Bída české lidsko-právní agendy

Lze se jen těžko divit, když česká neokonzervativní pravice popírá lidská práva. Tragické ovšem je, když je veřejně a se vším důrazem popírá i profesor práva, jak to činí Jiří Přibáň.

Jiří Přibáň se nedávno ve svém textu pustil do současného vedení ministerstva zahraničních věcí, především pak do náměstka Petra Druláka. S jeho polemikou se pak Drulák vypořádal v úterním Právu.

Na tom by nebylo nic divného, ministerstvo mění koncepci, odpůrci ji kritizují. Je věcí obou stran sporu, do jaké míry se s tím vypořádají. Problém nastává tam, kde jedna strana využívá nesmyslných, nepravdivých či zavádějících argumentů. Toho se bohužel Jiří Přibáň dopustil. Buď z neznalosti, nebo záměrně.

Ve svém textu sice argumentuje na jedné straně Všeobecnou deklarací lidských práv, na druhé straně však vytváří jakési dvě, ne-li více, kategorie lidských práv, když píše: „To však neznamená, že by sociální práva měla mít stejnou ochranu jako základní práva, a že by před nimi dokonce mohla mít přednost.“

Jeho pojetí „základních práv“ je přinejmenším podivné. V souladu s neokonzervativním výkladem řadí mezi tato práva svobodu projevu, právo na řádný soudní proces a garantování majetkových práv. Naproti tomu česká Listina základních práv a svobod takové rozdělení nezná, stejně jako je nezná ani Všeobecná deklarace lidských práv OSN.

V Listině jsou „Přibáňova základní práva“ dokonce obsažena v různých kapitolách.

Zjednodušení, kterého se Přibáň dopouští, je nebezpečné i argumentací, tedy tím, že vychází jen a pouze ze zkušenosti Západu nebo jinak globálního Severu. A i tam jen z pohledu velmi omezených společenských skupin. Zcela opomíjí tvorbu idejí lidských práv v kontextu marginalizovaných skupin, společností s jinou strukturou vzájemných vazeb atd.

Selektivní pojetí lidských práv je nahrává především ekonomickým a některým politickým elitám, jak jsme viděli v minulosti. Dnes je takovým příkladem nová rozvojová agenda, kterou na půdě OSN tvoří zatím přípravná skupina složená především ze zástupců nadnárodních firem.

Není tedy divu, že se v prvním návrhu tzv. Udržitelných rozvojových cílů objevují jen některá práva, a ta co se nehodí, jsou označována pouze jako potřeby. Ovšem i první výstupy návrhové komise SDGs jsou konzistentnější, byť stejně protilidskoprávní, jako Přibáňovy myšlenky.


„Kdyby některá země mohla říci, mí chudí jsou šťastní, není mezi nimi nevědomosti ani úzkosti, naše věznice jsou prázdné, ulice bez žebráků, staří lidé nemají nouzi, daně nejsou represivní, rozum a štěstí jsou přátelé. Kdyby toto mohla některá země říci, pak může být hrdá na svou ústavu i vládu.“ Thomas Paine, Práva člověka, 1791

Podíváme-li se na ochranu majetkových práv, sám Příbáň její dnešní extrémní pojetí zpochybňuje, když uvádí jako pozitivní příklad vítězství Jihoafrických aktivistů nad nadnárodními firmami v otázce vlastnictví patentů. Tady došlo k omezení vlastnických práv farmaceutických firem ve prospěch zdraví velké části planetární populace – dlužno dodat, že v případě JAR a dalších rozvíjejících se ekonomik jen dočasnému.

I toto rozhodnutí bylo ovšem podloženo pravidly Světové obchodní organizace (WTO), která podobná omezení umožňuje, ačkoli jsou realizovaná jen velmi zřídka a přes veliký odpor nejbohatších zemí. Zástupce Vatikánu ve WTO v této souvislosti uvedl, že podle sociálního učení katolické církve jsou majetková práva akceptovatelná pouze tehdy, jsou-li ku prospěchu společnosti.

Je tedy vidět, že i toto „Přibáňovo základní právo“ není ničím univerzálně prospěšným a akceptovaným. Pro ilustraci můžeme uvést ještě příklad osobního či korporátního vlastnictví půdy, které je i v současnosti v mnoha kulturách světa považováno za problematické a jeho zavádění vede k velkým sociálním otřesům.

Přibáň, který často argumentuje historickými právními postupy v USA, by v této souvislosti mohl uvést třeba znárodňování půdy a její přerozdělování od Andrewa Jacksona či Abrahama Lincolna, které vedlo ke století indiánských válek, genocidě i vyhánění mnoha tisíc usazených indiánských farmářů a nakonec i k dalšímu znárodňováním indiánské země za vlády Theodora Roosevelta přes uzavřené dohody a s podporou justice i „svobodných médií“.

Vážím si toho, že Přibáň mluví o potřebě lidských práv a pohledu na ně skrze rozvíjení lidské důstojnosti – to mi vyplývá z jeho textu, on sám to nazývá pragmatismem, což je ovšem v našem kontextu slovo o příliš mnoha významech. Podle Přibáně je totiž důležitější „…sledovat, co se díky nim může pragmaticky získat a čemu se naopak podaří zabránit v naší zemi či kdekoli na světě“.

Jenže právě proto je třeba základní lidská práva pojímat v celé šíři definované u nás Listinou a v mezinárodním kontextu na ideové úrovni Všeobecnou deklarací. Na rovině diplomacie a mezinárodního práva je třeba si pak především soustředit na mezinárodní úmluvy. Redukce lidských práv podle Přibáně ničemu nepomůže, protože zbídačeným a utlačovaným lidem bez vzdělání, zdravotní péče a pracujících v otrockých podmínkách jsou jeho práva k ničemu.

K široké definici fundamentálních práv nás dovedla tato zkušenost, která spojuje globální Sever s globálním Jihem.

Sdílím s Přibáněm jeho obdiv k radikálnímu demokratovi Thomasu Painovi, kterého rád cituje a domnívám, se, že jeho dílo by se mělo více objevovat v učebnicích. Nicméně je třeba si uvědomit, že nás dělí několik set let společenského i právního vývoje. Přibáň, minimálně jako učitel vyššího vzdělání, by si měl uvědomit, že od dob jeho milovaných autorů již uplynulo v Delaware mnoho vody a v mrakodrapu nad East River leží v trezorech OSN mnoho dokumentů o právech lidí na této planetě, pod nimiž je podepsána i naše země.

Čeští publicisté běžně fabulují fakta a přetvářejí realitu, ať již vymýšleli reálný socialismus v Rudém právu nebo dnes oslavují kapitalismus v mainstramových redakcích. Smutné ale je, když se takového mlžení dopouští profesor prestižní vzdělávací instituce. I bezpochyby potřebná snaha o nápravu lidských poměrů, kterou nelze profesoru Přibáňovi upřít, musí být totiž vedena s jistou erudicí a základními znalostmi.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Moc děkuji panu Tožičkovi Středa, 10.Září 2014, 17:43:12

Moc děkuji panu Tožičkovi, že v článku zmínil sociální učení katolické církve.

To je totiž poklad, který, ač je všem po ruce (Kompendium sociální nauky církve vyšlo u nás asi před šesti lety), zůstává dosud veřejností včetně levicově smýšlejících intelektuálů a bohužel i samotných katolíků (klérus nevyjímaje), je prakticky neobjeven.

Není těžké uhádnout, kdo má zájem na tom, aby se pro myšlenky sociální spravedlnosti vycházející z Boží vůle, lidé nezajímali.

Na tomto významném díle se pracovalo ve Vatikánu po desítky let. Je to bez přehánění návod jak učinit svět dobrým pro všechny. Argumenty, jimiž jsou tvrzení sociálního učení podloženy, jdou do nejhlubší podstaty stvoření. V tom je právě výjimečnost a nedocenitelná hodnota sociální nauky církve.

Kompendium sociální nauky katolické církve bych doporučil k prostudování naprosto každému. Podotýkám, že se čte velice dobře.

Váš Jiří Vyleťal

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Činská, dříve sovětská a západní koncepce lidských práv Středa, 10.Září 2014, 18:25:12

Jiří Přibáň polemizuje s Petrem Drulákem na první úrovni, s čínskou a sovětskou koncepcí na úrovni druhé.

První úroveň přeskakuji, na druhé úrovni Čína, dříve Sovětský svaz tvrdí, že sociální práva, zvláště právo na práci jsou důležitější než lidská a občanská práva. Naopak v té západní koncepci v tradici začínající Painem a Americkou revolucí a Chartou 77 či Dworkinem konče jsou lidská a občanská práva základní a nezcizitelná a od nich se odvíjejí i ona práva sociální.

Petr Drulák a Tomáš Tožička se pokoušejí o jakousi hybridní koncepci, kde všechna práva staví na stejnou úroveň.

V textu Jiřího Přibáně jsem nenašel žádné popírání lidských práv, naopak jeho koncepce je jasnější a lépe argumentovaná než Drulákův a Tožičkův text.

Otakar Bureš - student

Čtvrtek, 11.Září 2014, 00:10:13

Kolaříku, máte za 5, sednout!

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 11.Září 2014, 01:02:45

Ony ty patenty farmaceutických firem v souvislosti s použitím generických vs. patentovaných léčiv asi nebudou nejlepší příklad majetkových práv zaručených deklarací.

Ostatně nebude náhoda, v jakém pořadí jsou lidská práva Všeobecnou deklarací nebo Listinou uváděny. Právo na život je na prvním místě a asi i proto dostaly přednost práva na život nemocných HIV před právy na spravedlivou a uspokojivou odměnou pro důstojné živobytí zaměstnanců farmaceutických firem a jejich rodin.

Akorát teď nějak nevím, jak by v oné výše zmíněné věci rozhodl soud, kdyby v roli farmaceutické firmy byla firma s chudými čínskými zaměstnaci a v roli soudce například pan Drulák.. http://www.medop.cz/medop/ostatni/cinske-farmaceuticke-firmy-se-pres-cesko-mohou-dostat-na-trh-eu

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Čínská koncepce lidských práv Čtvrtek, 11.Září 2014, 13:28:39

Pane Kolaříku, nedá se nic dělat, ale je tomu opravdu tak: v dané polemice P. Drulák skutečně výslovně argumentuje tím, jak obrovsky se v posledních desetiletích v Číně pozvedla životní úroveň (čili: byla naplněna sociální práva); kteroužto skutečnost - jak si Drulák stěžuje - Západ víceméně naprosto ignoruje.

A ono se dokonce ani nedá zcela jednoznačně prohlásit, že Drulák by neměl vůbec pravdu: když se současná komunisticko-kapitalistická Čína porovná s dobou "kulturní revoluce" za vlády Mao Ce-tunga, kdy hladem umíraly statisíce, ne-li přímo milióny lidí, pak v tomto srovnání dnešní podmínky sociální existence čínského lidu představují skutečně obrovský pokrok. A dost možná i to je jedna z příčin, proč současná čínská společnost ještě stále relativně trpně snáší stávající režim - protože ještě má v paměti ty strašlivé podmínky dob dřívějších.

Takže, jak řečeno, nedá se zcela jednoznačně prohlásit, že Drulák by neměl pravdu; zásadní problém je ale v tom, jaké se z toho vyvodí důsledky pro konkrétní politiku.

Na tomto základě je totiž možný dvojí - a to sice zcela diametrálně odlišný - postoj.

Buďto můžeme uznat: ano, ve srovnání s minulostí čínský stát udělal obrovský pokrok v sociální oblasti - nicméně, při všem respektu k tomuto pokroku nejsme ochotni zavírat oči před tím, že stávající (pseudo)komunistický režim nadále utlačuje lidskou svobodu, že je to režim v podstatě stejně diktátorský a stejně totalitní, jaký jsme museli zakoušet my sami, a který jsme právem svrhli.

Anebo je možno zaujmout postoj: ano, vážené čínské vedení, my plně přistupujeme na vaše stanovisko, že plný hrnec je více nežli svobodný duch, a s respektem k vašim ekonomickým (a tedy i sociálním) výkonům jsme plně ochotni ta "zbytková" lidská práva v podstatě ignorovat stejným způsobem, jako to děláte i vy.

Takže, tohle jsou dvě možné alternativy; a je skutečně nutno se velice obávat, že současná česká zahraniční politika se velice nebezpečně přibližuje oné pozici druhé. Kterou by bylo - zcela nediplomaticky - možno nazvat čistou bezcharakterností, která se schovává za umné žonglování s do vzájemného protikladu postavenými právy člověka.

Tomáš Tožička - Praha

Válka profesorů a zahraniční politika Čtvrtek, 11.Září 2014, 13:29:13

Základním problémem je, že Přibáň nebere v úvahu vůbec předpoklady a vývoj lidských práv. Nezadatelná práva jsou pouhopouhou deklarací potřebných nástrojů pro osvobozující se třetí stav, který se emancipoval v Americké a Francouzské revoluci. Pokud to někdo chce brát jako svatý text akceptuji to, jako akceptuji víru jiných náboženství. pokud to ovšem dělá profesor historie práva, je to trapné a nemá to úroveň ani střední středoškolského uvažování.

Sociální práva byla zařazena už v ve francouzské ústavě z r. 1793. Neodvíjí se od práva na vlastnictví, svobody projevu či rovnosti před právem, ale (stejně jako katolické sociální učení) od snahy zajistit společnost, která bude spravedlivější a umožní co největšímu počtu jejích členů důstojný život.

To koneckonců naznačuje v člancích i Přibáň, protože prostě nemůže jinak, všichni ti jeho teoretici to tam mají - včetně Paineho, kterého jsem v tomto smyslu citoval.

Mezinárodní lidskoprávní agenda současnosti, o které se vede spor mezi profesory Drulákem a Přibáněm, neleží na metafyzickém pojetí nějaké shůry dané svobody a práv, ale na zajištění reálné důstojnosti lidí napříč kulturami. Proto je třeba se bavit o těch lidských právech, která si mezinárodní komunita odsouhlasila a která by měla být i vymahatelná - tedy především lidsko-právní konvence OSN. Ty ale Přibáň skandálně zcela opomíjí.

Když Martin Šimsa správně, na rozdíl od zbytku své poznámky :), připomíná zneužívání jedné části lidskoprávní agendy proti druhé, chybně opomíná, že Západ (první svět) činil totéž. A stejně jako Východ (druhý svět) ani jím prosazovaná práva plně nepodporoval.

Stačí připomenout na násilné potlačování občanských práv za McCartyho, německý Arbeitsverbot, upírání práv domorodců i afroameričanů v USA atd. A to ani nebudeme mluvit o tom, jak všechny mocnosti popíraly takřka všechna práva v rámci neo-koloniálních tlaků.

Jak naznačuje pan Kolařík, pro další lidskoprávní diskusi je skutečně důležité, jakkoli pro demokraticky cítící část bolestné, diskutovat o tom, jak je možné, že cíle, které měly vést k zajištění lidské důstojnosti, se nejlépe daří plnit v Číně. Bez úspěchů zemí jako je Čína, Vietnam , Indie a Brazílie bychom nesplnili ani to málo z Rozvojových cílů tisíciletí, jak uvádí OSN, Světová banky i Mezinárodní měnový fond...

Situace je příliš komplikovaná na to, abychom se uzavřeli do ideologií starých tři sta let, či do našich starých bolístek, a nevnímali vývoj, který mezi tím nastal. A v tom se zdá být prof. Drulák koherentnější a připravenější, než prof. Přibáň.

Ivo Vlasatý - budižkničemu - ProAlťák - Pirát

Ach, to je smutné, Čtvrtek, 11.Září 2014, 20:07:53

číst - namísto férové argumentace - překrucování a špinění páně Kolaříka.
My, jako blahobytná společnost s vybudovanou infrastrukturou si nepotřebujeme brát za vzor Čínu. Ovšem Čína, narozdíl od nás couvajících z lidských práv (a nejen těch sociálních), činí v lidských právech (především, ale nejen sociálních) pokroky a rozšiřuje tu část, kterou je schopná naplňovat (a část, kterou naplňovat schopna není, je pořád obrovská). Gramotná a ekonomicky fungující země, kterou se Čína stává, se tak třeba konečně pokouší uskutečnit právní stát a snad dříve spíše než později dospěje i k pluralitní demokracii.
Ovšem, že Čína je náš vzor, to jste tu napsal pouze Vy.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 11.Září 2014, 20:20:6

"Všechno, co se na Západě děje v posledních letech v oblasti sociální a pracovního práva - ujal se pro to termín "odbourávání sociálního státu", je snaha v rámci globalizace přizpůsobit se Číně, a zachovat si konkurenceschopnost."
Na druhou stranu je zřejmé, že boj Číňanů za svá sociální práva a stávkami vybojovávané zvýšení příjmů, jde tomuto snižování sociálních standardů Západu v rámci snahy o zachování konkurenceschopnosti naproti - a díky němu de facto není ještě mnohem horší.

Mně ta Drulákova argumentace nepříjde špatná.
Pokud máme diktataturu, kde dochází k perzekuci opozice, politicky motivovaným procesům a pod a přitom jde o bohatý stát, je jasné, že právo na svobodu projevu a spravedlivý soudní proces bude na prvním místě žebříčku žádoucích změn.
Jiné to bude u taktéž bohaté země, která terorizuje nějakou národnostní nebo náboženskou menšinu.
Jiné u země, jejíž obyvatelstvo je z velké části negramotné a bez jakýchkoliv zdravotních a sociálních jistot...............
Ačkoliv přímo nechápu, co konkrétně z toho Drulákovi vyplývá.
V tom je Přibáň jistě přístupnější.

Otázka na závěr - Jaká konkrétní práva nyní mají či nemají lidé Donbasu?

Petr Litschmann - M.Žižkov

Je velmi tradiční uctívat déšť proto, že naplňuje právo počestných měšťanů na důstojnou procházku po čistých chodnících Čtvrtek, 11.Září 2014, 21:18:24

Být o pár tisíciletí evolučně mladší, jistě bychom dešti za to přinášeli nějaké ty oběti.

Dnes však vesměs nikoli, protože si většina lidí myslí, že očista chodníku deštěm se děje úplavem s atmosférickou cirkulací - tedy samovolně. Ačkoli se ještě tu a tam objeví jedinci, kteří aspoň rétorikou uctívají např. kapitalismus za naplňování lidských sociálních práv, a někteří obzvláště rádi uctívají kapitalismus čínský, obětní rituály ve své tradiční všem srozumitelné podobě jsou zapomenuty a nanejvýš se mohou za velkých porodních bolestí znovu vynalézat...

---

Vládnoucí česká levice zastoupená prezidentem Zemanem a částí ČSSD, ke které má Zeman takový hezký otcovský vztah, v oblasti zahraniční politiky vsadila velmi hodně na ekonomickou diplomacii. Pan Drulák naznačuje, že předchozí zahraniční politika lidským právům nenapomáhala. Po panovi Drulákovi časem přijdou jiní experti, kteří nám vysvětlí, jestli, jak, kde a kterým lidským právům pomáhala ekonomická diplomacie v podání současného establišmentu. Jisté je jen to, že svět už bude jiný, pro jedny krutější, pro druhé vlídnější, pro další nebude vůbec a pro zrozené bude moc (nebo aspoň právo).

Ivo Vlasatý - budižkničemu - ProAlťák - Pirát

Ano, Pátek, 12.Září 2014, 11:25:32

nechme Číňany, ať bojují za svá základní práva. A zastávejme se jich, i když by to zvládli i bez nás. Ale necpěme jim svou státní ideologii.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

O co jde P. Drulákovi? Pátek, 12.Září 2014, 13:22:55

Pane Morbicere, máte plnou pravdu, že to v první chvíli není vůbec jednoduché rozpoznat, o co se Drulákovi vlastně doopravdy jedná.

On sám tu svou "novou koncepci lidských práv" prezentuje jako výraz našeho r e s p e k t u vůči zemím třetího světa - v tom smyslu že prý my jim nebudeme násilně a arogantně vnucovat ten náš tradiční západní model lidských práv, ale budeme jejich výkony posuzovat v celém kontextu. Krátce řečeno při pohledu na jejich pokrok v ekonomicko-sociální oblasti přihmouříme oči nad tím, že ještě nedosáhly plného pokroku v těch tradičních svobodách a právech občanských.

Takhle napohled to vypadá skutečně velice sympaticky, jak řečeno jako vzdání se vlastní arogance "nadřazeného" prvního světa, oproti světu rozvojovému.

Jenže... Jenže ďábel se skrývá v tom jednom jediném slovíčku "ještě". V daném podání to totiž sugeruje dojem, že tyto země se opravdu poctivě a ze všech sil snaží svým obyvatelům a občanům poskytnout co nelepší možný rozvoj a co nejlepší možný svět, ve všech oblastech a ve všech právech; a že jenom j e š t ě to tak úplně nestíhají ve všech oblastech.

Položme si ale zcela konkrétně otázku: je možno závažným způsobem očekávat od současného čínského režimu, že jeho konečným cílem je poskytnout svému obyvatelstvu i všechny ty občanské svobody, které my ve světě západním jsme si už zvykli považovat za samozřejmé? Právo na vlastní názor? Právo kritizovat vládu? Právo protestovat proti zkorumpovaným úřadům? Právo na svobodný tisk? Právo bránit se proti ekologické smrti? - Proboha, kdyby ta současná čínská "komunistická" vládní garnitura tato práva svým občanům kdy doopravdy přiznat chtěla - tak proč jim je nepřiznají hned?!! Vždyť by je to přece naprosto n i c n e s t á l o ! !

Tady se ukazuje zcela jasně, že jakékoli upozaďování občanských práv ve jménu nějakých práv sociálních není ničím jiným nežli argumentačním manipulátorstvím, vytíráním zraku. A to je nakonec přesně to, o co se zjevně jedná Drulákovi a spol.: moci si nerušeně pěstovat výnosné obchody s totalitní diktaturou, a veškeré otázky po charakteru této diktatury a jejího potlačování lidské svobody potichu hodit přes palubu.

Ivo Vlasatý - budižkničemu - ProAlťák - Pirát

Pátek, 12.Září 2014, 13:58:37

"V daném podání to totiž sugeruje dojem, že tyto země se opravdu poctivě a ze všech sil snaží svým obyvatelům a občanům poskytnout co nelepší možný rozvoj a co nejlepší možný svět"

Jistě, že moc bývá vždycky do značné míry cynická, ať už si uržuje podporu jakýmkoliv způsobem. Nelíbí se mi ale, že takto vlastně hodnotíte najednou všechny rozvojové země, přitom jsou mezi nimi obrovské rozdíly.

Tady se pořád mluví o jakýchsi státech, jejich obyvtelé jako by byli jen pasivní objekty, kterým je třeba darovat svobodu zvenčí. Jenže přes všechny nespravedlnosti a utrpení, kterými ti lidé musí projít, vlastní aktivní úsilí o své vlastní práva je často nejlepší způsob, jak se s nimi naučit nakládat - rozhodně spíše, než rozvrátit zemi importem těch správných hodnot.

To nejlepší, co pro ně můžeme udělat a na čem závisí řada ostatních kroků, kterými je můžeme podpořit, je držet se našich vlastních hodnot a v praxi je uplatňovat nejprve sami na sobě. Naše (snad víc než formální) demokracie se totiž nachází v krizi (snad bychom to měli vědět sami nejlépe, ale možná je snazší vidět to zvenčí, s odstupem, nemluvě o tom, když jste obětí exportu našich problémů) a dosti ztrácí na přitažlivosti. A je třeba posunout ji dále.

Neříkám, abychom se izolovali od vnějších problémů. Ale musíme se mnohem více soustředit na naše vlastní. Aby nám ještě naše kázání o lidských právech ještě vůbec někdo uvěřil.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Nevměšování? Sobota, 13.Září 2014, 19:23:37

Pane Vlasatý, v zásadě samozřejmě můžete mít pravdu. Sám jsem uvedl, že danou záležitost je možno vykládat respektive praktikovat tím či oním způsobem.

Na straně druhé je ale fakt, že například někde v jižní Africe existuje jeden malý státeček (nevybavím si teď s jistotou o který se jedná), který platí jako vzorový příklad funkční demokracie: lidé zde nejsou zavírání do vězení či jinak pronásledováni pro své názory, volby jsou svobodné a férové, státní správa fungující a nezkorumpovaná.

A teď: když tohle dokáže alespoň ten jeden stát - jak pak se k těm všem (či většině) ostatním máme chovat tím způsobem: ale jen si klidně buďte zkorumpovaní, jen klidně okrádejte svůj vlastní lid, jen klidně zavírejte či dokonce zabíjejte lidi proto že mají opoziční názor - my vám přece nijakým způsobem nebudeme předepisovat, jakým způsobem si máte sami zařídit svůj život!

Právě tohle přece byl postoj toho režimu, který byl i v naší zemi a který je tradičně nazýván "totalitní": my jsme přece lidem zabezpečili práci a relativně levné bydlení, tak nám nestrkejte nos do toho, že jsme si tady zavedli policejní stát, pro udržení moci vládnoucí kliky!

Vždycky když se vynoří tohle heslo o "nevměšování se do vnitřních záležitostí" někoho, pak je vždycky nutno položit otázku: do č í c h záležitostí se vlastně nemáme vměšovat? Do záležitostí tamějšího lidu - anebo do záležitostí tamější vládnoucí garnitury? Svobodnému a řádnému státu nikdy nevadí, když se někdo "vměšuje do jeho záležitostí", ve smyslu apelů na spravedlnost; tenhle pokřik o "nevměšování" spustí vždycky jenom diktátorské režimy, které se bojí o svou vlastní uzurpátorskou moc.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.