Berlínská SPD odrazila nástup Zelených, uspěli také Piráti
Petr JedličkaVolby do berlínského sněmu vyhráli znovu sociální demokraté, jež vládnou v německé metropoli už od roku 1989. Koalici tentokrát utvoří nejspíše se Zelenými, kteří je měli ještě dle letních průzkumů porazit.
Německé sociální demokracii (SPD) se opět podařilo získat nejvíce zástupců v berlínském Poslaneckém sněmu. Stalo se tak v neděli, v dalších ze série letošních zemských voleb. SPD vládne v Berlíně nepřetržitě od roku 1989 a průzkumy ještě na počátku léta naznačovaly, že jejích chyb tentokrát využije Bündnis 90/Die Grünen — německá strana zelených. V horké fázi volební kampaně se ale sociálním demokratům podařilo znovu prorazit.
Podle konečných výsledků získala SPD 28,3 procenta hlasů. Ve 179členné sněmovně obsadí 47 míst. Zeleným podporu vyjádřilo 17,6 procent voličů. To odpovídá 29 poslaneckým mandátům.
Sociální demokraté oproti posledním volbám (2006) ztratili šest mandátů. Zelení naopak šest získali. Obě strany však od letošního hlasování očekávaly více.
„Jsem trochu smutný,“ uvedl ve reakci na výsledky volební lídr SPD a dosavadní primátor Berlína Klaus Wowereit.
„Chtěli jsme získat víc. Cílů, jež jsme si vytkli, jsme nedosáhli,“ uvedla Renate Kühnastová, místní lídryně Zelených.
Obě strany již začaly jednat o vytvoření koaliční vlády. SPD vládla v minulém funkčním spolu se stranou Levice (Die Linke). Ta ale v nedělních volbách ztratila dvě procenta podpory (z 13,4 v roce 2006 na 11,7) a spolu s ní i čtyři mandáty. S podobně oslabenou SPD již většinu nesloží.
Vedle Zelených chtějí sociální demokraté jednat o koalici i s křesťanskými demokraty (CDU). Ti ve volbách získali 23,4 procenta hlasů a o dva mandáty (na 39) si polepšili. Koalice SPD se Zelenými je ovšem komentátory vnímána jako pravděpodobnější.
Z berlínského Poslaneckého sněmu po neděli dále vypadli pravicoví liberálové z FDP (1,8 procenta hlasů), pro které jde již o šestou volební porážku v řadě. Poprvé zemské poslance naopak získá Pirátská strana Německa. Tu podpořil přibližně poloviční počet Berlíňanů jako Zelené (8,9 procent). Její zástupci ve sněmu obsadí 15 míst.
Třímilionový Berlín má v Německu status městského státu a jako takový stojí na úrovni ostatních spolkových zemí. Místní Poslanecký sněm volí primátora, který pak Berlínu vládne se svým kabinetem — tzv. senátem.
Shoda na příčinách
V rozborech příčin berlínského výsledku se němečtí znalci shodují hned v několika bodech: za prvé, Klaus Wowereit se opět ukázal jako mistr kampaní. Politik, jenž stojí v čele Berlína od roku 2001, proslul nejen specifickým šarmem, ale i schopností vyložit vlastní chyby či negativní důsledky vládní politiky jako klad svého druhu. Letitá zadluženost (letos 62 miliard eur, 1,5 bilionu korun), nadprůměrná nezaměstnanost (okolo 13 procent) a stížnosti obyvatel kulturně pestrých čtvrtí Neukölln a Kreuzberg na přívaly turistů daly například vzniknout Wowereitově bonmotu o „chudém, ale sexy městě“. Bourání starých squattů a výkupy domů s proslulými kulturními centry se zase staly „nezbytným krokem k dalšímu rozvoji metropole“.
Za druhé, SPD výrazně pomohla činnost politiků v jednotlivých čtvrtích. Autoři analýz pro listy Taz i Spiegel připomínají, že řada starostů či známých radních je ve svých funkcích ještě déle, než primátor Wowereit. Za tu dobu dokázali západní část města zvelebit a na východě prosadit koncepce alternativního či sociálně citlivého rozvoje. Lidé už znají jejich chyby, s postupem času si ale víc cení i jejich předností.
Dále a za třetí se znalci shodnou, že berlínští Zelení poněkud vypustili závěr kampaně. Renate Kühnastová nepůsobila v předvolebních debatách přesvědčivě, strana jen těžko formulovala jasné alternativní plány a stále víc vyvolávala dojem, že chce spíš s někým spolupracovat, než sama vládnout. Dosti obecnou zelenou vizi sociálního a ekologického města a požadavek důsledného plánování navíc v posledních týdnech přehlušili Piráti, kteří se zaměřili na několik jasných konkrétních témat. Dle Tazu největší ohlas získaly důraz na transparentní hospodaření a možnost občanů přímo zasahovat do správy města.
Důvody neúspěchu liberálů z FDP pak němečtí komentátoři spatřují v hluboké vnitrostranické krizi, z níž straně doposud nepomohl ani spolkový vicekancléř a nový předseda Philipp Rösler. V posledních spolkových volbách (září 2009) němečtí liberálové uspěli se slibem očisty velké politiky a snížení daní; za 22 měsíců vládnutí s CDU Angely Merkelové však samu FDP postihlo několik skandálů. Program daňových úlev byl potom znemožněn přetrvávající recesí.
Jisté otřesy zažívá také oslabená Linke. V ní se v poslední době přou politikové z postkomunistických organizací z východu země a zástupci nové levice ze západu. Hlavními předměty sváru jsou postoj k minulému režimu, Berlínské zdi či politice bratří Castrových na Kubě.
Důsledky pro Německo
Obecně pak podle analytiků berlínské volby přispějí k většímu semknutí stran vládnoucích nyní na spolkové úrovni — CDU a FDP. V případných předčasných volbách by SPD spolu se Zelenými jasně vyhrála. FDP by se pak do Bundestagu vůbec nedostala, což by — po sérii porážek na zemské úrovni — znamenalo její konec. V rovině konkrétních politik se ovšem zároveň liberální pravice stává víc nevyzpytatelnou. Dle znalců bude teď hledat nové pole, kde se projevit, a těžko předvídat, jakou formou tak učiní.
Berlínským hlasováním současně splaskla bublina celoněmeckého nástupu strany zelených. Jestliže v zimě či brzy na jaře někteří politologové předvídali, že Bündnis 90/Die Grünen nahradí SPD v roli hlavní opoziční strany, nyní se zdá, že se tradiční rozložení sil na levici spíše udrží. Zelení nicméně získali ve všech zemských volbách, které se letos v SRN konaly. Úspěch jim dle německých znalců přinese další možnosti zviditelnění, peníze na rozvoj strany a zejména další zkušenosti z exekutivy.
Rok 2011 ještě neskončil. I přes určité vystřízlivění se ale mezi všemi německými stranami zatím nejvíce dařilo právě Zeleným, shrnuje jeden z komentátorů, přispívající do politické sekce zpravodajského serveru The Local — Germany.
Další informace:
Berliner Zeitung Wowereit entscheidet über Grün und Schwarz
Berliner Zeitung FDP in Berlin noch hinter der NPD
Spiegel On-line Klaus Wowereit Wins Third Term as Berlin Mayor
The Local — Germany SPD wins Berlin vote as Pirates celebrate
The Local — Germany 'It has more potential - Berlin can do more'
The Local — Germany 'Berlin is change, Berlin is the place to be'
Taz Eine dritte Chance gibt's diesmal nicht
Nezaměstnanost byla v Berlíně řádově vyšší než v Praze dlouhodobě - od roku 2001 také byla v Berlině tzv. Rosa-Rot koalice (SPD a PDS). Ale volební výsledky Die Linke postupně klesaly - v r. 2001 to bylo 16,3%, v roce 2006 už 13,1% - ještě to stačilo na zopakování levicové koalice - ale po krizi v roce 2009 dosáhla Die Linke jen těch 11,7%.
To nehaním - volebí výsledky levice (včetně té v ČSSD) v Praze znám dobře.. Jen upozorńuji na to že automatismus tlaku sociální reality
nefunguje a že vstup populistů popř. iluze z novostran a la věci veřejné konečné poměry také ovlivnují.
Ale po roce 1989, než se polticky a sociologicky prosadil nemalý vliv západního Berlína proti pozůstalým po přestárlé honeckerovské SED, i v Berlíně vyhrála volby CDU. Červeno-rudá koalice tám vládala až od roku 2001.
Tam je vidět instruktivně
a) Levicová strany udržela velmi srovnatelný výsledek v porovnání s předchozími volbami. Po třetí vládě SDP v řadě výkon pozoruhodný. A ještě více se to týká Die Linke: strana, která před jedním deceniem nastupovala jako alternativa a to v prvé řadě vůči SPD přežila koalici s ní se ztrátou nějakých deseti procent voličské podpory -to je hodně nízká daň z přechodu do pozice stabilního politického subjektu.
Nicméně ani jedna strana nezískala nic mimo shovívavost svých dosavadních voličů.
b) Změna berlinského spektra se odehrála na náklady středpravicových stran - CDU sice trochu zvýšila výsledek, ale jen protože koncentrovala hlasy po pádu FDP.
c) Růst zelených de facto odpovídá ztrátě SPD a Die LInke. A návratu k situaci před tím, než se Zelení zkompromitovali vládní odpovědností na úrovni spolkové vlády.
d) Z hlediska naplnění očekávatelných cílů jsou jednoznačným vítězem berlinských voleb Piráti.
A právě d) stojí za největší pozornost.
Piráti měli opravdu dobrý program. Čtyři priority rozhodně stojí za zmíňku ve vztahu k Praze:
a) Zachování městské (a tedy v případě Berlína i zemské) infrastruktury buď v komunální správě anebo (tam, kde proběhla privatizace)změna smluv se soukromými vlastniky.
b) Kvalita vzdělání.
c) Integrační a toleranční politika, participace občanů od změn volebního práva po podporu kulturní účasti.
d) Berlin jako prostor modelového hledání pro Německo (hlavně v souvislosti s drogovou problematikou).
V politologických souřadnicích by to byl levicový program se silným nábojem sociální modernizace a tahem k deliberativní a participativní demokracii. Piráti se ovšem sebeidentifikaci na pravolevé škále vyhýbají (i když ti němečtí méně než jejich kolegové z Čech nebo Francie), ale když Jiří Dolejš začal s tím kyvadlem:
Piráti v Berlíně realizovali nárůst zájmu levicového a levostředového voliče o reprezentaci jeho politických názorů. Jak SPD, tak Die Linke by měly začít důkladně analýzovat,co dělat s faktem, že jim při tomto nárůstu voliči nevěřili.
V této souvislosti bych věřil, že berlínský příběh je hodně poučný pro Prahu a české země vůbec.
Vnitrostranické střety v Linke u nás přibližuje jen Karel Hvížďala, a to poměrně stručně (většinou jde o výtahy ze Süddeutsche Zeitung - viz například
http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/karel-hvizdala-soudruzi-se-v-nemecku-hadaji--929982). Její berlínské politice se pak věnuje Taz (http://www.taz.de/Schluss-mit-Regieren-fuer-die-Linke/!78345/).
Úspěch pirátů je opravdu fenomenální. Ve zprávě jej moc nerozvádím, protože mu chci věnovat samostatný článek.
Stupeň nevyzpytatelnosti je jedním z hlavních problémů německé pravice, která na jedné straně věští nástup ekodiktatury, autoritérního státu a jeho pětiletek a současně si překotně vypůjčuje z programu zelených postoje doposud resolutně odmítané. Zdá se tedy že program SZ se stává dominující politickému vývoj, tedy důvěryhodnou a možnou alternativou v očích německého voliče. Jakým způsobem se Praha a české země z německého příběhu poučí je velká neznámá. Laxnost českého voliče vůči ekopolitice vylučuje zdejším zeleným možnost nabídky jaýchkoliv impulzů, i kdyby toho SZ byla schopna.
S tou odlišnou sociální zkušeností bych to nepřeháněl. Budiž, Praha prakticky nemá nezaměstnané,ale to byla překvapivě přímočará závislost. To, co je u obou měst podobné, je velké množství voličů,kterým chybí důveryhodná nabídka. Když to přeženu, pokud by neexistovala KSČM, bylo by v Praze těžké potkat praviccového a středového voliče, který by se obtěžoval k volbám - a ideologický antikomunismus nedokáže fungovat donekonečna.
ČSSD zcela zkompromitovaná současnou koalicí a svými radními, ODS jako záležitost pro silný žaludek,TOP 09 sice na komunální úrovni s přívětivější tváří, ale Besser a Kalousek se opravdu snaží, aby právě tahle parta byla v Praze nevolitelná (RUD, knižní DPH, ničení památek, ohrožení divadel atd. - vesměs právě v Praze výbušná témata).
Zatímco vzpomínka na Bursíka pomalu odeznívá a Zelení na komunální úrovni dokonce i něco dělají. Docela bych se vsadil o bedničku dobrého vína, že jak Zelení, tak Piráti půjdou v příštích pražských volbách zřetelně nahoru.
KSČM jsem vynechal, ale když ona pražská témata zoufale neumí.
Ale devět procent je vstupenka do hry, zvlášť pokud by se ten trend podařilo potvrdit ještě někde.
(http://denikreferendum.cz/clanek/11596-pirati-v-berline-zaslouzene-vitezstvi)
Pokud jde o nástup (německých) Zelených, pozítří to bude přesně rok, co se to začalo přefukovat. Takto začínala naše zpráva, kterou jsem vydali 22. září 2010:
"Senzační novinku ve středu přinesl německý zpravodajský portál Stern: Kdyby se nyní konaly volby, Bündnis 90/Die Grünen, tedy německou stranu zelených, by podpořil stejný počet voličů jako německou sociální demokracii – SPD. Oběma opozičním stranám by dalo hlas čtyřiadvacet procent rozhodnutých Němců. Zelení tak dosáhli historické obliby a podle agenturních komentářů mohou SPD vystřídat v pozici hlavní levicové strany.
Portál Stern si nechal příslušný volební model vypracovat společně s televizní stanicí RTL. Ostatní německá média jej přebírají, k senzačním interpretacím se ale staví ostražitě. Frankfurter Allgemeine Zeitung například publikoval ve stejný den výsledky vlastního průzkumu, jež pro něj dlouhodobě zpracovává Institut für Demoskopie v Allensbachu. Dle těchto údajů se podpora zelených zvedla jen na 18,5 procent, zatímco k SPD se kloní 29,5 procent dotázaných.
Trend je nicméně zřejmý. Podle veškerých komentářů podpora zelených narůstá, a kdyby došlo k předčasným volbám, tradiční koalice s SPD by získala pohodlnou většinu.
K zeleným se vrací především mladí voliči, kteří při spolkových volbách v září 2009 podpořili liberální FDP, část stoupenců SPD a také skupiny zásadově levicových aktivistů. Ti podle politologických analýz k posledním volbám nepřišli, nyní se ale mobilizují při velkých občanských kampaních, na nichž zelení spolupracují."
V Zeitu č. 25 se pod titukem - Zelení vládnou zemi, přestože nejsou u moci a někteří se vztekají - je možné se mj. dočíst: Ze zdůraznění maxima hnutí osmašedesátých let - propojení politického a soukromého - se v německém zeleném biotopu vyvinula zásada propojení politiky a životního prostředí, která se stala hnací sílou zelené dominance. Zatímco partajní stratégové koncipovali energetické strategie bez ropy a atomu, přestavby subvencování industriálního zemědělství ap, přívrženci demonstrovali životnímu prostředí zodpovědné stravování, mobilitu, zacházení s odpadem....... Zatímco jiné partaje dnes troskotají ve snaze svým potencielním voličům objasnit v čem má jejich politický program co společného se životním prostředím, nabízí zelení ve svém programu jasnou souvislost mezi životním prostředím a politikou.
To je vývojový proces posledních 40let, který zde proběhl poněkud odlišně.