Kdo se ptá, nehajluje
Lukáš SenftV anglických školách zavedli kurzy filosofie pro devítileté děti. Díky nim se zlepšily také v matematice a literatuře, zvýšilo se jim sebevědomí i ochota naslouchat. Přemluvit takovou generaci k fašistickému řádění nebude jen tak.
Na základní škole jsem měl výjimečného kamaráda. Kvůli poruchám učení si ho učitelky dobíraly a vytvořily si z něj otlounkánka, který tak příhodně kontrastoval se všemi těmi oblíbenými premianty. Hodil se jako varovný příklad. Ve skutečnosti mu to pálilo víc než většině jedničkářů.
Jednou mi vyprávěl o tom, jak si představuje čas a jeho plynutí. To bylo na druhém stupni! O pár let později jsem se horko těžko probíral učením Tomáše Akvinského a u jedné z kapitol jsem strnul. Pasáž vyprávěla o tom, jak Bůh vnímá dějiny. Věhlasný středověký teolog v ní předkládal stejnou teorii času, o níž mi vyprávěl můj kamarád. Akvinský ji sepsal jako profesor ovlivněný Aristotelem. Spolužák ji vymyslel při lození po jabloni ve svých dvanácti letech.
Kdy začít filosofovat? Na základce!
Kvůli zkostnatělým osnovám mu to nebylo nic platné. Dál ho hubovali, že nenosil nesmyslné úkoly. Teď se pro současné žáky blýská na lepší časy. Nedávný anglický experiment se pokusil přinést výuku filosofie přímo na základní školy. Občanská organizace EEF (Education Endowment Foundation) zapojila tři tisíce žáků ve čtyřiceti osmi školách napříč Anglií. Děti ve věku devíti a desíti let se jednou týdně scházely na hodině filosofování.
Nečetly tu Nietzscheho ani Kanta, ale diskutovaly o nejrůznějších konceptech. Co je pravda? A co spravedlnost, vědomosti nebo přátelství? Debatu rozžínaly příběhy, básně nebo scény z filmů. Děti se učily formulovat otázky a navazovat na myšlenky druhých, konverzovat i obhajovat vlastní názor, stavět argumenty a srozumitelně je vyslovit. Výsledky tohoto „zbytečného tlachání, které nikoho neuživí“ byly tak překvapivé, že možná změní způsob výuky. Nebo by alespoň měly.
http://www.amazon.com/The-Art-Freedom-Teaching-Humanities-ebook/dp/B007HXFD7I
Také se mi vybavuje Chomsky, který tvrdil, že dělnické vrstvy byly koncem 19. století více humanitně vzdělané než řada lidí dnes, především díky aktivní síti různých nízkonákladových politických novin.
Nicméně! Humanitním vzděláním nelze omlouvat neznalost matematiky a vědy. Kritické myšlení (což je v podstatě to, co článek obhajuje) lze rozvíjet v každém kontextu.
Mladý muž má podle Aristotela studovat aritmetiku nebo geometrii - neboť pro něj i v jeho mládí není problém osvojit si ty čistě abstraktní matematické formule. Ale aby mohl začít smysluplně studovat otázky a principy vysoké filozofie, tak k tomu musí napřed dospět a vyspět. (A připomeňme, že v Řecku za mladého platil, a vlastně ještě dodnes platí každý, kdo nedosáhl třicátého, či dokonce až čtyřicátého roku věku!)
V našem textu se ovšem prolínají dvě značně odlišné roviny. Proti tomu experimentu, kde se už děti začínají učit - bez formálního studia filozofických textů - prostě jenom klást otázky a hledat odpovědi, proti tomu není možno mít žádných námitek. Naopak, to je iniciativa, kterou je možno jenom přivítat.
Ale ten druhý případ, kdy absolventi filozofických fakult s lehkostí nacházejí kariéru na jakýchkoli postech finančně-průmyslového komplexu - to daleko spíše svědčí o tom, jak je takováto "filozofie" poplatná ryze utilitaristickému způsobu myšlení, nežli naopak o tom, že by mohla mít potenciál vnést do zmíněného soukolí alespoň trochu více humanitního myšlení.
Dnešní průmysl vyžaduje kreativitu, a tu mu takovíto absolventi filozofických fakult skutečně mohou přinášet. Ovšem, asi se sotva bude jednat o skutečnou duchovní kreativitu ve smyslu takového Sokrata, který neustále zpochybňoval všechny platné kánony svého - myšlenkově zpohodlnělého a změšťáčtělého - okolí. - Představme si jenom, že by se v nějakém mezinárodním koncernu objevil takový filozof, který by neustále zpochybňoval smysl neustálé slepé honby za ziskem, výroby pro výrobu, produkce na úkor udržitelnosti životního prostředí... S takovýmto Sokratem by se daný koncern asi velice rychle opět rozloučil.
Ano, tito absolventi současných filozofických fakult svým novým zaměstnancům skutečně přinášejí určitou nadstandardní kreativitu - ovšem je to taková "kreativita", která je od samotného počátku ochotna limitovat samu sebe ve prospěch apriori daných akčních schémat tvorby produkce a maximalizace zisku.
Takovýto druh "filozofie" má k té sokratovské ale opravdu velmi daleko...
Jako člověk, který v mládí studoval matematiku, si zpětně říkám, že jsem měl raději studovat jiné věci, třeba soutěsky a kopce. :-)
Ale není to smrtelná chyba a vlastně toho nijak moc nelituji (vždycky jsem vnímal tu matematiku jako dobrý začátek). Jinak si myslím, že to není problém - muži obvykle emocionálně dospívají až někdy kolem 25, takže se to tak nějak samo vytříbí.
Tomu lze asi stěží propadnou, aritmetika a geometrie se dá sfouknout za jeden semestr, nevím, co by na tom Aristoteles chtěl učit.. (mám trochu podezření, že by své studenty unudil k smrti)
"Že tedy jenom prostřednictvím nějakých abstraktních vzorců a schémat (a to zdaleka nejen těch matematických) je možno postihnout veškerou mnohotvárnost a hloubku jak našeho života, tak bytí vůbec."
A jak tohle víte?
Kdybyste znal matematiku aspoň tak dobře jako já (což je relativně málo), asi byste viděl, jak sebevědomé tvrzení to je.
Tohle celkem dobře vystihuje můj problém s celou řadou filozofů - tváří se, jakoby věděli nějakou univerzální pravdu, ale přitom si to tahají bůh ví odkud...