Spolupředsednictví ženy a muže u zelených? Můžeme chtít i víc

Monika Horáková a Matěj Žaloudek popisují motivy zavedení institutu spolupředsednictví u německých zelených. Nešlo jen o rovné zastoupení mužů a žen, nýbrž i o konsenzuálnější a demokratičtější rozhodování a lepší reprezentaci různých skupin.

S blížícím se sjezdem Strany zelených se již tradičně objevuje téma spolupředsednictví, tedy dvou rovnocenných předsednických míst, z nichž jedno patří ženě a jedno muži. Pro změnu stanov je nutná dvoutřetinová většina všech delegátů a delegátek a některé základní organizace už spolupředsednictví vyjádřily svou podporu. Před dvěma lety v Pardubicích návrh neprošel. Shodne se na něm Strana zelených tentokrát? Mladí zelení se na spolupředsednictví shodli a v minulých dnech přijali odpovídající změnu stanov.

Jedním z oblíbených argumentů pro spolupředsednictví jsou příklady ze zahraničí. Zelené spolupředsednictví či jejich variace najdeme mimo jiné ve Švédsku, Itálii, Švýcarsku, Maďarsku, Polsku nebo na Novém Zélandě. Nejčastěji se ale objevuje srovnávání s německými zelenými – u nich totiž spolupředsednictví na nejrůznějších úrovních funguje již léta a úspěšně.

Dělení moci je demokratické
Rozdělování moci do širšího týmu je integrální součástí německého zeleného hnutí již od založení Die Grünen v roce 1980. Po celá osmdesátá léta měli zelení spolupředsednictví trojhlavé. Stanovy znaly také několik dalších zajímavostí, jako například rotování mandátů v Bundestagu, striktní oddělení stranických a zastupitelských funkcí či schůze poslaneckého klubu před kamerami novinářů.  

Většinu podobných inovací strana sama po letech vyhodnotila jako ne zcela funkční, myšlenka sdíleného předsednictví ale zůstala a po vnitrostranických otřesech v letech 1990-91 se ustálila na dvouhlavé Doppelspitze, která je součástí šestičlenného (oběma pohlavími paritně zastoupeného) předsednictva.  


Také pracovní předsednictva na sjezdu obsazují paritně obě pohlaví a ve vedení jednání se střídá muž a žena. Foto Eilmeldung, de.wikipedia.org

Z uvedeného tedy vyplývá, že na samém počátku zavedení institutu spolupředsednictví nestála motivace rovného zastoupení mužů a žen, nýbrž snaha o konsenzuálnější a demokratičtější rozhodování a lepší reprezentaci nejrůznějších skupin ve straně. To jsou podstatné motivy i pro dnešní české zelené, v zemi, kde nejméně tři parlamentní strany čerpají svou sílu z kultu osobnosti svého předsedy.

Jak ale občas zaznívá, srovnávat naše zelené s těmi německými je zavádějící, protože struktura společnosti i její politická kultura je v obou zemích odlišná a – přiznejme si – i ti zelení jsou u nás jiní. S takovou námitkou nelze než souhlasit. Podíváme-li se totiž do stanov německých zelených, pochopíme, že spolupředsednictví je jen jedna z mnoha možností, jak ženy v politických stranách více zapojit. Jeho zavedení u českých zelených se v tomto světle jeví jako naprosté minimum.

Jak se mají německé zelené
Stanovy německých zelených obsahují blok opatření o jedenácti paragrafech, které upravují podmínky pro působení žen v této politické straně. Základem jsou zipové kandidátky, na nichž každé liché místo patří ženám. Stanovy však také umožňují, aby ženy zároveň obsazovaly sudá místa. Povoleny jsou tedy rovněž kandidátky složené výhradně z žen. I pracovní předsednictva na sjezdu obsazují paritně obě pohlaví a ve vedení jednání se střídá muž a žena.

Paritní zastoupení se vztahuje také na projevy do mikrofonu – delegáti a delegátky sjezdu hlásící se o slovo se evidují na mužském a ženském seznamu tak, aby se při vystoupeních na mikrofon střídali. Pokud je seznam delegátek hlásících se o slovo vyčerpán, vznese předsedající dotaz, zda chce plénum za těchto okolností pokračovat v diskuzi.

Další nástroj stanov, který zaujme, je například ženské veto, podle kterého může na každé schůzi nadpoloviční většina všech přítomných žen odročit jedno vybrané hlasování na příští řádnou schůzi téhož orgánu.

I sami němečtí zelení opakovaně zmiňují, že některá opatření podporující politickou aktivitu žen je obtížné v praxi naplnit. U povzdechů to ale nekončí. Ve straně působí Spolková rada žen, která nejenže vyvíjí strategie na podporu zelených političek, ale nabízí také pomocnou ruku tam, kde se například nedaří kvótně naplnit kandidátky či delegátské seznamy. Aktuálně například probíhá k tématu kvót a dalším opatřením vnitrostranická anketa.  

Spolupředsednictví také na nižších úrovních
Spolupředsednictví funguje u německých zelených nejen na spolkové, ale také na zemské úrovni. Zelení mají v patnácti spolkových zemích ze šestnácti ve svém čele duo žena-muž. Výjimkou jsou zelení v Hamburku, kteří zrušení spolupředsednictví odhlasovali jako zatím první a poslední zemská organizace v roce 2001. Stalo se tak po volbách, v nichž zelení získali o 5,4 % méně než v předchozím období.

Kristin Heyneová, která se ucházela o místo nové předsedkyně po tomto debaklu, podmínila svou kandidaturu právě změnou stanov ve prospěch klasického (jednohlavého) předsednictví.

K největším zemským organizacím v rámci německých zelených patří aktuálně zelení v Bádensku-Württembersku. Mají téměř 9000 členů a členek. Tato zemská organizace začala vznikat jako první ze všech, již v roce 1979 a čítala tehdy kolem 700 osob. Hned v příštím roce dokázala překonat ve volbách pětiprocentní hranici ke vstupu do zemského sněmu. První zelený klub v zemském sněmu vytvořilo pět mužů a pouze jedna žena, což se z dnešního pohledu německých zelených může jevit zvláštně.

Podíváme-li se do současnosti, v posledních volbách do spolkového sněmu zaznamenali zelení v Bádensku-Württembersku jeden z nejlepších výsledků v rámci německých zelených. Téměř čtrnáct procent hlasů je vyneslo do spolkového sněmu v jedenáctičlenném zastoupení, tentokrát ale genderově vyváženěji než do zemského sněmu o třicet pět let dříve: šest žen a pět mužů.  

Byly snad političky působící v německých zelených počátkem 80. let 20. století méně schopné než ty dnešní? Nikoli. Stačí se podívat na úspěchy, oblibu a vliv takových političek, jako byla Petra Kellyová nebo Jutta Ditfurthová. Vyvážené zastoupení, jaké němečtí zelení dnes mají, je mimo jiné výsledek sady opatření, která působení žen v této politické straně upravují.

Dobré volební výsledky také ukazují, že voliči a voličky s největší pravděpodobností netrpí dezorientací, kdo vlastně zelené v jednotlivých spolkových zemích vede.

Němečtí zelení již několikrát prokázali, že umí přinášet témata, která se o desetiletí později stávají mainstreamem i v ostatních stranách. CDU-CSU se přidává k Energiewende (odklonu od atomové energie), nakupování lokálních potravin a biopotravin je již dávno téma napříč stranami, z projevů kancléřky vymizelo generické maskulinum.

A spolupředsednictví, kdysi vnímané jako extravagantní naivita zelených stran, najdeme dnes i u parlamentní strany Die Linke a nejnověji o něm vážně diskutuje dokonce i antisystémová strana AfD.

Autorka a autor jsou členkou a členem Strany zelených.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.