Dva sociologické výzkumy sledující vnímání zahraničních politických osobností v Česku ukázaly na první pohled překvapivou skutečnost. Na prvním místě se jak u STEMu, tak u CVVM umístil papež František. Pozitivně hlavu římskokatolické církve vnímá sedmdesát čtyři, respektive šedesát sedm procent dotázaných.
Na tom, že usměvavý a lidsky přirozený papež má i v zemi s malým procentem deklarované církevní příslušnosti vysokou oblibu, není nic až tak zvláštního. Snad v tom lze číst i postesknutí si na adresu domácích církví a jejich představitelů, zřejmě i jisté ztělesnění obecně rozšířeného volání po návratu ke křesťanským hodnotám a kořenům. Papež jako nejvýše postavený a nejznámější zástupce největší světové křesťanské církve je jejich symbolem.
Věci se ale poněkud zkomplikují, uvědomíme-li si, že oba průzkumy zachycují důvěru v politiky, nikoli v představitele náboženství, spirituality a duchovní sféry. Jinými slovy, papež František v nich figuruje ne jako představitel církve, ale jako osobnost zasahující do politiky, projevující politické postoje. Ale je tomu skutečně tak?
Jiný pohled do obou průzkumů ukazuje, že o konkrétní Františkovy postoje a činy v politické a veřejné oblasti zase až tak jít nemusí. Pokud se v obou průzkumech dá vysledovat nějaký obecný trend, pak je jím to, že dotázaní potrestali svou nedůvěrou ty, kteří podle nich zklamali v nynější uprchlické krizi, na prvním místě německou kancléřku Merkelovou. Důvěra v ni se doslova zřítila z výšin až na samé dno.
Výrazně si naopak polepšili ti, kdo zřejmě podle dotazovaných v této krizi obstáli, jako premiéři Fico, Orbán a Cameron. A také (ve výzkumu CVVM, který zahrnul i české politiky) český prezident Zeman. Ten je podle tohoto průzkumu druhý hned za Františkem. Za zaznamenání stojí ještě například to, že (podle CVVM) znatelně vzrostla důvěra v ruského prezidenta Putina a pohoršil si izraelský premiér Netanjahu.
Důvěra, ze které nic nevyplývá?
Vrátíme-li se k papeži Františkovi, zdálo by se logické, že jeden z největších zastánců uprchlíků v evropské a světové diskusi by měl být za své dlouhodobě zastávané postoje rovněž spíše potrestán nedůvěrou. Lze si těžko představit, že například zpráva o Františkově návštěvě mešity ve Středoafrické republice, během níž nazval muslimy a křesťany bratry a vyzval k jejich usmíření, by mu mezi obyvateli České republiky získala větší důvěru, než měl dosud.
Podle jiných průzkumů obyvatelé České republiky dlouhodobě patří k těm, kteří v nejvyšší míře odmítají přistěhovalce. K tomu je dobré ještě dodat, že ČR patří k zemím, kde cizinci žádají o azyl vůbec nejméně a azyl i tak dostane jen zlomek z tohoto relativně malého počtu. Stručně shrnuto, obyvatelé ČR uprchlíky a přistěhovalce obecně odmítají. Je to naprostý opak postoje, který zastává papež František.Je vůbec možné použít Františkovu popularitu k tomu, aby jeho přístup více zakořenil v české společnosti? Repro DR
Že ani přesto papež svou důvěru u české veřejnosti neztrácí, může mít několik příčin. Ta nejdůležitější z nich je nejspíš banální – většina české veřejnosti o Františkových postojích a aktivitách v této oblasti jednoduše neví, nebo neví dost na to, aby to v jejich hodnocení hrálo jakoukoli významnější roli. Je pro ně prostě zástupcem křesťanství, křesťanských (což pro mnohé znamená jednoduše: našich) hodnot, nikoli politicky se vyslovující a angažující osobností.
Lze stejně tak pochybovat o tom, kolik z dotazovaných má povědomí o Františkově úsilí v oblasti ochrany přírody a klimatu a zda by takováto vědomost hrála spíše pozitivní, nebo naopak negativní roli. Jisté je tak zřejmě jedno: z faktu, že se nejvyšší představitel římskokatolické církve umisťuje v žebříčcích důvěry světovým politickým osobnostem na nejvyšší příčce, bohužel nevyplývá to, že by Češi a Moravané oceňovali Františka jako výraznou a politicky vyprofilovanou osobnost.
Papežova popularita je tak kombinací jeho mediálně vděčného obrazu a osobního charismatu. K jeho popularitě v České republice zřejmě přispívá ještě také to, že neváhá otevřeně mluvit o některých problémech v církvi i o životě a chování křesťanů, za všechny uveďme dosti „nevymáchaný“ výrok po návštěvě Filipín, že dobří katolíci se nepotřebují nutně množit jako králíci.
Asi nejzávažnější otázkou, kterou papežovo prvenství v politických žebříčcích vyvolává, je tak tato: Je vůbec možné Františkovy obliby použít k tomu, aby jeho přístup, který odmítá paušální a často skrytě či otevřeně rasistické obviňování a odmítání celých skupin obyvatel, a naopak se nebojí vstoupit do mešity a aktivně vyhledává uprchlíky a jiné lidi na okraji společnosti, aby je ujistil o tom, že jsou uznáváni jako lidé, jako bližní, jako sestry a bratři, ať již jsou jakéhokoli náboženství, trochu víc zakořenil v české společnosti?
To už ale není úkol pro papeže, ale pro domácí křesťany různých církví, stejně jako pro všechny, kteří se sice k žádné církvi nehlásí, ale křesťanství nebo i osobnost současného papeže je oslovuje. Přinášet společnosti křesťanské poselství tak, aby nebylo povrchní, zkreslené a uzpůsobené pro aktuální zájmy jakéhokoli druhu, ale ani naivní a neberoucí v potaz skutečné problémy a složitost světa, není vůbec jednoduché.
Nejdůvěryhodnější politik František
Papež František je opakovaně nejdůvěryhodnějším světovým politikem mezi občany České republiky. Bohužel to však neznamená, že by zde byla tak vysoce oceňována jeho politika založená na ohledu k těm nejslabším včetně uprchlíků a nepředpojaté vstřícnosti k islámu a muslimům.
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -