Řekni mi, koho se zastáváš… česká levice a lidská práva

Česká levice by měla mít ambiciózní politiku široce pojatých sociálních lidských práv. Zastávat se disidentů v Rusku či v Číně se do ní vejde stejně dobře jako jiných pronásledovaných po celém světě, jimž se u nás ale dostává mnohem menší pozornosti.

Photo_filipoutrata

Filip Outrata

29.10.2014 09:58

Návštěva české delegace vedené prezidentem Zemanem v čele početné výpravy složené především z podnikatelů v Čínské lidové republice znovu nastolila otázku, které byla v posledních měsících nejen na stránkách DR věnována velká pozornost: Jaký je vztah levice, přesněji české politické levice dnešních dní, a lidských práv?

Otázka je to skutečně zásadní, protože napovídá mnohé o tom, jak levice (a nejen ona) chápe sebe sama, co považuje za důležité, jaké hodnoty jsou pro ni určující, zkrátka jaká skutečně je. Dalo by to shrnout i slovy: řekni mi, koho se zastáváš, a já ti řeknu, jaký jsi.

Vlastně je pro mě těžké pochopit, proč se tato diskuse vůbec vede. Politická levice jako taková vznikla přece proto, že se proti konzervativnímu starému pořádku pokoušela prosadit víc lidských práv – politických i sociálních – pro všechny, ne pouze pro elity vymezené rodem a majetkem, neměnným společenským postavením nebo místem v církevní hierarchii.

Sociální znamená univerzální
Požadovat občanská a politická práva bylo proto od počátku stejně „levicové“ jako usilovat o spravedlivou mzdu a důstojné životní podmínky. Redukovat lidská, dokonce i sociální práva jen na materiální rovinu je přitom jejich oslabením, které v konečném důsledku nepřináší prospěch ani po hmotné stránce, protože lidský život je jednota mnoha složek a všechny se navzájem ovlivňují.

K sociálním právům, jimiž – a právem – se na levici tak často argumentuje, patří i právo na sociální interakce, na svobodu sdílení názorů a blízkost s druhými. Je-li někdo nespravedlivě vězněn nebo držen v izolaci, jsou poškozována jeho sociální práva stejně jako práva občanská. Z druhé strany samozřejmě platí, že při hrubém porušování základních sociálních práv, jehož důsledkem je fyzické i psychické strádání, nemá smysl mluvit o občanských či politických právech; na ta prostě ani nedojde.


I kdyby Miloš Zeman při své návštěvě Číny o Tibetu a Tchaj-wanu neřekl ani slovo, zřejmě by šancím českého byznysu s ČLR nijak neuškodil.  Foto tea rose, Wikimedia Commons

Levice by udělala nejlépe, kdyby se pokoušela lidská práva chápat a prosazovat co nejuniverzálněji, jinak řečeno co nejsociálněji. Bylo by to vlastně zcela přirozené a odpovídalo by to jejím skutečným, nejlepším tradicím, ne jejím historickým pomýlením, vinám a zločinům, které se spojovaly právě se zúženým pochopením lidských práv. 

Na druhé straně je zcela pochopitelné, že právě důsledky všech těchto selhání a vin, autoritářských i totalitních způsobů vlády, spojování s vypjatým nacionalismem i antisemitismem a jinými démony si v sobě levice nese dodnes a vyrovnává se s nimi.

Silná agenda lidských práv, pojatých skutečně univerzálně jako práva sociální v širokém smyslu, může být přitom pomocí, jak se s démony minulosti vypořádat a vyvarovat se opakování někdejších omylů a zločinů. Levice by v oblasti lidských práv měla být velmi ambiciózní, neměla by ze svého zorného pole vynechávat některé oblasti lidských práv, ale naopak k nim přibírat další.

I obchod i lidská práva
Disidenti v zemích jako je Rusko či Bělorusko, které jistě nejsou (jak se v českých diskusích porůznu objevuje) totalitní, ale bezpochyby jsou autoritářské a v mnoha ohledech omezují a potlačují svobodu, a tím i sociální práva člověka, si zaslouží podporu a pomoc i ze strany české levice. Totéž platí o různých kriticích a oponentech čínského režimu, který se zase v českých médiích vytrvale označuje jako komunistický, ačkoli jde dnes již o režim kapitalisticko-komunistický.

Pozornost a zastání ze strany levice si ovšem stejně tak zaslouží jiní pronásledovaní dnešní doby, jako jsou oběti globálních korporací a jejich touhy po zisku, lidé utlačovaní pro svou národnost, vyznání své víry či nevíry, sexuální orientaci a barvu pleti. Je jich dost a dost ve všech zemích světa a zdaleka ne všichni se u nás těší stejné míře mediální pozornosti.

Bylo by krásné mít takové státníky a diplomaty, kteří by při návštěvě Ruska mluvili o šikaně nevládních organizací a nepřiměřených trestech pro protirežimní aktivisty, ve Spojených státech o důsledcích „vývozu demokracie“ v některých blízkovýchodních zemích, v Číně o právech Tibeťanů a Ujgurů i o dětské práci za hrozných podmínek, v Saúdské Arábii o diskriminaci věřících jiných náboženství, či v Ugandě a dalších afrických zemích, ale také v Íránu, se kterým se Česká republika rovněž chystá posilovat hospodářské vztahy, o nepřijatelnosti trestu smrti či věznění za homosexualitu.

Zatím jsme takové lídry neměli. Ani v Havlově éře, kdy byla ČR přinejmenším částí světové veřejnosti vnímána jako jakýsi specialista na lidská práva. A nemáme je ani dnes. Prezident Zeman na návštěvě ČLR, aniž o to byl žádán, jen ochotně a poněkud servilně zopakoval dlouhodobý oficiální český postoj k územní celistvosti Číny. I kdyby ale o Tibetu a Tchaj-wanu neřekl ani slovo, zřejmě by šancím českého byznysu s Čínou nijak neuškodil.

Všechny kontrakty si čeští byznysmeni budou muset sami tvrdě vydobýt, Číňané se nakonec nebudou rozhodovat podle prohlášení českého prezidenta, ale jen podle ekonomické výhodnosti.

Obchod je nade všechna lidská práva, zní zkrátka z dnešní české politické reprezentace, a vlastně tomu tak bylo, přinejmenším ve vztahu k určité části světa, i za všech vlád předchozích. Za změnu tohoto neprozíravého postoje by se levice měla zasazovat především. Je přece možné úspěšně obchodovat a zároveň si pevně stát za vlastními hodnotami a postoji. K tomu je ovšem třeba tyto hodnoty znát a snažit se podle nich jednat.

Úplně nejlepší by proto bylo, kdyby pozornost k porušování sociálních práv v širokém smyslu ve světě byla provázena jejich důsledným obhajováním a zastáváním i na domácí půdě. V tomto smyslu nejvíc záleží na všech občanech, nakolik k tomu budou své představitele, různého politického zabarvení, vést a nutit. Bez široké občanské angažovanosti nakonec nemůže být ani prosazování široce pojatých sociálních práv člověka.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

"Tibet nás ekonomicky nepozvedne" Středa, 29.Října 2014, 10:35:59

- píše se dnes v jednom příspěvku na Novinkách.

Právě toto uvažování mě velmi znepokojuje. Mnozí lidé, kteří byli nebo by mohli být voliči levice, vůbec nechápou současný globální kapitalismus a jeho fungování. Podlehli dojmu, že příčinou problémů je nedostatečná odbornost lidí v klíčových pozicích, špatně vedený byznys atd. A čekají na spaistele, jímž může být "sociálně cítící" geniální velkopodnikatel (Babiš - jakási obměna baťovského mýtu) anebo co nejtěsnější spolupráce s nynějšími ekonomickými tygry.
Že první představa je iluzí, ponechme teď stranou, ale ani ta druhá není o nic méně naivní a o nic méně nebezpečná...

Číně pochopitelně nejde o žádné hospodářské povznesení ČR, nýbež pouze o byznys, který bude v prvné řadě výhodný pro ni (a upřímně řečeno, je velmi málo obchodních kontraktů, které jsou opravdu férově stejně výhodné pro obě strany...). Čím více se budeme Číně a dalším rozvíjejícím se zemím otevírat, tím víc budeme závislí na globální konkurenci - a to bude znamenat další a další snižování sociálních standardů na tu "čínskou" či "indickou" úroveň. Jaké mzdy a jaké pracovní podmínky u nás asi zavedou čínští podnikatelé a jak levní (na úkor zaměstnanců pochopitelně) budeme muset být, abychom douhodobě na čínském trhu obstáli?

Ale problém je ještě hlubší. Zdá se, že v epoše globálního kapitalismu se vyčerpal jak model evropský (liberální demokracie + kapitalismus omezený sociálním státem), tak model americký (liberální demokracie + kapitalismus). Naopak, jediné, co "funguje", je patrně onen model čínský (kapitalismus bez demokracie). Pokud bychom jej měli převzít, znamená to konec svobody a lidských práv - a otročinu.

Zbývá odtázka, odkud se bere naivní "víra v Čínu" u velké části české veřejnosti odmítající instinktivně neoliberalismus. Pro někoho může přitažlivé, že jde o "jediný úspěšný socialistický stát". Žádné hodnocení současné Číny však nemůže být vzdálenější skutečnosti. Říše středu dnes není ani nějakým smíšeným komunisticko-kapitalistickým systémem, jak píše Filip Outrata. Ne, jde o zemi čirého kapitalismu, byť ještě se značným podílem státního vlastnictví.

Hlavní příčinou, proč je Čína nekriticky mnoha lidmi dnes vzývána, je naivní víra v ekonomiku jako taková, přesněji řečeno neporozumění tomu, co se skrývá za magickou formulkou "hospodářský růst". Ten totiž v nynějších podmínkých nemusí přinést zlepšení materiálních, natož jakýchkoli jiných podmínek života lidí. Jde v prvé řadě totiž o to, kdo bohatství tímto růstem vytvoření inkasuje. Pokud nejsou rozvinuta sociální práva, jde ono inkaso takřka výhradně do kapes elit.
Nespasí nás tedy žádný ekonomický růst, nota bene v čínských řádech (to je naprosté sci-fi), nýbrž více sociální spravedlnosti, tj. rovnější rozdělování bohatství. Tato je klíčové téma, které musí levice zvednout a začít lidem vysvětlovat.

Mam takovy utkvely pocit. Středa, 29.Října 2014, 20:03:41

Mam takovy utkvely pocit, ze se tady porad tocime kolem jednoho napadu, ale nikdo to nechce rict nahlas. Totiz najde se dobrovolnik, ktery by znovu naladoval ten kanon na Aurore a zatahl za odpalovac.

Filip Outrata - Praha

Kapitalisticko-komunistická Čína - M. Plevovi Středa, 29.Října 2014, 20:17:3

V hodnocení Říše středu máte myslím pravdu, tou formulací použitou v článku jsme měl na mysli. že je Čína kapitalistický systém, byť možná ve specifické státně-kapitalistické variantě, kašírovaný ideově jako komunistický.

Jinak bych trochu nesouhlasil s kritikou hospodářského růstu - není právě Čína příkladem, že velký růst v posledních dekádách objektivně přinesl zlepšení materiálních podmínek velké části obyvatelstva, byť samozřejmě nejvíce z něj profitovaly nové elity, a je vykoupen např. velkou ekologickou zátěží?

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Středa, 29.Října 2014, 21:21:3

Vážený pane Outrato, dovolím si raegovat na Vaši poznámku o hospodářeském rozvoji v Číně. Objektivně přinesl zlepšení materiálních podmínek velké části obyvatelstva, ale cena je, podle mne, příliš vysoká, přestože některé vstupy jsou dokonce s nulovými náklady (to jen zdánlivě).
Některé studie ukazují, že pokud by se poctivě započetla ekologická zátěž, byl by růst čínské ekonomiky - záporný.
Cena práce je nízká, v některých případech dokonce nulová (díky různým obměnám systému laokai (anglicky laogai) - nucených prací, které stále ještě existují). C
Cena parcel je nízká, někdy nulová (statisíce neodškodněných, jejichž majetek byl "vyvlastněn").
Hospodářský růst je vykoupen generací dětí, které vychovávají jejich prarodiče. Své rodiče vidí necelý týden jednou za dva-tři roky. Těm dětem a prarodičům jistě udělá radost "zlepšení materiálních podmínek" v podobě zbytných zbytečností jako např. plochá televize, smartphon a svetr.
Hospodářství roste, ovšem sociální problémy zůstávají, případně narůstají. Roste i frustrace obyvatelstva - stát si doslova vychovává celé nové generace frustrovaných dětí.

Martin Pleva - pedagog, Brno

F. Outratovi Středa, 29.Října 2014, 21:59:43

Jistě, bylo by už hodně špatné, kdy dvouciferný hospodářský růst trvající již nějaké to desetiletí nevedl k žádnému zlepšení materiální úrovně obyvatelstva.
Ale gros mé argumentace trvá - ostatně Čína už možná dosáhla určitých mezí: neznamenalo by jakékoli další zvyšování životní úrovně pracujících ztrátu čínské konkurenceschopnosti?

P. Mičkalová velmi dobře ukazuje další aspekty odvrácené strany "čínského zázraku".

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Panu Plevovi i ostatním Středa, 29.Října 2014, 22:26:19

"Nespasí nás tedy žádný ekonomický růst, nota bene v čínských řádech (to je naprosté sci-fi), nýbrž více sociální spravedlnosti, tj. rovnější rozdělování bohatství. Toto je klíčové téma, které musí levice zvednout a začít lidem vysvětlovat."

Tohle si myslím je klíčové. Přílišná rovnost je špatně a přílišná nerovnost je taky špatně. Je třeba hledat správnou míru. Je jasné, že celosvětově se to vymklo směrem k přílišné nerovnosti. Když u nás toto téma nadhodíte, řeknou: vy těm bohatým závidíte? Samozřejmě že nezávidím, ale přílišná nerovnost destabilizuje společnost jako celek. Copak to nevidíte nejen celosvětově, ale i kolem sebe? Bezdomovectví, exekuce, herny, špinavé periferie, vysokoškolští polovzdělanci, konzumní náboženství a vlastnický fetišismus podnikatelského baroka.

Článek Filipa Outraty chápu jako souhlas s politikou Petra Druláka a spol. Možná je dobrou taktikou vnést žádoucí téma větší majetkové rovnosti přes kladení důrazu na sociální práva.

Petr Litschmann - M.Žižkov

K příhodnému sloupku autora Středa, 29.Října 2014, 22:27:21

"Proč se tato diskuse vůbec vede", vím naprosto (málo) přesně: je to za prvé proto, že rychlost a možnosti ekonomické globalizace absolutně předehnaly rychlost a možnosti sociálně-občanské globální solidarity a za druhé proto, že řešení našich tržních tužeb přeci leží na hřbetě neviditelné ruky trhu a politicích jedné části spektra a/nebo jen na politicích druhé části spektra s úplně volnýma a mytýma rukama.

Nejsnáze to lze demonstrovat na této debatě: http://video.aktualne.cz/dvtv/obchod-je-vic-nez-lidska-prava-konstatuje-expremier-rusnok/r~d9bff5e85f8d11e4b0c4002590604f2e/ - Doporučil bych shlédnout aspoň tu část, kde se cituje veřejná část zprávy BIS o vlivu (skoro)čínského kapitálu na politiky, média – od 13. minuty.

Pavel Kolařík - informatik

Klidně řeknu Čtvrtek, 30.Října 2014, 07:23:29

V prostředí tohoto portálu je zejména nutné zastávat se našich spojenců v Severoatlantické alianci, a také vůbec západní civilzace a kultury.

Martin Pleva - pedagog, Brno

"Ta západní civilizace", p. Kolaříku, Čtvrtek, 30.Října 2014, 08:45:46

stvořila také současný asociální čínský moloch.
Cožpak nevíte, že to byla M. Thatcheorvá a další (zejména pravicoví) západní politici, kdo podporovali Tengovy "reformy" a chválili je? Čínští soudruzi převzali jaksi jen v syrovější podobě to, co vymyslel Západ.

Dokud budou západní firmy v Číně "investovat" a vyrábět zboží tam místo doma, nemají západní politici, zvláště pak ne ti pravicoví, žádné morální právo kritizovat porušování lidských práv v oné zemi.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pěkně psáno pane Plevo. Čtvrtek, 30.Října 2014, 12:55:10

Vždyť je to jen nestoudné pokrytectví pravice, u kterého levice dělá neplacený kompars. Užitečné idioty.
Nic přece nebrání "ochráncům lidských práv" aby začali bojkotovat čínské zboží.
Pan Kolařík pak může vyhodit za svého PC všechny komponenty vyrobené v Číně. Tak nejlépe ochrání západní civilizaci a kulturu.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Panu Plevovi Čtvrtek, 30.Října 2014, 14:59:43

z příspěvku z 30.Října 2014, 08:45:46 o kolektivní vině musí logicky vyjít, že "morální právo" kritizovat porušování lidských práv (jakož se i lidských práv zastávat) nemá z žijících lidí vůbec nikdo.
Neboli: ´Ať si každý hlídá to svý, a co je nám do toho?!´

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Litschmanne, Čtvrtek, 30.Října 2014, 16:14:34

Pokud někdo používá termín "lidská práva" jen jako klacek na své odpůrce a ve skutečnosti jsou mu šumák, což už dokázal v minulosti prakticky již x krát, nelze na jeho kritiku pohlížet z hlediska kolektivní viny. To je přece úplně o něčem jiném.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.