Chtělo by to více Gramsciho: chceme-li pochopit lidskou anatomii, nelze se tvářit, že kostra (sociálně ekonomická struktura) je vše a ostatní se prostě odvodí. K lidskému tělu patří i maso, a ano i kůže a její barva. Jistě není tak podstatná jako kostra, ale k té anatomii prostě patří...

Nedávno zde na podobné téma psal Ivan Štampach:
http://denikreferendum.cz/clanek/19030-na-rase-zalezi

Ten článek Ivana Štampacha nijak Filipovu článku neprotiřečí, Martine. On jenom zdůrazňuje, že svět má být pestrý a že se máme bránit unifikaci. Ovšem unifikovat nás chce všechny především kapitalistický systém. Ten nás nutí, abychom se mu přizpůsobili, abychom se zkrátka do něj "včlenili". Kdo se dobře včlení, tomu je odpuštěna i jeho rasa, kultura apod. Kdo se nevčlení, tomu není odpuštěno nic, i kdyby byl bílý jako sníh.
Liberální demokracie jsou dokonce ochotny (dokud na to mají!) investovat do této "jinakosti", jen aby ty "jiné" včlenily do systému. Žižek nazval kapitolu v jedné své knize, v níž se dotýká tohoto problému, "Začleň mě vyčleněním".
Tváříme se pak, že Romové nemají práci, protože jsou Romové. A že je třeba je začlenit.
Jenomže tak to vůbec není! Romové opravdu nemají práci (a ještě spousta dalších lidí nemá práci), ale ne proto, že jsou Romové nebo že jsou takoví či makoví. Ale protože je kapitalismus!
Tady se dostávají ochránci "jinakosti" do naprosto stejného omylu jako odpůrci "nepřizpůsobivých", kteří je naopak neustále honí do práce. Prostě oba tábory si zastírají, že práce není a nebude, dokud nezačneme pracovat na změně ekonomického systému.
Podtrhla bych naopak následující slova ve jmenovaném textu Ivana Štampacha: "vyhlídky nejsou valné, dokud člověk není subjektem své práce." To platí nejen pro Romy, ale pro nás pro všechny.

"Jak takové pojmy, které často slýcháme v médiích, působí na majoritní obyvatele sociálně vyloučených lokalit?" je skutečně zajímavá, ale článek na ni odpověď nepřináší. Nabízí úvahu tom, jaká by asi mohla být "Reakce modelového člověka, který je nezaměstnaný, ne příliš vzdělaný, rozvedený či zadlužený". To, že etnicita toho modelového člověka je lhostejná je předpokladem této otázky.

Soudím, že k tomu, abychom věděli jak nějaké pojmy na lidi působí, bychom se jich museli zeptat. Podobaji se modeloví lidé těm skutečným?Je etnicita opravdu lhostejná? Lze problémy vydefinovat z existence?

Paní Hájkové: Nezaměstnaní Romové si mají počkat až skončí kapitalismus?

Pane Kubičko, vůbec nemají pasivně čekat. Ani my bychom neměli pasivně čekat, až kapitalismus skončí. Já si totiž představuji, že budeme bojovat na dvou frontách. Na jedné straně bychom se měli snažit, aby byly zachovány výhody sociálního státu (pro všechny sociálně slabé,nejen pro Romy), ale na druhé straně bychom měli počítat i s tou možností, že zachovány nebudou a že si musíme tudíž pomoci sami. Respektive že těm sociálně slabým musíme pomoci my sami. Je nutné, aby se lidi emancipovali (a nečekali jen na to, až jim někdo něco dá), ale někteří to sami nezvládnou. Podle mého názoru to současný stát ale nevyřeší. Představuji si, že by se měly zakládat nějaké samosprávné organizace - nejen solidární, ale třeba i výrobní.

Asimilační teorie představovaná především Plzeňskou antropologií personálně provázanou s Člověkem v tísni navazuje na teorii kultury chudoby, kterou ovšem interpretují zcela mylně. To ovšem není problém, protože hlavním cílem je říci, že romská problematika neexistuje, rasismus vyvolávají aktivisté, kteří o Romech pořád mluví a kulturně podpůrné romské spolky by neměli dostávat žádné peníze.
Je to velmi pohodlná a politicky snadno prosaditelná myšlenka a zdá se i současný ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier naskočil na tuto rovinu argumentů.

Stát ať si k této otázce přistupuje jak uzná za vhodné, ale pokud se má založit nějaké širší samosprávné hnutí zdola, pak se to nikdy nepodaří, protože u nikoho nepochodíme s tím, že někdo bude mít zvláštní práva.

čím jsou lidi bohatší, tím mají více práv a konzumují větší část daní. Tak a ne jinak. Nejde tedy o to, že marginalizovaným dáváme více práv, ale že se snažíme vyrovnat nespravedlnost danou zvýhodněním bohatších skupin.
Klasickým příkladem je Rom který má zvláštní školu a pracuje jako popelář. Náklady na jeho vzdělání a další věci byly minimální, ale z jeho daní se přispívá na vzdělání bohatších a na dopravní infrastrukturu pro nejbohatší...

Mně to, pane Tožičko, líčit nemusíte. Ale vysvětlujte to pracujícím.

My levičáci se ostatně vyznačujeme tím, že sami sebe navzájem pořád o něčem poučujeme. Ale oslovit většinu pracujících, to neumíme nikdo.