Poctivě se vyrovnat s náboženským násilím

Nestačí říct, že násilí nemá nic společného s judaismem, křesťanstvím nebo islámem. Násilí hrálo roli v jejich dějinách i textech a je třeba si to přiznat.

Ostampach

Ivan Štampach

06.06.2016 08:00

Související

V reakci na nedávné setkání papeže Františka s vrchním imámem prestižní islámské univerzity Al Azhar Ahmadem Muhammadem Al-Tajibem rozebral vztahy křesťanství a islámu egyptský římskokatolický odborník na otázky vztahů s islámem Samir Khalil Samir S.J. Rozhovor publikoval Vatikánský rozhlas. K dispozici je jeho český překlad.

Vrchní imám se při návštěvě papeže v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas vyslovil, že islám nemá s terorismem nic společného, že jde o špatné pochopení islámských textů. Samir pokládá toto tvrzení za nesprávné. V Koránu, jak upozorňuje, najdeme násilí i odmítání násilí.

Násilí páchané takzvaným Islámským státem (a bylo by třeba dodat řadu dalších ozbrojených sil jako Al Káida, Tálibán, Hizballáh, Hamás a též státy nelidsky krutě zacházejícími s delikventy, jako je Saúdská Arábie) je pácháno jménem islámu a s odůvodněním v pramenech tohoto náboženství. Samir upozorňuje, že taková interpretace Koránu je možná.

Egyptský jezuita očekává od Al-Azharu jako významné autority v islámu uznání, že v Koránu jsou výzvy k násilí, ale že ty se vztahují k určitému historickému období a ke specifickým okolnostem. Al Azhar má ukazovat, že nejde o obecnou normu.

Násilí z Boží vůle
Islámská univerzita bohužel dlouho otálela se stanovením jasných směrnic, jak číst Korán dnes. Samir oceňuje, že byly zavedeny kurzy a zpracovány učební texty, které nabízejí konstruktivnější výklad. Od islámských autorit to očekávají otevření a osvícení muslimové.

Vatikán chce podporovat Al Azhar, aby pokračoval správným směrem a vrátil se k tomu, co se objevilo již v padesátých a šedesátých letech 20. století, totiž k otevřené a humanistické interpretaci posvátných textů islámu. Uplynulo čtrnáct století a není tedy možné aplikovat je v nezměněné podobě, tak jako my nemůžeme brát doslovně některé texty Starého zákona, které mluví o násilí a válce, k nimž sice vybízí Bůh, avšak v naprosto jiném kontextu. To je prý třeba pochopit: textu rozumíme v jeho kontextu.

I mně připadá Samirovo hodnocení postojů islámských učenců vyrovnané a poctivé. Jen se obávám, že nestačí odvolávat se na kontext. Výzvy k násilí, alespoň tam, kde nejde o spravedlivou obranu, jsou prostě zločinné. Podobné výzvy obsahují i jiné náboženské texty, například Bhagavadgíta. Jsou jiné texty, třeba čínský Tao te ťing (Kniha o Cestě a ctnosti) nebo buddhistické Tipitakam (Tři koše), které k násilí nevybízejí.

Bude-li se Bible a Korán považovat za Boží slovo přímo sdělené lidem, jak se dovídáme od fundamentalistických křesťanů, pak se musíme obávat setkání s muslimem nebo křesťanem, pro něž je toto pojetí závazné. Repro DR

Judaismus, křesťanství a islám potřebují vyjasnit vztah k Bibli a Koránu. Když Bůh v Bibli mimo kontext obrany vybízí na řadě míst k násilí, výslovně včetně vybíjení žen dětí a starců, a pokud se bude Bible pokládat za inspirovanou knihu, za Bohem zjevený text, za Boží slovo, jak rádi zdůrazňují někteří křesťané, nemůžeme se divit, že se na tyto texty odvolávají strůjci náboženských válek a masového hubení kacířů a čarodějnic.

I dnes se páchá násilí s odůvodněním v Boží vůli, v Boží spravedlnosti zasahující proti hříchu. Tak to bylo například u srbských pravoslavných bojůvek v balkánské válce v devadesátých letech minulého století, když hromadně vraždily nebojující a neozbrojené muslimy. Tak to je dnes u teroristické organizace zvané Pravoslavná armáda na východě Ukrajiny. Podobné to bylo v severoirském ozbrojeném konfliktu protestantů a římských katolíků. Tak to je u zejména amerických atentátů na homosexuály a na gynekologické kliniky.

Slovo Boží, lidské činy
Bylo by třeba sebekriticky zhodnotit, jak to je s oprávněností ozbrojených akcí západních spojenců „na obranu západní civilizace“, kdy jde o skutečnou obranu a kdy o pokračování v linii křížových výprav. Kdy se naznačuje, že válka proti islámským zemím je bitvou u Armaggedonu, tedy konečnou Boží bitvou a bitvou spravedlivých s cílem zahubit všechny hříšníky.

Bude-li se Bible a Korán považovat za Boží slovo přímo sdělené lidem, za Boží dopis člověku, jak se dovídáme o Bibli od fundamentalistických křesťanů, pak se musíme obávat setkání s muslimem nebo křesťanem, pro něž je toto pojetí závazné. Možná jejich autority budou kouzlit s kontextem a se způsobem výkladu posvátných textů, ale nakonec jim nezbude, než konstatovat, že Bible a Korán jsou lidské texty, že obsahují ideologii obhajující mocenské nároky ummy nebo církve.

Až po tomto uznání může následovat hledání alternativních postojů, něčeho božského, radikálně nového, tvůrčího. To křesťané mohou nacházet v textech Starého a Nového zákona. K tomu mohou hledat aplikace v křesťanských dějinách. Mohou je vidět u valdenských a v rané Jednotě bratrské, v luterských pietistech 17. století a jejich spojení s rosikruciánskou tradicí v Německu a USA (Pennsylvanie), ve Společnosti přátel (tedy u kvakerů), u unitářů univerzalistů, u mennonitů, u jednotlivců a komunit i v tradičních církvích.

Muslimové oceňující mystickou tradici islámu, například turecké nábožensko-politické hnutí Hizmet inspirované súfijským řádem mevlevíja, jsou dnes odmítáni sekularisty i islamisty, ale nebojí se a pracují na rozvoji praxe islámu otevřeného, tolerantního, dialogického, mírumilovného. Rozvíjejí občanské ctnosti na základě Koránu chápaného spíše alegoricky než doslovně. A nejsou v islámu jediní.

Nestačí říct, že násilí nemá nic společného s judaismem, křesťanstvím nebo islámem. Bohužel má co dělat s těmito třemi náboženstvími. Bohužel v různých etapách jejich dějin bylo nebo je v nich doma a je třeba se distancovat nejen od násilných činů, ale i od náboženského základu násilí.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 6.Června 2016, 09:46:12

Osobně jsem se zatím nesetkala se schvalováním násilí. Ale musím napsat, že mě znepokojuje i leccos jiného. Například příliš časté hovory některých křesťanů o Satanovi a jeho působení ve světě.
Člověk pocházející z jiného prostředí totiž nedovede posoudit, jak vážně to myslí a co se při tom odehrává v jejich hlavách.
Řekla bych, že uzavřenost náboženských komunit by mohla v tom směru působit negativně, a proto jsem pro co největší otevřenost a spolupráci všech se všemi.
To ovšem předpokládá umět překonávat strach z neznámého.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 6.Června 2016, 16:44:19

"Co se děje v jejich hlavách..." - ano, to je právě to o co se nakonec jedná; co ta či ona víra učiní s "hlavou" toho či onoho zcela konkrétního člověka.

Vlastně to úzce souvisí s tím o čem jsme nedávno hovořili: to "slovo jako meč" v lidské duši a lidském duchu. Jde ale o to, jestli tento "meč" působí jako citlivý chirurgický skalpel odstraňující to špatné z naší mysli; anebo ale jestli se jedná o obhroublý nástroj k zabíjení, který právě to dobré ničí, a nechává povstat zlému. Obojí je možné; a my předem nemáme nijakou záruku, že výsledkem bude jenom to dobré.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 6.Června 2016, 18:26:16

Ono je někdy problém určit, CO vlastně způsobuje to zasažení dvojsečným mečem božího slova. Samotné slovo?
Představte si, že mnoho lidí uslyší onu Ježíšovu větu, o které jsme se bavili v minulé diskusi: „Prodej všechno, co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi“.
1). Většina lidí to bude mít za dobrý vtip a zasměje se tomu.
2). Některé (jako onoho bohatého mladíka) bude mrzet, že nejsou schopni to udělat.
3). Sem tam ( i když velmi zřídkakdy) se dokonce najde někdo, kdo to opravdu udělá.

S výzvami k násilí je to samozřejmě horší. Vypustit je? Vyložit je jinak? Nevšímat si jich? Distancovat se od nich?
A kdo je za to zodpovědný?
Ivan Štampach pravděpodobně předpokládá, že nábožensky založení lidé patří do nějaké konkrétní komunity věřících a tudíž poslouchají příslušné náboženské autority. Ty pak nesou zodpovědnost za výklad textů, za určení jejich původu, popřípadě za učení, které „předkládají“ k věření. Možná to tak je. Tedy, pokud lidé opravdu dají na „své“ autority.

Náboženství je v každém případě nebezpečná věc.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 7.Června 2016, 12:13:13

Náboženství je především právě ten "dvousečný meč". To jest, může své ostří zaměřit na obě strany. Tu dobrou i tu špatnou.

Náboženství je tak trochu jako zvětšovací sklo: dobrému člověku pomůže rozvinout to, co je v něm dobré; ale špatnému člověku může umožnit pod záminkou víry plně popustit uzdu jeho niterné zlobě.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nábožensky motivované násilí Úterý, 7.Června 2016, 12:38:21

V historii je těžké hledat příklady válek, které by byly motivované výlučně nábožensky.

Napříkad ve vytvoření France jako jednotného silně centralizovaného státu hrálo velkou roli tažení proti Albigenským ve 13.století a náboženské války 16. století.


Například v křížové výpravě proti Albigenským se uplatnila potřeba francouzského krále upevnit svou moc nad jihem Francie a touha severofrancouzských válečnických baronů po bohatství Okcitánie.

Budhistické základní texty násilí neobhajují, ale neplyne z toho, že by se budhisté násilí proti jiným náboženským skupinám nedopouštěli.

V Islámském státu zase hrají velkou roli důstojníci někdejší Saddámovy armády, kteří byl převážně sekulární.


Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Malá úvaha na téma přemýšlivého článku Úterý, 7.Června 2016, 19:29:28

Pan Štampach napsal velmi pěkný a přemýšlivý článek. Díky za něj.

Myslím, že jádro věci spočívá v tom, že když my, lidé, nemáme v sobě správně nastavenou škálu hodnot, tj. takovou, kde by na prvním místě byla služba a láska k druhému člověku, tak pokaždé stavíme na první místo něco vlastního. Totiž výhradně svůj zájem, o němž si často nalháváme, že je zájmem buď nějaké skupiny lidí, nějakého domnělého celku anebo, že je to zájem tzv. „vyšší spravedlnosti“. Vyhrotí-li se situace, v níž takový zájem chceme prosazovat, je to úrodná půda pro fanatismus.

Fanatismus je to pravé nebezpečí. Jenže fanatismus není vůbec jenom problémem náboženství. Jen se podívejme jak fanaticky, tj. bez ohledu na cokoliv jiného, se protlačuje volná ruka trhu, jak fanaticky se v Praze zastavují všechny volné plochy, jak fanaticky se fandí ve sportech. Pohleďme, kolik fanatické nenávisti projevila a projevuje česká společnost vůči uprchlíkům, Romům, bezdomovcům atd. A to nemluvíme o fanatismu velmocenské politiky.

Když se skrze mechanismus vzniku fanatismu podíváme na násilí spojované s náboženstvím, vidíme snad téměř pokaždé, že nejdříve je tu touha chovat se násilně a pak teprve sháňka po náboženském odůvodnění. To je přesně v souladu s fanatismem: něco chci za každou cenu, bez ohledu na cokoliv jiného, a pak si pro to hledám ospravedlnění. Kdybych neměl po ruce zrovna náboženství, sáhl bych třeba po filosofii. Ostatně, komunisté své zločiny odůvodňovali články z marxismu-leninismu.

Vůči nějakému předefinování statutu posvátných náboženských textů bych byl zdrženlivý. Je jisté, že pisatelé biblických textů zahrnovali do svých vyprávění dobové události, legendy, všelijak motivovaná vysvětlení jim známých událostí z dob vzdálených tisíce let od jejich současnosti. Avšak, ale také v nich vyjadřovali - a to především - příkladný vztah k Bohu. O neomylnosti toho posledního si myslím, že by spory být neměli. Právě to totiž dělá z Bible slovo Boží.

Pokud bychom nejen toto chtěli zpochybňovat, ale i fakt, že při lidském srdci, které je bezvýhradně otevřeno dobru, se člověk v Písmu svatém s Bohem setkává a Boha poznává, pak bychom Bibli položili na roveň románové četbě. Případně filosofickému traktátu. Z Boha bychom udělali románového hrdinu, resp.předmět sociálního inženýrství. A to je něco, co ti, kdož náboženství rozumí a znají jeho cenu, nemohou dopustit. Myslím, že to nedopustí ani Bůh.

Dobrou noc a vše dobré přeje, Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 8.Června 2016, 07:25:36

Je zajímavé, že v buddhistických posvátných textech se (na rozdíl od západních náboženství) násilí nevyskytuje. Zřejmě to souvisí s absencí osobního boha v buddhistickém učení. Osobní Bůh, na rozdíl od neosobního božského, nemůže být prost emocí. Jako člověk.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 8.Června 2016, 14:26:6

Pane Vyleťale, Vaše úvahy velice úzce korespondují s mým vlastním textem, který jsem sepsal pod názvem "Křesťanské Desatero a hřích naší doby". Tento text jsem nabídl DR; ale zdá se, že o tento text ze strany redakce (či možná spíše vedení) není zájem; jakož podle všeho i o mé jakékoli další autorství vůbec.

Pokusím se tedy tento text zpřístupnit alternativním způsobem; ponechám zde pak na něj poukaz.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 8.Června 2016, 16:16:23

Zde je zmíněný link:

http://jopol68.npage.de/kesanske-desatero-a-hich-nai-doby.html

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Poláčkovi Čtvrtek, 9.Června 2016, 17:28:25

Vážený pane Poláčku,
Váš text jsem si přečetl. Moc se mi líbí. Rád bych Vám k němu napsal pár řádek, ale nechci pro ten účel využívat diskusi na DR. Proto Vás prosím, abyste mi zaslal Vaši E-mailovou adresu. Má adresa je: vyletal@vyletal.cz

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 10.Června 2016, 11:24:12

Vážený pane Vyleťale, má adresa je veřejně přístupná; ale tedy ještě jednou:

Jopol68@seznam.cz

Budu se těšit na Vaše myšlenky a názory.

J. Poláček

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.