Na přední pozice českých webů se dostaly zprávy vycházející z tiskovky think-tanku Evropské hodnoty o šokující míře extremismu a fundamentalismu mezi evropskými muslimy: více než třetina ospravedlňuje použití násilí k obraně své víry, mezi fundamentalisty je to dokonce 72 procent — těch je přitom mezi evropskými muslimy 44 procent. Celých 35 procent francouzských muslimů má považovat bombové útoky alespoň v některých situacích za ospravedlnitelné.

Zpráva založená na detailní a přínosné analýze socioložky Markéty Blažejovské vyznívá doslova brutálně. Je ale třeba upozornit na pár věcí:

1. Čísla o hypotetické podpoře násilí muslimy moc neznamenají, dokud chybí kontrolní skupina. Gallup ukazuje, že otázky na obhajitelnost násilí proti civilistům vychází mezi muslimy a nemuslimy ve světě zhruba stejně. V Americe patří muslimové dokonce mezi nejmírumilovnější náboženské skupiny. V Evropě srovnání chybí, ale Gallup je dobrým varováním, abychom informace podobných hypotetických otázek s chybějícím srovnáním nepřeceňovali.
2. Vyznívá chybně, že 72 procent muslimských fundamentalistů by se nebránilo použít násilí, přičemž fundamentalistů je 44 procent. Jde totiž o spojení dvou studií, z nichž v té první vychází hodnota 72 procent jen z pětiny nejfundamentálnějších muslimů.
3. Tisková zpráva Evropských hodnot uvádí, že „bombové útoky považuje za ospravedlnitelné alespoň v některých situacích 35 procent muslimů ve Francii“. Dopouští se ovšem sloučení možností „often“ (často), „sometimes“ (někdy) a „rarely“ (zřídkakdy) — zbytek říká prostě „never“ (nikdy). Varianta „zřídkakdy“ přitom tvoří 19 procent a vyjadřuje spíše odmítavý postoj. Proto také PEW, Gallup a další výzkumy sloučení odpovědí „často“ a „někdy“ vždy reportují.
4. Zpráva hodně staví na výzkumu Ruuda Koopmanse - to z něho pochází oněch 44 procent fundamentalistů a obrovské rozdíly oproti „křesťanům“. Tenhle výzkum ale čelí zásadní kritice, mimo jiné z těchto čtyř zásadních důvodů:

   a) Výzkum definuje fundamentalismus velmi volně. Nadřazenost práva šaria nad světskými zákony měří skrze větu „The rules of the Koran are more important to me than the laws of your country“ (Pravidla koránu jsou důležitější než zákony mojí země). Takto položená otázka ale nezkoumá právní nadřazenost, nývrž emotivní důležitost. Aby byl muslim v Koopmansově definice fundamentalistou, musí souhlasit se třemi věcmi: nadřazeností náboženských pravidel, jediným výkladem svatých textů a podporou návratu věřících ke kořenům víry. Pokud by byla první otázka položena přísněji, dostal by se k výrazně menším číslům.

   b) Výzkum je pak zcela nereprezentativní pro evropské muslimy — čerpá z dat získaných na respondentech tureckých a marockých rodin z šesti zemí, které přišly většinou jako dělničtí gastarbeitři. Všichni ostatní muslimové v něm chybí. Není tak například jasné, zda šokující míra antisemitismu souvisí s vírou, nebo s regionálním původem a zda ji sdílí i postsovětští a asijští muslimové, muslimové z intelektuálních kruhů či další. Přesto se článek právě tohoto zobecnění na „evropské muslimy“ dopouští.

   c) Koopmans poté pochybně definuje „křesťana“. Ke křesťanství se hlásí 70 procent lidí v zemích, kde je věřících jen 18 procent (Švédsko) až 44 procent (Německo). Za křesťana se v jeho výzkumu zřejmě označují i tací, kteří jsou jimi jen volně, civilizačně — u takových tedy není divu, že jsou méně nábožensky fundamentální než muslimové. Koopmans rovněž bere jako analogické zcela nesrovnatelné otázky. Srovnejme třeba otázku „Muslims aim to destroy Western culture“ (Muslimové chtějí zničit západní kulturu), položenou křesťanům, s otázkou „Western countries are out to destroy Islam“ (Západní země chtějí zničit islám) položenou muslimům. - První otázka míří proti všem lidem vyznání, druhá pouze proti politickému celku. Není divu, že k té první přihlásí méně lidí a vypadají pak umírněně.

   d) Koopmans konečně sbíral data telefonicky s cca osmdesátiprocentním zastoupením pevných linek. Přinejmenším v českých zemích ovšem platí, že sběrem na pevných linkách, které mají v populace specifičtí lidé, se dostanete k vyššímu počtu voličů KSČM, vyššímu zastoupení konzervativních názorů a podobně. I proto se v CATI výzkumech používá maximálně 20 až 30 procent pevných linek a zbytek tvoří mobily. I taková věc může mít zásadní vliv na zjištěnou míru konzervativnosti mezi muslimy.

5. V medializaci šokujících čísel chybí informace, že často jde o data z let 2006-2008. Minimálně v muslimském světě podle PEW Research podpora násilí od těchto let klesla. Naopak míra nedůvěry Evropanů k muslimům a cizincům z jistých oblastí mohla stoupnout, jak naznačují i data CVVM. Kvůli výrazné oscilaci a závislosti těchto typů postojů na aktuálních událostech bychom rozhodně neměli podceňovat roli času.

Opájet se jednoduchými čísly prostě nemá valný význam. Při jedné definici fundamentalismu se dostanete k čtyřiačtyřiceti procentům, při další k devatenácti. V jednom roce jsou kontextem probíhající války v Iráku a Afghánistánu, v druhém teroristické útoky radikálních islamistů v Evropě — a to má velký vliv na to, jak chápou otázky samotní respondenti. V jednom jazyce vyzní překlad otázky, zda může být násilí proti civilistům „sometimes justified“ (někdy oprávněné) tvrději než v druhé. Muslimové rovněž odpovídají na otázky tradičního výkladu náboženství trochu jinak, podle toho, kdo je dotazuje.

I výsledky jednoho výzkumu mohou být někdy zdánlivě kontradiktorní: V jednom výzkumu ComRes pro BBC sdělila čtvrtina britských muslimů, že mají jisté pochopení pro motivy za útoky Charlie Hebdo. Ale 94 procent muslimů zároveň uvedlo, že by muslima plánujícího jakýkoli akt násilí ohlásila na policii.

Z houštiny čísel lze vytáhnout takřka cokoli. Na vstupní studii Markéty Blažejovské je zajímavá analýza zdrojů radikalismu (alienace, nezaměstnanosti či vlivu imámů), studie rovněž poukázuje na fakt, že náboženský fundamantalismus muslimů pozitivně souvisí s extremistickými názory a hostilitou vůči dalším menšinám. Pomáhat tomu mediální démonizací ve smyslu „zde je to nejhorší, na co výzkumy mezi muslimy od roku 2006 přišly“, jak to dělá tisková zpráva Evropských hodnot, je vysloveně nešťastné.

Zvlášť v českém kontextu, kdy lidé výrazně přeceňují sklony obyčejných muslimů k podpoře teroristických útoků. Což je v důsledku jedním z důvodů vysoké podpory paušálních a protiústavních opatření, jako je třeba až zákaz vyznání...