Charita proti sociálnímu státu

Představitelé církví obhajují církevní restituce a finanční náhrady svou charitativní činností. Neznamená však takové posilování charitativních funkcí církví právě oslabení sociálního státu?

Se zájmem jsem si v týdeníku Respekt (číslo 35, 27. 8.) přečetl rozhovor s představiteli náboženských společností Dominikem Dukou, Danielem Fajfrem a Jiřím Daníčkem. Kromě Dominika Duky, u něhož už je veřejnost na ostrý jazyk a aktivní vstupy do politických diskuzí zvyklá, tentokrát pozoruhodně argumentoval i místopředseda Ekumenické rady církví Daniel Fajfr z Církve bratrské.

Nejprve ještě pár slov k rozhovoru jako takovému. Dlouhodobě mne zaráží, že kritický liberální týdeník, jak se Respekt definuje, dosud nepřinesl důkladný rozbor návrhu zákona o vyrovnání státu s církvemi. Nové číslo s nadpisem „Díky Bohu za restituce“ na obálce se tento deficit snaží napravit. Místo důkladné analýzy však přináší rozhovor, který se, pravda, nevyhýbá ani některým kritickým otázkám.

Krok správným směrem, řeklo by se, jenže při pečlivějším čtení se ukáže, že redaktoři nejsou zejména Dominiku Dukovi dostačujícími oponenty a některé zásadní otázky (legitimita restitucí, osvobození od daně z příjmu, statut církevního majetku před rokem 1948 a dnes) vůbec nebyly položeny. V příštím čísle můžeme očekávat článek, který nám ukáže, jaké mají církve plány se získanými nemovitostmi. A není to vtip.

Beztrestné hanění církve
Leč zpátky k tématu. Pan Fajfr na otázku redaktora, zda církev nehodlá učinit nějaké velkorysé gesto směrem k veřejnosti, odpovídá: „Na co ale církve vynakládají své finance, prokázaly v uplynulých dvaceti letech. Nabízejí služby pro lidi všech generací – pro děti, dorost, mládež, seniory, starají se o lidi, o které už se skoro nikdo starat nechce. Pokud tedy církve něco dostanou, pak si to nenechají pro sebe, ale dají to společnosti.“ A Fajfr dále po dukovsku přiostřuje: „Beztrestné hanění církve politickou stranou je nebezpečný precedens.“

Redaktory zřejmě nijak nezarazilo, že Fajfr hovoří o „beztrestném hanění církve“, což jsou výroky, jež si s těmi Dukovými nic nezadají. Jaký trest by si pan Fajfr pro „hanitele církve“ představoval, se bohužel nedozvíme. Fajfr pokračuje neméně pozoruhodně, když se o odpůrcích církevních restitucí vyjadřuje takto:

„Oni nikdy nebyli v kostele, ale přesto jsou přesvědčeni, že vědí, co církev dělá špatně a co by měla nebo neměla dělat. (…) Naším argumentem je, až se například maminka odpůrců vyrovnání dostane do církevního hospice nebo domova důchodců, pak zjistí, že ti „flanďáci“ jsou také k něčemu a že je dobře, že jsou tady“.

Odpůrci návrhu zákona jsou tedy nejspíš jen nevyléčitelní antiklerikálové, kteří církev neznají. Zarazí ovšem zmiňovaný argument: až se vaše maminka dostane do církevního hospice nebo domova důchodců, tak poznáte, že majetkem a finančními náhradami obdarované církve jsou užitečné. To už je argument, který cílí na základní pilíř sociálního státu.

Charita a sociální stát
Sociální stát je založen na ideji nárokové solidarity. Myšlenka sociálního státu stojí na tom, že občané mají nárok na hmotnou pomoc v případě nouze, na zabezpečení ve stáří či na dávky v nezaměstnanosti. Neoliberální ideologie chce stát ideálně redukovat jenom na nezbytné hobbesovské funkce vnitřní (policie+justice) a vnější (armáda) bezpečnosti. Komplementem takové destrukce sociálního státu je právě charita, odkázanost na dobročinnost a péči různých neziskových organizací.

Toho si všimli autoři výzvy křesťanů proti církevním restitucím, kteří napsali, že církevní restituce jsou součástí procesu, v němž se politická reprezentace zbavuje zodpovědnosti za péči o sociální oblast a kulturní památky. Můžeme jít ještě dále: rozsah oblastí, které se dostávají do péče NGO a charitativních organizací, narůstá, místo aby klesal, což je proces jdoucí ruku v ruce s oslabováním základních funkcí sociálního státu.

Původní smysl charity je alespoň trochu vyrovnávat nespravedlnosti, jež každý společenský systém přináší. Je to nenároková forma křesťanské lásky k bližnímu, která může jen zmírňovat utrpení a bolesti, ale nepřináší dlouhodobé a systematické zlepšení situace. Sociální stát je naproti tomu pokusem zbavit lidi nutnosti spoléhat se na charitu a dobrovolnou pomoc a vyrovnávat nespravedlnosti. S jistou nadsázkou lze říci, že sociální stát je velkolepý pokus učinit charitu nadbytečnou.

Samozřejmě i v moderním sociálním státu mají své místo neziskové organizace a charita, a to především tam, kde je systematické řešení nesnadné, nebo prostě jen proto, že někdo chce zkusit dělat věci dělat nově a třeba lépe. Neziskový sektor zde má prošlapávat cestu systematickým státním řešením, nikoli přebírat jeho dřívější funkce.

Restituce a otázka legitimity
Stav, kterého máme být svědky, je tak stavem regresu, předmoderním restitutio se vším všudy. Církve mají plnit funkce, které dříve plnil stát, a mají k tomu dostat majetek a finanční náhrady, které neodpovídají jejich současnému společenskému významu a počtu jejich členů. Otázka restitucí je tedy také otázkou legitimity: lze proti vůli většiny obyvatel provést obrovský majetkový transfer a zatížit tak generace, které s minulým režimem nemají ani nic společného?

Tato otázka legitimity je o to naléhavější v situaci, kdy stát ořezává své základní funkce a dokonce i sáhl na valorizace penzí, které mají být jen navracením toho, co do systému sociálního pojištění lidé přispívali s legitimním očekáváním důstojného zajištění ve stáří. Není toto také forma krádeže?

Jak církve ztrácejí důvěru
Současní církevní představitelé – a teď už nejen Dominik Duka – definitivně vstoupili do politického kolbiště po boku pravicových stran. Stávají se další politickou silou v zemi. Začalo to nesmělými výroky kardinála Vlka, otevřeně aktivistickou politickou pozici pak zaujal Dominik Duka. Ten sice neváhá kritizovat ČSSD za údajné útoky na náboženskou svobodu, zato když jde o vládní politiku, „nemá právo hovořit premiérovi do jeho politiky“, neboť „není součástí politické scény“.

Pro církve tento politický aktivismus nemůže dopadnout dobře. Česká společnost je charakteristická tím, co bychom mohli nazvat josefinismem. Není primárně antiklerikální, ale cení si zejména praktické práce církve a odmítá okázalé církevní bohatství. Společnost odchovaná Havlíčkem Borovským, Haškem, Masarykem a Vávrovými filmy je na politickou angažovanost zejména katolické církve velmi citlivá. Několikeré vyvlastnění církevního majetku od Josefa II., přes prvorepublikovou pozemkovou reformu, po rok 1948 by neproběhlo, kdyby nemělo společenskou legitimitu, tedy kdyby na věci nepanoval elementární společenský konsensus.

Zastánci teze, „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ zřejmě vidí vyvlastnění jako akt krádeže, který provedl špatný komunistický režim proti vůli národa. Jenže takové hodnocení neodpovídá historické skutečnosti a pro zastánce restitucí v plném rozsahu dodejme: ani současným náladám.

Církevní představitele je nutné varovat. Majetek a finanční náhrady církvím spíš uškodí. Nejenom, že je donutí uvažovat daleko více v ekonomických kategoriích, což s evangelijním poselstvím nejde moc dohromady, ale ztratí definitivně důvěru veřejnosti. Nechtěl bych být v situaci duchovního, který předstupuje před lidi, na něž dopadají vládní reformy, klesají jim reálné příjmy a zvyšují se životní náklady, kdežto církvím naopak přibude obrovský majetek a finanční náhrady vyplácené desetiletí zhodnocované o inflaci. Tohle církve mohou obhájit u svých skalních příznivců, nikoli však u společnosti, pro kterou zde také chtějí být. Nebo už nechtějí?

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Privatizace další části veřejného sektoru Středa, 5.Září 2012, 15:33:51

Výborný text Milana Hanyše mezi jiným upozorňuje, pokud jsem tomu dobře porozuměla, že navrhovaným církevním zákonem dojde k privatizaci další části veřejného sektoru. Místo vládou sytematicky odbourávaných sociálních služeb část těchto služeb poskytnou podnikatelské církevní subjekty, které za tímto účelem od vlády dostávají prostředky.
Jenže sociální služby ve srovnání s charitou poskytovanou církvemi představují širší agendu a jsou jakousi záchranou sítí, která jednak zahrnuje bezprostřední pomoc v nouzi (charitu), ale hlavně zabraňuje do nouze upadnout, čili je jakousi prevencí před nouzí.
Zprivatizováním části sociálních služeb církvemi budou tyto služby degradovány na pouhou charitu.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 5.Září 2012, 16:13:14

Člověk, který celý život pracoval pro společnost a řádně platil daně, si přece zaslouží, aby se ta společnost o něho ve stáří nebo v nouzi postarala a aby nemusel být odkázán na něčí milost. Konec konců takové svěření veřejných sociálních služeb do rukou církví má i jiná rizika. Jak může někdo tak jistě vědět, že církve by svého výsadního postavení v této oblasti (navíc podepřené právem vlastnictví) nezneužívaly a na bezmocné lidi skrytě nevyvíjely třeba nějaký nátlak ohledně víry?

Luděk Ševčík - OSVČ

Čtvrtek, 6.Září 2012, 12:45:56

Četl jsem nedávno Hrozny hněvu. Cituji : "To bylo loni v zimě, my jsme neměli co jíst, já, táta a děti. A pořád pršelo. Někdo nám řek, abysme šli k Armádě spásy" V očích jí zajiskřilo. "Měli jsme hlad - a museli jsme se kvůli kousku žvance plazit po břiše. Voni nám vzali důstojnost. Paní Joadová, my tady v táboře nikomu nedovolujem, aby se takhle naparoval. Tady nesmí žádnej druhýmu nic darovat. Může to darovat táboru a tábor to může dat dál. Ale my tu nechceme žádnou dobročinnost! Eště nikdá sem neviděla mýho starýho zdrcenýho, ale od tý Armády spásy - ty to dokázali".
Je jistě cílem současné neoliberální smečky, aby všichni ti, kteří budou celý život pracovat pro zvýšení jejich majetku, byli pak poníženi. A to tím, že místo toho, aby dostali to, na co mají právo, jim bude nepoměrně menší část blahosklonně dávána formou milodarů, za což budou muset projevovat nekonečné díky a odvádět nekonečné motlitby. Proto také bohatí dávají okázale peníze před médii na charitu, než aby platili daně. Neboť pří řádné platbě daní, by nebylo charity třeba.

Petrasek Milan - penzista

Zbyde na milodary? Pátek, 7.Září 2012, 23:25:14

Kdo zaručí takový profit z investiční činnosti klerusem zaštítěných ekonomů. Finanční management Vatikánu je sice pověstný, že vrhá více stínů než světla - tak jsou charakterizovány výsledky Vatikánské banky v boji proti praní špinavých peněz mafie, ale zda to také tak zvládne zdejší klerus je otázkou.

Olga Hubíková - Brno

Církve jako zřizovatelé sociálních služeb Sobota, 8.Září 2012, 20:31:6

Domnívám se, že pestrost zřizovatelů sociálních služeb je žádoucí, v ideálním případě může vést ke zvýšení pestrosti, dostupnosti i kvality sociálních služeb. Nemyslím si, že známkou funkčního sociálního státu je, když většinu služeb zřizují ministerstva, kraje či obce. Postačí, když si stát podrží roli garanta kvality - tzn. stanoví určité standardy, kterým služba musí dostát, kvalifikační požadavky, které pracovníci služby musí splňovat, apod. , a podílí se na jejich financování.
Nesouhlasím s tím, že " Komplementem takové destrukce sociálního státu je právě charita, odkázanost na dobročinnost a péči různých neziskových organizací. "Destrukce sociálního státu se v současnosti projevuje často kritickým finančním vyhladověním všech poskytovatelů sociálních služeb, včetně NNO, nikoliv pestrostí zřizovatelů sociálních služeb.
Výrok, se kterým polemizujete („Na co ale církve vynakládají své finance, prokázaly v uplynulých dvaceti letech. Nabízejí služby pro lidi všech generací – pro děti, dorost, mládež, seniory, starají se o lidi, o které už se skoro nikdo starat nechce. Pokud tedy církve něco dostanou, pak si to nenechají pro sebe, ale dají to společnosti.“), je ale určitě velmi zavádějící jiným způsobem, pokud tedy není vytržen z kontextu - původní text jsem nečetla. Snaží se budit dojem, že charitní služby jsou financovány z peněz církve. Takhle to samozřejmě nefunguje a ani restituce na tom nic nezmění. Tyto služby jsou financovány z mnoha zdrojů včetně plateb od uživatelů - které nejsou nižší než u sociálních služeb zřizovaných jinými subjekty - charitní hospic nebo DD není pro uživatele levnější než domov zřizovaný třeba obcí, charitní pečovatelská služba vybírá stejné platby za úkon jako PS sřizovaná obcí apod., nejde o nejakou bezplatnou dobročinnost pro lidi úplně bez prostředků, jak se možná domnívá autor. Ale nejde ani o to, že by zbytek nákladů, nad rámec toho, co zaplatí uživatelé služeb, byl financováno z prostředků církve, jak může v někom budit dojem citovaný výrok pana Fajtra.
Domnívám se, že to, že jsou církve zřizovateli sociálních služeb nelze použít jako legitimizaci restitucí, ale zároveň nelze, jak to vyplývá z textu autora, obvińovat církve z podílu na destrukci sociálního státu jen proto, že se poskytováním sociálních služeb zabývají.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Díky, paní Hubíková, za Váš hlas do diskuse, Neděle, 9.Září 2012, 01:18:29

situace je složitější než se na první pohled zdá. Zakopaný pes je v mnohoznačnosti termínu sociální služby.
Sociální služby sociálního státu lze velmi zhruba rozdělit na složku preventivní a složku charitativní. Preventivní složkou rozumím soustavu různých dávek a podpor určovaných ministerstvem práce a sociálních věcí, které tvoří záchrannou síť bránící lidem upadnout do stavu nouze. Tento preventivní systém jistě nemůže být nikdy dokonalý a vždy je třeba poskytovat i sociální služby v tom smyslu, v jakém o nich píšete, čili sociální služby lidem, kteří se ocitli v krizové situaci nějaké nouze, které tu souhrně nazývám charita.
Než jste se do naší diskuse vložila, pokusili jsme se tu vyslovit obavu, že postupným snižováním podpory v nezaměstnanosti, přídavků na děti, dávek pro postižené atd., což se teď právě děje, je uvrženo stále více lidí do nouze - a za této situace stát dává církvím velkorysý dar, což vypadá, jakoby místo prevence přesouval finanční prostředky na charitu. Ještě to zopakuji. Namísto, aby stát prevencí bránil lidem upadnout do stavu nouze, oslabuje tuto preventivní část svého sociálního působení, a současně dává církvím velkorysý dar, který jí umožní se o takto vzniklé chudáky zvýšenou měrou postarat.
Já osobně dnes viním církve z toho, že nepřidávají svůj hlas ke kritice neblahé sociální politiky státu, nepřidávají se k občanským iniciativám, které tuto politiku kritizují. Naopak chtějí být samy hmotně zabezpečené v situaci, kdy čím dál více lidí upadá do bídy.
Dát církvím velké majetky znamená taky na ně přesunout velkou moc. Jenže církev nedisponuje ministerstvem sociálních věcí, aby mohla dělat sociální prevenci, tu může dělat jedině stát a taky se to v historii dlouho učil.
Ale máte pravdu, že hlavním viníkem tu není církev, ale současná vláda, která jde proti historii sociálního státu, proti zlepšování prevence. Místo sociální prevence se vrací k charitě. Podobá se doktorovi, který místo prevence bude raděj pacienta léčit - a nebo ho taky třeba nechá umřít.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Neděle, 9.Září 2012, 06:18:50

Ano, paní Švandová. Církev nejenže nedisponuje ministerstvem sociálních věcí, ale ještě ke všem je nevolitelná ve volbách.

Olga Hubíková - Brno

paní Švadnová, Neděle, 9.Září 2012, 12:34:22

máte hodně svéráznou přestavu o systému sociálních služeb a dávkových systémech v ČR :-). Sociální služby jsou naopak pojem velmi jednodnoznačný a rovněž rozdělení sociálních služeb je zákonem o sociálních službách jasně dané. Stačí nahlédnout do zákona o sociálních službách. Vy do sebe pletete minimálně čtyři věci - sociální služby, dávky státní sociální podpory a dávky hmotné nouze a k tomu ještě podporu v nezaměstnanosti. To, že v sociálních službách dochází k závažnému podfinancování, a že v oblasti dávek dochází ke zpřísňování podmínek, snižování výše dávek a zužování okruhu osob, které na dávky dosáhnou, rovněž není vina církví. Církevní restituce s tím nesouvisí a ať již proběhnou či nikoliv, stávající politiku v oblasti welfare v ČR to neovlivní. Peněz na sociální politiku je celkem dostatek, ale nejsou dobře alokovány, případně jsou vyváděny ven – např. převedení části agendy úřadů práce na soukromé agentury atd. Ač sama považuju církevní restituce, obzvláště v neprůhledné podobě, v jaké jsou nyní navrhovány, za velmi diskutabilní, ujišťuji Vás, že je naprostý nesmysl obviňovat církve z podílu na demontáži sociálního státu, z pauperizace sociálně nejvíce ohrožených apod.
Také jsem nepochopila, co míníte poznámkou, že církve nemají ministerstvo práce a sociálních věcí. Pokud chce církev zřizovat sociální službu, vztahují se na poskytovatele této služby stejné právní normy jako na jiné poskytovatele, musí splnit podmínky pro registraci a zaregistrovat se. Církve jakožto zřizovatelé sociálních služeb nejsou žádným státem ve státě, který by si vytvářel vlastní pravidla. K tomu bych ještě dodala, že katolická charita či evangelická diakonie jakožto zřizovatelé sociálních služeb aktivně spolupracovaly např. při formulování standardů kvality sociálních služeb , což byl počin MPSV, a často je ve svých službách dobrovolně zaváděly daleko dříve, než byly uzákoněny. Myslím, že znevažovat činnost církví na poli poskytování sociálních služeb jen proto, že nesouhlasíte s církevními restitucemi, je úplně stejně nesmyslné, jako církevní restituce odůvodňovat tím, že církve se zakožto zřizovatelé sociálních služeb angažují.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hubíková, Pondělí, 10.Září 2012, 00:23:18

omlouvám se za terminologii, která není zavedenou terminologií v sociální oblasti a která Vás proto mohla zmást. Abych to napravila, užiji nyní termín sociální služby ve smyslu, jakým je běžně užíván a jak jste na to zvyklá a vyložím znovu, co mám na mysli.

Z hlediska svého působení na občany se dají služby státu v sociální oblasti zhruba rozdělit na dvě části:
1. preventivní služby, které brání občanům upadnout do stavu nouze; sem spadají například dávky státní sociální podpory, přídavky na děti, dávky hmotné nouze, podpora v nezaměstnanosti apod. poskytované z rozpočtových prostředků státu.
2. sociální služby (dříve charita), která pomáhá občanům ocitnuvším se ve stavu nouze tento stav překonávat nebo dokonce zcela z něj vybřednout; sociální služby poskytují neziskové organizace financované plně či částečně pomocí státních grantů a patří mezi ně katolická charita, evangelická diakonie apod.

Jádro myšlenky, o kterou se mi tu jedná je, že vláda provádí demontáž preventivních služeb ve stejné době, kdy se pokouší dát zejména katolické církvi k dispozici kapitál, kterým by se daly privátně provozovat sociální služby (charita). Je logické, že ve chvíli oslabování služeb preventivních bude tím více zapotřebí služeb charitativních.
Ať už to vláda takto myslí, či je to kouzlo nechtěného, je tento postup ahistorický. V historii totiž státy kladly stále větší důraz na preveci a omezovaly tak působnost charity. Podobně jako v medicíně je i zde prevence levnější než léčba (charita) a přináší pacientovi (občanovi) méně útrap.

Opakuji, že "Já osobně dnes viním církve z toho, že nepřidávají svůj hlas ke kritice neblahé sociální politiky státu, nepřidávají se k občanským iniciativám, které tuto politiku kritizují. Naopak chtějí být samy hmotně zabezpečené v situaci, kdy čím dál více lidí upadá do bídy. ... hlavním viníkem tu není církev, ale současná vláda, která jde proti historii sociálního státu, proti zlepšování prevence. "

Pokud mne viníte z něčeho jiného, podsouváte mi něco, co jsem nenapsala.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 10.Září 2012, 08:55:15

Paní Hubíková, ta kvanta slov jsou zbytečná. Vše je jednoduché. Církev dostane od státu, oproti jiným restituentům, kromě svého majetku navíc obrovský dar. Žádný fond, ve kterém by byly nastřádány prostředky na tento dar, neexistuje. Tudíž se ty peníze musejí odněkud vzít a odkud to bude, je nabíledni. Důchody, sociální dávky v jakékolli formě, budou kráceny. Pak nastoupí církve, jako poskytovatelé sociálních služeb. Ó jak šlechetné! Budou vznešeně "darovat" chudým péči, kterou by nepotřebovali, kdyby stát nedaroval církvím obrovský dar. Mohli by ji mít, bez nějakého poklonkování. Je zatracený rozdíl, jestli na něco mám zákonný nárok, a nebo mi to někdo milostivě daruje. Já nepotřebuju, aby si církve hrály na ušlechtilé za moje peníze.

Olga Hubíková - Brno

Pene Ševčíku, Pondělí, 10.Září 2012, 14:05:37

zjevně jste si z toho kvatna zbytečných slov nic nepřečetl - církve žádnou péči nedarují a daravat nebudou, zřizují a poskytují sociální služby standardním způsobem. Pochybuji, že na tom restituce něco změní.

Dále, pane Ševčíku, jste veliký, převeliký optimista, když si myslíte, že na trendu krácení dávek, zpřísňování nároků a celkovému ohlodávání welfare se něco změní, když restituce neproběhnout.

To, s čím jsem chtěla polemizovat - podle Vás mnoha slovy, ale pokusila jsem se v nejhrubších rysech nastínit, jak to u nás funguje v sociálních službých apod. - je krátké spojení mezi církevními restitucemi a demontáží sociálního státu.

Pokud chci něčemu kultivovaně a socfistikovaně oponovat - třeba restitucím pro církve - nemusím snad vzít zavděk jakýmkoliv argumentem?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hubíková, Pondělí, 10.Září 2012, 14:49:16

chce to trochu nadhled. Pousme se zamyslet, jaká tu vlastně existuje politická strategie státu v sociální oblasti. Pokud je mi známo, vláda žádnou ucelenou strategickou koncepci nepředložila. A když se pokoušíme vládní sociální politiku rozklíčovat z kroků, které vláda koná, vychází mi z toho, že církevní restituce počertech do demontáže sociálního státu zapadají. Je možné, že vláda tzv. rozpočtové odpovědnosti prostě nedomyslela důsledky svých kroků, že si nedává dohromady sociální politiku a restituce. Ale měla by. A pokud to nedělá, je na nás občanech na to upozornit.
Tento argument samozřejmě není hlavním argumentem proti církevním restitucím. Ale má taky svoji váhu.

Ještě bych Vás chtěla doplnit ohledně financování sociálních služeb. Souhlasím, že sociální služby jsou jako neziskovky financovány ze státních peněz pomocí grantů. K tomu dodávám, že něco málo přispívají i církve jako zřizovatelé a provozovatelé. Vím z vlastní zkušenosti jako praktikující člen ČCE, že u nás každoročně probíhají ve sborech sbírky na naši Diakonii, které vynáší malé, ale pravidelné částky. Z církví se také rekrutují dobrovolníci, kteří v sociálních službách působí.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 10.Září 2012, 14:58:17

Psal jsem o zbytečném kvantu slov a trvám na tom. Velkým optimistou, lépe psáno naivou, jste vy, pokud si myslíte, se to, co vy nazýváte restitucí, nezmění popsaný trend krácení dávek atd. To totiž povede k dalšímu, a to velmi zásadnímu, zhoršování už tak špatného systému. K tomu zřizování služeb církvemi - právě po tomto výrazném zhoršení stavu sociálně ohrožených skupin příjdou církve a "velkoryse" jim budou poskytovat sociální služby. Za darované peníze od státu, vytažené z kapes těchto lidí. To není jakýkoliv argument, to je argument zatraceně závažný!

Olga Hubíková - Brno

pane Ševčíku, Pondělí, 10.Září 2012, 17:44:44

jaké přesně služby podle Vás začnou církve po restitucích poskytovat, kromě toho, co poskytují už nyní, a co myslíte tím "velkoryse"? Myslíte tím, že najednou přestanou od uživatelů vybírat úhrady za služby? No to by byla přece paráda a důvod restituce podpořit, no ne?

Já Vám prostě nerozumím, zkuste být konkrétnější, prosím.

Petrasek Milan - penzista

Paní Olgo Pondělí, 10.Září 2012, 21:56:22

sedíme okolo vašeho sdělení a hledáme odpověď na otázku jakým způsobem a kterými službami přispěje kapitálové zbytnění klérusu řešení epochy současného rozpadu neoliberální ekonomiky.
Jde o problém pro nás všechny... ...pomysleli jsme si.

Olga Hubíková - Brno

Pane Petrásku, Úterý, 11.Září 2012, 08:54:42

z mého sdělení odpoveď na svoji otázku nevyčtete,. protože já jsem nic takového netvrdila. Naopak. Pokusila jsem se vysvětlit, jak to se sociálními službami je a jaké je postavení církví coby zřizovatelů a nabídla jsem svůj názor, který lze shrnout do dvou bodů
- domnívám se, že ohlodávání sociálního státu na podstatu je především ideologická záležitost a nic se nezmění, ať již církevní restituce proběhnou nebo ne . Pokud neproběhnou, takto ušetřené peníze na welfare stejně neodejdou.
- domnívám se, že pokud církve majetek v restitucích získají, nic se nezmění na objemu a způsobu, jakým sociální služby poskytují - kdybych si myslela, že církve tyto peníze do sociální oblasti opravdu překlopí, asi bych se zařadila k jednoznačným proponentům restitucí, protože bych si řekla, jednoduše řečeno - alespoň někdo, když ne stát.

Vytváří se tu zdání kauzality mezi církevními restitucemi a krácením tzv. sociálních jistot,. přitom o restitucích se teprve mluví, a bič na chudé a nezaměstnané a jinak sociálně znevýhodněné už je dávno pleten.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 11.Září 2012, 08:57:54

Vy tomu nechcete rozumět paní Hubíková, a když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Jedná se samozřejmě o onu charitativní činnost. V dnešním světě se příliš nepoužívá pojem důstojnost. Přitom důstojnost je jedna z nejvyšších hodnot člověka. Pokud chcete člověka zlomit, vezměte mu důstojnost. Místo péče, na kterou má ze zákona nárok, mu milostivě dávejte dary, poskytujte mu charitativní činnost, za kterou bude muset být být vděčný, protože na tu už žádný nárok nemá. Pak ho zbavíte důstojnosti. Vám to možná nic neříká, pro mě je to zásadní problém. A co se týče té "velkorysosti" - většina obyvatel se domnívá, že církevní školy a církevní hospice jsou financovány církví, protože proč by se jinak jmenovaly církevní, ne? Tady prostě církve získávají body za státní peníze. Ta pestrost poskytovatelů sociálních služeb je dle mého názoru stejným "přínosem", jako pestrost zdravotních pojišťoven - zdvojené admnistrace atd., čímž se peníze určené na sociální služby značně "odpaří" a na skutečnou službu zůstává minimum.

Olga Hubíková - Brno

pane Ševčíku, Úterý, 11.Září 2012, 10:18:19

já podstatě Vaší myšlenky rozumím, ale snažím se Vám sdělit, že nemá oporu v realitě. Můžete mi, prosím, jmenovat nějakou sociální službu, na kterou máte ZE ZÁKONA nárok? Vy se domníváte, že si můžete nyní ze zákona vynutit přijetí do hospice, domova důchodců, poskytnutí ranné péče, sociálního asistenta, získání vodícího psa nebo cokoliv jiného?
Pokud ano, tak asi diskutujeme každý z jiného státu a v tom spočívá celé nedorozumnění.
Ze zákona máte nárok na vyplacení pojistných dávek., pokud splníte podmínky pojištění, a pak na některé nepojistné dávky, pokud splníte podmínky nároku na ně - např. na dávky státní sociální podpory nebo třeba na PnP . To, že se tyto dávky krátí, případně že se přidávají další podmínky- jako u nezaměsntaných např. večejná služba apod., není problém církví. Je to ideologická záležitost. Omezování welfare a vyhladovění celého veřejného sektoru je mj. také podnikatelský záměr - co může přinést nejaký vejvar , to se zprivatizuje, zbytek se nechá živořit.
- Proč se domnívám, že církve jako zřizovatelé sociálních služeb mají důležité místo, jsem se pokusila vysvětlit již výše. To, že si někteří lidé myslí, možná včetně autora diskutovaného článku, že poskytovatlé služeb zřizovaní církvemi, jsou financováni z církevních peněz, je jejich problém, nikoliv problém církví. Ale je to důvod, proč jsem se zapojila do této diskuse - nediskutuju zde primárně o církevních restitucích, ale o vytváření falešného dojmu, že církevní restituce nějak souvisejí s tím, že církve zřizují sociální služby. Jak k tomu ti poskytovatelé sociálních služeb po restitucích přijdou, že budou natlačeni v podstatě do role obětních beránků? Oni budou ti chamtiví, kteří se po restitucích přeci topí v penězích, ale ani je nenapadne služby rozšiřovat, zlevnit, či dokonce poskytovat bezplatně. Těžko budou vysvětlovat, že po restitucích se na objemu prostředků, za které služby poskytují, nic nezměnilo.Proč tenti dojem posilovat neinformovanými texty na DR?

Co se přínosu pestrosti poskytovatelů týče - existuje řada druhů služeb, které zajišťují jenom NNO či církve, s nástupem dalších subjektů do systému sociálních služeb se nabídka a pestrost služeb i jejich kvalita velmi zlepšily. Nevím přesně, co si představujete pod zdvojenými administracemi a odpařováním peněz ze sociálních služeb, ale uživatelům sociálních služeb monopol "státních" zařízení tedy určitě žádný komfort a větší možnost volby nepřinášel.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 11.Září 2012, 11:14:14

Falešný dojem, "že církevní restituce nějak souvisejí s tím, že církve zřizují sociální služby" nebyl vytvořen na DR, ale zdatně na něm pracují a pracovali zastánci tzv. restitucí. Já, a další diskutující pak na tento argument přirozeně reagujeme. Například věta "Je pravděpodobné, že výnosy z navráceného církevního majetku pomohou zvýšit úroveň sociální a specifické zdravotní péče v naší společnosti." nepochází z DR, ale z dílny katolické církve. Tam se tedy angažujte s vašimi argumenty, tam tyhle falešné dojmy rozneste na kopytech.
Sociální služba je především vyplácení sociálních dávek. A na tu, jak dole zmiňujete, je zákonný nárok. Dar církvi musí prostě z obecné logiky tyto služby narušit. Ty peníze se odněkud vzít musí, nebo vy snad víte o nějakém jiném zdroji, který by občané nemuseli financovat?
Paní Hubíková píšete, že " To, že se tyto dávky krátí, případně že se přidávají další podmínky- jako u nezaměsntaných např. večejná služba apod., není problém církví." Každá církev, pokud se nezpronevěřuje svému deklarovanému poslání, to ovšem jako svůj problém musí pojmout. Vím, že jste to myslela tak, že tohle církve nezavinily. Ale zavinily, už jen svými politickými postoji.

Olga Hubíková - Brno

v článku citovaný výrok pana Fajfra Úterý, 11.Září 2012, 15:01:19

jsem zpochybnila již ve svém prvním diskusním příspěvku.

děkuji za zajímavou diskusi.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 11.Září 2012, 15:57:51

I já vám děkuji za diskusi.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.