Se zástupci Úřadu práce ČR jsem se naprosto shodl v bezvýchodném postavení romské komunity. Jejich integraci do společnosti pokládají za nedostatečnou a rovněž i oni se obávají zhoršování situace a růstu pravicového extremismu. Také Karel Holomek, publicista a předseda Společenství Romů na Moravě, pozoruje „hluboký úpadek dosti velké části romské komunity do pasivity“.

Podle jeho soudu (i mého) „příčinou ze strany Romů je dlouhodobě negativní postoj společnosti vůči Romům, důsledkem něhož je vysoká nezaměstnanost mezi Romy a další přímé a častěji nepřímé nerovnosti“. A zde je nejzávažnější problém v nazíraní příčin a důsledků. Jak jsem pochopil, nejen naše většinová společnost, ale také právě i zástupci Úřadu práce mají zato, že „negativní postoj společnosti vůči Romům“ je důsledkem jejich pasivity a „vysoké nezaměstnanosti mezi Romy“.

Což je jakýsi stereotyp v nazírání „problému romské komunity“, který lze lapidárně vyjádřit: Romové pracujte, přestaňte na nás (majoritě) parazitovat, a my pak proti vám nebudeme nic mít. - Větu podobného znění každý z nás slyšel tisíckrát. Mohla by platit za předpokladu, že by Romové měli stejné příležitosti jako my. Tedy podobné zázemí a společenské postavení.

Takové možnosti ovšem nemají z mnohých důvodů, což naše společnost (majorita) na určité úrovni reflektuje a tzv. romský problém uznává, a proto také vytvořila orgány, které mají vytvářet různé „programy nastavování rovných příležitostí i důstojného života zamířených do romské komunity“. Kromě Rady vlády ČR pro záležitosti Romů je to také Agentura pro sociální začleňování.

Kdo tuhle problematiku alespoň trochu sleduje, ví, že až posud, bez ohledu na panující vládní reprezentace, výkon těchto institucí je nedostatečný a na samotnou integraci Romů do společnosti mají zanedbatelný vliv. V článku Karla Holomka „Romové jdou z vlády smutní“ jsem se s překvapením dočetl, že pokud jde o Agenturu pro sociální začleňování, tak v jejích „řadách se neobjevuje žádný Rom, a pokud tam kdy byl, tyto řady opustil na protest pro nespokojenost ze způsobu práce a nedostatečného prosazování agendy lidských práv do vlády i samospráv“.