Jak se státní zástupkyně Galková rozhodla „dostat toho muslima“

Případ Vladimíra Sáňky výmluvně ilustruje pracovní metody státní zástupkyně Zdeňky Galkové. Vybírá si znalecké posudky, které vyhovují jejím záměrům, snaží se znevěrohodnit posudky obecně respektovaných kapacit. A měří dvojím metrem.

Igor_demo20

Saša Uhlová

27.04.2016 09:07

Případ Galková

Galkova_zdenka

sledujeme podrobně

Deník Referendum podal ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi podnět ke kárnému řízení na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou. Podle poznatků DR se státní zástupkyně působící na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 1 ve své práci neřídí platnými zákony, ale osobními preferencemi a předsudky.

Zdeňka Galková nestíhala rasistické projevy na demonstraci, na které se představitelům státu vyhrožovalo oběšením, naopak obžalovala účastnici paralelní demonstrace proti nacismu ze smyšleného napadení policisty. Odmítla stíhat rasistické a antisemitské projevy Mariána Magáta, naopak za vydání islámské teologické knihy a v rozporu s řadou znaleckých posudků nejuznávanějších odborných kapact stíhá Vladimíra Sáňku.

V postupu proti němu navíc použila jako důkazní materiál emaily ukradené rasistickým webem White Media. Zdeňka Galková vlastními předsudky bez jakýchkoli odborných podkladů odmítla studii Amnesty International. A označila za trestný čin pomalování chodníku dočasným sprejem v rámci happeningu před Poslaneckou sněmovnou.

Od chvíle, kdy Deník Referendum případ otevřel, na některé aspekty působení státní zástupkyně Galkové upozornili členové akademické obce FAMU a věnovala se jí reportáž pořadu ČT 168 hodin. Tématu se soustavně věnujeme, čekáme na odpověď ministra Pelikána a připravujeme další materiály.

„Bylo to kolem poledne, byl jsem ve sprše a ozvalo se zvonění. Manželka přiběhla vyděšená, že tam je policie. Řekl jsem jí, ať chvíli počkají, že hned vylezu. Ona ale vyděšeně přiběhla znovu, že říkají, že vylomí dveře. Tak jsem ještě mokrý vystartoval, otevřel dveře a dovnitř vpadlo komando ozbrojených policistů, někteří byli v kuklách.

Jako první mi nasadili pouta a přečetli souhlas soudu s domovní prohlídkou. Uvnitř byli deset až dvanáct hodin, obrátili celý byt vzhůru nohama,“ popisuje Vladimír Sáňka v rozhovoru pro Neovlivní.cz okolnosti, při kterých ho v dubnu 2014 zadrželi.

Zároveň Útvar pro odhalování organizovaného zločinu provedl razii v modlitebnách. Při nich zadrželi zhruba desítku lidí. Jediným výsledkem celé akce bylo nakonec obvinění Sáňky za vydání knihy Bilala Philipse Základy tauhídu - Islámský koncept Boha. Stíhání podle Mladé fronty Dnes odstartovalo trestní oznámení Lukáše Lhoťana, který je bývalým muslimem a proti islámu dlouhodobě vehementně vystupuje.

Svobodu Vladimíra Sáňky ohrožuje aktivismus státní zástupkyně Galkové

Trestní stíhání zahájily orgány činné v trestním řízení na základě posudku vědeckého pracovníka Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Pavla Ťupka a odborného vyjádření asistenta katedry politologie na Fakultě sociálních studií Univerzity Karlovy Tomáše Šmída.

Na základě obou dokumentů podala státní zástupkyně Zdeňka Galková na Vladimíra Sáňku obžalobu pro zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Zločinu se měl dopustit tím, že zajistil překlad knihy a prodával ji prostřednictvím internetových knihkupectví.

Po zahájení trestního stíhání si nechala státní zástupkyně vypracovat ještě dva znalecké posudky. Jeden od Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který svým jménem zaštítil Miroslav Mareš, a druhý od arabisty a islamologa Ondřeje Beránka.

Na svou obhajobu nechal obviněný Sáňka vypracovat několik odborných vyjádření, která jsou součástí spisu. Jejich autory jsou dva přední čeští arabisté Luboš Kropáček a Miloš Mendel, religionisté Pavel Hošek a Zdeněk Vojtíšek a po podání obžaloby požádal Sáňka o odborné vyjádření také religionistu Davida Václavíka.

Státní zástupkyně v obžalobě zpochybňuje arabisty i religionosty, jejichž odborná vyjádření jdou proti duchu obvinění, a to na základě korespondence Vladimíra Sáňky. Z dopisů, které Galková získala jen proto, že je zveřejnil rasistický web White media, dovozuje, že se obžalovaný s autory posudků zná.

Státní zástupkyně JUDr. Zdeňka Galková použila ve své obžalobě jako důkazu dopisy, které byly získány trestným činem zasahujícím do oblasti soukromí obviněného. Repro DR

Galková experty zpochybňuje také na základě citace z dopisu, který policie zajistila během domovní prohlídky. Jedná se o dopis Ústředí muslimských obcí, kde obžalovaný působí. V dopise se píše: „Každý, kdo netouží po laciné senzaci a jde mu o pravdivý názor nezávislého odborníka, se jistě raději obrátí na doc. Mendela z Orientálního ústavu, prof. Kropáčka z FF UK, doc. Štampacha, dr. Vojtíška, dr. Šislera apod. I když ani s nimi úplně nesouhlasíme, uznáváme je jako nestranné odborníky, pro které je důležitější jejich odborná prestiž a pravdivé stanovisko.“

Obvodní soud pro Prahu 1 se začal Sáňkovým případem zabývat v únoru letošního roku a ještě stále není u konce. Vladimíru Sáňkovi na základě akce Zdeňky Galková hrozí až deset let vězení.

Ťupkův posudek: Sáňkou vydaná kniha by možná mohla být nebezpečná
Podle Pavla Ťupka je ústředním tématem knihy Bilala Philipse Základy tauhídu čistota islámského kultu jediného Boha a odmítnutí všeho, co se s touto představou rozchází. Ťupek dovozuje, že se jedná „o propagandistickou publikaci jedné nesnášenlivé interpretace sunnitské větve islámu, kterou řadíme v užším smyslu pod název wahhábizmus, v širším slova smyslu pod pojem salafismus či salafistický islám“.

Ve svém posudku dále obšírně píše o autorovi knihy, kterého jako problematického popisují i další posudky. Jeho nesnášenlivé názory například na homosexualitu však v předmětné knize nejsou obsaženy, což píše i Ťupek ve svém posudku.

Dalším bodem, o který se posudek a následně i obžaloba opírají, je skutečnost, že čeští vydavatelé přeložili předmluvu z jednoho anglického vydání a podepsali ji za Muslimskou obec. Z toho má být patrné, že se „český vydavatel přímo identifikuje s jinou osobou, nicméně tato skutečnost je v knize zamlčena“.

Posledním bodem, na kterém stojí Ťupkův posudek, je citace ze strany 27, kde autor píše: „A proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. …Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“

Tento odstavec je podle Ťupka dokladem „odmítání jiných hodnot než islámských a hlásání nezbytnosti prosazování islámského práva ve všech oblastech lidské činnosti“. Je také podle arabisty namířen i proti těm muslimům, kteří prosazují sekulární zřízení. „Výzvu k upřímné nenávisti“ spatřuje Ťupek ve spojení s dogmaty, které před tím obšírně popisuje. Znamená to podle něj, že muslim se má aktivně podílet na prosazování salafistické doktríny.

„Dalším stupněm už je pak otevřený džihád vůči zkaženým režimům a nevěřícím (muslimům i nemuslimům),“ píše Ťupek, ale nezbývá mu než dodat: „Tento aspekt zde ovšem není, ačkoli byl Bilal Philips viněn ze spolupráce s džihádisty, toto mu nebylo nikdy prokázano.“

V závěru svého posudku pak Pavel Ťupek deklaruje své přesvědčení, že většina salafistů je navzdory svému černobílému vidění světa mírumilovná. „Je však nepřehlédnutelným faktem, že toto hnutí může být živnou půdou pro extremistické názory, ať již tak, že sama tato interpretace vede k radikalizaci, či že radikálové tento směr vyhledávají a své politické či jinak motivované postoje touto ideologií ospravedlňují.“

Přední odborníci Sáňkou vydanou knihu za nebezpečnou nepokládají
Kniha Bilala Philipse Základy tauhídu sama ale podle většiny posudků nenese politické poselství. Jedná se o náboženský text a otázky politického uspořádání neřeší.

Podle dalšího negativního posudku, který vypracoval Tomáš Šmíd, asistent katedry politologie na Fakultě sociálních studií, vytváří však kniha zázemí pro skupiny, které jsou prokazatelně protizápadní, protidemokratické a šíří náboženskou nenávist. Gró jeho posudku spočívá v analýze salafismu.

Autorem posledního vyloženě negativního posudku je arabista a islamolog Ondřej Beránek. Předmětná kniha je podle něj „bezpochyby vyjádřením salafistické ideologie.“ Autor knihy je podle Beránka „kontroverzní postava“ a byl mu v minulosti zakázán vstup do několika zemí.

„Exkluzivní důraz na absolutní tawhíd a opakované kritizováni šíitů a súfistů může vést k radikalizaci nových muslimslkých konvertitů i radikálnějším postojům stávajících muslimů,“ dovozuje Beránek. Přičemž koncept tauhídu definuje jako víru, že Bůh (Alláh) je jeden jediný.

Salafisté podle Beránka často používají tento koncept k obvinění z odpadlictví od víry proti jiným muslimům, například pro jejich víru ve svaté, a to u radikálních uskupení může vést až k povolení takového člověka usmrtit.

Největší váhu pro soud má posudek zpracovaný Masarykovou univezitou, Fakultou sociálních studií, oboru sociálních věd – politologie a podepsaný Miroslavem Marešem. Posudek se stejně jako předešlé dlouze věnuje salafismu, neboť k tomu směřují otázky, na základě kterých byl vypracován. Jeho autor rozebírá odstavec na sedmadvacáté straně, kde na základě slova „zvláště“ dovozuje, že by se právo šaríja mělo aplikovat i v neislámských zemích, byť ne prioritně.

Dalším důležitým bodem posudku je osoba autora knihy. Přestože se k salafismu staví posudek negativně, stejně jako ke zmíněné pasáži na straně dvacet sedm, nedovozuje se v něm explicitně, že by vydání knihy mohlo být pro českou společnost nebezpečné.

V akademické obci se názory na salafismus i předmětnou knihu liší. Postoj arabistů Ťupka a Beránka patří k menšinovému názoru, v protikladu k němu jsou posudky dalších odborníků na islám i náboženství obecně. Kromě religionisty Davida Václavíka a religionisty Zdeňka Vojtíška napsali svá odborná vyjádření také dva nejuznávanější čeští odborníci na islám Luboš Kropáček a Miloš Mendel.

Podle Kropáčka jsou některé výtky adresované vydavateli knihy v podobě trestního stíhání vysloveně absurdní. „Kniha se vůbec nezabývá otázkami státního uspořádání, neodmítá demokracii, prostě o tomto tématu vůbec nehovoří. Jde v ní jen o teologický diskurz.“

Kropáček vysvětluje, že autor knihy považuje za závažného ideového protivníka zvláště islámskou mystiku. Odsuzuje lidové pověrečné praktiky spjaté s magií, talismany, úctou k světcům, a podobně. „Není pravdou, že kniha šíří rasismus - naopak, vysloveně jej velmi příkře odmítá, a to v jakékoliv podobě,“ vysvětluje Kropáček. Vydání knihy nepovažuje za nebezpečné, jakkoli někomu nemusí být názory autora sympatické.

Jeho kolega Miloš Mendel se ohrazuje vůči tomu, že by kniha vyzývala ke sdílení salafistické varianty soudobého islámu. Upozorňuje také na to, že se výrazy salafismus a wahhábismus v knize vůbec nevyskytují.

„V odůvodnění trestního stíháni, opřeného o dva posudky odborníků z oboru politologie a islamologie, se nahodile a účelově používají některé termíny a argumentační konstrukce, jež naprosto nesdílím,“ píše Mendel. Zdůrazňuje, že v knize není jediná pasáž, která by vyzývala k nenávisti vůči stoupencům jiných věrouk, ke kulturnímu rasismu, vyvyšování muslimů nad příslušníky jiných náboženství, eliminaci křesťanství nebo zabíjení křesťanů.

„Chválení vlastní víry na úkor jiných je ovšem běžným projevem polemických textů a prohlášení ve všech náboženských systémech, vyvozovat z toho trestněprávní důsledky by znamenalo postupovat analogicky i v připadě jiných (přinejnenším monoteistických) náboženstvi - křesťanství a judaismu,“ píše Mendel.

Podobně argumentuje i religionosta David Václavík, když píše, že zmíněná publikace neobsahuje žádné pasáže, které by se daly explicitně chápat jako výzvy k porušování základních lidských práv či omezování práv náboženských či etnických skupin, ani ras. „Jakkoli nemusím souhlasit s teologickými východisky autora a jeho puristickým pojetím islámu, musím konstatovat, že jeho argumentace se nevymyká podobně laděným textům publikovaným v rámci současného islámu, ale dle mých znalostí i v dalších náboženských systémech, křesťanství a judaismus nevyjímaje.“

Ve stejném duchu k tomu ve svém vyjádření vyslovuje i Pavel Hošek, vedoucí katedry religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK Praha a kazatel Církve bratrské. Některé názory a postoje Bilála Philipse vnímá jako nepřijatelné a nešťastné, kniha Základy tauhídu však podle něj nepodněcuje k potlačení práv a svobod. Hlavním záměrem autora je totiž nabádat muslimy, aby nepoužívali talismany, vyhýbali se lidové magii a dalším praktikám.

Hošek také upozorňuje na to, že termín salafismus nemá jednotnou a jasnou definici. Salafismus je podle něj souhrnné a velmi přibližné označení rozmanitého souboru jevů, tendencí a postojů a má v islámu podobný význam jako tradicionalizmus a konzervativizmus v náboženství obecně.

Podle Hoška je snaha o návrat k prvotní čistotě obsažená i v dalších náboženstvích. Obvinění Sáňky z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka považuje Hošek za politováníhodné nedorozumění.

Dvojí metr státní zástupkyně Galkové

Posudky a odborná vyjádření jako celek nepodkládají dostatečně obžalobu. Pokud však připustíme, že JUDr. Galková chtěla nechat rozhodnout soud o případné trestnosti vydání knihy, nabízí se otázka, jak je možné, že podobně nepostupovala v případě demonstrace, která se konala dne 1. 7. 2015 v Praze na Václavském náměstí. Na ní vystoupili jako řečníci mimo jiné Tomio Okamura a Adam B. Bartoš, kteří přímo vyhrožovali vládě smrtí a měli otevřeně rasistické projevy.

Ještě absurdnější se v tomto kontextu jeví případ slovenského nacionalisty Mariána Magáta, kterého dne 8. 8. 2015 zadržela policie přímo v průběhu jeho projevu na demonstraci Dělnické strany sociální spravedlnosti s názvem „Proti imigraci a islamizaci Evropy“. Policie ho obvinila za jeho projev, který pronesl před zadržením. Měl se dopustit trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.


Marián Magát: „Mnozí říkají, že jsou to lidé jako my. Já říkám: „Ano, jsou to lidské bytosti, ale otázka zní, jsou stejně geneticky vybavení jako my? Jsou na intelektuální úrovni jako my? Jeďte do Afriky a hledejte druhou Prahu..."

Magát podal proti trestnímu stíhání stížnost a JUDr. Galková je zrušila s poukazem na to, že v citovaném projevu nespatřuje podněcování, ani hanobení některé skupiny osob, protože je příliš vágní.

Projev Magáta v demokratické společnosti podle státní zástupkyně nepostrádá legitimitu, a proto jej nelze kriminalizovat. V odůvodnění odcitovala i výrok nesprávně přičítaný Voltairovi.

Pokud takto velkoryse přistoupila k lidem, kteří měli rasistické, antisemitské a islamofobní projevy a nadto otevřeně vyhrožovali českým ústavním představitelům smrtí, není vysvětlitelné jinak než výběrovou předsudečností, že jindy proti člověku, který se pouze podílel na vydání knihy náboženského charakteru, postupuje s takovou přísností.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.