Každou neděli ráno v 8.20 hodin se už druhý rok ozývá v Českém rozhlasu na stanici Radiožurnál ve tříapůlminutové glose pražský arcibiskup, metropolita české církevní provincie, primas český, předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka. V poslední době se výrazně zhoršily vztahy mezi občanskou společností a náboženskou organizací, již Duka vede. Proto jeho pravidelný pořad vyvolal novou pozornost.

Už je dávno za námi občanské téma svobody vyznání, jíž se díky občanské většině české společnosti těší její náboženská menšina. České konfesní právo je občas vystaveno pokušení omezovat minoritní, politicky nezastřešené náboženské organizace, např. prostřednictvím § 5 Zákona o církvích (3/2002 Sb.), kde se bolševickým ptydepe sděluje, za jakých okolností nemohou církve a náboženské společnosti „vznikat a vyvíjet činnost“.

Je to ovšem paragraf bezzubý, protože české právo nikde nestanovuje proceduru, již by stát mohl suverénním občanům zabránit se na základě náboženství sdružit a společně konat to, co danému náboženství odpovídá (kázat, učit, konat obřady, meditovat a cokoli podobného). Zdejší právní předpisy týkající se soužití náboženství a sekulární společnosti ve veřejném prostoru jsou mimořádně liberální i v rámci Evropské unie. V celé řadě členských států mají různé církve privilegované postavení, které obvykle zároveň znamená kontrolu státu nad takovou církví (Anglie, Skotsko, Dánsko, Malta, Irsko, Polsko).