Hodina diplomacie

Ministr zahraničních věcí definuje svou koncepci zahraniční politiky: hlásí se explicitně k dědictví Havla a Dienstbiera, před konstrukcí nepřátel preferuje analýzu, chce se věnovat překonávání příčin mezinárodního napětí.

Od nástupu vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL se řada věcí na poli zahraniční politiky vyostřila způsobem, jaký jsme si neuměli představit. Nikdo z nás asi neočekával, že bude anektován Krym a že konflikt na Východní Ukrajině nabude podoby, kterou dnes bohužel má.

Málokdo si představoval, že na území severu Iráku vznikne jakýsi zárodek protoislámského státu, nějakého chalifátu, myšlenka sto let stará, skoro zapomenutá. A pravděpodobně jsme nepředpokládali nové krveprolití v Gaze; v konfliktu bez snadného vyústění a řešení.

Před půlrokem jsem slýchal, že nastoupit na ministerstvo zahraničních věcí v okamžiku, kdy se poměry v bezprostřední blízkosti Evropy tak dramaticky vyostřují, je tak trochu neštěstí. Nesouhlasím. Naopak!

Myslím si, že právě my, politici a diplomaté, si nemůžeme stěžovat, v jak obtížné situaci se ocitáme. Představuje chvíli pro zahraniční politiku, chvíli pro diplomacii. Toto je „hodina diplomacie“.

Kdy jindy by měla fungovat zahraniční politika než v čase nejistoty a turbulencí, kdy můžeme ukázat, jaká je naše role a jaké jsou naše cíle? Je to otázka bezpečnosti země, její prosperity a ochrany hodnot, ke kterým se kulturně a tradičně hlásíme.

Nyní by se měla ukázat naše schopnost analyzovat dění kolem nás a dokázat dělat politiku, která bude víc než reaktivní – bude skutečně aktivní. Teď je doba, kdy je třeba přicházet s přesnými popisy situací, snahou pochopit je a navrhovat řešení.

S čistě morálními postoji nevystačíme, potřebujeme přesnou analýzu
V posledních letech jsme často opakovali, že díky členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci jsme bezpečni způsobem, který neměl v dohlédnutelné historii obdoby. To je pravda i dnes.

Na druhé straně všichni dobře víme, že nežijeme zrovna v bezpečném světě. Když sleduji reakce na konflikty, ať jde o Ukrajinu, dlouhotrvající občanskou válku v Sýrii nebo vážný sektářsko-etnický konflikt v Iráku či krveprolití v Gaze, vnímám, že se proměňuje slovník.

Znovu zaznívají zcela pochopitelně velmi silné morální odsudky toho, co se odehrává. Máme například v živé paměti popravu amerického novináře v přímém přenosu. Jsme svědky dlouhotrvající neschopnosti humanitárně pomáhat Sýrii. To musí každý, kdo má svědomí, těžce snášet. Jsme svědky nesmírného utrpení lidí na severu Iráku.

Jenže s čistě morálními odsudky a postoji si nevystačíme. Před několika lety se také vytvářely velice silné slovníky. Mluvilo se o ose zla, mluvilo se o čistém zlu.

Ale nejsem si jist, jestli tento slovník i jasný morální odsudek, který je v něčem komfortní, nám zároveň pomáhá najít dobrá politická řešení. Dovolím si tvrdit, že minulost ukázala, že tomu tak úplně není.

Můžeme mít najednou jasno o tom, kdo je naším nepřítelem a proti komu máme napnout síly. Po letech se ale ukazuje, že jsme v jasném morálním postoji nedokázali najít také odpovídající politickou odpověď, která by pak v čase přinesla výsledky.

Role zahraniční politiky a diplomacie je kromě toho, že máme svědomí a svůj morální postoj, také v přesné analýze toho, co se kolem nás vlastně odehrává. To je naše role, role diplomatů, přesně pochopit příčiny, být vybaveni k tomu, abychom hledali skutečná řešení s šancí na výsledek a úspěch. A podle toho budeme také hodnoceni.

Naše účast ve vojenských i civilních operacích by neměla být samoúčelná. Musí být podtržena jasným politickým cílem. U některých operací, jichž jsme se v minulosti účastnili, ale takový politický cíl zřejmý nebyl.

Pro mě je až překvapující, kolik akcí se v posledních letech ve světě dělo a jaké byly jejich politické cíle – buď nejasné, nebo najednou dva až tři, a dokonce se v průběhu měnily. To platí o celé řadě zahraničně-politických projektů našich i evropských.

Je těžké potom dělat bilanci a ptát se po odpovědnosti, když není jednoznačný rozhodovací proces, ve kterém bychom si řekli, o co nám jde a proč o něco usilujeme. A až pak měřit, jestli se nám to povedlo, nebo jestli akce splnila svůj účel.

Netvrdím, že jsme země, která všechno změní. Přál bych si ale, abychom byli těmi, kteří se klidným, střízlivým způsobem po tomhle ptají. Právě i proto, že v českém parlamentu budeme muset naše rozhodnutí hájit před našimi občany.

Je třeba věnovat pozornost příčinám výbuchů násilí
Neobejdeme se bez schopností vojensky zasahovat a odstrašovat bez používání vojenských nebo polovojenských hrozeb. Nicméně pokud chceme žít v bezpečnějším světě, tak musíme věnovat také přiměřeně velkou pozornost příčinám, které se skrývají za výbuchy násilí.

Často zjistíme, že jde o problémy ekonomické, sociální, spojené s ničením životního prostředí či s kulturou. Musíme jim porozumět. Teprve pak se můžeme pokoušet o nějakou nápravu.

Nepřijímám argument, že jsme malá země. Jsme součástí Evropské unie, která se těmto otázkám věnuje dlouho a seriózně, upozorňuje na ně na různých mezinárodních fórech a za kterou mluví i činy – Evropská unie je největším poskytovatelem rozvojové a humanitární pomoci v globálním měřítku.

Jako Česká republika máme co nabídnout díky lidské dimenzi české zahraniční politiky, která se stala přirozenou součástí naší diplomacie. To je samozřejmě díky Václavu Havlovi i díky mému významnému předchůdci Jiřímu Dienstbierovi.

I díky mému významnému předchůdci. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Lidská dimenze zahraniční politiky čerpá z myšlenky univerzální solidarity, a z přesvědčení, že násilí a nestabilita se rodí v podmínkách soustavného popírání lidské důstojnosti. Když se člověk ptá po příčinách konfliktů kolem nás, tak zjistí, že za nimi často stojí problémy hlubokého pocitu zneuznání.

Netvrdím, že jde o příčiny snadno odstranitelné, ale jedná se o klíč k porozumění. Byl bych rád, kdyby globální obrana důstojného života byla pilířem a cílem naší politiky.

Tam, kde je lidská důstojnost ohrožována konflikty, represemi či přírodními katastrofami, budeme přispívat humanitární pomocí. Tam, kde je poptávka po našem modelu správy věcí veřejných a po našich zkušenostech z přechodu od systému „reálného socialismu“ k sociálně-tržnímu, tam bychom měli být připraveni přispět transformační spoluprací. Měli bychom sdílet nejenom úspěchy, ale i poučení z neúspěchů.

Česká republika patří v této oblasti k zemím velmi zdatným. V loňském roce jsme byli přijati do klubu nejvyspělejších dárců v rámci OECD – tzv. Development Assistance Committee – jako první země střední a východní Evropy. V rámci OSN se chceme aktivně podílet na formulaci nových rozvojových cílů po roce 2015. ¨

Vím, že objem prostředků na rozvojovou pomoc v minulých letech stagnoval. I proto ještě stále zaostáváme za našimi evropskými závazky přijatými v rámci Evropského konsensu o rozvoji v roce 2005. Nejde jenom říci, že budeme něco zlepšovat nebo zvyšovat. Musíme především přesvědčit veřejnost a vysvětlovat, proč je toto pro Českou republiku, pro Evropu důležité.

Naše směřování k obraně důstojného života by mělo brát v potaz to, že jde o dialog, který v různých částech světa není jednoduchý. V našem kulturně civilizačním okruhu by měl být pro nás jakousi povinností.

Máme tady země, které mají podobné kulturní kořeny, naše historie je s nimi propletena. Principy důstojného života bychom měli být schopni a dokonce povinni sdělovat jasně a jednoznačně.

Nepochybuji, že lidství je univerzální a univerzální jsou i základní práva, o něž se opírají různé představy důstojného života. Pokud ale mluvíme o univerzalismu, který není pouze deklarován, ale také praktikován a chce se stát součástí života vztahů mezi státy, tak mluvíme spíš o úkolu, který před námi, před mezinárodním společenstvím, stojí.

K universalismu se musíme dopracovat cestou dialogu. Třeba i na kontinentech, které mají za sebou jiné příběhy, jiné dějiny. Nejde o to něco deklarovat, ale umět to interpretovat. A najít způsob, jak takový dialog vést – i na půdě EU a OSN.

Naše humanistická tradice je silná. Proto se nebojme náš hlas zvednout. Zvlášť když právě absolvujeme „hodinu diplomacie“.

Text je redakčně kráceným a upraveným projevem ministra zharničních věcí k českým velvyslancům.

A co si myslíte vy? Diskuse (62 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane ministře, Pátek, 29.Srpna 2014, 18:03:49

ste pro mě největším zklamáním, které z ČSSD za posledních deset let vzešlo.

Vaše zahraniční politika vypadá tak, jako by ji dělal K. Schwarzenberg (výjimkou je Čína, ale tu nechme nyní stranou). Zpočátku jste vy i první náměstek Drulák zastávali k "ukrajinské krizi" umírněná a vyvážená stanoviska, ale pak jste sklapl podpadky před Washingtonem a Bruselem - a stal se poslušným sluhou amerických (a částečně dalších západních) zájmů. Máte tedy plnou spoluzodpovědnost za vyhrocování krize, které Západ provádí. Ba stal jste se dokonce jedním z hlavních českých protiruských jestřábů, mnohem tvrdších, než je třeba premiér.

Současná krize má jen dvě řešení: buď válku s Ruskem, nebo vyjednávání s Rusem a kompromis. Sociální demokrat nesmí být válečným štváčem.
A je už jen trpkou dohrou toho všeho, že vaším "přičiněním" dál padají preference socdem, protože levicoví a sociálnědemokratičtí voliči jsou (právem) na propagandu USA a NATO alergičtí. Čest socdem musí zachraňovat J. Keller a jen díky němu nedopadla ČSSD v eurovolbách ještě hůře.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Sobota, 30.Srpna 2014, 08:01:45

takže vy chcete válku s Ruskem?
Kolik lidí na Ukrajině nebo v Rusku bude muset zemřít, než se konečně za západní politiky začnete stydět?
A jak se to srovnává s vaším katolickým svědomím?
Papež František, který vyhlašuje modlitby za mír, by vás jistě nepochválil.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Pro jeste lepsi informovanost p. Kolarika. Sobota, 30.Srpna 2014, 11:57:12

Pan informatik z Mnichova je evidentne informacemi dotcen. Jen informace o lidske prirozenosti a dejinach se jej zjevne nedotkli. Pan Obama i Rasmussen, jiste mohou slibovat, ze nepujdou do valky a patrne se tomu da i verit. Rusko neni Libye. Jenze nerozhoduje jen jedna strana konfliktu. Pokud bude Rusko volit mezi moznosti "pomalu vykrvacet" a moznosti "upozornit" ,praktickym zpusobem na to, ze je jadernou velmoci, ktery zpusob si zvoli ? Zjevil vam to Buh p. Kolariku ? Takze se treba muzeme pripravit na to, ze behem vsech tech tanecku z manevry a proti manevry a posunovanim vojacku sem tam Rusko vymaze Kijev z mapy. Neni Kijev neni problem. Bude Obama riskovat zniceni New yorku ci Washingtonu pri odplate Rusku za zniceni jakehosi muzickeho zapadakova nekde kde to nikdo nezna ? Ukrajina neni clenem NATO, tak proc si palit prsty. Jake dalsi sankce pak zavedeme ? Tedy az vylezeme z hajzliku a poradne si utreme zadek.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Mnichov je patrne na ruskem seznamu cilu vhodnych pro jaderny utok. Sobota, 30.Srpna 2014, 13:19:23

Vase hystericka reakce na muj nazor, mne prevedcuje, ze jste pripraven bojovat proti Putinovi az do vitezneho konce. S prominutim hubou. Pripadny fakt, ze muzeme dostat od Putina na prdel (zase ten vulgarismus) jste se rozhodl ze sveho vedomi vtesnit. Na realite to bohuzel nic nezmeni. Rusko atomove i jine zbrane ma. O tom zda je pouzije nebude rozhodovat p. Kolarik z Mnichova ani Obama, o Rasmussenovi ani nemluve. Mozna ze ani ten Putin. Jestlize upozorneni na realitu berete jako vyhrozovani, je vas psychicky stav vazny, mozna i zoufaly.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Naše hodnoty a pocit zneuznání Sobota, 30.Srpna 2014, 14:00:27

V první části textu u mě převládal pocit, že pan ministr Zaorálek celou záležitost krizových ohnisek v současném světě pojímá prostě tak, jak to odpovídá jeho pozici politického aktéra - totiž čistě politicky. Tedy v tom smyslu, že je prostě tyto konflikty řešit nějakým - pokud možno samozřejmě mírovým - řešením či opatřením.

Nicméně, v druhé části textu se ukázalo, že jeho - dejme tomu - ideová platforma zasahuje přece jenom poněkud hlouběji. A to ani tak ne jeho odvoláváním se na "naše hodnoty" (to patří k standardnímu vokabuláru euroamerických politiků), nýbrž poukazem na to, že příčiny těchto konfliktů je možno nalézat především v neuspokojivé, deformované, frustrující životní situaci oněch národů a oněch skupin, ze kterých pak ony násilné, až přímo barbarské formy jednání pramení. Pan Zaorálek tu jmenovitě hovoří o "pocitu zneuznání".

Shodou okolností zrovna v dnešním velkém německém deníku "Süddeutsche Zeitung" byla celá jedna (velká) stránka věnována jednomu jedinému tématu - co vede třeba i ty příslušníky euroamerické civilizace, kteří se sem přistěhovali dejme tomu z nějaké země Blízkého Východu, a zdáli se být plně integrovaní do této společnosti - co je vede k tomu, že náhle odhodí celou svou občanskou existenci, obléknou se do černého hávu "bojovníka za Alláha", a stanou se fanatickými teroristy. Jmenovitě zde byl zmíněn onen muž, který nedávno zavraždil před běžící kamerou amerického novináře - to byl dříve v Anglii docela úspěšný zpěvák, raper, kterému byla předpovídána velká budoucnost.

Klíčem k vysvětlení by mohly být samozřejmě už jeho rapersky-násilnické texty, kterými reaguje na zatčení svého otce anglickou policií (pro účast na teroristických aktivitách proti USA); ale možná ještě více by z jeho nitra odhalil ten moment, kde zpívá o "nesnesitelné prázdnotě". Nesnesitelné prázdnotě, kterou zřejmě pociťoval ve svém celém životě v Anglii.

Myslím, že právě tady jsme u nejvlastnějšího jádra věci - a to nejen co se týká tohoto jednoho mladého arabského muže, který v cizí zemi nedokázal zapustit kořeny. Ten "pocit zneuznání", o kterém hovoří L. Zaorálek - před časem jsem četl analýzu vývoje arabského světa a islámu, a v ní stála jedna zcela klíčová věta: v novodobé historii se arabský svět otevřel Západu a jeho kultuře - aby pak zjistil, že mu to nic nepomohlo, že stejně tak zůstává jenom v pozadí, dominantním Západem přehlížen a nerespektován.

Zkrátka: jedná se vlastně o problém modernity. Arabský svět (ale nejen ten, do nemalé míry se to týká třeba i ruského prostředí) touží "dohnat a předehnat" Západ, s jeho dominujícím moderním způsobem života - ale jeho vlastní společenské struktury mu to neumožňují. Z toho rezultuje trvalý pocit hluboké existenciální frustrace - která se pak u mnohých vybíjí tím, že právě ten obdivovaný Západ se stane objektem nejhlubší nenávisti. Koho nemohu dohonit na cestě vlastního sebevzdělávání, vlastní sebekultivace, ekonomického výkonu a z toho vyplývajícího respektu, toho srazím z výšin jeho sebevědomí tím, že mu ukážu svou sílu. Tento změkčilý svět Západu se zatřese hrůzou z mé vlastní síly, z mé odvahy, z mého bojového ducha.

---------------------------------------------

Pokud jsou naše dosavadní úvahy správné, pak by se zdálo, že to vede k jedinému logickému závěru: jestliže hlavní příčinou aktuálních konfliktů především ve středovýchodním regionu je pocit existenciální frustrace ze zmeškané modernity, pak je za prvé naším plným právem požadovat od těch, kterých se to týká, aby po své cestě k moderní, civilizované společnosti pokračovali ne válečnými, ne teroristickými, nýbrž výhradně mírovými prostředky. Obecné vzdělání, kultivace společnosti, řádně fungující státní struktury - toho se prostě nedá dosáhnout terorem. Za druhé by ovšem bylo naší povinností - jak z morálních, tak i pragmatických důvodů - být jim na této cestě k moderní společnosti nápomocni, jak je to jen možno.

Jenže, nedá se nic dělat, ale celá věc je ještě o jednu dimenzi složitější. Ty "naše hodnoty", o kterých hovoří pan Zaorálek, a které se mají stát obecně platným měřítkem pro celý svět - c o je to vlastně skutečně za hodnoty? Jsou opravdu natolik nezpochybnitelné, že můžeme mít právo prosazovat je jako normu pro celý svět? A proč tedy - pokud jsou tak dokonalé - proč mají evidentně tak malou přitažlivost v jiných regionech světa, než jsou ty naše?

Co je to vlastně ten náš "euroamerický způsob života"? Je to skutečný humanismus? Skutečná empatie pro způsob života těch ostatních? Nejsou všechny tyto "naše hodnoty" nakonec jenom pouze f o r m a l i z o v a n o u civilizovaností, jenom sumou určitých nakonec pouze negativních práv, zamezujících státní moci utlačovat otevřeně své občany - ale bez jakéhokoli p o z i t i v n í h o obsahu? A ten pocit "nesnesitelné prázdnoty", který pociťoval onen mladý arabský raper v Anglii - nebyla to nakonec ta nejpřesnější diagnóza, kterou je naší "moderní civilizaci" vůbec jenom možno vystavit? Jenom s tím rozdílem, že my jsme se tento pocit existenciální prázdnoty daleko lépe naučili potlačovat a ukrývat, především jeho zaplňováním hromadami věcí našeho ze řetězu utrženého konzumu?

Jestliže se tedy nacházíme v situaci, kdy je náš svět a naše civilizace v zásadním konfliktu se světy a hodnotami jinými, pak je nutno vidět nejen - v mnohém ohledu nepochybnou - nevyspělost a necivilizovanost těch druhých, ale stejně tak by bylo zapotřebí se hluboce zamyslet nad námi samými, nad našemi vlastními hodnotami, respektive pahodnotami.

Kdybychom totiž byli tak vyspělí a dominantní, jak jsme po stránce ekonomické a vojenské, i po stránce mravně-humánní, pak by se dalo právem vycházet z toho, že i naše životní hodnoty by ve "zbytkovém" světě nacházely daleko vyšší rezonanci a respekt, než jak je tomu v současnosti.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Jedna a jedna jsou dve p. Kolarik. Neděle, 31.Srpna 2014, 10:53:9

Naruseni psychickoho stavu, se da konstatovat, pokud nekdo informovany (informatik) vytesni znama fakta ze sve mysli, nebo si vytvori fakta vlastni.

Tedy k tem faktum. Rusko ma jaderne zbrane a nedavno Putin v telefonickem rozhovoru na tento fakt upozornil Barossa.
http://edition.cnn.com/2014/08/30/world/europe/ukraine-crisis/index.html?hpt=hp_t1

Moskva nema zajem na rozsahlem konfliktu (Putin).
http://www.blisty.cz/art/74499.html

Ruska vojenska doktrina jiz od roku 2010 pocita s preventivnim jadernym uderem, pri ohrozeni existence Ruska.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/80221-nova-ruska-vojenska-doktrina-nato-jako-hrozba-a-prvni-jaderny-uder/

Logicky nejrychlejsim resenim konfliktu na Ukrajine z hlediska uvedenych faktu je jaderny uder na Kijev. Konflikt se zkrati (viz. Putinuv vyrok) a Evropa konecne zacne premyslet o svych vlastnich a nikoliv americkych zajmech.

Rovnez precedens tady mame, stejne jako v pripade (Kosovo-Krym) muze vzniknout precedens (Hirosima -Kijev). Bombardovani Hirosimi, bylo podle nazoru mnoha historiku signalem Stalinovi a zajistilo Evrope dlouhodoby mir. Podobnou situaci by mohlo vytvorit jaderne zniceni Kijeva. Zapad by pochopil, ze Rusko je treba brat vazne a to by mohlo situaci na dlouhou dobu opet stabilizovat.

Mimochodem, ze p. Kolarik snad ani nevi o nove Ruske vojenske doktrine neni az tak zle. Ze to nevi komediant, ktery v Cechistanu hraje roli proamerickeho kaspara, pardon, min. obrany je ovsem spatne. Viz 4 az 5 minuta rozhovoru.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/214411058040723/video/










Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Neděle, 31.Srpna 2014, 14:38:41

o existuje politika - a mezinárodní zvláště - jsou v zásadě jen dvě možnosti řešení konfliktů: buď válka, nebo kompromisní vyjednávání.

Zamyslete se nad tím, co tedy vlastně chcete a jak si vy - a vámi tak chválení západní politikové - představujete vyřešení tohoto konfliktu. Už se těšíte na další zpřísňování sankcí, ale k čemu povedou? Srazily snad ty dosavadní Putina na kolena? Takže kam až je budete šoubovat, kam až budete zpřísňovat? A tohle přece je forma války, která navíc poškozuje i nás.
Navíc čím více se bude zvyšovat napětí z jedné strany, tím tvrdší a bezohlednější budou reakce té druhé a tak dále, spirálu nepřátelství, násilí a nenávisti pak už nemusíte zastavit. A může vyústit i ve velmi horkou válku a může mít katastrofální důsledky.

Anebo je druhá možnost: vyjednávání a hledání oboustranně přijatelného kompromisu. Proč jste proti této variantě? A proč Západ se žádnými seriózními rozhovory nezačal a nic zatím Rusku nenabídl? Rusko si přímo říká (a často dost zoufale) o to, aby je konečně západní partneři začali brát vážně a přizvali je k jednacímu stolu.

Vaše hodnocení celé situace totiž vychází ze zcela mylné výchozí premisy, že za rozpoutání krize a války může jednoznačně Rusko. A tady dovolte, abych vás informoval já.
1. Je to NATO, kdo se rozšiřuje směrem k ruským hranicím, nikoli opačně. Přitom při sjednocení Německa Západ Gorbačovovi slíbil, že se NATO rozšiřovat nebude. Rusko 90. let se smířilo nejen se ztrátou svých satelitů ve střední a východní Evropě, nejen s rozpadem SSSR, ale dokonce i s tím, že tito jeho bývalí satelité se stali součástí NATO - a pokud jde o pobaltské země, že se NATO již přímo dotklo ruských hranic. Jistě, SSSR prohrál studenou válku, ale i tak byla tato moskevská velkorysost něčím nebývalým. Jen si představte, jak by reagovaly USA, kdyby Rusko zakládalo vojenský pakt s Mexikem, Kubou a Kanadou...

2. Ne dosti na tom. Američané dost neomaleně pronikli na Balkán (obrovská vojenská základna v Kosovu) a začali podporovat protiruské barevné revoluce, velmi úzce začali vojensky spolupracovat se Saakašviliho Gruzií i středoasijskými diktaturami a dokoce začaly (již dávno před nynějším konfliktem) mluvit o připojení právě Gruzie, Ukrajiny a dnes i Moldavska k NATO. To snad není projev jednoznačného nepřátelství?

3. Jak známo, Bushova administrativa chtěla umístit radar do ČR. Tomu, že nešlo o protiruský krok, snad dnes už nemůže věřit nikdo.

4. Pokud jde o současnou krizi, Západ postavil Ukrajinu před tvrdou volbu: buď my, nebo Rusko, pak podporoval zcela nekriticky opozici a Majdan (a nevadilo mu, že součástí opoziční koalice jsou i jednoznační fašisté! a že "protesty" mají mimořádně násilný charakter), následně toleroval porušení dohody uzavřené s Janukovyčem a Ruskem a přislíbil opět zcela nekriticky podporu nové kyjevské vládě.

Buď budeme věřit tomu, že Západ si vyostření krize a válku nepřál, pak ovšem je potřeba jeho počínání hodnotit jako sérii hrubých chyb a západní politiky považovat za pitomce, anebo si Západ nynější eskalaci přál a vědomě k ní směřoval, a pak je západní politika neméně stejně tak odsouzeníhodná jako ruská a západní politikové jsou přinejmenším stejní "parchanti" jako Putin.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Mily pane Plevo. Neděle, 31.Srpna 2014, 15:38:10

S panem Kolarikem je tezke diskutovat,on totiz nepochybuje. Jakozto skalni katolik, ktery o cirkevnich svatcich exhibuje s nejakym drevenym posvecenym pajdulakem je vycvicen v nepochybovani. A jako si nedovoli ani stin pochybnosti o Hospodinovi, nedovoli si pochybovat o posvatnem ukolu zapadu prinest vychodnim barbarum (opilym ruskym muzikum) svetlo poznani kultury a praveho Boha. I pokud by se tak delo ohnem, mecem a lsti, jak nam veli nase krestanska minulost. V takto vnimanem svete nehraji fakta roli a pokud se nehodi "tim hure pro fakta".


David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Tradiční rusofilství Neděle, 31.Srpna 2014, 16:06:21

Poslední dny čím dál více přemýšlím, kde se pořád ta morální obhajoba ruské agrese bere. Zatím jsem se však paradoxně nesetkal s tím, že jakýkoli dnešní zastánce Putina měl problém s vyhnáním našich Němců po válce. Nějaké panslavisticko-nacionalistické kořeny těchto postojů můžeme tedy hypotetizovat.

Přitom pokud srovnáme ruskou agresi na Krymu a na jihovýchodní Ukrajině s obsazením československého pohraničí v r. 1938, zjistíme, že to před 76 lety bylo více košer než dnes. Obsazení čs. pohraničí byla reakce za dlouhodobé neplnění slibů československé reprezentace na autonomii a legitimizaci německy mluvících občanů Československa (Ukrajina se vůči ruské menšině nijak neprovinila) a vše bylo narozdíl od Putinovy plíživé invaze schváleno alespoň klíčovými velmocemi. Rusové se však tradičně nikoho neptají.

Pan Pleva samozřejmě bude napadat nepatřičné historické srovnávání. Samozřejmě že historický kontext je jiný, ale některé procesy lze zobecnit a ilustrativně srovnat. Pomocí tohoto srovnání můžeme lépe porozumět tomu, proč se některé jevy opakují a co je naopak jinak.

Jestli však obhajoba Ruska také nefunguje jako potřeba být v odporu vůči establishmentu, s nímž někteří levicoví diskutující spojují NATO. Nezapomínejme, že i ruští oligarchové a ti proruští na Ukrajině jsou také součástí establishmentu. Podobně jako KSČM není v našem parlamentu skutečná alternativa a opozice, ale jen hra na ni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Neděle, 31.Srpna 2014, 16:11:23

když se vám nechce se poctivě vypořádávat s mými protiargumenty, nedá se nic dělal, každý si o vašem přístupu k diskusi udělá obrázek sám.

Takže jen jediná otázka: A nejste náhodou vy v zajetí amerického imperiálního myšlení? Pokud by se vztahy s Ruskem nezhoršily, nebylo by přece potřeba se chránit před ruskou hrozbou radarem...:)

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Neděle, 31.Srpna 2014, 16:19:35

ocitujte mi jedinou větu, kterou obhajuji Rusko nebo Putina. Jak by obhájce Putina mohl napsat, že je to "parchant"?
Můj příspěvek kritizuje Západ a západní politiky. Vám se západní politika líbí? A schvalujete ty konce, kam to zatím přivedla?

Vaši obhajobu Mnichova vůbec nebudu komentovat, myslím, že se těmito paralelami sám dostatečně znemožňujete.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

"Vyjednávání a hledání přijatelného kompromisu" Neděle, 31.Srpna 2014, 18:09:49

Zásada, že je lepší "vyjednávání a hledání přijatelného kompromisu" než válka, je jistě rozumná. Proč se jí Putin neřídí a místo toho na Ukrajinu posílá vojáky a zbraně?

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Plevo, Neděle, 31.Srpna 2014, 18:29:4

Pokud je váš projev koherentní (možná ale že není), jen těžko můžete moje srovnání s Mnichovskou konferencí nějak věcně napadnout. Proto jste možná sáhl k nevěcné reakci.

Pokud jde o Vaše přesná slova (že se jedná o faktickou obhajobu Putinova autokratického a mocensky agresivního režimu není pochyb), napsal jste, že je třeba hledat "přijatelný kompromis" s Ruskem.

Možná si to představujete jako podobnou situaci. Jeden majitel má velký sad, kde má ovocné stromy, které rodí. Soused vlastnící sousední sad si usmyslí, že by rád měl část tohoto sadu. Nejprve zruší plot a začne chodit sbírat cizí ovoce. Potom zabere nejprve část tohoto sadu, oplotí si ji. Potom začne oplocovat i další požadované části. Je třeba, aby se s ním první soused, za kterým stojí místní Svaz zahrádkářů, dohodl na nějakém kompromisu?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Několik věcných poznámek Neděle, 31.Srpna 2014, 18:33:12

To, že NATO dalo slib Gorbačovovi, že se nebude rozšiřovat směrem dál na Východ (výměnou respektive protihodnotou za "propuštění" východního Německa ze sovětského impéria) je sice všeobecně kolportovaná téze, nicméně podle všeho zcela falešná. Podle mých informací jenom v předběžných jednáních padla určitá zmínka v tomto směru (snad dokonce jenom z úst nějakého státního tajemníka), ale dál tento bod nebyl předmětem dalších jednání. V každém případě, žádný oficiální příslib ze strany NATO v tomto směru učiněn nebyl.

Za druhé: ono opravdu dost dobře nejde tvrdit, že NATO by "se rozšiřovalo", jako by se skutečně jednalo o nějaký cílený pochod směrem na Moskvu. Faktický stav byl ten, že ty státy východní Evropy které se osvobodily ze sovětského vlivu, s a m y u s i l o v a l y o přijetí do NATO (a teď jsou mnohé asi velmi šťastné, že tak učinily).

Na straně druhé, co se týče ukrajinského konfliktu, tady opravdu nelze zcela stoprocentně tvrdit, že by se "Ukrajina vůči ruské menšině nijak neprovinila" - za prvé je dosti pochybné hovořit tady o "menšině", populace obývající ukrajinský stát je ohledně své příslušnosti rozdělena přibližně půl na půl. Ale především, jeden z hned prvních aktů nového, "pomajdanovského" ukrajinského vedení bylo, zakázat ruštinu jako úřední řeč. To byl za prvé akt za prvé naprosté neomalenosti, za druhé akt naprostého hlupáctví (Ukrajinci tím všechny své stávající potíže s ruskou agresí tímto přímo vyprovokovali), a za třetí to byl akt, který ukrajinským Rusům zadal právem obavu, že je to jenom první krok na cestě k jejich národnostnímu ne-li přímo útlaku, tak přinejmenším jejich "upozaďování".

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Neděle, 31.Srpna 2014, 19:58:34

ono je těžké pro vaše černo-bílé myšlení přijmout tezi, že vinu na určitém konfliktu můžou nést OBĚ jeho strany.

Ten příměr se zahrádkářem nesedí jednoduše proto, že vychází z předpokladu, že onen soused si "usmyslí" atd. Ale zde nejde o žádnou svévolnou a bláznivou agresi, tady jde o reakci na dlouhodobou politiku Západu (reakci ale - abyste mě neměl za Putinova agenta - nesprávnou a nepřijatelnou). Přečtěte si ty body 1-4 v mém příspěvku p. Kolaříkovi, tam najdete jasná fakta a argumenty, proč nelze americkou (a do značné míry i evropskou) politiku posledních minimálně patnácti let hodnotit jinak než jako protiruskou.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Neděle, 31.Srpna 2014, 20:08:50

slib o nerozšiřování NATO byl dán jasně a veřejně. Ostatně v té době i Václav Havel říkal, že by se Evropa měla o svou bezpečnost postarat sama a nespoléhat se na NATO. Pokud máte nějaké jiné informace, měl byste doložit zdroje.

Že středo- a výchoevropské země do NATO chtěly, je jistě pravda, ale to neznamená, že to byl krok k Rusku přátelský. Ale - opakuji - když byly tyto země do NATO přijaty, měl dát Západ jasně najevo, že už došel na červenou linii, kterou nehodlá překračovat. Místo toho přišlo to, co píšu v dalších bodech.

Jediné řešení je přece kolektivní bezpečnost a jasně vyjednaná pravidla a záruky. Pokud by taková pravidla byla vyjednaná, a přesto je Rusko agresí porušilo, pak by měli všichni dnešní protiruští jestřábové pravdu a právo na své postoje. Západ se však o žádnou kolektivní bezpečnost nepokusil. A dnes vyčítá Putinovi, že se chová tak, jak se NATO a USA chová už dávno.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

"Nepřátelské akce" proti Rusku jsou jen z pohledu ruského samoděržaví Neděle, 31.Srpna 2014, 20:37:32

Pane Plevo,

Vaše argumenty jsem četl. Vycházejí z toho, že rozšíření NATO o státy sousedící s Ruskem, možný americký radar uprostřed Evropy jsou akce nepřátelské proti Rusku. Ale kdeže! Takto je může interpretovat jen Rusko samo, které má velmocenské choutky, vychází ze sfér vlivu nalajnovaných na Jaltě, anebo rusofil, které jim "právo" na Pobaltí, Ukrajinu nebo dokonce střední Evropu přiznává. Takže vaše argumenty vycházejí tedy z dlouhodobě strategických ruských sfér vlivu, proto ocením, když nebudete předstírat vyváženost a objektivitu.

Slib rozpuštění NATO (zpochybněný panem Poláčkem) by v realizaci nic nevyřešil. Společný "Evropský dům" by např. pobaltským státům vůbec nezaručoval žádnou bezpečnost, jakou jim v současnosti zajišťuje členství v NATO. Když vstoupili do NATO, dalo jim to jednoznačně možnost záchrany. Bylo totiž jen otázkou času, kdy se dodnes absolutistické Rusko zase postaví na nohy a bude považovat Pobaltí jako přirozenou sféru své velmocenské expanze. Pokud by Litva, Lotyšsko a Estonsko nebyly v NATO, už by k nim v těchto dnech mířila tzv. "humanitární" ruská pomoc. Už bychom slyšeli lži prezidenta Putina o tom, že tam nejsou ruští vojáci.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Neděle, 31.Srpna 2014, 22:00:38

odporujete si skutečně půvabně.
Tak ty kroky nebyly prý namířeny proti Rusku, ale současně píšete, že Rusko, jakmile se postavilo na nohy, se stalo hrozbou. Pokud by tato část věty platila, pak ony kroky samozřejmě proti Moskvě namířeny byly a být musely - a bylo by to dokonce pochopitelné a legitimní. Takže si budete muset vybrat: je Rusko odvěkým nepřítelem, nebo není? Pokud jej za "automatického" nepřítele považujete (a s vámi západní elity), pak nesete vy a tyto elity vinu na vyhrocení dnešní situace a rozpoutání války. Protože je jasné, že proti nepříteli budete muset dříve nebo později válčit...

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 31.Srpna 2014, 22:01:1

Na pár věcí se tu pozapomíná.

- není jeden ukrajinský národ. Kromě té - byť většiny - o níž je konvenčně řeč a jejíž postoje se dají pracovně shrnout jako "západoukrajinské", je zde cca čtvrtina až třetina, jejichž užívaným jazykem je ruština, na Rusko mají kontakty od rodinných po hospodářské. Jednostranný obrat pomajdanské Kyjevské vlády na západ ohrožuje jejich životní zájmy.

- asociační dohoda s EU, obzvl. tak jak byla předložena, je likvidační pro ukrajinský průmysl. Jehož většina se jak na sviňu nachází na východu Ukrajiny. Její nepodepsání vedlo přímo k majdanským událostem - jenže ji žádný vrcholný představitel ukrajinského státu, jenž by byl alespoň při vědomí, podepsat prostě nemohl. Trucpodpis pomajdanskou vládou, za stejně likvidačních podmínek, je pro východ země přímým ohrožením.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 1.Září 2014, 10:39:33

"Jedna věc je však jistá: je jedna Ukrajina. Jeden ukrajinský stát."

Tohle až tak jisté už právě není.
A teď nemyslím ani reminiscence typu Kosovo (Srbsko přišlo o část svého území, doslova o kolébku srbského národa - tehdy otázka nezněla, že je Srbsko včetně Kosova "jeden stát"?), ani že si to evidentně nemyslí povstalci a zřejmě i značná část nezúčastněných z východu země.
Je ještě "jeden stát" území, jehož různé části kontrolují soukromé armády a jehož oficiální ozbrojené složky tvoří i "dobrovolnické prapory", o jejichž ideologii si může dělat iluze jen blázen?
A jaká je vlastně skutečná moc Kyjeva?
-------------------
Ukrajina objektivně nesplňuje ani nejminimálnější parametry pro přijetí do NATO či EU.
Navíc Rusko dává jasně najevo, že bez něj se o Ukrajině rozhodovat nebude --- a nejsou žádné páky či nástroje, kterými by se to dalo změnit (když nepočítám zbraně hromadného ničení). Rozhodně jimi nejsou sankce.

Jediná cesta k řešení je zastavení palby.
Ale k tomu se v nejbližší době nechystá ani jedna strana.

Takže nezbývá než dál sledovat oligarchickou rvačku o moc kořeněnou krví.
Osobně dávám přednost tenisovému US Open.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Bezpečnostní systém v Evropě Pondělí, 1.Září 2014, 12:47:58

Pane Plevo, tu informaci o tom, že onen údajný slib Rusku, že se NATO nebude rozšiřovat směrem na východ, je pouze obecně rozšířenou fikcí, mám z deníku Süddeutsche Zeitung - což je nejrozšířenější ze všech německých seriózních deníků, a jeho rešerše jsou obvykle velmi důkladně podložené.

Pokud Vy i nadále trváte na tom, že tento údajný slib byl "dán jasně a veřejně", pak byste i Vy měl prezentovat své zdroje.

Co se toho týče, do jaké míry je NATO zaměřené proti Rusku - pokud mě paměť neklame, byla svého času ze strany NATO Rusku dokonce učiněna výslovná nabídka, vstoupit do západních bezpečnostních struktur - tedy i do samotného NATO! Jenže to bylo samo Rusko, které se raději stáhlo do svého izolacionismu; zřejmě zde svou roli hrála ještě stará ideologická dogmata o "kapitalistickém imperialismu" Západu. Anebo prostě neochota skutečně akceptovat západní liberalismus; namísto toho se začal budovat putinovský autokratický režim, postavený na starých tradicích samoděržaví a slepé víry obecného lidu v "dobrého cara". A spolu s touhou, obnovit to staré rusko-sovětské impérium.

Co se týče té "kolektivní bezpečnosti" - tak ta už tady dávno je, byla podepsána svého času v Helsinkách, a jedním z jejích centrálních bodů je, že se příště nesmějí v Evropě měnit hranice násilnou cestou. Už svou anexí Krymu Putin tuto smlouvu v podstatě hodil přes palubu; a svými sotva skrývanými snahami o anexi přinejmenším východní části Ukrajiny toto své pohrdání platnými smlouvami jenom dotvrzuje.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Otázka sankcí Pondělí, 1.Září 2014, 12:58:9

Byla zde také řeč o tom, do jaké míry mají smyl sankce Západu proti Rusku.
V podstatě je možno za jisté pokládat toto: kdyby Západ stále více neutahoval šrouby svých sankcí, tak by už dneska celý východ Ukrajiny byl územím nově se konstituující Velkoruské říše; a je velká otázka, jestli by při té příležitosti Putin nepohltil i celý "zbytek" Ukrajiny. V takovém případě by se v akutním nebezpečí ocitly jak baltské státy, tak i Bělorusko - všude je početná ruská menšina, která by přinejmenším zčásti velice ráda chtěla zpátky "heim ins Reich"; a kdyby jejich hlas zazněl dostatečně silně a byl doprovázen bojovými akcemi jako na východě Ukrajiny, bylo by to pro putinovské Rusko nepochchybně velmi silné pokušení, nechat se pozvat na "bratrskou pomoc".

Zkrátka, v takovémto případě by se Evropa (a s ní i USA) ocitla v akutním nebezpečí válečného konfliktu, s nedozírnými následky.

Ekonomické sankce jsou prakticky to jediné, co Putina ještě nějak brzdí v jeho imperiálních choutkách; dokud ještě v Rusku stále existují alespoň v zásadě svobodné volby, pak by - při dramatickém poklesu životní úrovně v důsledku zesílených sankcí - byl Putin v nebezpečí, že ztratí svou pozici novodobého ruského imperátora.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Plný souhlas s panem Poláčkem Pondělí, 1.Září 2014, 16:35:3

Pane Plevo,

dle Vaší poslední reakce, kterou jste se snažil formulovat logicky, ale neúspěšně, nesu i já osobně vinu za rozpoutání války... (jako součást západních elit? - Děkuji za kompliment). Nyní ale vážně.

Pokud jsem vyjádřil nesouhlas, že akce NATO za posledních 20 let byly namířeny proti Rusku, to neznamená, že Rusko není hrozbou. Je jí právě proto, že interpretuje všechny obranné akce v Pobaltí, ve střední a východní Evropě jako akt ohrožení. Mnozí tuto interpretaci opakují a sdílí. Přemýšlím, zda je to proto, že se jim stýská po sovětské éře, kdy jsme byli součástí východního bloku nebo jsou zde kořeny hlubší, vyplývající ze slavjanofilství z doby národního obrození nebo 1. republiky.

Pobaltí ani střední Evropa není výsadní ruská sféra stejně jako Kuba a s ní i celá latinská Amerika není výsostným územím vlivu USA.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Pondělí, 1.Září 2014, 16:49:28

tak popřadě: NATO nikdy členství Rusku nenabídlo, pouze partnerství, což je zásadní rozdíl. Nemůžete přece nevidět, že rozšiřováním NATO byla porušena mocenská rovnováha v Evropě, a to dramatickým způsobem. Vždy když porušíte mocenskou rovnováhu, máte zaděláno na válku.

Navíc k rozšiřování NATO došlo v době, kdy Rusko nikoho neohrožovalo (vždyť v 90. letech se zmítalo v jelcinovském chaosu, který Západ podporoval (!), a jediná válka, kterou vedlo, byla v Čečensku, a tu Západ toleroval, přestože se tam ruská vojska dle všeho dopouštěla nepěkných věcí).

Navíc vás chci vyvést z omylu ohledně NATO jako takového - nikdy nebylo sdružením demokratických, nýbrž kapitalistických států, které uznávaly a podporovaly hegemonii USA. Členem NATO bylo postsalazarovské Portugalsko (pravicová diktatura), Řecko za vlády černých plukovníků (poměrně brutální pravicová diktatura) a Turecko, které má problémy s demokracií dodnes. NATO navíc úzce spolupracovalo s Frankovým Španělskem.

Zločiny NATO jsou všeobecně známy - za všechny stačí uvést Kosovo.

Pokud jde o ekonomické sankce - a jak víte, že Putina brzdí? Co když jej (a Rusy vůbec, vzhledem k jejich "leningradsky" obětavé mentalitě) naopak zatvrzují? A především - Putin není žádný Hitler. Je třeba s ním NEJPRVE jednat a pak teprve bojovat, ať už ekonomicky, nebo jinak. Západ to dělá obráceně a to je neodpustitelné.

Luděk Ševčík - OSVČ

Míň zarputilosti, víc rozumu. A to vlastního. Pondělí, 1.Září 2014, 16:50:5

Chápu, že záplava propagandy z obou stran dokáže zamotat hlavu.
Jenže celá situace není nikterak složitá. Páni se perou o trhy a zdroje. Nedělejme jim k tomu UI. Putin není Hitler. USA a EU nejsou bojovníci demokracie. Naopak. V tomto případě, jako už dřívekrát, účel /získání trhu/ světí prostředky a proto neváhali s podporou i fašizujících bojůvek, které se v budoucnu mohou stát stejným problémem, jako dříve jinde podporovaní mudžahedínové. V tomhle mocní trpí nepřenosnou zkušeností. Když mají vidinu zbohatnutí, tak nevidí, neslyší. Možná by viděli a slyšeli, ale když vědí, že zisky shrábnou oni a náklady ti dole, nemusí se tím zaobírat.
Teď k Putinovi. Když Jelcin vydal dekrety, kterými si uzurpoval moc v celé zemi, čímž zastavil rozvíjející se demokracii, když rozstřílel parlament, když se choval jako car a rozdal státní majetek svým bojarům, když rozpoutal válku v Čečně, Západ i s našimi vrcholnými politiky držel hubu, ba naopak, Jelcina stavěl na piedestal. Když tedy dnes kritizuje Putina, který je proti Jelcinovi superdemokrat, čouhá z toho pokrytectví jak sláma z bot. Aby jim na tohle někdo skočil, musí trpět sakra amnézií, nebo se narodit maximálně předevčírem.
Putin není ani anděl. Je to politik, stejně jako jeho kolegové na Západě. Hájí své, ví, že ztráta trhů, že ztráta obraného potenciálu, který spočívá i v oddálení nepřátel od svých hranic, by znamenala pro Rusy návrat bídy, stejné jako za vychvalovaného Jelcina. Hloupí píší, že jeho oligarchové s ním nebudou mít trpělivost. Pokud ti jsou naivové, tak to sedí. Pokud mají za ušima, tak tuší, že jejich fleky by zabrali Waltonové, Rockefellerové a další. Tak proč by si měli podřezávat větev, na které sedí?
Jak jsem psal na začátku - jedná se boj o zisky. Relativně hůře je na tom Západ, který celou akci inicioval. Je původce, Putin se brání.
Levice by měla tlačit na okamžité ukončení konfliktu. Všemi prostředky. Nikdo by neměl umírat proto, aby si nějací oligarchové polepšili.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Pondělí, 1.Září 2014, 17:01:21

logika skutečně není vaše silná stránka.
Když vstupuji do vojenského společenství - tak proč to dělám? Protože něco nebo někoho považuji za hrozbu. A koho asi považovaly takové země jako Polsko nebo pobaltské státy za hrozbu? A Západ tyto duchy minulosti, tato traumata využil, místo aby přispěl k léčení starých ran.

Západ tak dlouho uvažoval o Rusku jako o nepříteli a tak dlouho se k němu jako k nepříteli choval, až se z něj nepřítel doopravdy stal. Cesta zpět pořád ještě existuje, ale už jen chvíli. Pokud ji promarníme, bude to obrovské morální selhání Západu, nikoli jen jeho politických elit, ale i nás, občanů...

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Porušení rovnováhy Pondělí, 1.Září 2014, 17:57:38

Pane Plevo,
podle Vás bylo rozšíření NATO narušením rovnováhy v Evropě. Pokud tou rovnováhou myslíte ruské vojáky ve východním Německu a na Šumavě, ano, taková "rovnováha" byla skutečně narušena. A takovou "rovnováhu" si opravdu nepřeji vrátit zpět.

Vaše uvažování je převráceno. Tvrdíte, že západ a USA svým chováním vyvolali v Rusku agresora. Kdo ale tu byl dříve? Ruské impérium nebo hegemonie USA a NATO? Rusko dodnes utlačuje neruská etnika a mnoho zemí na svém území. Některé jsou sice formálně v tzv. ruské federaci, jiné ani to ne. Bylo tomu tak za cara, za bolševiků i za Putina. Za cara byly USA jen lokální severoamerickou mocností a NATO vzniklo až půl století po té.

Ten výčet těch, kteří byli v NATO, jste ještě opomenul doplnit pozorovatelským státem "zrádce Tita".

Ano, Putin není Hitler. Svou velmocenskou politiku dělá méně okatě. A hlavně, je to Slovan, bratr, proto se nemusí ptát ostatních velmocí, co si o jeho okupacích myslí. Ani nežádá žádné pozorovatele z Anglie na jihovýchodní Ukrajinu apod...

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Ungere, Pondělí, 1.Září 2014, 20:00:36

dám vám dobrou radu. Přestaňte tu propagandu tak žrát. I když se vám její argumenty líbí, neboť zapadají do vašeho vidění světa, časem zjitíte, že je vše jinak, tak jak to v těchto sporech vždy bývá. A budete ušetřen posměchu.
Mimochodem - který president USA v posledních 50 letech nedělal velmocenskou poltiku? Prosil bych alespoň jedno jméno. Že Putin nezve pozorovatele z Anglie, tomu se může divit tak malinkaté děťátko a ne dospělý člověk. Kdo by zval jako pozorovatele jednu stranu sporu? Toho bych chtěl tedy vidět! Takže všeho s mírou, i té propagandy. Jste psycholog, měl by jste být v rámci svého povolání více imunní.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Ševčíku, Pondělí, 1.Září 2014, 20:17:53

Do svých škatulek o osobách, které podlehly americké propagandě mě nedostanete. USA nesouhlasí se vznikem silné středoevropské federace jako já, já zase nesouhlasím s přítomností amerických základen v Německu a s mnoha dalšími zahraničněpolitickými postupy USA. Narozdíl od vás však kvůli kritice USA nejsem ochoten zavírat oči před ruskou agresí a prosazovat pro ně v této situaci kompromis. V situaci, kdy plíživě okupují Ukrajinu, aniž by se sami pokusili o mírové řešení. Kompromis pro agresi je jen schvalování menší agrese...

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Ungere, Pondělí, 1.Září 2014, 21:18:46

Ukrajina je jednak velký trh, jednak velká surovinová základna. Usilují o ni Rusové, neméně však Amíci, či jejich poskokové v EU. Psát o tom, že Rusové se nepokouší o mírové řešení je dost divné v době, kdy Porošenko chce takové příměří, při němž se jeho odpůrci bezpodmínečně vzdají. Dále: copak by dělali Amíci ve svých okolních zemí, kdyby tam Rusové měnili režimy ve svůj prospěch?
Pro mě Putin jako Obama. Každý si hlídá své. Pravda je ale taková, že ti, kdo rozpoutali současnou válečnou krizi na Ukrajině, nebyli Rusové. A že se Rusové brání, je přirozené. Amíci by se bránili mnohem důrazněji.
Vadí vám nesouhlas Amíků se silnou Evropou. To jsme na to stejně. Měli bychom se tedy ptát, proč půl miliardy Evropanů dělá Amíkům poskoky. Proč EU není schopna dělat politiku výhodnou pro své obyvatele. Pro EU je tento koflikt značně nevýhodný. Ztratí obchodního partnera, kterého těžko nahradí. Obrovský zdroj surovin, které platí svými výrobky. Co lepšího by ještě mohla chtít? Navíc místo, kde doposud mohla uplatňovat své hospodářské přebytky. Tohle vše dělá pro Amíky, kteří jí to nijak nezkompenzují, naopak na tom budou získávat sami.
A to je prostor pro levici. Tady by se měla ptát v čí prospěch je veden konflikt na Ukrajině. Vždy si tuhle otázku v politice pokládejme. Jinak na nás zůstane jen role těch UI. Sobotka UI být nechce. A jak se za to do něj pánové, kteří EU nemohou přijít na jméno, pustili. Jak to pěkně do sebe zapadá.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Aha, p. Ungere, Pondělí, 1.Září 2014, 23:10:40

takže Rusko je náš "odvěký", "dědičný" nepřítel? To jste si posloužil českým nacionalistickým mýtem, jen jste jej jaksi vykuchal a vycpal jiným obsahem: na místo Němců nastoupili Rusové...

Pak ale co teda dělat? Rozbombardování Moskvy stačit nebude. Kolik evropských můžu a hochů bude muset na nekonečných východních rovinách zemřít, než Rusko zadupete do země natolik, že už se nikdy nevzpamatuje a nikdy nás už nebude ohrožovat? Probuďte se, ty vaše postoje vedou ve svých důsledcích k takovýmto apokalyptickým koncům...

A pokud jde o rovnováhu sil. Ta neexistovala jen v období studené války, ale taky třeba ve vašem oblíbeném 19. století - viz tzv. koncert velmocí. A jestliže jste proti mnoha aspektům politiky USA, pak byste měl být i výsostně kritický vůči NATO, protože NATO je nástrojem americké hegemonie. A pokud chcete silnou Evropu, pak se musí EU emancipovat od Washingtonu a vymezit se samozřejmě i vůči Moskvě.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Mala pripominka p. Ungrovi. Úterý, 2.Září 2014, 08:58:32

" Za cara byly USA jen lokální severoamerickou mocností a NATO vzniklo až půl století po té. "

Ta lokalni severoamericka mocnost napr. stihla dobyt Filipiny, Kubu a napadnout Japonsko (komodor Perry). O Havaji nemluve. Proste takovy tichy a skromny stat. V pripade Filipin se uvadi az milion mrtvych. Na lokalni mocnost to neni tak spatne.

Pri agresivni okupaci Krymu, snad zahynul jeden Ukrajinsky vojak. Zle jazyky tvrdi, ze to byla nehoda pod vlivem alkoholu. Jeste se ten Putin ma co ucit.

Jeste ze existuji pan Pleva a Sevcik, jinak bych se bal, ze uz vsichni podlehli propagande.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Úterý, 2.Září 2014, 10:15:55

Pan Zaorálek se chce věnovat překonání příčin mezinárodního napětí.Co pro to konkrétně udělal třeba na Ukrajině.Kromě sankcí,trestání a vyhrožování druhé straně,jsem od něj nic jiného neslyšel.Když demonstranti v Kyjevě podporovaní z EU,vyhnali demokraticky zvoleného prezidenta,několik dní se s napětím čekalo na odpověď Ruska.Odpovědělo zabráním Krymu.Nedivím se,že s takto vzniklou vládou Rusko odmítá jednat,to pro něj nejsou partneři.Jakou legitimitu má třeba pan Jaceńuk a celá vláda,že posílá vojáky s těžkou technikou a střílí po každém,komu se to nelíbí.Rusko na to musí reagovat,jsou tam silné ruské menšiny,které ho žádají o pomoc.

Pan Jaceňuk si to může dovolit,když má v zádech EU,které to nevadí a ještě ho podporuje.Kde jsou zásady evropského práva,že legitimitu má jen vláda po svobodných volbách.

Rusko jen reaguje na situaci,ale podle pana Zaorálka všechno zavinilo a posílal by na ně sankce.

Josef Poláček - Manuální pracovník

NATO, Ukrajina, Rusko Úterý, 2.Září 2014, 14:08:4

Pane Plevo, musím na jedné straně otevřeně přiznat, že svého času mě onen bezhlavý úprk tehdejší československé politické garnitury pod křídla NATO taktéž naplnil nemalým znechucením. Hned v tom okamžiku, kdy se země vymanila z jednoho vojenského komplexu, se vrhla do jiného, jenom proto že to byl ten opačný, a tedy protentokrát prý ten "jednoznačně dobrý".

Máte pravdu i v tom, že NATO není jenom organizace čistě vojenská, nýbrž zároveň je ztělesněním určitých "hodnot" - to jest, je to sdružení v zásadě kapitalistických států, s odpovídajícím politickým režimem.

Jenže: současné putinovské Rusko je státem stejně tak kapitalistickým jako ty v NATO; v tomto tedy není možno hledat nějaký principiální rozdíl, či důvod k tomu, přidat se na jednu či na druhou stranu.

Rozdíl je v tomto: jakkoli je možno - a nutno - principiálně kritizovat pouze formální charakter demokracie v těch zemích spojených v NATO - ve srovnání s autoritativním (a stále více ve zjevnou diktaturu přecházejícím) režimem jmenovitě putinovského Ruska i tato formální demokracie je stále ještě nesrovnatelně vyspělejší, spravedlivější a humánnější. A jakkoli je možno jmenovitě USA právem vytýkat a předhazovat její agresivní akty vůči leckterým jiným zemím, nicméně je těžko představitelné, aby právě tyto USA náhle anektovaly třeba část sousední Kanady, s prostým poukazem, že tady žije také "hodně Američanů", kteří touží po "návratu do vlasti".


------------------------------------------

Pan Ševčík: pane Ševčíku, Vaše tvrzení, že v případě Ukrajiny se jedná pouze o materiální zájmy oligarchů z obou stran (že se tedy jedná o trh a o zdroje) - tak toto tvrzení stojí asi opravdu na značně vratkých nohou.

Současná Ukrajina je v prvé řadě jedním z nejchudších států na celém území Evropy, s velice nevýkonnou ekonomikou; a ať nakonec "připadne" té či oné straně, tato strana bude do Ukrajiny muset napumpovat miliardy a desítky a dost možná stovky miliard, aby její ekonomiku mohla alespoň v zásadní míře sanovat. Zkrátka, z hlediska čistě ekonomického se jedná o záležitost krajně ztrátovou.

Tady se jedná skutečně především o záležitost principiální: má se Ukrajina stát součástí západního světa, s jeho - byť i jen formálně, ale přece jenom - demokratickým uspořádáním; anebo se má stát součástí putinovského impéria, s jeho čím dál tím více se k sovětskému totalitarismu navracejícím politickým režimem.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Poláčku, Úterý, 2.Září 2014, 17:14:37

to snad nemyslíte vážně? Že je to nějaká kulišárna a přitom se skrytě pochechtáváte? Představu, že se tohle svinstvo s otevřeným převratem, vyzbrojováním nácků, soukromých armád oligarchů, že to vše se děje ve jménu demokracie, vnucuje čtenářům tak maximálně nějaký špatně placený presstitut.
Putin se nevrací přece k sovětskému totalitarismu, Putin kopíruje všechny poválečné - kromě Roosvelta - americké prezidenty. Navíc do polohy, v které je, byl nahnán. Tohle nevidět, to už musí být řádná slepota!
Nějaké principy tam jsou, to vám neberu. Ale demokratické? Nenechte se vysmát! Jaké proboha? Prosím aspoň jeden, jediný!
Dost k pobavení je i téze, že chudá Ukrajina nikoho nezajímá. Jakpak je bohatá Afrika? A jak se o ni páni perou! Navíc surovinové zdroje Ukrajiny pánům tyhle hrátky lehce vynahradí. A prázdný trh je k nezaplacení. Vedlejší škody páni hradit nebudou, ty si odtrpí místní chudí.
Bonus navíc je geostrategická poloha Ukrajiny, naprosto zásadní pro obranu Ruska.
Přehlížet tohle vše a psát o boji za demokracii? Zde jen jako žert na účet čtenářů.

Luděk Ševčík - OSVČ

A mimochodem Úterý, 2.Září 2014, 17:22:9

dnešní Právo se vcelku vycajchnovalo. Rusofobům doporučuji články Kellera a Mocka. Snad zapůsobí jako studený ručník na hlavy našich vyděšených protiruských záložníků. V době hysterií stupňujících zpráv našich pravicových medií jsou zapotřebí. On zdravý je rozum je zapotřebí vždy. Ale době válečného napětí nejvíc.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kolaříku, Úterý, 2.Září 2014, 18:40:54

válečná psychóza, jíž jste propadl, je velmi nebezpečná věc. Ono je strašně jednoduché věřit, že Putin je šílenec, to se pak všechno tak dobře a rychle vysvětlí... Pak není potřeba přemýšlet. O nás, o Západu, o Rusku, o demokratických hodnotách a o tom, jak je ti naši, západní, politici neustále zrazují...

Kladu si otázku, co nás z této válečné psychózy vyléčí...

P.S. Putinovy výroky jsou samozřejmě nepřijatelné, ale vlastně jenom dokládají, co píšu. Spirála agrese (té slovní i jiné) se roztáčí dál a dál. Je třeba ji zastavit. Kdo to udělá? Pravděpodobně jste něco slyšel o biblických podobenstvích, jejichž smysl je ten, že člověk nemá čekat na druhého, ale sám udělat první vstřícný krok. Jinak spirálu zla nezastavíte nikdy.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Poláčku, Úterý, 2.Září 2014, 18:49:49

v této souvislosti nejde o nedokonalost západních demokracií, nýbrž o to, že některé země NATO v minulosti nedosahovaly ani elementárních rysů liberální demokracie - byly to diktatury. NATO tedy není možné interpretovat jako obránce ani té nedokonalé západní, liberální demokracie.

O Putinově režimu si nejde dělat iluze, ale současná situace jej posiluje a posiluje také všechny jeho autoritativní a nedemokratické rysy. Války vždycky diktátorům pomáhají (samozřejmě pokud v nich neprohrají na celé čáře, ale to by v tomto případě bylo možné jen za cenu nesmírných obětí, jak o tom celou dobu píšu).

Američané si s demokratičností režimů svých spojenců nikdy hlavu nelámali a nelámou. Dnes například spolupracují s brutálními středoasijskými postsovětskými diktaturami.

Čili kdo chce bojovat proti autoritativním a diktátorským režimům, nemůže se spoléhat na NATO a USA.

Jan Dospiva - Orlová

Z jiného soudku Úterý, 2.Září 2014, 21:22:22

Jsem rád, že pan Poláček ve svém prvním příspěvku tady vnesl hlubší pohled, než jen spor o válku na Ukrajině, jakkoli nás aktuálně pálí (pokud jde o můj postoj, chování Ruska je absolutně nepřijatelné, na druhou stranu dnešní vláda v Kyjevu, která je u moci v důsledku násilné revoluce, byť jako reakce na jiné násilí, měla brát ohled na mínění obyvatel východní části země, aby i v jejich očích získala legitimitu a málokdo sympatizoval s ozbrojenými separatisty).

Pan Poláček se totiž dotkl něčeho velmi podstatného - zda ty naše "západní" hodnoty nejsou jen souborem negativních práv, bez pozitivního obsahu. Ten totiž předpokládá nejen právní normy, ale také jejich mravní základ a přesah směrem "k věčnosti". Jedná se o duchovní otázku. Kdybychom si v tomto směru byli jistější v kramflecích, tak bychom dokázali například být velkorysejší v "šátkové kauze", než jak ukazuje diskuze i na tomto webu. Přesto i kdyby se v Evropě třeba všichni stali křesťany, tato "nesnesitelná prázdnota" nezmizí, pokud by se to zároveň neprojevilo v radikální proměně společnosti, kde trh je vším a vše je zboží. To by pak pod zbožnou fasádou byla jen tatáž konzumní marnost.

Marek Franěk - Praha 3

Proměny L. Zaorálka Středa, 3.Září 2014, 12:50:17

Někdo se v průběhu času zlepšuje, někdo se rozplizne. To druhé platí pro autora článku.
Vzpomínám si, jak pan Zaorálek plamenně řečnil na všech možných demonstracích proti americkému radaru. A teď se z něj stal trapný lokaj. Souvisí tato proměna nějak s funkcí ministra zahraničí - víceméně všichni naši ministři zahraničí byli takoví.

Luděk Ševčík - OSVČ

Přesné, pane Fraňku. Středa, 3.Září 2014, 13:12:37

V opozici s lidem /voličstvem/ a ve vládě s pány.

Petrasek Milan - penzista

K neúplně diferencovaným úsudkům z včerejšího soudku pana Ševčíka Středa, 3.Září 2014, 13:58:47

....Putin není ani anděl. Je to politik, stejně jako jeho kolegové na Západě. Hájí své, ví, že ztráta trhů, že ztráta obraného potenciálu, který spočívá i v oddálení nepřátel od svých hranic, by znamenala pro Rusy návrat bídy................Putin se nevrací přece k sovětskému totalitarismu, Putin kopíruje všechny poválečné - kromě Roosvelta - americké prezidenty. Navíc do polohy, v které je, byl nahnán. Tohle nevidět, to už musí být řádná slepota.............bych dodal:
Zažili jsme a seznámili jsme se s povahami a chováním lidí socializovaných v demokracii tradičně liberální , krátkodeše liberální , okrájeně liberální a i totálně neliberální.
Zažil jsem a seznámili jsme se s následky na jakost občanské suverenity, které rozdílná míra podlosti a cynismus elit způsobuje.
Příkladně občanský postoj vyjádřený současným pocitem značné části ruského občanstva - "dělejte si se mnou vše co se vám kdykoliv zlíbí" není zde a nejen na DR reprezentativní.
Není prezident jako president...........bych dodal.

Luděk Ševčík - OSVČ

Chování Putina má specifikum, které musíme začít chápat, Středa, 3.Září 2014, 16:59:58

jinak nejsme schopni se správně orientovat.
Především - Putin je prezidentem velmoci. Stejně jako Obama. A hlavně se chová jako prezident velmoci, což Západ značně dráždí. Neboť za prezidentování Jelcina nic takového neexistovalo. Jelcin byl jen směšná opilecká figurka a Západ v té době nabyl dojmu, že s Ruskem není třeba si dělat hlavu. Není třeba dodržovat sliby a smlouvy. Prostě k Rusům se Západ začal chovat stejně jako k nějakému podřízenému vazalskému státu. Z takového příjemného politikaření se špatně budí, proto ta značně podrážděná reakce. Pokud se chová Putin stejně jako Obama, jako prezident suverenní velmoci, je to pro Západ nepřípustné. Tohle je ovšem takové pokrytectví, jaké nemá obdoby. Pokud jej propagují presstituti, čert je vem. Pokud levičáci, něco není v pořádku.
S nimi. Co je nutí setrvávat na primitivní propagandě? Dospělé, vzdělané lidi. Co je nutí produkovat perly stejné, jako dnes v Právu Jelínka, který tvrdí, že na zákaz vývozu komodit do Ruska vydělá zákazník. Proboha, copak ten člověk nechápe, že snížení ceny bude likvidační pro producenty a následky budou v konečném důsledku nevýhodné především pro zákazníky?
Jedinými majáky v těchto zfanatizovaných levicových psavcích jsou Keller, Mocek a Diviš. Je to ale zřejmě zoufale málo, což vidíme i zde.
Proč je levicová scéna tak tragicky hejlovitá? Ještě nedozní ostuda s její propagací natvrdlého neoliberála za prezidenta a už tu máme bezvýhradnou podporu aktérům nedemokratického převratu a jejich "vypořádání" s oponenty.
Je nepoučitelná? Nepamatuje si už, jak ti, kteří ji dnes ženou proti "ďáblu" Putinovi, je hnali proti "ďáblům" Husajnovi, Gaddafimu, Assadovi a dalším? A co se nakonec vyklubalo z jejich "boje za demokracii"? Jakou daň za jejich mocenské choutky jsme zaplatili a ještě platit budeme?
Pane Petrásku, Putin není anděl. Znáte ale v Rusku někoho, kdo má šanci stát se lepším prezidentem? Skutečnou šanci? Domníváte se, že je dobré se do volby prezidenta Rusům plést, nebo je lepší nechat to na nich samotných? Koneckonců už proto, že bude vládnout jim a koneckonců i proto, že naše zkušenosti se životem v Rusku jsou proti jejich marginální, prostě směšně nepatrné.

Luděk Ševčík - OSVČ

Přidávám do seznamu rozumných i Jiřího Roškota. Čtvrtek, 4.Září 2014, 10:07:37

Viz dnešní Právo - Když spojenci požehnali únorovému převratu v Kyjevě, jehož motorem byly krajně pravicové skupiny, a Rusko se rozhodlo jistit své zájmy po svém anexi Krymu a podporou separatistů....
Žádné hloupé tlachy o agresi Rusů vůči chudákovi Ukrajině. Byla tu akce a Rusové na ni reagovali. Hlupáci, kteří se domnívali, že Rusové budou reagovat jinak a proto podpořili tento převrat, teď nemohou přijít Putinovi na jméno. Nepoučitelní hejlové přebírají jejich retoriku. Kdyby byli rozumní, jejich hněv by se snesl na hlavy skutečných původců současného stavu - těch, kteří podpořili převrat.
Čekal jsem rozum spíše u levicových novinářů a aktivistů. Až na pár vyjímek bohužel marně. I když otázka je, kdo je vlastně levicový. To není dodnes ujasněno.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kořeny a vývoj ukrajinské krize Čtvrtek, 4.Září 2014, 11:02:52

Pane Ševčíku, domnívám se, že trochu více chladné hlavy by skutečně nezaškodilo.

I když i v tomto případě musím přiznat, že ve svých mladších letech jsem byl také nemálo zasažen zapáleným antiamerikanismem - i pro mě svého času USA byly něčím jako "velkým ďáblem imperialismu", kterému jsem přičítal veškeré možné světovládné choutky. - Snad na určitou omluvu může platit, že se jednalo především o léta vládnutí Ronalda Reagana - kdy tehdejší americká administrativa činila skutečně vše co bylo v jejích silách pro to, aby tento obraz "Velkého ďábla" pěstovala a posilovala.

Určité vystřízlivění z tohoto jednoduchého obrazu světa přinese, když se člověk poněkud blíže podívá na to, jakým způsobem se k s o b ě n a v z á j e m chovají všechny ty státy, státečky a nárůdky údajně trpící pod "americkým imperialismem".

Vezměme si jeden zcela konkrétní příklad, právě z dob panování R. Reagana: byla to doba občanské války v Nicaragui. USA samozřejmě podporovaly pravicový režim, i s jeho ze řetězu utrženými bandami, které terorizovaly a vraždily civilní obyvatelstvo, pokud to jenom stínem upadlo do podezření, že by mohlo být levicového smýšlení.

A na straně druhé nejen východní blok v čele se SSSR podporoval levicové gerily, nýbrž tyto požívaly velkých sympatií i v západním levicovém hnutí.

Nuže, čas oponou trhnul, jak nám sděluje klasik - nakonec to vyhrály ty levicové síly, a dostaly se k moci. A - výsledek? Nastala snad ta vytoužená a vysněná "vláda lidu"? - Ten levicový režim pod vedením Daniela Ortegy až neuvěřitelně rychle zmutoval v režim v podstatě stejně tak korupční a stejně tak diktátorský, jako byl jeho pravicový předchůdce! Z gerilového vůdce Ortegy se stal typický latinskoamerický gaudillo, levicový populista, který se jako klíště držel u moci, a přitom se bez jakýchkoli zábran obohacoval na úkor právě toho prostého obyvatelstva, za které svého času bojoval. A pokud mě paměť neklame, když jednou hrozilo že přece jenom bude tímto lidem ve volbách odvolán, spaktoval se dokonce se svým dříve úhlavním nepřítelem - s těm pravicovými a vražednými "contras", jenom aby se udržel u moci!

Zkrátka, pane Ševčíku: nalézt v tomhle světě ještě vůbec někoho "nevinného", kdo by si bezvýhradně zasloužil našich sympatií, je záležitostí až extrémně problematickou. Pokud se snad nám samotným jednou nepodaří postavit tento svět na nějakou principiálně novou (doufejme lepší) existenční základnu, pak máme v podstatě pouze výběr mezi špatným, nedokonalým - a mezi ještě horším, vysloveně špatným a diktátorským.

Takže, tolik obecně; a teď jmenovitě ke konfliktu Ukrajina-Rusko.

Zdá se, že už tak nějak dosti vypadlo z obecné paměti, jak se tento konflikt vlastně vyvíjel. Západ na Ukrajině totiž původně žádný zvláštní zájem neměl (k čemu také? Na tomto chudobinci Evropy?). Jenže - pak došlo k případu Timošenkové. Bývalé - ovšem prozápadní - ministerské předsedkyně, která byla poté co ve volbách zvítězila proruská "Strana regionů", nově vládnoucí mocí kriminalizována, byly proti ní vedeny procesy které byly naprostým výsměchem jakýmkoli zásadám spravedlivého soudního procesu. A nejen Timošenková - tato pomsta Janukovyčova režimu postihla i další čelné členy Timošenkovy vlády, a to prostřednictvím stejně manipulovaných soudních procesů.
Přitom, Timošenková neměla původně na Západě nikterak jednoznačně dobrou pověst, její vláda přinejmenším nedokázala odstranit všeobecnou korupci, pokud na ní někteří její členové neměli sami aktivní podíl.
Nicméně, v průběhu těchto soudních procesů Timošenková na Západě vyzískala to, čemu se říká "dobrý tisk" - její záběry, jak s pochroumanou páteří bezmocně leží na lůžku v kobce Janukovyčova režimu, měly velké emocionální působení.
K tomu se pak přidružily další a další represe Janukovyčova režimu proti opozici - docházelo k únosům, k mučení, k vraždám; a nic z toho nebylo státem stíháno.

- Ostatně, pane Ševčíku, právě tohle je ten zcela zásadní rozdíl i mezi tou formální demokracií Západu, a mezi autoritativními režimy Východu: Západ není jak už řečeno také nijaké neviňátko, když dojde na jeho mocenské zájmy - nicméně, jeho soudní systém v zásadě působí důkladně, důsledně a spravedlivě. A to je přesně to, o co se tady jedná: jestli se rozhodneme preferovat západní způsob státnosti, s její alespoň základní solidností a spravedlností - anebo jestli své sympatie dáme autoritativním režimům, s jejich "řízenou demokracií" ve prospěch státní moci, jenom proto, že jsou odpůrcem a protivníkem onoho "Velkého ďábla Ameriky".

----------------------------------

Mimochodem, co se toho Kellera týče: on sice zaujímá tak nějak středovou pozici - ale jakým způsobem konkrétně vyřešit stávající konflikt, tak pro to také nenabízí naprosto žádný recept.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdo je levicový? Čtvrtek, 4.Září 2014, 11:04:45

Ostatně, pane Ševčíku, otázka levicovosti by se snad opravdu neměla rozhodovat tím, jestli se kdo dokáže vnitřně ztotožnit s autoritativními a agresivně-imperialistickými režimy pohrobků dřívějšího Svazu sovětských socialistických republik.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Lidská práva Západu a právo člověka Čtvrtek, 4.Září 2014, 11:19:59

Pane Dospivo, opravdu díky za Váš příspěvek, přesně jste vystihl o co se jedná.

Přitom, já nejsem nijak první, kdo si této záležitosti povšiml, už někdy na počátku ukrajinské krize někdo (snad paní Hájková) citoval tuším Chomskyho, že ty hodnoty které Západ přináší na Ukrajinu jsou nakonec stále jenom "hodnotami" kapitalistické společnosti, se všemi omezeními které jsou s tím spojené.

Tady opravdu - opakuji ještě jednou - nemáme na výběr mezi "Dobrem" a "Zlem", ale jenom mezi nedobrým, a mezi zcela zjevně špatným a diktátorským.

Ten Západ - on se velice rád staví do pózy jakéhosi morálního mentora pro celý "zbytek světa", jenom proto, že jsou v něm v základní míře respektována ona proslulá "lidská a občanská práva".

Přesněji řečeno, jedná se právě vždycky o ona "z á k l a d n í" občanská a lidská práva.

Je zajímavé, jak je možno neustále dokola těmito "základními" právy šermovat a žonglovat, aniž by kdo přišel na myšlenku zeptat se, co jsou vlastně ta "n e z á k l a d n í" lidská práva?!

Pod všemi těmito formalizovanými "základními lidskými a občanskými právy" Západu se totiž naprosto ztrácí to, že člověk by měl v naprosto první řadě mít právo na - naplněný a smysluplný lidský život! Tedy život, který by byl přesným opakem oné existenciální prázdnoty západní (ovšemže kapitalistické) společnosti, o které jsem hovořil minule.

Protože je to právě toto právo - právo na naplněný lidský život - které celý tento slavný "demokratický" Západ svým občanům nikdy zaručit a nikdy poskytnout nedokáže. A protože to nedokáže, zaslepuje lidskou mysl právě tím zmíněným žonglováním s oněmi údajně "základními" lidskými právy a svobodami - aby nikdo nepřišel na myšlenku, žádat od svého státu něco víc.

Takže, opakuji ještě jednou: opravdu to není tak, že proti (polo)diktátorskému Rusku by tu stál nějaký zářivě čistý Západ; situace je jenom taková, že proti autoritativnímu (a čím dál tím méně demokratickému, a čím dál tím neomaleněji imperialistickému) Rusku stojí Západ se svými občanskými právy, ale zároveň se svou naprostou existenciální a humánní prázdnotou.

Petrasek Milan - penzista

Pane Ševčíku jde o to diferencovat mezi nezdárnostmi Bushe a Obami, Čtvrtek, 4.Září 2014, 11:28:45

neb cynismus imperiální moci mívá rozdílně víceiméně příšerné roucho.
Což neznamená, že hluboce uražená a ponížená impéria nevyžadují terapeutickou vstřícnost jejich rivalů.
A nejen těch, i na svobodu propuštěných vazalů.......tak jak to nechodí u nás doma.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Krasne iluze p. Polacek. Čtvrtek, 4.Září 2014, 18:33:8

" Západ není jak už řečeno také nijaké neviňátko, když dojde na jeho mocenské zájmy - nicméně, jeho soudní systém v zásadě působí důkladně, důsledně a spravedlivě."

Ale zkuste tuhle pohadku vykladat panum Smetanovi, Manningovi a Asangeovi.

P7040195_2_

Antonín Havlík - Votice

Pátek, 5.Září 2014, 21:25:44

Je dobře,že Rusko našlo odvahu zasáhnout na Ukrajině.Bylo to hrozné sledovat,jak ukrajinská armáda ostřeluje a zabíjí civilisty,zatímco EU nekonečně jedná posílá sankce a vyhrožuje Rusku,aby se neodvažovalo s tím něco dělat.Nikdy jsem nezaznamenal,že by tlačila Kyjev ke zdrženlivosti a k jednání s povstalci,snad jim to tak vyhovovalo.

Síla je to jediné,co na každého útočníka platí,když vidí že obrana je příliš silná a má se kam stáhnout.

Ať je Putin jaký chce,ale za toto mu tleskám,zájmem Ruska určitě není Ukrajina ve válce,je to skoro jeden národ.



Pavel Kuchejda - elektrikář

Maly test. Sobota, 6.Září 2014, 09:12:58

Zidaci jsou lichvarske pijavice, ktere chteji ovladnout svet, plati na ne jen sila.

Teplousi jsou uchylaci, kteri chteji homosexualismem, ovladnout svet, plati na ne jen sila.


Cikani jsou zlodeji a netahla, kradou na celem svete, plati na ne jen sila.

Rusaci jsou primitivove, kteri chteji ovladnout svet, plati na ne jen sila.

Otazky. 1) Najdi deset rozdilu mezi temito vyroky.
2) Urci ktery vyrok lze beztreste pouzivat v medialnim
prostoru. .

Josef Poláček - Manuální pracovník

Lidská práva a právo na štěstí Sobota, 6.Září 2014, 13:16:21

Pane Kolaříku, tato dichotomie mezi těmi dvěma oblastmi které jsem vyjmenoval v titulku - to je jeden z těch úplně nejzákladnějších problémů (a nejvíce rozporuplných témat) celé teorie, přesněji řečeno celé filozofie státu, pojetí státu a jeho vztahu k člověku. Já bych opravdu velice nerad tuto záležitost řešil tady.

Pokud chceme ale nějak oživit náš pohled na náš svět (a tedy i na náš stát), budeme se muset právě s touto otázkou velice podrobně a důkladně vypořádat.

Mimochodem, do jisté míry právě s touto otázkou souvisí můj text který vyjde zítra; měl by mít název "Stát, občan a svoboda". Je to pokračování mé první stati, která vyšla před týdnem pod názvem "Je možný svobodný řád?" (Můj původní název zněl poněkud jinak, totiž "Je možný svobodný stát?", což by podle mého názoru více odpovídalo podstatě věci; ale redakce se rozhodla pro jinou variantu.)

Jde o to, že pan Rychetník ve své knize "Svobodný řád" zaujímá do značné míry takovou pozici jako Vy: stát má prostě jenom "řádně fungovat", nic víc. Právě v tom zítřejším pokračování se chystám poukázat na to, k jakým negativním důsledkům takovýto postoj a model vede.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Causa Smetana a spol. Sobota, 6.Září 2014, 13:33:1

Tak co se týče případu řidiče autobusu Smetany, kterého už zcela evidentně nudilo to neustálé ježdění podle jízdního řádu, a tak se rozhodl přivést si do života poněkud více dobrodružství grafickými útoky na politické činitele, pak ten byl odsouzen n i k o l i snad za své politické názory, a dokonce ani za urážku postižených politiků - nýbrž jenom a pouze za p o š k o z o v á n í cizí věci (volebních plakátů)!

Pokud byste, pane Kuchejdo, i v tom spatřoval nějaký "politický útlak prostřednictvím justice", pak byste musel zastávat důsledně i takové stanovisko, že každý smí svými politickými hesly a malovánkami počmárat nejen každou zeď (třeba i Svatovítské katedrály), ale například i jakékoli cizí auto.

Co se pak Assangeho týká, tak ten je stíhán v prvé řadě pro podezření ze znásilnění.

Co se všeobecně těch "whistleblowerů" týče - to je samozřejmě vždycky krajně diskutabilní záležitost, na jedné straně tito lidé skutečně světové veřejnosti odhalili skryté a zčásti i vysloveně nezákonné praktiky jistých tajných služeb; ale na straně druhé tím zveřejněním jmenných seznamů konkrétně amerických agentů mnohé z nich tím (především ty bojující proti islámskému terorismu) vystavili akutnímu nebezpečí zabití.
A za druhé, ať jsou tato odhalení z hlediska dejme tomu světové morálky jakkoli pozitivní, na straně druhé, to se nedá nic dělat, jsou jednoznačným porušením zákonů daných zemí; a sotva je tedy možno prohlašovat za nějaký "politický útlak" tu pouhou skutečnost, že tyto státy toto porušení vlastních zákonů stíhají.

Zkusme si jenom představit, jak by to asi vypadalo, kdyby prozrazení i těch nejtajnějších seznamů a dokumentů amerických bezpečnostních služeb bylo zcela l e g á l n í m počinem - v tu samou chvíli by bylo možno tyto tajné služby rovnou rozpustit, a každého praštěného islámského teroristu přivítat usměvavým "Welcome!".

Jan Dospiva - Orlová

Pro pana Poláčka Neděle, 7.Září 2014, 13:08:24

Víc než diskutabilní "právo na štěstí" jsem měl na mysli "vyhnání trhovců z chrámu".

Jan Dospiva - Orlová

Pro pana Kuchejdu Neděle, 7.Září 2014, 13:12:52

Mezi těmito výroky podstatného rozdílu neshledávám a beztrestné používání posledního výroku v našem mediálním prostoru mi vadí stejně jako Vám, ostatně myslím, že to vadí většině zde diskutujících.

Eva10

Eva Hájková - zapadákov

Pan Dospiva - vyhnání trhovců z chrámu Neděle, 7.Září 2014, 17:38:44

Zatím lze pozorovat, jak zbožně-peněžní vztahy pronikají celou strukturou společnosti. Včera jsem četla text na Novinkách - http://www.novinky.cz/finance/346936-zrusme-povinne-spolecne-jmeni-manzelu-navrhuje-soudce.html
Pokud by se návrh ujal, museli by lidé před vstupem do manželství POVINNĚ uzavírat majetkovou smlouvu před notářem. V té by se mělo stanovit, co bylo čí před vstupem do manželství, ale komu z nich a v jaké míře se bude majetek připisovat během manželství, aby se tím usnadnily případné spory při rozvodu. Prý by takové opatření podpořilo uzavírání sňatků a zakládání rodin, neboť kdo by jinak dnes vstupoval do tak nejistých podniků jako je manželství? Při rozvodu se lidi handrkují už i o prkotiny.
Někomu se to možná bude jevit jako praktické a potřebné opatření, ale já se bohužel musím ptát: Kam jsme to dopracovali, že lidi něco takového potřebují?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Mamon a lidské štěstí Neděle, 7.Září 2014, 19:42:42

No, pane Dospivo, ono to obojí spolu velice úzce souvisí. Totiž tam, kde není v dané společnosti dána žádná reálná základna pro hledání pravé humanity (a tedy ani pravého lidského štěstí, v naplněném lidském životě) - tak tam se vždycky hledají nějaké zástupné cesty, jak si tu prázdnotu života něčím vyplnit, a to je pravidelně v první řadě právě ten mamon.

Materiálno je substitutem, náhražkou za chybějící ideálno, respektive duševno.

Právě proto se Ježíš natolik razantně (a vyloženě hněvivě) obořil na ty penězoměnce před chrámem - protože v jeho očích to ideální, spirituální, posvátné "proměňovali za drobné". A přesně tohle dělá naše společnost, jako celek, a pozvedla to vlastně k jedinému účelu své vlastní existence.

Kdyby se dneska znovu objevil nějaký Ježíš Kristus, vůbec by ani nemohl mít dost důtek na to, aby (nás) všechny vypráskal...

Petrasek Milan - penzista

Konzumismus za života Ježíše Pondělí, 8.Září 2014, 12:06:13

tedy v době pax romana - období ojediněle funkční demokracie, kdy dominoval chladný rozumu na úkor duchovna- zřejmě budil obdobný pocit nespokojenost z kultury společenského dění.
A reformátorům židovského monoteistickému náboženství se tak stal silným populistickým argumentem.
Žeby opět nastal čas další reformace jedné židokřesťanské náboženské epochy........ bych se tázal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Konzumismus, křesťanství, asketismus Pondělí, 8.Září 2014, 13:04:55

No, pane Petrasku, vznik křesťanství bych já osobně do souvislosti s konzumismem opravdu zrovna příliš nedával. ;-)

Pokud se podíváme na to teritorium kde Ježíš působil, pak to bylo drasticky vysáváno okupační mocností - Římem, takže na nějaký přebujelý konzum místnímu obyvatelstvu opravdu příliš nezbývalo.

A pokud se podíváme na otázku, proč a jak se křesťanství dokázalo tak razantně prosadit (i přestože mělo docela závažné "konkurenty", přinejmenším boha Mitrase a egyptskou bohyni Isis) - tak tady byl ve hře podle všeho celý komplex rozličných příčin.

Ovšem, to je nutno zaznamenat, v samotném Římě se rané křesťanství v rozhodující míře "zviditelnilo" právě tvrdou a nesmlouvavou kritikou zhýralého života římské společnosti, především její zbohatlické vrstvy.

Právě to vedlo k jejich (křesťanů) pronásledování; ale nelze vyloučit, že tento přísný křesťanský asketismus působil zároveň i určitou fascinací. Což se pak projevilo v dalším vývoji křesťanství, kdy toto se víceméně rozštěpilo na dva proudy - na zbohatlický klérus na straně jedné, a na asketicko-antikonzumní proud na straně druhé (františkáni jmenovitě).

Jestli nastává čas "další reformace"? - Ano i ne. Domnívám se a zůstávám u přesvědčení, že nějakého nového vůdčího duchovního impulzu je nezbytně zapotřebí; ale zároveň skutečně pochybuji, že by tento impulz mohl vzniknout pouhou reformou dosavadních náboženských systémů. Pokud vůbec, pak daleko spíše jejich (dialektickou) syntézou - kdy ty by v rámci svého přetavení ovšem nezbytně přestaly být tím, čím byly doposud.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Jeste k te justitici p. Polacek. Pondělí, 8.Září 2014, 15:50:29

Dovedete se rytirsky zastat slabe zeny (slecna Valkova) to vas cti. Ale mam pocit, ze mate vubec slabost pro hezke zeny a snadno a lehce prehlizite jejich chyby. Pani Langerova (to je ta co soudila Smetanu) je sice hezka holka, ale o soudcovske etice, ma predstavu, jak Hurvinek o valce. Prestoze jednim z hlavnich "postizenych" byl jeji manzel, nedovedla kauzu odmitnout s poukazem na podjatost. Ze toto nereflektovala ceska levicova inteligence, je pro mne dodnes zahadou a pouze to dokazuje moralni slepotu spolecnosti. Jen pro poradek dodavam, ze se mela kde ucit. Podle verejnych informaci byla i vetsina tzv. disidentu odsouzena za kriminalni ciny a nikoliv za politiku.

Co se tyka Asange, patrne vam uniklo nekolik "detailu". Byl ze znasilneni obvinen v patrne jedine Evropske zemi, kde je tato formulace obvineni mozna. Dovolim si tvrdit, ze na zaklade teto formulace lze obvinit az 90% muzske populace ze znasilneni.Aby bylo jasno. Pokud muz zasune dvakrat za vecer svuj penis do partnerciny vaginy s jejim jasnym souhlasem, tezko bude predpokladat, ze potreti bude potrebovat pisemny a notarsky overeny souhlas jen proto, ze partnerka zrovna lehce podrimuje.
Ze ona "znasilnena", je cirou nahodou spolupracovici CIA, to uz je ta tresnicka na dortu.

A co se tech whistleblowerů tyce. Mozna by odvazne celili i tomu soudnimu stihani v USA, ale nemaji do toho urcite chut v zemi ktera legalizovala muceni. Pripadne, aby to nebylo tak videt, muci CIA obvinene v jinych zemich. Nedavno bylo ve Strasburku odsouzeno Polsko za poskytovani zakladny k muceni veznu CIA na Polskem uzemi.

Pokud stale jeste zustavate zajatcem sve iluze o kvalite zapadni justice, je to pro vase okoli zle.


Josef Poláček - Manuální pracovník

Jaká justice? Středa, 10.Září 2014, 12:48:49

Takže, popořadě; napřed ještě k té kauze Smetana. Jaký byl zevnějšek tehdejší soudkyně opravdu nevím; pokud by obhajoba měla tehdy závažné pochybnosti o její podjatosti, měla samozřejmě plné právo vznést v tomto smyslu procesní námitku, o které by pak rozhodoval nadřízený soud. (Nemám opravdu v paměti, jestli se tak stalo.)
V každém případě: tato kauza se opravdu v ů b e c n e d a l a rozhodnout jinak, v rámci platného práva. A rozhodnuta by byla naprosto stejně soudem německým nebo anglickým.

Případ Assange: jistě, to obvinění ze znásilnění vzbuzuje nemalé pochybnosti. Jenže: on v žádné případě nebyl za tento čin o d s o u z e n; jde o to, že on se vyhýbá samotnému trestnímu procesu, kde by tato záležitost měla být definitivně objasněna. (Mimochodem: v podstatě stejný "problém" měl nedávno jeden prominentní hlasatel počasí v Německu: i zde stálo tvrzení proti tvrzení, ale nakonec byl soudem - pro značné pochybnosti o důvěryhodnosti klíčové svědkyně - v plném rozsahu osvobozen.)

Whistlebloweři v USA: že by zrovna jim hrozilo mučení, je možno pokládat skutečně za krajně nepravděpodobné. Je ovšem velmi pravděpodobné, že by obdrželi velmi vysoké tresty (trestní právo USA je v tomto ohledu velice přísné).

Obecně k soudnímu systému USA: je nutno přiznat, že právě ten má v odborných kruzích velice nevalnou pověst. Problém je ten, že co v ostatních státech Západu soudí a rozhodují profesionálové, o tom rozhodují v USA laické poroty - mnohdy s velice "podivuhodnými" důsledky a výsledky. Známe a víme ostatně už z četby Perryho Masona, že v americkém trestním procesu se všechno točí ne snad kolem věcných a objektivních důkazů, nýbrž kolem toho, jak ovlivnit porotu. To jest, její emoce.

Co se kvality "západní justice" všeobecně týče, pak si zkusme položit otázku: necháme se raději soudit - v nějakém opravdu kontroverzním případě, kde jsou nějak zásadně dotčeny i zájmy daného státu - necháme se raději soudit justicí českou, německou anebo třeba i tou americkou - anebo ale justicí rusko-putinovskou, ukrajinsko-janukovyčovskou, bělorusko-lukašenkovskou?
Pro mou osobu bych se já sám vždycky raději rozhodl pro tu justici západního ražení; i když bych samozřejmě v některých případech (jako té justice americké nebo i české) měl třeba i nemalé pochybnosti.

Pavel Kuchejda - elektrikář

Pan Polacek proste dela nechapaveho az na hranici moznosti. Sobota, 13.Září 2014, 17:06:7

Ja pisu o etice a jeji roli v soudcove jednani, ne o pravu a moznostech pravniho procesu. Pokud by ta pani chapala pojem moralka, tak jak ho chape normalni clovek, pak by se sama pripadu vzdala z duvodu podjatosti (figuruje tam jeji manzel). Co ovsem cekat od clenky strany, jejiz predseda se potopil na sexualnich excesech. Tedy abychom si rozumeli. Jmeno Necas i Langr figuruje i v dodnes uspokojive nevysvetlenem pripadu muceni deti v Kurimi. Tolik o moralce lepsi spolecnosti.

Assange se ani tolik nevyhyba zmanipulovanemu soudu ve Svedsku, ale vydani do USA. Waterbording neni jeho konicek.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.