Na samém začátku pašijového příběhu v podání evangelisty Matouše se vypráví o ženě, která v domě Šimona Malomocného v Betánii vylila na Ježíšovu hlavu nádobku drahocenného oleje. Jeho učedníci a přátelé tím byli pohoršeni: tolik peněz se raději mohlo využít na pomoc chudým. „Chudé máte stále kolem sebe, mne však už dlouho mít nebudete“, řekl jim na to Mistr.

Zakrátko nato byl Ježíš z Nazareta zatčen, odsouzen a popraven smrtí obvyklou u vzbouřenců. Hnutí jeho následovníků, nedisponující žádnou světskou mocí, tím bylo otřeseno v základu. Novou sílu mu dala víra ve vzkříšení, zázračné znamení Boží přízně, díky němuž jejich učitel unikl ze sevření smrti a jeho učení se dostalo nového, neotřesitelného potvrzení.

Samo vzkříšení jako jádro velikonočního tajemství bylo a zůstává věcí víry, těžko přeložitelnou do racionálního jazyka a uvažování. Tím, co bylo naopak od počátku zjevné a všem přístupné, byl další život komunity Ježíšových učedníků, způsob, jakým sami vydávali svědectví o jádru učení, kterému uvěřili a přijali za své.

Od samého počátku byl součástí tohoto jádra křesťanské zvěsti a křesťanského způsobu života stálý ohled na chudé. Ježíš, soudě podle novozákonních textů, nevyzýval k tomu, aby chudí, nemocní a slabí byli evangelizováni, obraceni na pravou víru, ale prostě k tomu, aby se jim věnovala pomoc a pozornost, aby byli přijímáni jako bližní, ne jako vzdálení a ohrožující cizinci. Podle toho, ne podle pravověrných řečí, původu nebo postavení, bude člověka soudit Bůh.

Dvoutisícileté dějiny křesťanstva jsou rozvětvené a plné rozporů. Velmi často křesťané různých církví a vyznání následovali ve stopách Ježíšových a podstupovali své pašije, stávali se jako chudí a bezmocní, jejichž největším bohatstvím byla oddanost své víře, obětí moci v podobě nejrůznějších vlád a režimů.

↗

Co to přesně znamená, mít ohled na chudé a být na straně chudých, se v dějinách křesťanství chápalo různým způsobem. Foto David Mužík, DR 

Velmi často však také sami ti, kdo se nazývali křesťany, stáli oddaně na straně mocných a bohatých, zbožnými slovy ospravedlňovali násilí a zločiny všeho druhu. I tito křesťané znovuprožívali své pašije; jen se ocitli na druhé straně jeviště. Oni byli těmi, kdo Krista znovu a znovu křižovali.

Co to přesně znamená, mít ohled na chudé a být na straně chudých, se v dějinách křesťanství chápalo různým způsobem. „Chudé máte stále okolo sebe“ pro některé znamenalo a znamená, že sociální rozdíly jsou nezrušitelné, jsou vlastní každé lidské společnosti a to jediné, co se pro chudé dá udělat, je prokazovat jim z vlastního přebytku (chápaného často jako výraz zvláštní boží milosti a požehnání) dobro, jakousi „milost“.

Pro jiné Ježíšova výzva ke stálému ohledu na chudé znamenala a znamená podnět k tomu, pokoušet se chudobu a vykořisťování člověka člověkem odstranit. To především zahrnuje rozpoznání struktur, které tuto chudobu a vykořisťování produkují a udržují, a jejich odsouzení a proměnu či nahrazení takovými, které namísto nadvlády a zneužívání otevřou cestu k přijetí druhého a úctě k druhému jako lidské bytosti obdařené na základě svého stvoření nezadatelnou důstojností.

Svědky tohoto obrácení se k chudým tohoto světa byli přemnozí křesťané různých časů a kultur, ti pravověrní stejně jako ti odsuzovaní za rozličné věroučné úchylky. Jejich odkaz podněcuje a provokuje i dnes ty, kdo se hlásí ke Kristu, a kdo si tak často se smutkem uvědomují, že se k němu hlásí spíš slovy než skutky.

Pašije chudého člověka, pašije chudých a pronásledovaných tohoto světa neskončily, stále pokračují a vtahují nás všechny do svého děje. Tak jako v lidových pašijových hrách, kde celá místní komunita, všichni obyvatelé vesnice měli svůj part a svou úlohu, i v těchto velkých pašijích je místo pro každého, pro věřící stejně jako pro pochybovače a skeptiky.

Najít si svůj part, svůj vlastní způsob, jak konkrétně stát na straně chudých, není snadné a zbožné fráze k tomu nestačí. Křesťané nemají být těmi, kdo z jakési nadřazené pozice majitelů božské pravdy soudí okolní svět, ale těmi, kdo jsou v něm plně přítomni a poctivě usilují o poznání toho, jak tento svět a lidská společnost ve všech svých rozměrech funguje.

Nechme se proto opět oslovit tak významově bohatým příběhem o procesu s jedním chudým člověkem. Pašijové dějiště, rynek tohoto světa, se otevírá.