Ropák 1997: Stanislav Novotný - vodohospodářský technokrat

V roce 1997 se stal Ropákem tehdejší generální ředitel státního podniku Povodí Moravy Stanislav Novotný. Jeho přístup k přírodě a činy v této oblasti hodnotí vodohospodář Václav Čermák.

Václav Čermák

13.04.2012 10:37

Související

Jako řadový zaměstnanec státního podniku Povodí Moravy jsem byl kritikem a nevyžádaným oponentem téměř všech projektů, za nimiž bývalý generální ředitel Stanislav Novotný stál v 90. letech minulého století váhou celé své osobností a za které obdržel Ropáka 1997.

Titul Ropáka tehdy získal z těchto pěti důvodů: Jako správce moravských toků odmítl nést zodpovědnost za letní povodně, kdy došlo k selhání protipovodňové koncepce založené na ohrázování koryt řek a existenci vodních nádrží. Dále trvale obhajoval vodní dílo Nové Mlýny, které zničilo tři tisíce nejcennějších lužních lesů a obec Mušov, přičemž odmítal trvalé snížení hladiny střední a spodní zdrže. Znemožnil aspoň částečnou revitalizaci břehů dvou nádrží tohoto díla a návratu lesních společenstev na dno střední nádrže. Také prosazoval výstavbu vírského přivaděče pitné vody do Brna, i když předpokládané množství vody bylo zbytečně naddimenzované. A nakonec podporoval výstavbu přehrady Borovnice jako údajně jediného účinného opatření proti povodním.

Poprvé jsme se střetli na projektu stavby Vírského oblastního vodovodu. On byl přesvědčený o tom, že za bezpečným zdrojem pitné vody pro Brno se musí jít hodně daleko, nahoru do zalesněných svahů řeky Svratky, do nádrže Vír. Podle mého názoru tento projekt představoval zbytečné mrhání peněz a poškozování přírody.

Připadalo mi totiž absurdní, že místo vyčistění vody v řece Svratce nad Brnem čistírnami odpadních vod a revitalizací jejího povodí nákladem jedné miliardy korun, se problém s kvalitou vody řeší přemístěním odběru vody z brněnských Pisárek do Víru za tři miliardy korun.

Později se prosazování projektu ujala zájmová skupina, která v něm spatřovala šanci získat „trafiku“, která již používala i nevybíravé prostředky. Např. paní doktorce Olze Skácelové vyhrožoval jeden z nich trestním oznámením za šíření poplašné zprávy, když upozorňovala na nebezpečné toxiny v nádrži Vír, o nichž veřejnost nic nevěděla, což potvrdila poslední studie o kvalitě vody ve Svratce.

Kdybych mohl rozhodovat o udělení Ropáka 1997, rozhodně bych ho Stanislavu Novotnému nedal. Když jej obdržel, musel mít pravděpodobně pocit velké křivdy. A to navzdory tomu, že obhajoval technický charakter vodních děl, aniž by byl kritický k jejich dopadům na přírodu. Ostatně takový postoj zastává, nebo se mu přizpůsobuje drtivá většina vodohospodářů. Svůj názor však, na rozdíl od jiných, prosazoval otevřeně a vehementně. V tom byl poctivý, a proto byl viditelný.

S čistým svědomím bych proto předal Ropáka všem těm odborníkům a prominentům, kteří jsou ochotni se prodávat za mrzký peníz a bez uzardění přispívat k utrácení veřejných peněz a při tom poškozovat přírodu.

V posledních dvaceti letech se ve vodním hospodářství, za tímto účelem, vytvořila velmi kompaktní a silná lobby tvořená odborníky a především neodborníky, dosazenými do řídících funkcí politickými stranami, kteří místo toho, aby sloužili lidem, stali se pány lesů, vod a strání. Na ty však bohužel nestačí ani deset Ropáků.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.