyhrál první a zároveň poslední debatu amerických viceprezidentských kandidátů těchto voleb — která se vedla v noci z úterý na středu na jedné z univerzit ve Virginii — spíše republikán Mike Pence. Nemalá menšina pozorovatelů je opačného názoru, což je pochopitelné, protože nešlo o vítězství rozdílem třídy. Ve srovnání se soupeřem z demokratické strany Timem Kainem ovšem Pence mluvil klidněji a rozvážněji, působil důstojněji, věrohodněji a více státnicky.

Ne že by Kaine neodvedl svoji práci. Více útočil, což je u tradičně ostřejších viceprezidentských debat zvykem. Soustavně připomínal zejména poslední daňové odhalení na Donalda Trumpa i všechny magnátovy šílené výroky. A Kainův argument z druhé poloviny debaty, kdy Pencovi vyčetl, že se sám nedokázal Trumpa zastat ani při jedné z mnoha magnátových kontroverzí, a přitom chce, aby Američané zvolili takového člověk za prezidenta, patřil dle většiny pozorovatelů k nejsilnějším v debatě vůbec.

Pence ovšem mluvil jakoby upřímněji. Odpovídal klidně a vyrovnaně a — na rozdíl od soupeře — neskákal oponentovi stále neobratně do řeči. „Pence ukázal během devadesáti minut debaty více klidu, než se podařilo Donaldu Trumpovi za celý život,“ poznamenal výstižně jeden ze zpravodajů.

↗

Tim Kaine s Hillary Clintonovou, Mike Pence s Donaldem Trumpem. Foto/repro AddictingInfo.org

Vlastní hodinu a půl dlouhá diskuze byla plánovitě rozdělena do destiminutových tematických bloků, ty se však v posledku prolínaly a místy i splývaly. Nejvíce času se přeli diskuteři nad různými hrozbami a bylo pravidlem, že ten, kdo měl slovo, odříkal napřed určitou část svého programu, a pak zaútočil na prezidentského kandidáta soupeře, případně naopak. S jednou částečnou výjimkou se u žádného z témat do větší hloubky nedostali.

V podebatních reflexích se znalci americké politiky víceméně shodují, že viceprezidentská diskuze nebude letos mít na volby podobně výrazný vliv, jako například střet mezi Joem Bidenem a Sarah Palinovou v roce 2008. U nerozhodnutých voličů nikomu výrazně nepomůže ani neuškodí, skalní stoupence nezviklá. Z hlediska obsahu šlo slovy komentátorů o „klasickou viceprezidentskou diskuzi, a to co do otázek i co do odpovědí“.

A také Mike Pence i Tim Kaine jsou „klasické viceprezidentské typy“: Pence, který dnes zastává post guvernéra Indiany, je sociální i fiskální konzervativec blízký hnutí Tea Party a má Newyorčanovi Trumpovi zajistit hlasy ultrakonzervativní pravice. Kaine je virginský senátor a exguvernér téhož státu, přičemž má Clintonové pomoci s voliči mimo bohaté tradičně demokratické bašty podél východního a západního pobřeží.

Paradoxně nejzajímavější se tak jeví být to, co v debatě scházelo. Jak hezky vystihla ironická podebatní výměna mezi dvěma analytiky na kanálu TYT:

„Na mě to působilo, jako bychom sledovali debatu z roku 1981. Vždyť byla třetinu času řeč o Rusku. Ano, Rusko je důležité, ale je tu přeci něco ještě důležitějšího: lidé v této zemi!“
„Ale tak alespoň se mluvilo hodně i o dohodě TTP a o tom, jak vrátit do země pracovní místa, ne?“
„Ne, ne, Jimmy, o tom se nemluvilo.“
„Aha, tak se mluvilo o riziku, které znamená nedůsledná regulace burz a bankovnictví.“
„Ne, Jimmy, asi tě to překvapí, ale otázka regulace Wall Streetu nebyla vůbec zmíněna.“
„Hm, to je zvláštní. Ale tak určitě se mluvilo o tom, že polovina země žije v ohrožení chudobou, o tom, jak s jakými důsledky se rozevírají nůžky nerovnosti...“
„Ne, ani na vteřinu.“
„Tak tedy o tom, jak se rozpadá infrastruktura, a o tom, jak se málo dělá pro nápravu...“
„Ne, ne, nemyslím, že by na to přišla vážněji řeč.“
„Hmmm. To je zvláštní.“

O změnu Změnu tu nejde

Republikánské duo Pence-Trump se v letošních amerických volbách tváří, že nabízí revoluční zvrat, zásadně jiný je ale jejich přístup spíše jen z hlediska politické kultury. V ekonomice a sociální politice předkládají Trump a Pence klasické republikánské recepty, v zahraničí pak v posledních letech nepraktikovanou, ale v kontextu americké historie zas nijak převratnou, směs siláckého izolacionismu a realismu.

Demokratická dvojice Kaine-Clintonová vystupuje zčásti jako záchrana před Trumpem a zčásti jako reprezentantka pozvolné změny, řekněme ohybu, který bude přijatelný pro široké spektrum Američanů — od přistěhovaleckých rodin z ghett po republikánské intervencionisty.

Z programového hlediska však reprezentují Clintonové i Kaine především kontinuitu politiky, kterou praktikovala Obamova administrativa, s razantnějším přístupem k zahraničí. Všechny ostatní významné posuny v programu oproti politice současné vlády si vyjednal u Cintonové v létě Bernie Sanders.

Při minulém střetu Donalda Trumpa a Hillary Clintonové nebylo tak patrné, jak málo novátorský program letošních prezidentských kandidátů ve skutečnosti je. Trump sytil pozornost zcela svým vášnivým až hulvátským stylem, Clintonová zase kontrastním příručkově profesionálním vystupováním.

Teprve právě střet viceprezidentských kandidátů tak naplno odhalil, mezi čím si — z věcného hlediska — letos Američané volí: ne mezi zásadním obratem a částečnými korekcemi, ale opět mezi oprášeným starorepublikánským a trochu rozšířeným demokratickým standardem.

S eventuální výjimkou zahraniční politiky, kde mnohé plány Donalda Trumpa čekají stále na vyjasnění, nepůjde v letošních amerických volbách o změnu s velkým Z, ale o povahu prostředí a politické atmosféry, v níž budou lidé moci o Změnu sami v příštích letech usilovat. O tom však podrobněji až po třetí, tentokrát zase prezidentské debatě. Plánována je na neděli 9. října.