Teror má náboženství

Reprezentanti tří náboženstvích reagovali na nedávné útoky. Vyjádřili schopnost spolupráce a shodli se, že terorismus nemá náboženství. Ivan Štampach ovšem připomíná, že potřebné je i upřímné přiznání násilných aspektů různých tradic.

Ivan-stampach-profil-foto

Ivan Štampach

23.11.2015 08:00

Související

V dramatických dnech po atentátu na ruské civilní letadlo nad Sinají, po masakrech v Bejrútu a o den později v Paříži, a ve dnech, kdy byl s mohutným nasazením bezpečnostních sil pravděpodobně zmařen podobný masakr v Bruselu, se sešli zástupci tří náboženství působících u nás, aby se k tomu vyslovili, aby deklarovali své vztahy.

Je správné, že se Vladimír Sáňka jako zástupce Ústředí muslimských obcí vyslovil, že jde o brutální činy fanatiků a že evropské země musí toto zlo zastavit. Dá se souhlasit i s jeho výzvou neuplatňovat princip kolektivní viny. Jistě neplatí, že každý muslim je potenciální terorista, i když náboženství je aspoň do určité míry otázkou volby a jde tedy o příslušnost jiného druhu než k národu či rase.

Sylvie Wittmanová z progresivní (liberální) židovské komunity Bejt Simcha vyzvala k pomoci lidem v nouzové situaci, ať zde žijí nebo přicházejí ze Sýrie a dalších míst, kde je válka. Je hodno respektu, že z tohoto prostředí zaznívá její alternativní hlas.

Jiný reprezentant judaismu, překvapivě též liberálně zaměřený, Benjamin Kuras, výslovně obhajuje teze, že islám ve své současné formě ohrožuje demokracii a západní civilizaci, že zákony šarí’a obsahují totalitní pravidla nadvlády nad nemuslimy, že evropská islámská mládež, rodící se několikanásobně početněji než Evropané domorodí, se stále silněji radikalizuje k fašizujícímu džihádu. Jeho domovský webový portál Eurabia publikuje rovněž rasistické výpady proti Romům.

Hostitel setkání Petr Vacík, jezuita, spolupracující s Tomášem Halíkem v duchovní péči o pražskou akademickou farnost Nejsvětějšího Salvátora, citoval dokument svého řádu, podle kterého se jezuité mají učit od jiných náboženství.

Za pozornost stojí, v jakém ostrém protikladu je takový výrok, modlitba a společné symbolické gesto se Židy a muslimy a pořádání tohoto setkání s postoji nejvyššího představitele římských katolíků u nás, Dominika Duky.

Duka jako předseda České biskupské konference veřejně mluví jménem své církve. Při různých příležitostech zpochybňuje mezináboženský dialog, oslavně mluví o postavách španělské reconquisty (zahrnující násilné vyhnání Židů a muslimů) a varuje před islamizací Západu.

Je třeba odlišit lidské násilné tendence v posvátných textech od toho, co různé tradice považují za Boží zjevení. Foto apha.cz

V posledních dnech zintenzivnil kontakty s Milošem Zemanem, jenž 17. listopadu své opakované nevraživé výroky o islámu korunoval manifestací jednoty s xenofobním, nenávistným, protiústavním a protizákonným Blokem proti islámu.

Jsme svědky toho, jak z židovských, křesťanských a islámských zdrojů vycházejí protikladná vyjádření a činy. Muslimové mluví, například v Chartě evropských muslimů (2004), o potřebě míru, tolerance a dialogu a muslimové masově vraždí civilní nebojující osoby na Blízkém východě, v Africe, v Americe (11.9.2011) a Evropě (mimo jiné Paříž 13.11.2015).

Křesťané vytvořili projekt mezináboženského dialogu, nasazují síly v nezištné službě lidem různých vyznání a křesťané volají po nové křížové výpravě, vraždí se mezi sebou (mimo jiné Severní Irsko od roku 1998) a masově vraždí muslimy (Srebrenica 1995).

Židé se stali po dlouhých dějinách pronásledování obětí snad nejstrašlivější genocidy v dějinách a vedlo je to mimo jiné k péči o osudy jiných pronásledovaných skupin, například (i u nás) Romů. Příkladem mohou být aktivity Fedora Gála.

A jsou, ač je to k nevíře, Židé, jejichž vysoký představitel Obadia Josef se vyslovil, že pohané, tedy my, budeme pracovat, budeme orat, budeme sklízet a Židé budou sedět a jíst. To je prý důvod, proč jsme byli stvořeni. O Palestincích se vyslovil, že je zakázáno být k nim milosrdný a je třeba na ně posílat rakety a ničit je.

Proč nestačí říci Not in our name
Různá náboženství v sobě mají teroristický potenciál. A nestačí říct Not in our name. To je úctyhodný a v některých částech světa riskantní postoj. Nikam však nevede tvrzení, že naše (ať je to kterékoli) náboženství nemá s terorem nic společného. Je to lež a ze současné tragédie nás osvobodí pouze pravda.

Teror má náboženství. Reálně existuje a teoreticky je odůvodňován teror ve jménu judaismu, křesťanství a islámu, a stejně tak ve jménu indických tradic nebo buddhismu. Mnohá náboženství mají teroristickou podobu.

Nestačí se od ní distancovat. Je třeba prozkoumat kořeny nábožensky motivovaného a odůvodňovaného násilí. Není celá pravda, že jde o násilí ekonomické nebo politické náboženstvím pouze zaštiťované.

V posvátných spisech Židů, křesťanů a muslimů jsou texty vybízející k míru, k sociální spravedlnosti, texty respektující odlišnost a odmítající násilí ve jménu víry. Bohužel však v Bibli i Koránu jsou i texty, v nichž Bůh přikazuje nebo dovoluje zabíjení lidí.

Často připomínaný text zabíjejte je všude, kde je dostihnete (Korán 2, 191) bývá citován bez souvislosti. Jde výslovně o obranu. Horší je text 9, 3 – 5, kde se říká Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům; … A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!

V Bibli najdeme texty o proklatých městech a čteme tam na více místech něco podobného jako toto: Ale Hospodin řekl Jozuovi: 'Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.’… Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly (Jozue 6, 2 a 21).

Na námitku, že v Novém zákoně nic takového není, je nutno uvést, že pro křesťany je slovem Božím celá Bible a že v Bibli Ježíš o tom, čemu dnes říkáme Starý zákon, mimo jiné říká: Kdo by tedy zrušil jedné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího… (Mt 5, 19).

Těchto biblických textů se dovolávali křesťané pro odůvodnění násilí vůči údajným kacířům a náboženských válek.

Náboženství mohou přispět k naději na bezpečnější svět, pokud budou k sobě neúprosně pravdivá. Pokud jasně identifikují lidské násilné tendence ve svých posvátných spisech a odliší je od toho, co považují za skutečné Boží zjevení. Jen s náboženstvími, která jsou schopna tohoto rozlišení, můžeme doufat, že civilizace se svými univerzálními humanistickými hodnotami přežije.

Je hezké, že Žid, křesťan a muslim jeden po druhém pronášejí své modlitby a pak společně rozsvěcují světla ve svícnu. Je pěkné, že si, jak řekl Vladimír Sáňka, dokáží sednout za jeden stůl a shodnout se.

Ještě hezčí by bylo, kdyby se neshodli jen v odporu k jiným (modloslužebným?) náboženstvím, v zavrhování nových spirituálních proudů a v odmítání sekulární kultury a civilizace. Jen v tom případě se můžeme shodnout, že náboženství nemá (už) teror nebo že teror nebude nadále mít náboženství.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Sobota, 28.Listopadu 2015, 14:54:55

Nu ano, Jozue!

Krutý král Izraelců, Mojžíšův pomocník a nástupce.
Jednatřicet pohanských království zničil. Jednatřicet měst z vůle boží a s pomocí boží vyvraždil a vypálil do základu.
((( a Bůh skutečně pomáhal přímo s vražděním -- vždyť armády pěti králů prchající od Gibeonu "zasypával kroupami velkými jak kameny" a pobil tak více nepřátel než kolik jich "synové Izraele pobili mečem". (10, 11)

Jsem jen prach, nemohu soudit Boha.

Nicméně nelze přece nevidět rozdíly mezi citovanými pasážemi.

Starozákonní Hospodin Jozuovi "vydával" konkrétní města v konkrétní době. Nelze z toho vyčíst obecný návod nebo neomezenou platnost.
A nový zákon tuto kapitolu svým důsledným milosrdenstvím i vůči jinému či cizímu uzavírá.
Křesťanství uznává změnu a vývoj.
Adam a Eva také nejdříve žili v ráji, až pak přišli na zemi.
Starozákonní texty nelze použít jako přikázání ke vraždění ve jménu Boha. Vždyť o tom teď mluvil i papež.

Kdežto sémantický rozbor textů deváté Súry, Pokání, je v tomto směru zoufalý. Třeba v článku citovaná 9.5 přímo vybízí k zabíjení modloslužebníků po osm měsíců v roce kdekoliv na zemi.
Přímo vybízí.
A nevidím úniku, jak toto zmírnit nebo změnit.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Sobota, 28.Listopadu 2015, 15:27:25

Potíž je samozřejmě v tom, že Bibli nenapsal Ježíš, psali ji lidé, a v průběhu věků se měnila a mění.
((( což samozřejmě neznamená, že není slovo boží )))

Kdežto Korán nadiktoval Mohammedovi skrze ústa Gabrielova samotný Bůh. Nedá se v něm nic měnit, je dokonalý jako sám Alláh.

Když si třeba pokusím najít, které jsou ty čtyři měsíce, kdy není možno zabíjet modloslužebníky::
http://www.e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%BD-kalend%C3%A1%C5%99-%E2%80%93-v%C3%BDznamn%C3%A1-obdob%C3%AD-v-roce-sunna-bid%E2%80%99-v-nich

dočtu se: "Muslimové mají povinnost znát tento islámský kalendář, dodržovat jej a nenahrazovat jej kalendářem gregoriánským, který užívají nevěřící.[1] Naopak charakteristikou lidí inovace je, že kalendář reformují a nedodržují.[2]"

Ano, lidé inovace jsou modloslužebníci, nepřátelé islámu. Jeho největší ctností je právě naopak stálost, neměnnost, danost.

Prostor na reformu nulový.

((( Mimochodem ten článek začíná větou: "Hidžretský kalendář je jednou z mnoha podob čistoty a nadřazenosti islámu nad ostatními vírami a světonázory."
Tak tak.
Nadřazenost. )))

Je to zkrátka těžké...................

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Nehumánní islám?t Neděle, 29.Listopadu 2015, 11:10:3

Víte, pane Morbicere, ono je především vždycky velmi ošidné (a ovšem velmi snadné) z nějakého velmi komplexního učení vytrhnout jednu jedinou větu, a na tomto základě pak celé to učení "popravit".

Takovýmto způsobem by bylo možno například z Marxe zcela snadno učinit přesvědčeného vyznavače kapitalismu. (Neboť výroky, kdy vyslovuje svůj obdiv vůči kreativní síle kapitalismu a jeho nezastupitelné roli v progresu lidstva, je u Marxe skutečně možno reálně najít.)

Co se pak třeba křesťanství týče, je nutno si také uvědomit, že my 1. zdaleka neznáme všechny Ježíšovy výroky a skutečné názory, nýbrž jenom ty, které jsou reprodukovány v Novém zákoně; a 2. i v tom - oficiálním - Novém zákoně je mnohé značně uhlazeno.

Například ten známý výrok "opustíš pro mě otce svého a matku svou" v originálu podle všeho zněl poněkud jinak: "budeš pro mě n e n á v i d ě t otce svého a matku svou..." (!) Tohle asi už zní podstatně méně mírumilovně, není-liž pravda?

A on mezi tím Ježíšem a Mohamedem existuje také jeden zcela zásadní rozdíl: Ježíš mohl své učení šířit v podstatě za mírových podmínek řádně spravovaného (byť i cizí mocí okupovaného) státu, s fungujícím právním systémem. Zatímco Mohamed prakticky po celou dobu svého spirituálního působení vedl zoufalé boje o holé přežití s nepřáteli, kteří ho chtěli zničit. A tito nepřátelé, to byli samozřejmě oni zmínění "modloslužebníci". Jaký pak div, že své vlastní přívržence čas od času motivoval k tomu, aby proti těmto nepřátelům vedli neutuchávající boj? - Spíše je v této souvislosti opravdu velice nezvyklé, že tuto dobu boje o m e z i l jenom na oněch osm měsíců v roce...

Takže, pane Morbicere, nedá se nic dělat, ale asi opravdu bude zapotřebí - pokud se skutečně chceme přiblížit pravdě - islám hodnotit v celém jeho komplexu a ve všech souvislostech. A je už tomu prostě tak, ale islám byl ve s v é d o b ě a ve svém regionu neobyčejně pokrokové náboženství; nejen proto že ono modloslužebnictví nahradil a zatlačil principiálně vyspělejším monoteismem, nýbrž i proto, že islám se vyznačuje - stejně jako judaismus a křesťanství - závazným mravním kodexem, kromě jiného s velkým důrazem na sociální závazky každého jednotlivce vůči chudým a trpícím.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Náboženství Pondělí, 30.Listopadu 2015, 08:06:3

je nauka i organizace-církev. Psaná nauka trvá, její výklad zajišťovaný organizací se v čase mění.

Kritériem všech církví při výkladu nauk jejich náboženství má být v době globalizace lidskost, jinak lidstvo nepřežije.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 30.Listopadu 2015, 09:56:6

No,
ano i ne pane Poláčku.

Význam islámu jako sociálního učení nebo dobové vlivy formující jeho základy, o kterých se zmiňujete, chápu.

Jen jsem chtěl říct, že pokud se stanete náboženským fanatikem, jde se o Korán z některých důvodů opřít o mnoho snadněji, než o Bibli.
Islámským duchovním nezbývá, než některé neměnné výroky neměnného a božsky dokonalého Koránu oslabovat historickým kontextem.
Což je trošku paradox.
U citované pasáže dokáže validitu či dosah celého výroku měnit jediný prvek. Tím jsou "modloslužebníci". Jinak je to ze sémantického hlediska jednorozměrné. Zabíjet a škodit jaksi nejde vykládat jako chránit a pomáhat. I kdyby člověk byl nejlepší rétorický krasobruslař, tak ne.
* * * * * * * * *

Když už jsme u Marxe::::: jak by Jozuův příběh vypadal materialistickýma očima?

Všechno začíná, když se rozestoupí vody Jordánu a král Jozue převede své vojsko suchou nohou k bohatému Jerichu, kde povraždí vše živé a vyplení ho. Získané zlato a jiné bohatství není rozděleno mezi mužstvo, všechno si pro sebe nechává Hospodin.
Porušení tohoto je trestáno nemilosrdně, jak poznal Achan, syn Karmiho, syna Zimriho, syna Zerachova z pokolení Juda.
Za zcizení dvě stě sekelů stříbra, zlaté cihly o váze padesáti šekelů a babylonského pláště, byl ukamenován s celým příbuzenstvem v rokli Achor.
Kořist je dělena až při dalším tažení do jiných měst.

Inu -- do Izraele přišlo sucho. Takové, až se i řeka Jordán proměnila v potok.
A královská kasa prázdná.
Kde vzít chléb pro bouřící se lid?
Vyplenit Jericho, shrábnout všechno, a za jeho bohatství nakoupit zásoby, než krušné časy přejdou, vypadá jako jasná volba, která navíc jako bonus podpoří královskou autoritu a vděčnost lidu.
:))

Pavel Kolařík - informatik

V zájmu objektivity je třeba dodat Pondělí, 30.Listopadu 2015, 09:59:29

že nejvíce obětí má na svědomí náboženství zvané ateismus.

Pavel Kolařík - informatik

Nepochopil jsem Pondělí, 30.Listopadu 2015, 10:05:55

o co panu Štampachovi zase jde.

Co by jako kdo měl, nebo neměl podle jeho představ udělat?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 30.Listopadu 2015, 11:26:56

Souhlasím pane Kolaříku.
Také jsem pro návrat do reality.

Nejhorší je, že se blízkovýchodní konflikt vyostřil na sunnitsko - šíitské ose.
Když se člověk dočítá věty jako "sunnité v Iráku se bojí šíitských milicí tak, že jsou raději s IS" (a platí to i naopak), tak si říká, jak tohle může skončit?

Mírovou dohodu -- a zřejmě i překreslení hranic -- budou muset garantovat Turci, Saudové a Íránci (s velmocemi v pozadí).

V Turecku i SA je ovšem komplikovaná vnitropolitická situace.

Zatím
to vypadá dost bledě...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Starý zákon, islám a marxismus Pondělí, 30.Listopadu 2015, 12:30:39

Z hlediska marxistického by celá tato záležitost, pane Morbicere, vypadala asi takto:

Veškerá "společenská nadstavba" (tj. co si lidé sami myslí, co cítí, jakým způsobem si svůj svět vykládají) je nakonec jenom odrazem "materiální základny" - to jest naprosto reálných materiálních životních podmínek.

Bůh "Starého zákona" byl bohem jednoho malého nárůdku, který se sice v některých aspektech svého života (monoteistické náboženství, sociální odpovědnost) vyznačoval oproti svému tehdejšímu okolí až dramaticky vyšším stupněm pokročilosti svého vývoje - ale na straně druhé byl svou existencí plně podroben tehdejším obvyklým "mravům" - to jest v "mezinárodních" záležitostech se jednalo stále ještě o čirou džungli, kde se jednalo o holé přežití. Z tohoto hlediska se tedy tehdejší národ izraelský naprosto ničím nelišil (v dobrém, ale ani špatném) od tehdejších obecně vládnoucích "zvyklostí". Sežer, nebo budeš sežrán!

A teprve za změněných životních materiálních podmínek (vlastní relativně stabilní státní teritorium), fungující státní správa a právní řád atd.) mohl tento národ vůbec pomýšlet na to, změněné životní podmínky reflektovat přechodem k nějakému vyššímu stupni mravnosti.

Oproti tomu islám - ten sice vznikl až o celou řadu století později nežli křesťanství, ale - jak už jsem minule zmínil - za takových reálných životních, materiálních podmínek, které se daleko spíše blížily těm z původně světem bloudícího a o svou holou existenci bojujícího národa izraelského. Proto tento islám nutně nese stopy této reálné životní základny tehdejších beduínů; a je daleko spíše opravdovým zázrakem, že se Mohamedovi podařilo v tomto prostředí prosadit relativně natolik pokrokové duchovní učení.

---------------------------

Jinak ovšem s Vámi, pane Morbicere, plně souhlasím v tom, že jsou součásti islámské věrouky, které jsou přinejmenším z dnešního hlediska už krajně archaické, a nutně by vyžadovaly přinejmenším důkladnou reinterpretaci.

Jenže, právě tohle je zásadní problém všech náboženských systémů a učení: když už jednou něco zvěstoval Bůh, nelze na tom měnit ani čárku. A pokud, tak v podstatě jenom prostřednictvím "hereze", kdy vzniká celý nový náboženský směr.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 30.Listopadu 2015, 12:38:45

Respektive, pane Poláčku, musí se počkat, až Bůh zvěstuje něco nového.
:-)

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Pondělí, 30.Listopadu 2015, 14:22:39

Nehledal bych tolik historického podmínění.
Důležitější je, že část údajných potomků toho malého nárůdka --, jejichž kulturní superioritu shledáváte v tom, že si vytvořili monoteismus, tedy koncept žárlivého Boha a nábožensky zdůvodněné segregace, -- si ve dvacátém století přečetla knihu Jozue trochu jinak, než pan Morbicer ve svém prvním diskusním příspěvku, a radostně s ní zdůvodňovala okupaci cizího území (cizího i z hlediska dokumentů, který umožnily vznik Izraele) a vyhánění a útisk původních obyvatel kusu Levanty. Zatímco je velmi málo muslimů, kteří by praktikovali těch osm měsíců.
Podobně je tvrzení, že starozákonní texty nelze použít jako přikázání k vraždění ve jménu Boha poněkud pochybné, přihlédneme-li k novověkému odůvodnění čarodějnických procesů. Ostatně on i podobenství Nového zákona o hostiteli, který přikazuje svému služebníkovi "Přinuť je přijít" mělo své mrtvé ještě v sedmnáctém století.
A právě tehdy vyjádřil Bayle jediný důstojný přístup, jak podobné pasáže ve svatých textech číst:
„Je falešný každý doslovný výklad, který zahrnuje povinnost konat zločiny.“
Mířil na fanatiky příslušného náboženství, ale zjevně je třeba rozšířit uplatnění tohoto principu i na ty, kdo fanatický hlásají nenávist vůči nějakému náboženství a vyhledávají v něm právě jen tyto doslovné výklady, zatímco fanaticky nevidí břevno v oku vlastního náboženství.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 30.Listopadu 2015, 15:56:50

Je fakt že z knihy Jozue pochází i jiná konspirační teorie, mezi Palestinci a Araby obecně velmi oblíbená. Bůh v ní totiž dává Izraelcům jako zemi zaslíbenou uzemí až po Eufrat.
Dva modré pruhy na izraelské vlajce jsou tedy (prý) zobrazení dvou řek, mezi kterými se rozkládá říše synů Izraele.
No, možná by se to dalo zaslechnout v kavárně ultraortodoxní židovské čtvrti v Jeruzalémě.
Ale většina izraelců by se tomu vymála, lidé z Tel Avivu a okolí by se za břicho popadali -- liberální a hi-tech zóna zcela západního střihu, kde náboženské války nikoho nezajímají.........
((( co je ta druhá řeka-pruh, nechám na čtenáři )))

Ke slovům pana Profanta nutno dodat, že všechny síly, se kterými Izrael vedl mírové rozhovory, měly ještě donedávna v programu jednoznačné zničení Izraele.

Ano, osadnické hnutí je problém.......................
........................ ale kdyby to byl problém největší a klíčový, bylo by to super.
Jenže on není.

Současné dění na Středním východě je větší a komplikovanější než de facto mikro-regionální izraelsko-palestinský spor, bych řekl.

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Pondělí, 30.Listopadu 2015, 17:26:57

Podivné, nepsal jsem nic o o osadnickém hnutí, natož abych tvrdil, že představuje klíčový problém. A právě tak jsem nic nepsal o silách, se kterými vedl Izrael mírové rozhovory. Psal jsem jen o dokumentech, které umožnily jeho vznik a přijetí mezinárodním společenstvím.

Co se knihy Jozue , nemám jaksi příliš styku s ultraordoxní jeruzalemskou kavárnou. Alespoň předpokládám, že ten sympatický jeruzalemský antikvariátník, který mi onehdá k objednané knize přidal česky dopis, abych od něj pozdravoval rodné Vinohrady, do takové kavárny nechodí. A skutečnost, že se v ni podobné absurdní teorie vyskytují, je pro mě nepříjemným překvapením. (Ještě dneska, opravdu? Inu, veleben budiž ten, který stvořil svět ve veškeré jeho rozmanitosti.)

Reagoval jsem na vaše sofisma " o jednou, kdysi" v případě Jozui a "trvalém příkazu" v případě Koránu. A to jste tím odkazem na ultraortodoxní vyvrátil sám lépe, než já odkazy na aktualizační interpretaci knihy Jozue v Ben Gurionově politice. (Ještě dneska, opravdu? Inu, veleben budiž ten, který stvořil svět ve veškeré jeho rozmanitosti.)

Ivo Horák - Praha 3

Náš izraelský metr Pondělí, 30.Listopadu 2015, 18:30:32

Poněkud mě fascinuje, jak i největší kritici Izraele implicitně tuto zemi poměřují nejvyššími politickými standardy. Proč by vlastně měli Židé třeba ve srovnání s Araby mít lepší a spravedlivější stát a politiku? Vždyť nejen oni, ale i Arabové dosahovali přece v minulosti pozoruhodných výkonů a lze říci, že spíše právě Arabové také na politickém poli. Lze se ptát, kdy a kde se vlastně měli Židé naučit zbudovat vynikající stát a zda lze čekat právě takovéto vyústění strašlivé genocidy.
Všimněme si naší vlastní země. Kde jsou ideály a postoje zpřed 25 lety? Neliší se poněkud Zemanova rétorika od rétoriky Havlovy? A není právě proto nynější prezident velmi mnohými omlouván? Je něco divného na tom, že se velmi změnily étos a atmosféra také v Izraeli, navíc v rozmezí 60 uplynulých let?
Domnívám se, že izraelská "reálpolitika" je logickým důsledkem převažujících poměrů v oblasti, válečného ohrožování a napadání, nenávistného populismu a opakovaně ožívajícího antisemitismu. Zajisté není důsledkem povahy svatých textů judaismu.
Upřímně řečeno, spíše je podle mne s podivem, že Izrael a Židé zůstávají dosud v podstatné míře věrni demokracii a že jejich politika neeskaluje způsobem, který stále častěji vidíme v zemích daleko zajištěnějších.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 1.Prosince 2015, 03:54:32

Ano, osadnické hnutí jsem do toho vtáhl já, pane Profante. Přece jen je všeobecná shoda, že to je největší překážka izraelsko-palestinského mírového vyrovnání.
A v kontextu toho, o čem se bavíme, se dá osadnické hnutí nazvat kultem doslovného čtení svatých textů.
((( na druhou stranu i ono je vnitřně strukturované a skutečně radikální je pouze jeho část )))

Nicméně Izrael jste celkem agresivně vtáhl do debaty vy.

Původně byla řeč o křesťanském postoji.
Současní křesťané se klidně pod ten Boyleův výrok o falešnosti doslovného čtení, které by vedlo k morálnímu ospravedlňování vraždění ve jménu Boha, můžou podepsat.
Za římské katolíky to jasně před nedávnem řekl papež, ale i ostatní konfese toto bezváhání potvrdí. V tom se neliší od liberálů nebo socialistů.
V kostelích se nekáže válka proti pohanům ve jménu Ježíše Krista.
A výsledkem víry v jednoho boha přece nemusí být nutně "Bůh žárlivý", abych vás citoval.
* * * * * * * * * *

No, ani nevím, proč to píšu............

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 1.Prosince 2015, 11:51:35

Ale jen pište, pane Morbicere, proto jsme tady abychom vyměňovali a konfrontovali své myšlenky a názory. ;-)

--------------------------------

Pan Horák: zajímavá myšlenka o tom, že je vlastně s podivem, že Izrael pod vším tím tlakem vůbec ještě zůstává demokratickým státem.

Máte sice pravdu v tom, že na stát Izrael se zcela běžně berou jiná morální měřítka nežli na jeho - arabské - protivníky; a máte dozajista pravdu i v tom, že je to v podstatě zcela nespravedlivé.

Ale nedá se nic dělat, Izrael je v daném regionu prakticky jediný stát odpovídající v zásadě měřítkům moderní civilizace; a na takové státy se prostě berou jiná měřítka, nežli na aktéry této úrovně nedosahující.

To jest, samozřejmě bezpráví je všude bezprávím; ale na straně druhé když už si někdo dělá nárok na to být součástí moderní civilizace, musí počítat s tím že na něj budou uplatňována přísnější měřítka nežli na aktéry s archaickými způsoby existence.

Na straně druhé je ovšem také nutno si uvědomit - jak už bylo v diskusi naznačeno - že izraelský národ je v podstatě roztržen do dvou zcela protichůdných částí, které vlastně jenom díky permanentnímu ohrožení zvenčí ještě tak nějak drží pohromadě: na evropsky orientované liberály, a na ortodoxní fundamentalisty. Zatím se těm liberálům ještě stále daří víceméně udržovat onen demokratický stát; ale jestli ortodoxové jednou vyhrají svou "válku děloh" a získají v populaci nadpoloviční většinu - kdo ví, co se stane poté...

----------------------------------------------

Ten mýtus o teritoriálních nárocích státu Izrael: jen tak pro zajímavost, možná nebude tak docela od věci si připomenout, že i Češi mají svůj mýtus o údajné "zemi zaslíbené"; kterýmžto mýtem až doposud velmi úspěšně glorifikují fakt, že do této země svého času přišli jako nájezdníci a dobyvatelé, a vyhnali odsud - ohněm a mečem - původní starogermánské obyvatelstvo.

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Úterý, 1.Prosince 2015, 13:38:49

Ne, Izrael jsme do diskuse nevtáhl já. Udělal jste to Vy odkazem na knihu Jozue, resp. na její údajnou neaktualizovatelnost ve prospěch soudobého násilí. A mimochodem také těmi jednatřiceti pohanskými královstvími, ten počet je interpretace rozšířená právě zase jen v části izraelské veřejnosti. Mně skutečně nešlo o kritiku Izraele, to bych si šáhl pro ty aktuálnější problémy, které jste zase promítl do diskuse Vy,

Jde mi o to, že nemá smysl rozlišovat náboženství podle výchozích svatých textů. Jediný židovský interpret bible, kterého jsem kdy pořádně pročetl, Hermann Cohen, přečetl judaismus jako nádherné náboženství lidskosti, lásky a svobody a já nemá důvod proti němu dávat přednost generálům, kteří ve volných chvílích interpretují stejné texty pro své militaristické potřeby.

Josefovi Poláčkovi
Podle svého mýtu přišli Češi do země neobydlené. Podle současné archeologie to kupodivu téměř souhlasí, germánské osídlení velmi prořídlo oproti předchozím letům , přímý kontakt se doposud nepodařilo doložit (jediný doklad z lokality v Březně vzala jeho autorka sama zpátky jako pochybný), destrukční horizonty chybí. Takže to asi ohněm a mečem nebylo, spíše populační explozí a lepší schopností obdělávat horší půdu. Máme jiné, mnohem odpornější a nebezpečnější nacionální mýty.

Ivovi Horákovi
Příliš Vám nerozumím. jak byste si představoval, že se má stát Izrael posuzovat? Vyřadíme ze hry mezinárodní úmluvy a charty, které podepsal? Řekneme, že pro něj neplatí, protože se Žide neměli, kde naučit "zbudovat vynikající stát"? Nezlobte se ale nemám důvod, proč bych měl občany státu Izrael urážet podobným přístupem, považuji je za dospělé a odpovědné.

Pavel Kolařík - informatik

Ovšem na druhé straně Úterý, 1.Prosince 2015, 13:55:15

Když se chce někdo o Izraeli vyjádřit opravdu velmi kriticky, tak napíše, že "už se chová stejně jako Hamás a Fatáh". Viz předposlední článek o Izraeli na DR o tom, že Izrael už nevrací zabité teroristy jejich rodinám.

Ivo Horák - Praha 3

Reakce Úterý, 1.Prosince 2015, 15:25:17

Martinu Profantovi:
Ve svém příspěvku výše jsem zmínil rozpor, který vidím u kritiků Izraele. Já poměřuji tento stát dost přísným metrem, podobně jako např. ČR, neboť se domnívám, že země v minulosti osvědčily jisté předpoklady řešit problémy rozumně. Někdy jsem pak zklamán, to když mám dojem, že by místní politika mohla a měla být o hodně lepší.
Jsou však mnozí, kteří mají Izrael za "zlý stát" a přesto očekávají, že ač "fackován" ochotně "nastaví i druhou tvář" než by se provinil. Jsou to typově titíž lidé, kteří říkají, že komunistický režim byl lepší než nynější, přestože se tehdy báli zdržet hlasování na schůzi ROH, zatímco dnes drží cedule s nehorázným požadavkem zakázat některým spoluobčanům vyznávat jejich náboženství.
Josefu Poláčkovi:
Souhlasím, snad s drobnou výhradou: Na státy v éře "globální vesnice" bychom se asi neměli dívat jako na "aktéry s archaickými způsoby existence". Očekávání od (v Evropě peskovaného) Izraele můžeme mít větší, ale není důvod hledět na Jordánsko, Libanon, ale v zásadě ani na Egypt a (aspoň donedávna) na Sýrii jako na zásadně jinou civilizaci. Také obyvatelstvo těchto zemí je rozpolcené na ortodoxní a (relativně) liberální část, jak jste to napsal o Izraeli. Dokonce si myslím, že nominální ortodoxie tzv. IS reaguje v podstatné míře na na Západě málo reflektovanou podpovrchovou proměnu v islámském světě, konvergentní k vývoji v Evropě převážně v druhé polovině 20. století.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úloha výrazných jedinců Úterý, 1.Prosince 2015, 16:27:51

– řekněme osobností – v náboženství stejně jako ve všech (nejen) lidských společenstvích a organizacích není zanedbatelná. Náboženské nauky, které vznikaly především proto, aby uspokojovaly duchovní potřeby lidí, mají své počátky dokumentované formou „písma“, formou posvátných textů.. Úmrtím původních autorů se staly texty popisující duchovní cesty včetně fyzických i materiálních podmínek úspěchů na těchto cestách - přestože jsou připisovány různým osobnostem a často jimi též podepsány - neosobními a neměnnými. Z osob kolem „zakladatelů“ náboženství a původních jeho vyznavačů se v proudu času zformovaly strukturované náboženské organizace, jež podléhají celospolečenským tlakům, případně se snaží celospolečenské světské zřízení ovládnout a nahradit je. Historicky největší úspěchy v tomto úsilí zaznamenala církev římskokatolická, která se podle mě globalizovala dříve, než se stačil globalizovat kapitál.
O tom, kterak aktuálně chápat posvátné texty v měnících se podmínkách v místních správních okruzích globalizované církve pak rozhodují jednotlivci a skupiny jednotlivců. Ti bývají vedeni často velmi osobitými a též i osobními zájmy, a přitom se mohou opírat o materiální pasáže v původních textech. Pokud v čele církve stane osobnost, která se řídí původními duchovními pokyny, bývají pak jejich snahy s generální linií současného papeže v rozporu.

Oceňuji, že ve sloupku Ivana Štampacha, upozorňujícím na kořeny terorismu v náboženstvích, je zmíněn i aspekt „úlohy osobnosti“ na českém teritoriu.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úloha výrazných jedinců Úterý, 1.Prosince 2015, 16:27:51

– řekněme osobností – v náboženství stejně jako ve všech (nejen) lidských společenstvích a organizacích není zanedbatelná. Náboženské nauky, které vznikaly především proto, aby uspokojovaly duchovní potřeby lidí, mají své počátky dokumentované formou „písma“, formou posvátných textů.. Úmrtím původních autorů se staly texty popisující duchovní cesty včetně fyzických i materiálních podmínek úspěchů na těchto cestách - přestože jsou připisovány různým osobnostem a často jimi též podepsány - neosobními a neměnnými. Z osob kolem „zakladatelů“ náboženství a původních jeho vyznavačů se v proudu času zformovaly strukturované náboženské organizace, jež podléhají celospolečenským tlakům, případně se snaží celospolečenské světské zřízení ovládnout a nahradit je. Historicky největší úspěchy v tomto úsilí zaznamenala církev římskokatolická, která se podle mě globalizovala dříve, než se stačil globalizovat kapitál.
O tom, kterak aktuálně chápat posvátné texty v měnících se podmínkách v místních správních okruzích globalizované církve pak rozhodují jednotlivci a skupiny jednotlivců. Ti bývají vedeni často velmi osobitými a též i osobními zájmy, a přitom se mohou opírat o materiální pasáže v původních textech. Pokud v čele církve stane osobnost, která se řídí původními duchovními pokyny, bývají pak jejich snahy s generální linií současného papeže v rozporu.

Oceňuji, že ve sloupku Ivana Štampacha, upozorňujícím na kořeny terorismu v náboženstvích, je zmíněn i aspekt „úlohy osobnosti“ na českém teritoriu.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 1.Prosince 2015, 18:36:5

Velmi velkým kritikem Izraele je i Šlome Sand.
Když si člověk přečte třeba tenhle rozhovor

http://a2larm.cz/2015/12/izrael-neni-demokracie/

tak s ním musí v mnohém chtě nechtě souhlasit.

((( na druhou stranu těm, kteří mají sklony vidět palestinské okovy pod bičem panské židovské rasy, doporučuji věnovat pozornost prohlášení samotného Sanda, že na jeho přednášky v Izraeli dochází mnoho izraelských Arabů studentů -- takže zas tak horké to nebude )))
* * * * * * * *

Hlavněl bych ale chtěl upozornit na vynikající článek z Dziennika Opinii

http://www.krytykapolityczna.pl/artykuly/bliski-wschod/20150903/zachodni-brzeg-w-ogniu-konfliktow

Je to svědectví z území ze Západního břehu pod palestinskou samosprávou.
A podle mě by stál za překlad, protože asi ne každý rozumí polštině jako my ostraváci.

Na několika příbězích velmi živě zachycuje atmosféru Blízkého východu. Background, který mnoha analýzám chybí.

Už ten první příběh je na film.
Krádež láhve benzínu, která nakonec skončí dvojnásobnou vraždou nevinných lidí, mnoha vypálenými domy a v podstatě občanskou válkou obyvatel tří městeček, kterou ukončí až vyhlášení výjimečného stavu a plošné zatýkání.

A další příběhy jsou neméně neuvěřitelné.
Třeba ten o útěku křesťanské studentky s muslimem do Jordánska, aby se tam stala jeho druhou ženou...... a stíhací jízda za nimi.......... --- nu ano, i křesťanská komunita v Palestině umí vypalovat domy molotovými koktejly, ne že ne.
To by klidně taky mohl být film..........

Nebo je docela groteskní si uvědomit, a z článku to tak trochu nechtěně vyčuhuje, že pokud by Izraelci měli trestat teroristy-zabijáky podle palestinských norem, nezbourali by jen jeho dům, ale vypálili by i domy jeho nejširšího příbuzenstva...........

Blízký východ...............
Dovede si někdo z nás představit, že by mu zaběhlý pes zadávil cizí slepice a skončilo by to šesti mrtvolama a okolními vesnicemi v plamenech???

Blízký východ....

Zkrátka doporučuji přečíst.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Praotec Čech a moderní arecheologie Středa, 2.Prosince 2015, 13:19:12

Pane Profante, před několika lety bylo někde v jižním Bavorsku (přesnější lokalita mi bohužel nezůstala v paměti) archeologickým výzkumem objeveno jedno starogermánské sídliště. Ovšem, bylo opravdu nemalým překvapením, že se v zubech jeho obyvatel našlo - české stroncium! To znamená, že tito lidé žili původně někde v prostoru české kotliny.

Vzhledem k tomu, že původ tohoto sídliště byl datován někdy do doby stěhování národů, a vzhledem k tomu že je podle všeho opravdu značně nepravděpodobné, že by celé jedno sídelní místo starých Germánů se jednoho krásného rána prostě jen tak rozhodlo z Čech emigrovat do Bavorska, pak nelze jinak nežli soudit, že tak učinili právě pod tlakem migrujících Slovanů, jmenovitě Čechů.

A taktéž se dá s dosti velkou pravděpodobností soudit, že když už v té české kotlině bylo celé kompletní starogermánské sídliště, že tam nebylo zcela osamocené, nýbrž že jich tam bylo přece jenom povícero. Takže lze přece jenom spíše vycházet z toho, že ta česká kotlina nebyla tak zcela liduprázdná, když do ní vstoupil praotec Čech se svým průvodem, ale že až tito příchozí ji pro účely vlastního osídlení napřed museli "etnicky vyčistit".

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Moderní stát a Blízký Východ Středa, 2.Prosince 2015, 13:29:15

Pane Horáku, jak Jordánsko tak Libanon sice skutečně mají přinejmenším formálně kompaktní státní struktury, které by víceméně splňovaly kritéria moderního státu; nicméně uvnitř dominují stále ještě do velké míry původní, podle našich měřítek skutečně už značně archaické klanové struktury. Především v Libanonu. To vše navíc "okořeněné" zásadními náboženskými protiklady. To vše dosti podrývá schopnosti a možnosti být skutečně moderním státním zřízením; především vymahatelnost práva je zde mnohdy nemálo problematická. Egypt: tady se zdají být největším problémem archaické životní automatismy obyvatelstva jako takového; jinak řečeno, až na určitou úzkou vrstvu vzdělaných "liberálů" se většina populace ještě nezdá být zralá pro demokracii v obvyklém slova smyslu, a nechává se ovládat těmi či oněmi emočními vazbami a religiózními či populistickými hesly.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Středa, 2.Prosince 2015, 14:29:28

Ono to s tím stronciem takové překvapení nebylo, protože výklad jména Bavorů jako "mužů z Čech" se dočtete v každé slušné středoškolské učebnici na obou stranách hranice. Už dlouho. Jenomže jde o dobu, která předchází nejodvážnější odhady o příchodu Slovanů do České kotliny o nějakého půl století, ty realistické o víc -- a to je čas, který už obvykle pozná i archeologie.
O bavorské etnogenezi toho najdete spoustu, ale s postupem Slovanů ji nespojuje v posledních letech -- zase v půlstoletí, aby se to poznalo i v archeologii -- z odborných autorů nikdo.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.