Křesťanství dnes potřebuje jurodivé, heretiky a protestanty

Západní křesťanství je v krizi, členů tradičních církví ubývá, fundamentalistické formy křesťanství naopak rostou. Příznakem je i podivně ospalá uzavřenost do vlastních institučních mechanismů a neschopnost citlivě vnímat okolní svět.

Adam_borzi_1

Adam Borzič

17.08.2012 08:00

Související

I.
Stačí jen letmý pohled na současné křesťanství v západním světě a vnímavému pozorovateli je jasné, že se ocitlo v jedné z nepropastnějších krizí za celou dobu své existence. Projevem této krize je i masový úbytek členů tradičních církví, kterého si všímá i sekulární tisk, a který je leckdy povrchně bulvárně a nepřesně hodnocen jako ústup víry a náboženství jako takových. Příznakem krize je i růst fundamentalistických forem křesťanství, které autentickou odpověď na potřeby dnešního lidstva nenabízejí. Příznakem této krize je i většinová neschopnost formulovat z křesťanských pozic účinnou kritiku neoliberálního kapitalismu a jevů s ním souvisejících (růst rasismu, xenofobie). Příznakem je také podivně ospalá uzavřenost do vlastních institučních mechanismů, neschopnost citlivě vnímat okolní svět a na tomto základě reagovat. (Někdy tato uzavřenost plodí děsivá monstra, jak je patrné na celé „pedofilní krizi“ v katolické církvi.) V neposlední řadě jsou tu dějinná pokušení moci a bohatství.

Zdá se, že kamenná církev, abych užil Paracelsova oblíbeného výrazu, se snaží před nejistotou tohoto věku opět obrnit: lhostejným mlčením k nespravedlnostem v sociální oblasti, nereálnou konzervací dogmatických i etických forem, které se z povahy života, jak věděl kardinál Newman, musí vyvíjet a paktováním se silami moci a peněz, před nimiž Evangelium opakovaně varuje. Kamennou církví míním mrtvý institucionalismus nikoli živé a organické tělo Kristova společenství. Tento rozklad se ale nešíří jen po horizontále, ale jeho čpavý pach stoupá i k nebesům. I přes emoční afekty a patriarchálně devótní styl mainstreamové spirituality soudobého křesťanství je v krizi i obraz Boha (což ostatně nepřímo napsal i kardinál Walter Kasper) – vztah k Bohu.

Stále častěji mi v nitru zní myšlenka, že my křesťané se musíme do Boha znovu zamilovat! To ovšem předpokládá odvahu hledat ho i na nevyšlapaných cestách, připustit, že jeho obraz (vždy máme k dispozici pouze obrazy božství!) může být dynamičtější, dobrodružnější a živější. Hlavní osou takového obrazu musí být Boží přátelství vůči celku života a odmítnutí všech nekrofilních (ve Frommově smyslu) a sadistických rozměrů jeho obrazu, které z tradice rovněž vyrůstají. Na této cestě za novým obrazem Boha mohou být inspirativní mystické a heterodoxní směry uvnitř křesťanství i setkání s ostatními náboženskými tradicemi.

A přece současně sleduji v souvislosti s křesťanstvím zvláštní jev. V posledních několika měsících jsem měl podvakrát možnost mluvit před spíše levicovým a sekulárním publikem o vztahu křesťanství a sociálně emancipačních projektů, a vždy jsem se setkal s velmi přátelskými a zvídavými reakcemi. I zájem levicových filosofů jako jsou Žižek, Badiou nebo Hauser o křesťanství jakožto zdroj emancipačních a utopických tendencí v evropské kultuře ukazuje, že křesťanství stále podněcuje a přitahuje. Jakoby nekřesťané viděli v křesťanství možnosti, které samotným křesťanům namnoze unikají. Tyto zatím ještě nesmělé námluvy sekulární levice a křesťanství jsou znamením naděje, že i přes fatální chyby kamenné církve nemusí dojít k oživění protináboženských vášní. Na tahu jsou ovšem křesťané. Ztráta výsadního ideového postavení ve společnosti je pro ně výzvou, na kterou mohou reagovat smrtonosným regresem, anebo tvořivou odpovědí inspirovanou z hlubiny živé víry. Druhá varianta může prospět i nevěřícím.

II.
Když jsem si pročítal některé komentáře k případu Pussy Riot, zaujal mě názor Martina C. Putny, že tyto oduševnělé punkerky vlastně svérázně rozvíjejí ruskou duchovní tradici jurodivých. Jurodivými byli označováni ti, kteří výstředním jednáním vyjadřovali svou víru a následovali Krista. Jurodiví neboli blázni pro Krista představují spojení prorockého a svého druhu šamanského prvku. Svými bláznivými kousky nezřídka pranýřovali hříchy státní i církevní moci. A mnozí za to byli po zásluze potrestáni. To se ostatně děje i zmíněné feministické skupině.

Zpočátku mě na případu této trojice zajímal pouze aspekt kritiky Putinova režimu, Pussy Riot ostatně opakovaně zdůrazňovaly, že se nechtěly dotknout sensibility pravoslavných věřících. Přesto jejich gesto míří i do lůna církve. Není totiž pravda, že aliance oltáře a trůnu je pouze věcí Putina. K této hře jsou zapotřebí dva. A pravoslavná církev v Rusku opět podléhá svému tradičnímu pokušení – posvěcení státní moci výměnou za vliv a dobré bydlo. Skandální zkazky o luxusním životě vysokého pravoslavného kléru a kněžských službách za úplatu nenáležejí jen do bulváru – jsou pohoršením v křesťanském smyslu slova. Ještě horší je samotné posvěcování autoritativního režimu.

Zatímco ruská církev hřeší svojí podřízeností novému carovi, katolická církev v naší zemi opět touží po moci, k níž vede v našem systému cesta především prostřednictvím majetku. Tvrzení, že se církvi z dlouhodobé perspektivy tzv. navrácení majetku nevyplatí, je možná pravdivé, ale o dlouhodobý horizont zde vůbec neběží, ani o starost o církevní provoz respektive ohledy vůči státu. Nabytí tak velkého majetku znamená fakticky získání moci už brzy. Je zbytečné dodávat, že tento transfer se má odehrát v době, kdy naše země prochází křížovou cestou neoliberálních experimentů a korupčních běsů.

Nejkřiklavější snad je ta naprostá nevyváženost: místo, aby církev v duchu své velmi propracované, odvážné a sympatické sociální nauky protestovala proti demontáži sociálního státu, místo, aby se zastávala „nepřizpůsobivých“ s vědomím, že i její Pán byl nepřizpůsobivý ve všech ohledech, zajímá se církev takřka výhradně o svůj majetek. Naštěstí vedle církve kamenné existuje i církev živá. V poslední době se zformovalo několik iniciativ, kterými vane profétický duch: např. Za církev sociálnější, mezi jejíž hlavní protagonisty patří i z DR známí Filip Outrata a Pavel Čižinský. Rád bych vyjádřil svůj obdiv vůči těmto a mnoha dalším katolíkům a katoličkám, kteří neváhají s vrchností své církve v otázkách majetku i aplikace sociální nauky nesouhlasit a svůj nesouhlas hlasitě projevit. Prelátova prstenem ozdobená ruka není jediným symbolem katolictví.

Nekatolické, či chcete-li, protestantské církve v otázce tzv. restitucí sehrávají také zvláštní roli. Tyto církve jsou plodem reformace, která vznikla jako pokus o obnovu katolické církve. Z hlediska dějin je vztah katolíků a protestantů poznamenán vzájemnými křivdami a krutostmi. V kontextu českých dějin si víc krvavých zářezů může připsat církev římská. Je jistě sympatické, že pod vlivem ekumenismu ztratili čeští evangelíci své protikatolické afekty (např. nesmyslný odpor k symbolu kříže, k mariánské úctě apod.) a že mladá generace evangelíků nachází v bohaté liturgické a spirituální tradici katolicismu inspiraci pro vlastní duchovní život. Existuje zde však reálné nebezpečí, že protestantské církve lapené z jedné strany ekumenickou zdvořilostí a z druhé strany touhou po majetku ztratí vlastní identitu. Je naprostým skandálem, že nikdo z vedoucích představitelů těchto církví (kromě husitské biskupky Šilerové) nereagoval na podivná prohlášení typu, že navýšení peněz pro tyto církve je historickou kompenzací za pobělohorské události. Jako kdyby utrpení českých protestantů šlo vykoupit dvaceti miliardami!

Skutečným anti-hrdinou se mi v tomto kontextu jeví Joel Ruml. Jeho mediální výstupy z poslední doby mě hluboce rozčarovaly. Díky Bohu se ovšem v protestantských církvích stále vyskytují i protestanti. Miloš Rejchrt na rovinu řekl, že netuší, za co by jeho církev měla dostat dvě miliardy, když už jí vše bylo vráceno. Husitská biskupka Jana Šilerová v rozhovoru pro Události a komentáře otevřeně bez ekumenických zdvořilostí popsala špatnou historickou zkušenost protestantů s katolickou církví. Bylo symptomatické, že se odvolávala na Evangelium, když zpochybňovala touhu církví po majetku, zatímco usměvavý Tomáš Holub nechtěně asi prozradil víc, než chtěl, když řekl, že základem pro práci duchovních je majetek, který jim byl ukraden. Uf, myslel jsem, že základem pro činnost duchovních je především Kristus.

Když už zmiňuji protestanty, kteří jsou hodni tohoto jména, rád bych ještě zmínil dvě osobnosti v souvislosti s jinými oblastmi nežli je navrácení majetku. Zatímco převážná část církevních představitelů k zoufalé každodenní situaci českých Romů víceméně mlčí, mezi křesťany se v této oblasti výrazně angažuje evangelický farář Mikuláš Vymětal, známý dříve především na poli židovsko-křesťanských vztahů. A rád bych ještě zmínil Jana Škroba, mladého básníka a šéfredaktora časopisu Protestant, který založil pozoruhodnou facebookovou iniciativu Křesťané na Prague Pride. Tato iniciativa sdružuje křesťany, kteří odmítají homofobii a podporují práva a integraci LGBT minority do společnosti i církví, a chystají se připojit k průvodu hrdosti. Je zbytečné dodávat, že tento statečný muž je terčem mediálních útoků některých fundamentalistů, tak jako celá iniciativa.

III.
Zmínil jsem jen namátkou několik lidí, jejichž přístupu si hluboce vážím, a které za jejich odvahu obdivuji. Jistě by bylo možné zmínit i mnohé další. Co všechny tyto postoje spojuje je odvaha protestovat proti nepravostem v církvi i ve světě na základě víry v živého Krista. Křesťanství dnes nepotřebuje usazené a se vším smířené křesťany, kteří kráčejí širokou cestou společenského konformismu, respektive ty, kteří se ze strachu před tekutým pískem světa uzavírají do svých dogmaticko-morálních tvrzí, aby bez špetky soucitu a porozumění soudili své bližní. Křesťanství dnes potřebuje tvořivé a odvážné křesťany. Potřebuje jurodivé, aby připomínali mocným a bohatým, že před Boží tváří své hříchy neskryjí a vlažným, že následování Krista někdy vyžaduje bláznivou odvahu; potřebuje heretické nonkonformisty, aby odhalovali nové obrazy Boží a tak zjevovali roztodivné cesty jeho věčně zelené Moudrosti; potřebuje prorocké protestanty (ovšemže i katolického vyznání), aby protestovali tam, kde je Boží věc ohrožena, kde je zneužíváno Boží jméno, kde vládne nespravedlnost, která je v rozporu s vůlí Spravedlivé/ho. Pokud v sobě křesťanství probudí tvořivou odvahu inspirovanou Duchem, může se stát opět znamením Boží přítomnosti v tomto světě.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pátek, 17.Srpna 2012, 10:29:25

Dobrý den pane Boržiči,

děkuji za vaše velmi inspirativní články.

Tomáš Vokatý - Praha 10

Pátek, 17.Srpna 2012, 12:11:42

Děkuji za inspirativní text. Jen malá poznámka: šéfredaktor Protestanta se jmenuje Jan Škrob.

Adam Borzič - brno

Pátek, 17.Srpna 2012, 13:13:52

Milý pane Vokatý,
díky moc za upozornění. Psal jsem text v noci a vloudila se mi do něj tato přesymčka. Už jsem poprosil redakci o úpravu. Tímto se omlouvám i p. Škrobovi.
S přáním pěkného dne A.B

Jan Černý - Brno

Moc pěkný text. Pátek, 17.Srpna 2012, 14:20:5

Počínání Joela Rumla a vedení Českobratrské církve evangelické (abych mluvil jen za svou církev) v těchto dnech je dokumentem korumpující moci peněz téměř v přímém přenosu.

Tomáš Vokatý - Praha 10

Ad: Počínání Joela Rumla a ČCE Pátek, 17.Srpna 2012, 15:34:32

Paradoxní je, že na loňský mimořádný synod pověřil Synodní radu (s Joelem Rumlem v čele) podepsat dohodu se státem v duchu vládního návrhu zákona. Letos rozhodl ten samý synod připravit návrh financování ČCE v případě, že nebudeme dostávat od státu prostředky žádně. Jsme to ale my evangelíci v schizofrenní situaci.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pátek, 17.Srpna 2012, 16:08:35

Nervózní veřejná debata o "restitucích" církevního majetku svádí k tomu vyložit článek v téhle souvioslosti. Chápu ho jako hlubší ponor, než slovo do rozepře o penězích a pozemcích. Jaká podoba křesťanství může inspirovat? Kamenné křesťanství ne.

Zrovna ve chvíli, kdy to píšu, se čte v Moskvě rozsudek nad Pussy Riot, které autor taky zmiňuje. Soudkyně se zlobila, že v blízkosti ikon dívky používaly hrubá slova. Pokud budou kdekoli, v Saúdské Arábii, Íránu nebo Rusku lidé souzeni za údajnou urážku náboženství jako za zločin, je čas říct náboženství nebo církvi, které potřebují takovou obranu, ostré a jednoznačné NE.

Věřím, že se islám i pravoslaví mohou ukázat svou krásu a sílu a obejdou bez policajtů a bachařů. A když už sami imámové a patriarchové nevěří síle pravdy toho, co hlásají, a potřebují oporu represivní moci, tak ta pravda a krása vyprchala a uskuteční ji leda jurodiví, heretici a skutečně protestující protestanti, kteří se nenechali koupit za miliardy.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 17.Srpna 2012, 16:14:48

Pojetí Pussy Riot jako "jurodivých" je velmi zajímavé. Nicméně dnešní ruská veřejnost nemá zřejmě pro jurodivost příliš pochopení, takže bohužel dostaly dva roky vězení (taky to právě čtu). Co se toho týče, tak máte asi pravdu, že vina není jen na straně Putina, ale i u pravoslavné církve, že se nechá zatáhnout do takové hry. Kdyby chtěl být člověk v tom rozboru opravdu důkladný, tak vinna je i celá ruská společnost (pokud v takovém případě lze mluvit o vině), která je silně konzervativní a antifeministická (a byla i dřív). Měla jsem tu čest strávit tam půlrok v době svého mládí a poznat osobně tamní poměry. Často nám Češkám bylo vytýkáno nepřiměřené oblékání (nošení kalhot, chlapeckých účesů a šatů s dekoltem a odhalenými rameny). Ale takové věci není lehké změnit. Té konzervativní nábožnosti se chytili patrně díky sociálním otřesům, které se tam v 90. letech udály. Moc se tomu nedivím. Někdy mám také chuť být konzervativní, ale není mi to souzeno. Děvčata vypadají sympaticky, vůbec ne výtržnicky a nenávistně ( http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/276249-punkerky-pussy-riot-jsou-vinny-z-vytrznictvi-a-nabozenske-nenavisti.html ), nejvíc se mi líbí to tričko s nápisem "No pasaran".
Váš článek se mi také líbí, pane Borziči. je potěšující, že se v záležitosti pojetí křesťanství obracíte i k sekulární levici, že máte zájem, abychom o tom s vámi diskutovali (nebo snad můžeme přímo "mluvit do toho"?) Myslím, že základní podstata křesťanství nezanikne, ale patrně se hodně změní.

Petrasek Milan - penzista

Zaujala mně myšlenka - Pátek, 17.Srpna 2012, 23:10:9

hlavní osou takového obrazu musí být Boží přátelství vůči celku života a odmítnutí všech nekrofilních (ve Frommově smyslu) a sadistických rozměrů jeho obrazu, které z tradice rovněž vyrůstají.
Ke které bych podotkl:
Křesťanská etika vychází z adorace nejvyššího dobra. Křesťanští teologové odpovídají na otázku problematiky psychologie lidské destruktivity orientací na nejvyšší dobro, s křesťanskou vírou, nadějí a láskou.
Pohledu na lidskou destruktivitu analytickým postupem, příkladně zmíněným Frommem, přisuzují druhotný význam, vhodný pouze individuální terapii. Domnívám se, že využití takového zkoumání je nezbytnou podmínkou vkročení církve do sociálně emancipačních projektů.
Doporučuji v této souvislosti esej K. Skalického Kritika kultu osobnosti, která jasně doličuje hranice zkoumání a vyhodnocování lidské psychopatologie z pozice teologa.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 18.Srpna 2012, 09:40:0

Destruktivita není pouze záležitostí jednotlivců, je to jev společenský, víc než si myslíme, pane Petrásku.
A ještě mám jednu poznámku k tématu dnešního křesťanství, a sice tu, že po událostech, kterých jsme v posledních letech byli svědky, myslím definitivně končí představa o nepolitičnosti náboženství, stejně jako definitivně skončila iluze nepolitické politiky. Ještě zbývá definovat, co všechno je náboženství a co všechno je politika.

Petrasek Milan - penzista

Omlouvám se za scestnou formulaci Sobota, 18.Srpna 2012, 09:50:11

a nabízím druhý pokus - Domnívám se proto, že využití takového zkoumání, které zahrnuje analytický přístup ke společenským fenomenům lidské destruktivity je nezbytnou podmínkou vkročení církve do sociálně emancipačních projektů.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dobré, inspirativní, povzbudivé Sobota, 18.Srpna 2012, 22:37:35

jen bych snad jako západní křesťan upřednostnil prvky protestu, reformy či kritiky před onou jurodivostí, která může sehrát prorockou roli v situaci, kdy dojde k propojení duchovní a politické moci a nic jiného nezbývá, ale dlouhodobě bych se na ni nespoléhal. Ostatně Rasputin byl také jurodivý, a pokud byl film o něm alespoň trochu historicky podložen, tak se jednalo o dosti odpudivou postavu. Text považuji za velice důležitý a dobrý příspěvek k diskusi.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 19.Srpna 2012, 06:51:3

Jenže ona není politická jenom jurodivost, ale i kamenné křesťanství. Vždycky se musíme ptát, komu slouží. Křesťanství obsahuje různé prvky, záleží na tom, které z nich se zdůrazní, které vystoupí do popředí.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 19.Srpna 2012, 08:26:9

Svobodný internet je opravdu důležitý. Stejně jako svoboda dělat politiku. Stejně jako svoboda dělat náboženství. Ale čeká nás těžké období.

Vojtěch Pícha - Olomouc

Pátek, 24.Srpna 2012, 00:57:57

Putnova jurodivost ve vztahu k Pussy Riot je rozhodně podnětem k zamyšlení (text pankové modlitby skutečně míří na ruský césaropapismus z církevní strany, ne na režim samotný), přestože zjednodušeně sugeruje, že funkcí jurodivých bylo pranýřovat nešvary církve. Ale vkládat naděje na proměnu křesťanství do reflexe jednotlivci zevnitř církví je podle mě anachronismus - jurodiví, heretici a protestanti (míněno asi v době před odchodem z lůna katolické církve) mohli hrát očišťující roli v církvích, které byly věřícími vnímány jako jediné možné, ne v církvích dneška pojímaných jako zájmové kroužky a vybíraných dychtícími po spirituálnu přesně na míru podle charakteru osobnosti nebo stadia duševního rozvoje...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 26.Srpna 2012, 06:24:19

Úryvek z básně A.S.Puškina:
"Mrtvolou v poušti jsem se zdál
a tu Bůh hlasem zavolal:
"Vstaň proroku, jenž byl jsi němý.
Slyš vůli mou a příkaz můj
a srdce lidská po vší zemi
ohňovým slovem zapaluj!"

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dobrá katolická kritika současné podpory pravicové politiky Neděle, 26.Srpna 2012, 20:48:37

zde: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=927

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

to je ta naše Neděle, 26.Srpna 2012, 22:34:2

česká tradice osvícených jezuitů - Balbín, Dobrovský, Umlauf.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.