Nejdůvěryhodnější politik František

Papež František je opakovaně nejdůvěryhodnějším světovým politikem mezi občany České republiky. Bohužel to však neznamená, že by zde byla tak vysoce oceňována jeho politika založená na ohledu k těm nejslabším včetně uprchlíků a nepředpojaté vstřícnosti k islámu a muslimům.

Dva sociologické výzkumy sledující vnímání zahraničních politických osobností v Česku ukázaly na první pohled překvapivou skutečnost. Na prvním místě se jak u STEMu, tak u CVVM umístil papež František. Pozitivně hlavu římskokatolické církve vnímá sedmdesát čtyři, respektive šedesát sedm procent dotázaných.

Na tom, že usměvavý a lidsky přirozený papež má i v zemi s malým procentem deklarované církevní příslušnosti vysokou oblibu, není nic až tak zvláštního. Snad v tom lze číst i postesknutí si na adresu domácích církví a jejich představitelů, zřejmě i jisté ztělesnění obecně rozšířeného volání po návratu ke křesťanským hodnotám a kořenům. Papež jako nejvýše postavený a nejznámější zástupce největší světové křesťanské církve je jejich symbolem.

Věci se ale poněkud zkomplikují, uvědomíme-li si, že oba průzkumy zachycují důvěru v politiky, nikoli v představitele náboženství, spirituality a duchovní sféry. Jinými slovy, papež František v nich figuruje ne jako představitel církve, ale jako osobnost zasahující do politiky, projevující politické postoje. Ale je tomu skutečně tak?

Jiný pohled do obou průzkumů ukazuje, že o konkrétní Františkovy postoje a činy v politické a veřejné oblasti zase až tak jít nemusí. Pokud se v obou průzkumech dá vysledovat nějaký obecný trend, pak je jím to, že dotázaní potrestali svou nedůvěrou ty, kteří podle nich zklamali v nynější uprchlické krizi, na prvním místě německou kancléřku Merkelovou. Důvěra v ni se doslova zřítila z výšin až na samé dno.

Výrazně si naopak polepšili ti, kdo zřejmě podle dotazovaných v této krizi obstáli, jako premiéři Fico, Orbán a Cameron. A také (ve výzkumu CVVM, který zahrnul i české politiky) český prezident Zeman. Ten je podle tohoto průzkumu druhý hned za Františkem. Za zaznamenání stojí ještě například to, že (podle CVVM) znatelně vzrostla důvěra v ruského prezidenta Putina a pohoršil si izraelský premiér Netanjahu.

Důvěra, ze které nic nevyplývá?
Vrátíme-li se k papeži Františkovi, zdálo by se logické, že jeden z největších zastánců uprchlíků v evropské a světové diskusi by měl být za své dlouhodobě zastávané postoje rovněž spíše potrestán nedůvěrou. Lze si těžko představit, že například zpráva o Františkově návštěvě mešity ve Středoafrické republice, během níž nazval muslimy a křesťany bratry a vyzval k jejich usmíření, by mu mezi obyvateli České republiky získala větší důvěru, než měl dosud.

Podle jiných průzkumů obyvatelé České republiky dlouhodobě patří k těm, kteří v nejvyšší míře odmítají přistěhovalce. K tomu je dobré ještě dodat, že ČR patří k zemím, kde cizinci žádají o azyl vůbec nejméně a azyl i tak dostane jen zlomek z tohoto relativně malého počtu. Stručně shrnuto, obyvatelé ČR uprchlíky a přistěhovalce obecně odmítají. Je to naprostý opak postoje, který zastává papež František.

Je vůbec možné použít Františkovu popularitu k tomu, aby jeho přístup více zakořenil v české společnosti? Repro DR

Že ani přesto papež svou důvěru u české veřejnosti neztrácí, může mít několik příčin. Ta nejdůležitější z nich je nejspíš banální – většina české veřejnosti o Františkových postojích a aktivitách v této oblasti jednoduše neví, nebo neví dost na to, aby to v jejich hodnocení hrálo jakoukoli významnější roli. Je pro ně prostě zástupcem křesťanství, křesťanských (což pro mnohé znamená jednoduše: našich) hodnot, nikoli politicky se vyslovující a angažující osobností.

Lze stejně tak pochybovat o tom, kolik z dotazovaných má povědomí o Františkově úsilí v oblasti ochrany přírody a klimatu a zda by takováto vědomost hrála spíše pozitivní, nebo naopak negativní roli. Jisté je tak zřejmě jedno: z faktu, že se nejvyšší představitel římskokatolické církve umisťuje v žebříčcích důvěry světovým politickým osobnostem na nejvyšší příčce, bohužel nevyplývá to, že by Češi a Moravané oceňovali Františka jako výraznou a politicky vyprofilovanou osobnost.

Papežova popularita je tak kombinací jeho mediálně vděčného obrazu a osobního charismatu. K jeho popularitě v České republice zřejmě přispívá ještě také to, že neváhá otevřeně mluvit o některých problémech v církvi i o životě a chování křesťanů, za všechny uveďme dosti „nevymáchaný“ výrok po návštěvě Filipín, že dobří katolíci se nepotřebují nutně množit jako králíci.

Asi nejzávažnější otázkou, kterou papežovo prvenství v politických žebříčcích vyvolává, je tak tato: Je vůbec možné Františkovy obliby použít k tomu, aby jeho přístup, který odmítá paušální a často skrytě či otevřeně rasistické obviňování a odmítání celých skupin obyvatel, a naopak se nebojí vstoupit do mešity a aktivně vyhledává uprchlíky a jiné lidi na okraji společnosti, aby je ujistil o tom, že jsou uznáváni jako lidé, jako bližní, jako sestry a bratři, ať již jsou jakéhokoli náboženství, trochu víc zakořenil v české společnosti?

To už ale není úkol pro papeže, ale pro domácí křesťany různých církví, stejně jako pro všechny, kteří se sice k žádné církvi nehlásí, ale křesťanství nebo i osobnost současného papeže je oslovuje. Přinášet společnosti křesťanské poselství tak, aby nebylo povrchní, zkreslené a uzpůsobené pro aktuální zájmy jakéhokoli druhu, ale ani naivní a neberoucí v potaz skutečné problémy a složitost světa, není vůbec jednoduché.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 3.Února 2016, 09:12:1

Já už jsem tu v jedné diskusi nedávno napsala, že statistiky samy o sobě o ničem nevypovídají. Musíme se podívat na to, co je za nimi. Museli bychom se podívat nejen na to, kolik procent pozitivně přijímá Františka, ale i na to, co je to za lidi, jaká jsou jejich světonázorová východiska a hodnotová orientace. Na to, co od něj očekávají.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 3.Února 2016, 15:59:58

V této souvislosti se nelze vyhnout otázce, zda současná hlava katolické církve pro většinovou českou populaci nevykonává fakticky tu samou roli, jakou svého času vykonával "disidentský prezident" V. Havel. A to sice funkci fíkového listu, pro zakrytí vlastní nemravnosti.

Ano, s tím usměvavým, neortodoxním, do vlastních řad kritickým otcem Františkem je velice snadné se ztotožnit; stejně tak jako svého času bylo možno se ztotožnit s plaše se usmívajícím Havlem, s jeho nimbem bojovníka proti totalitě.

A tak je možno se ztotožnit s jejich charizmatem - a přitom velkoryse přehlédnout, že ve skutečnosti většina národa se chová přesně opačně než jak ve svých mravních apelech žádá František, a že ve skutečnosti většina národa tak či onak kolaborovala právě s tou mocí, proti níž bojoval Havel.

Ono mít takovýto fíkový list pro zakrytí vlastní nahoty, to opravdu není vůbec špatné...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 3.Února 2016, 16:51:48

Tak nejdřív k tomu Havlovi, pane Poláčku. Je sporné, nakolik on sám chtěl cosi zakrývat (a čí nemravnost vlastně?) a nakolik byl k tomuto účelu zneužit jinými. Je fakt, že zpočátku kritizoval i globální kapitalismus. Ovšem časem se ukázalo, že mu vlastně o žádný nový systém nejde, nýbrž že chce, aby u nás bylo prostě jen totéž, co v ostatních vyspělých zemích Západu. Nakonec zdá se uvěřil v mesiášskou roli Spojených států amerických. Možná byl skutečně naivní. Nechci ho soudit. Každopádně se mu v jednu chvíli podařilo ztělesnit určité naděje určité části lidstva.
Naproti tomu František, který je také bojovníkem za mír a proti globálnímu kapitalismu (který určitě nechce zakrývat), podle mého názoru naivní není. Už proto, že je to jezuita, a ti přece bývali vždycky všemi mastmi mazaní, ne? Nespoléhá podle mě na žádný stát, na rozdíl od Havla, který spoléhal na USA. Vlastně nepochází ani z Evropy ani z USA, což je docela pozitivum. Pokud František také ztělesňuje určité naděje určité části lidstva, měli bychom se podívat na to, jaké jsou ty naděje, a proč je lidé vkládají právě do papeže, který je sice tím, že představuje hlavu státu Vatikán, také politik, ale na druhé straně je to i duchovní osoba a jeho kouzlo plyne možná i z toho. Možná se dá vznést otázka, proč to kouzlo neměli jeho předchůdci? Proč? Kdo ví? Snad se od nich přece jen v něčem podstatném liší a nebo se svět mezitím kamsi nepozorovaně posunul. Možná ztroskotaly jiné naděje na změnu, možná pokročil rozklad staré levice... A papež František zaplňuje tuto mezeru aspoň svou kritikou kapitalismu (Globální sociálně-ekonomický systém útočí na Ježíšův plán).

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 4.Února 2016, 12:47:2

Já jsem nenapsal, že Havel tu roli "fíkového listu" sám chtěl hrát - ale ve skutečnosti ji hrál. Nebo jinak řečeno, lid sám ho takto pro sebe využil.

A docela se mi zdá, že i s papežem Františkem to leckdy probíhá podobně. Nakonec, kritikem kapitalismu byl - alespoň v pozdějších létech - i původně plně antikomunistický Wojtyla. U něj byl tento protimluv ještě zřetelnější: ano, i Jan Pavel II. tu a tam pronesl - leckdy i nečekaně otevřeně - kritická slova na adresu kapitalismu; ovšem, tím všechno také skončilo.

A tak si zbožní katolíci mohli úlevně oddechnout: podívejte se, my jsme přece k r i t i č t í vůči tomu kapitalismu!; aby se pak v příštím okamžiku mohli zase plně oddat svému dosavadnímu konzumnímu způsobu života, který je právě vlastním základem veškerého kapitalismu.

Není pochyb o tom, že František svá kritická slova sám míní vážně; ale tady je řeč o tom, jaké jsou pravé postoje a motivy obecného (křesťanského) lidu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.