Ropák 2010: Pavel Drobil - první exemplář za mřížemi?

Glosa Jakuba Patočky k prozatím poslednímu ve sbírce ropáků: Kromě klece či cely se před Pavlem Drobilem otevírají i jiné vyhlídky. Například Pražský hrad. Vrchním ideologem ODS se přece nestal pro nic za nic.

Za devatenáct let existence ankety Ropák roku se podařilo prokázat, že nový druh se vyskytuje v mnoha roztodivných formách: popsáni byli fachidiot, antienvironmentalista, toxík, atomový dědek, slušná řádka ministrů, úctyhodná sbírka technokratů; a jeden ropák bahnomilný se stal dokonce naším prezidentem. Ale až prozatím poslední popsaný exemplář je prvním kusem, u nějž si můžeme dělat reálné naděje, že se podaří vyzkoušet, jak snáší chov v zajetí.

Jelikož lidé provozují dva druhy zařízení, v nichž jsou polapení tvorové odděleni od okolního světa mřížemi, možná Pavel Drobil teprve ocení okolnost, že se stal v roce 2010 ropákem, dostane-li díky své dvojité druhové příslušnosti šanci vybrat si, kde skončí: zda ve vězení, anebo v zoo. Těžko říct, které možnosti by dával přednost on sám; my jsme ale rozhodně pro zoo, aby se i školním dětem a veřejnosti všeobecně dostalo náležitého ponaučení o jeho specifických životních projevech. Pokud by se plán uskutečnil, Deník Referendum bude usilovat o to, aby se v obšťastněné zoo stal patronem chovu, řádně označeným na cedulce u příslušné klece.

Fakt, že buď do zoo či do vězení ropák Drobil patří, můžeme mít za vcelku nesporný. Nejde přitom vůbec o to, čím vším prokázal svou druhovou příslušnost během svého krátkého účinkování na ministerstvu životního prostředí, kam už vstoupil jako sebevědomý ropáčí sameček se slovy: „Chci dýchat za český průmysl.“

Všichni viděli, že to pak také dělal – odhodlaně a s přesvědčením dýchal zplodiny: snažil se zamezit umanutým občanům účastnit se řízení, v nichž se rozhoduje o proměně přírody v příropu; bojoval, aby nikdo nehatil kácení alejí podél milým asfaltem vylitých cest; ostatně stromy vůbec špatně snášel, Šumava by mohla vyprávět; a podařil se mu i ropácký vtip roku, když navrhl evropským institucím, aby mezi obnovitelné zdroje energie zařadily i jaderné elektrárny.

Život za mřížemi ale nehrozí Pavlu Drobilovi proto, že by o přírodě nevěděl nic kromě toho, jak ji v zájmu ropáctva co nejúčinněji pustošit. Za to se u nás prozatím nekončí ani ve funkci ministra životního prostředí, natožpak bez svobody. Ropáka Drobila zradila jeho chamtivost. Přitom ani v tomto ohledu si nepočínal nijak nekonformně. Není náhoda, že strana, která ho na ministerstvo životního prostředí vyslala dýchat za průmysl, má ve svém znaku modrou straku.

Pavel Drobil se pokoušel jako typický představitel ODS odklánět prostředky z veřejných zdrojů, a tak mu hrozí, že „spadne klec“. Zlodějina nevyšla, ani před soudem zatím nestanul. Ale zato se mu podařilo stát se ropákem. Není divu, že ho ODS učinila svým vrchním ideologem.

A tak kromě života v zoo se před ním otevírá ještě jedna možná perspektiva: Ropák obývající v současnosti Pražský hrad ho bude muset vyklidit už za tři sta patnáct dní. A ODS přece stále ještě nemá důstojného kandidáta, který by ho mohl nahradit.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.