Pašije chudého člověka

Filip Outrata

Pašije chudého člověka, pašije chudých a pronásledovaných tohoto světa neskončily, stále pokračují a vtahují nás všechny do svého děje. Každý v něm máme svůj vlastní part a svou úlohu.

Na samém začátku pašijového příběhu v podání evangelisty Matouše se vypráví o ženě, která v domě Šimona Malomocného v Betánii vylila na Ježíšovu hlavu nádobku drahocenného oleje. Jeho učedníci a přátelé tím byli pohoršeni: tolik peněz se raději mohlo využít na pomoc chudým. „Chudé máte stále kolem sebe, mne však už dlouho mít nebudete“, řekl jim na to Mistr.

Zakrátko nato byl Ježíš z Nazareta zatčen, odsouzen a popraven smrtí obvyklou u vzbouřenců. Hnutí jeho následovníků, nedisponující žádnou světskou mocí, tím bylo otřeseno v základu. Novou sílu mu dala víra ve vzkříšení, zázračné znamení Boží přízně, díky němuž jejich učitel unikl ze sevření smrti a jeho učení se dostalo nového, neotřesitelného potvrzení.

Samo vzkříšení jako jádro velikonočního tajemství bylo a zůstává věcí víry, těžko přeložitelnou do racionálního jazyka a uvažování. Tím, co bylo naopak od počátku zjevné a všem přístupné, byl další život komunity Ježíšových učedníků, způsob, jakým sami vydávali svědectví o jádru učení, kterému uvěřili a přijali za své.

Od samého počátku byl součástí tohoto jádra křesťanské zvěsti a křesťanského způsobu života stálý ohled na chudé. Ježíš, soudě podle novozákonních textů, nevyzýval k tomu, aby chudí, nemocní a slabí byli evangelizováni, obraceni na pravou víru, ale prostě k tomu, aby se jim věnovala pomoc a pozornost, aby byli přijímáni jako bližní, ne jako vzdálení a ohrožující cizinci. Podle toho, ne podle pravověrných řečí, původu nebo postavení, bude člověka soudit Bůh.

Dvoutisícileté dějiny křesťanstva jsou rozvětvené a plné rozporů. Velmi často křesťané různých církví a vyznání následovali ve stopách Ježíšových a podstupovali své pašije, stávali se jako chudí a bezmocní, jejichž největším bohatstvím byla oddanost své víře, obětí moci v podobě nejrůznějších vlád a režimů.

Co to přesně znamená, mít ohled na chudé a být na straně chudých, se v dějinách křesťanství chápalo různým způsobem. Foto David Mužík, DR 

Velmi často však také sami ti, kdo se nazývali křesťany, stáli oddaně na straně mocných a bohatých, zbožnými slovy ospravedlňovali násilí a zločiny všeho druhu. I tito křesťané znovuprožívali své pašije; jen se ocitli na druhé straně jeviště. Oni byli těmi, kdo Krista znovu a znovu křižovali.

Co to přesně znamená, mít ohled na chudé a být na straně chudých, se v dějinách křesťanství chápalo různým způsobem. „Chudé máte stále okolo sebe“ pro některé znamenalo a znamená, že sociální rozdíly jsou nezrušitelné, jsou vlastní každé lidské společnosti a to jediné, co se pro chudé dá udělat, je prokazovat jim z vlastního přebytku (chápaného často jako výraz zvláštní boží milosti a požehnání) dobro, jakousi „milost“.

Pro jiné Ježíšova výzva ke stálému ohledu na chudé znamenala a znamená podnět k tomu, pokoušet se chudobu a vykořisťování člověka člověkem odstranit. To především zahrnuje rozpoznání struktur, které tuto chudobu a vykořisťování produkují a udržují, a jejich odsouzení a proměnu či nahrazení takovými, které namísto nadvlády a zneužívání otevřou cestu k přijetí druhého a úctě k druhému jako lidské bytosti obdařené na základě svého stvoření nezadatelnou důstojností.

Svědky tohoto obrácení se k chudým tohoto světa byli přemnozí křesťané různých časů a kultur, ti pravověrní stejně jako ti odsuzovaní za rozličné věroučné úchylky. Jejich odkaz podněcuje a provokuje i dnes ty, kdo se hlásí ke Kristu, a kdo si tak často se smutkem uvědomují, že se k němu hlásí spíš slovy než skutky.

Pašije chudého člověka, pašije chudých a pronásledovaných tohoto světa neskončily, stále pokračují a vtahují nás všechny do svého děje. Tak jako v lidových pašijových hrách, kde celá místní komunita, všichni obyvatelé vesnice měli svůj part a svou úlohu, i v těchto velkých pašijích je místo pro každého, pro věřící stejně jako pro pochybovače a skeptiky.

Najít si svůj part, svůj vlastní způsob, jak konkrétně stát na straně chudých, není snadné a zbožné fráze k tomu nestačí. Křesťané nemají být těmi, kdo z jakési nadřazené pozice majitelů božské pravdy soudí okolní svět, ale těmi, kdo jsou v něm plně přítomni a poctivě usilují o poznání toho, jak tento svět a lidská společnost ve všech svých rozměrech funguje.

Nechme se proto opět oslovit tak významově bohatým příběhem o procesu s jedním chudým člověkem. Pašijové dějiště, rynek tohoto světa, se otevírá.

    Diskuse
    JV
    April 17, 2014 v 17.31
    Skvělý článek
    Skvělý článek. Není vlastně co dodat. Snad jenom naději, že se necháme vést křesťanskou zvěstí.
    Jiří Vyleťal
    ??
    April 17, 2014 v 20.08
    Není vlastně co dodat ?
    " To především zahrnuje rozpoznání struktur, které tuto chudobu a vykořisťování produkují a udržují, a jejich odsouzení "

    Nesluselo by se dodat, ze Marx a komuniste, se pokusili o onu zmenu ? Sice se jim to nevydarilo na poprve, ale krestane take zacinali jako "rybarsky klub" s trinacti cleny a k dnesku se dopracovali po dvoutisicich letech.

    JV
    April 17, 2014 v 21.14
    Rozdíl
    Vážený pane Kuchejdo,
    podstata oné změny je v hlásání a uskutečňování lásky k Bohu a lásky mezi lidmi. S tím přišel Ježíš a na tom stojí křesťanství.

    Marx ani komunisté s láskou ke všem lidem ani s láskou k Bohu nepřišli. Přišli s třídním bojem (tedy s nenávistí mezi skupinami lidí) a s výrobními vztahy (tedy s působením sil výhradně materiální povahy). Třídní boj a výrobní vztahy měly být zdrojem změny.

    To je tedy rozdíl, pane Kuchejdo, není-liž pravda?

    Dobrou noc a vše dobré přeje Jiří Vyleťal
    April 17, 2014 v 22.37
    Křesťané nemohou být těmi,kdo z pozice majitelů božské pravdy soudí tento svět,oni tu pravdu ani neznají.To co je přivádí do společenství věřících je bezmocnost ve své konečnosti.Církev jako organizátor většinu lidí odrazuje,protože je to lidská instituce jako kterákoli jiná.
    Nejsilnější je to,pokud lidé něco cítí ve svém srdci,ale vyjadřují to beze slov.Ta bezmocnost před smrtí se ani jinak vyjádřit nedá.
    JV
    April 18, 2014 v 6.38
    Pár slov o křesťanství na Velký pátek
    Vážený pane Havlíku,
    dnes je Velký pátek a proto není od věci pronést pár slov na téma křesťanství.

    Křesťané nechtějí soudit tento svět a ani jej nesoudí. Ježíšův výrok „Nesuďte a nebudete souzeni“ je velmi výraznou součástí křesťanského učení. Setkáte se s ním v pomalu každém kázání a skoro ve všech formálních i neformálních debatách křesťanů. Doslova opak je pravdou: křesťané se učí milovat i své nepřátele (a není pravdou, že se jim to nedaří) a modlí se za úplně všechny lidi. I za ty, kteří křesťanstvím opovrhují. Tak, jako to dělal Ježíš na kříži, když prosil Boha za odpuštění pro ty, kteří jej na kříž přibíjeli: „Odpusť jim, neboť oni nevědí co činí.“

    Církev je instituce, v jejímž středobodě není žádný lidský zájem. Vedle Ježíše, který je jejím zakladatelem, je sice tvořena lidmi, ale lidmi, kteří neplní svůj cíl, ale cíl stanovený Bohem. Ten cíl je neměnný, ke starý už 2000 let. Je jím přivést všechny lidi, i ty největší darebáky, do království Božího, v němž nikomu nebude nic chybět, nikdo nebude plakat, nikdo tam nebude nešťastný a nikdo nebude umírat. Bude tam život věčný ve společenství s Bohem.

    Církev lidi neodrazuje, ale lidé církvi nerozumějí, neznají ji. A na to, aby se o církev začali zajímat, jsou příliš pohodlní. A tak se spokojují s předsudky, polopravdami a falešnými vlastními představami. Pak se snadno spokojí s tím, že církev nepotřebují, že je zkažená, případně že je jen pro ty slabé, „berličkáře“, oni že jsou nad věcí.

    Jistěže je podstatné, aby člověk hlas srdce nezanedbával. Jenže, pokud budeme poslouchat jenom svá srdce, nedomluvíme se. Proto je důležité, aby vztah k Bohu byl také nějak institucionálně ukotven, aby se opíral o učení, které vychází ze zdrojů ověřených časem. Zkrátka aby stál na pevných základech a nikoliv na krátkodobých a soukromých poznání jednotlivců. Také je nutné putovat k Bohu společně, protože všichni jsme Boží děti a Bůh to tak chce. Křesťanství je postaveno na lásce každého z nás ke všem. Srdcem se řídit máme, avšak nejenom jím. Nejsme totiž dokonalí.

    Požehnané Velikonoce Vám přeje Jiří Vyleťal
    ??
    April 18, 2014 v 14.28
    ""To především zahrnuje rozpoznání struktur, které tuto chudobu a vykořisťování produkují a udržují,

    a jejich odsouzení a proměnu či nahrazení ( o tohle se komuniste a Marx zjevne pokusili)

    takovými, které namísto nadvlády a zneužívání otevřou cestu k přijetí druhého a úctě k druhému jako lidské bytosti obdařené na základě svého stvoření nezadatelnou důstojností.

    Odsouzenim p. Outrata zajiste nemyslel hlasani lasky k Bohu. A promenit, nebo nahradit lidskym usilim lze jen struktury materialni. Takze nevim, jestli se s p. Outratou ponekud nerozchazite. A neni zajimave, ze Marxe si vazi jak Benedikt XVI, tak i otec Fantisek ?

    Take Vam preji pozehnane Velikonoce a bohatou pomlazku.