Evropská fiskální úmluva: hrozba, zbytečnost či nutné zlo?

Pokud má být evropskou odpovědí na krizové procesy a zostření globální konkurence prohloubení evropské integrace, naráží to na zásadní politické limity. Různé pohledy na řešení krize vede k tomu, že řízení krizových problémů EU v podstatě nefunguje.

Jd_l_to_2009_3

Jiří Dolejš

06.02.2012 08:42

Krize z roku 2009, spuštěná splasknutím americké hypotéční bubliny, nebyla zdaleka překonána. Světová ekonomika sice nedosahuje tehdejšího zpomalení, pro USA se odhady růstu zlepšují kolem 3% HDP a Asie jako celek odhaduje svůj růst na 7% HDP, ohniskem krize se ale tentokrát stává ekonomika EU, druhá největší na světě. Pro země eurozóny se na letošní rok předpovídá stagnační vývoj HDP (kolem 0%).

Hospodářská stagnace a neschopnost čelit dluhům odhaluje problémy evropského rozhodování. Země EU jsou spolu ekonomicky úzce propojené, přitom EU není schopná větší makroekonomické kontroly evropského hospodářského prostoru. Krize potvrdila nefunkčnost Paktu stability přijatého v roce 1997.

Pokud má být evropskou odpovědí na krizové procesy a zostření globální konkurence prohloubení evropské integrace, naráží to na zásadní politické limity. Z jedné strany má být restrikcemi odvrácen „neodpovědný život na dluh“ a je kritizováno lití peněz do záchranných valů (požadavek na couvnutí od hospodářské unie k unii liberálního byznysu). Z druhé strany se má za to, že striktní vymáhání požadavku Paktu stability podvazuje sociální transfery a že výdaje na záchranné valy jen protečou do bezedných chřtánů bank a spekulantů.(před hospodářskou unií se dává přednost unii sociální). Tlak z obou těchto stran vede k tomu, že řízení krizových problémů EU v podstatě nefunguje a tato impotence ohrožuje dosažený výsledek evropské integrace.

Jakou alternativu řešení tedy chce předložit proevropská levice a jak se v jejím světle má dívat na nedávný návrh fiskální úmluvy? Pakt stability potřebujeme, ale jednak respektovaný, jednak flexibilnější, vstřícný i k potřebám růstu a zaměstnanosti. Potřebné jsou i postupné kroky k silnější koordinaci hospodářské a rozpočtové politiky bez zásahů do suverenity (společná hospodářská politika je zřejmě hodně dlouhodobý cíl).

Vedle konsolidace veřejných financí na národní i evropské úrovni tu je i otázka úpravy měnové politiky, včetně úvah na reformu Evropské centrální banky. Na otázky kursu eura k dolaru, masivní emisi peněz pro veřejné projekty či způsob regulace soukromého finančního sektoru nemá levice zrovna konkrétní představu. Pravidla pro hospodářskou unii jsou klíčová, přesto jim nevěnuje levice mnoho pozornosti, má je často jen za technokratický detail.

Na summitu EU v prosinci 2011 se základními tématy stala fiskální úmluva zemí eurozóny (otevřená i nečlenům EA) a posílení stabilizačních nástrojů jako jsou zdroje dosavadního EFSF, jeho urychlené nahrazení ESM a poskytnutí prostředků MMF pro pomoc Evropě (dnes pomoc MMF už směřuje více do Evropy než do třetího světa). Míra zadlužení je v EU je zhruba stejně velká jako v USA. Nám s ohledem na nedotaženost některých pravidel ovšem chybí schopnost jednotné hospodářské politiky. Máme tedy brát tyto integrující kroky jako nezbytnost a nebo je máme odmítat jako zásadně pomýlené ?

Fiskální úmluva sleduje nezbytnou vymahatelnost Paktu stability (včetně autority sankčních opatření) a nastoluje tomu odpovídající nové rozhodovací procedury. Zvýšení kapacity stabilizačních fondů v podstatě spíš získává čas pro skutečné nápravy ekonomiky a je jakýmsi air bagem pro finanční sektor. Po tomto polštáři volají i ostatní globální hráči (USA, Čína, Rusko), neboť evropský kolaps by poškodil i je.

Myslím, že pouze negovat toto řešení evropské krize nestačí. Nějaká regulace zadlužování je potřebná, ke koordinaci hospodářské politiky určitá koordinace rozpočtů patří a koordinace ex post není zásahem do suverenity země. Alternativou negace je úprava úmluvy – k diskusi jaká, kdy a s kým. Pokud se v březnu 2012 nepřipojíme k těm 25 ze 27 zemí EU, které jsou pro, není to konec. Pozdější přistoupení k paktu ani nevyžaduje souhlas ostatních. Druhá strana ovšem tvrdí, že by se nic nestalo ani kdybychom smlouvu odsouhlasili, protože se nás do přijetí eura vlastně netýká.

Tady je třeba říci, že návrh tzv. fiskální úmluvy je jednostranný, protože neřeší další rozvoj a hospodářskou prosperitu. Soustřeďuje se jen na akutní otázku finanční stability a dluhové brzdy, dominuje restrikce a chybí prorůstová opatření, stimulace poptávky, podpora konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Je tedy potřebné organizovat společné evropské vystoupení řešící krizi komplexněji, chránící i ekonomický rozvoj a sociální stát. Znamená to však, že do té doby je třeba blokovat polovičatou a se sporným mandátem přijatou úmluvu ?

K samotné fiskální úmluvě neuškodí připomenout, že její obsah je velmi podobný tomu, co již bylo přijato v rovině sekundárního evropského práva. Loni byl schválen balíček šesti aktů k posílení fiskální discipliny (tzv. six pack), který by měl být implementován do dvou let. Ten znamená povinnost (!) zavádět příslušná opatření na národní úrovni, zatímco fiskální úmluva tomu dává rámec mezivládní smlouvy, která má být doplňkem evropského primárního práva. Spor tedy není ani tak sporem o obsah (vláda ČR cosi podobného připravuje v návrhu o tzv. fiskální ústavě), jako sporem o nadnárodní zastřešení jejich zavádění.

Základem je návrh, že roční strukturální schodek nepřekročí 0,5 % nominálního HDP (to znamená očištění o hospodářský cyklus); v ČR již máme cíl do 1% strukturálního deficitu. V zemích s veřejným dluhem nad 60 % musí pak být zakotveny přesné hodnoty jeho snižování (v průměru o dvacetinu ročně). To se nás naštěstí netýká. Otázkou je zda lze považovat za vpád do suverenity konzultační tlak EK na národní exekutivu u klíčovým parametrů nastavení fiskální politiky, popř. zavedení partnerství pro nezbytné strukturální reformy.

Sankce na evropské úrovni vedou k otázkám po právním základu takového nástroje, který je mimo primární evropské právo. Mimo evropské právo pak ale je i zmocnění evropských institucí (evropský soudní dvůr) k přezkumu opatření na zajištění fiskální discipliny a rozhodování o postupu při nadměrném schodku. Tady stanovisko Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě asi nestačí

Dobře ve veřejné debatě nebude ani působit nátlak ve formě: kdo nesouhlasí s úmluvou, musí počítat s potížemi při uvolnění zablokovaných zdrojů z evropských fondů. Zástupci Ministerstva pro místní rozvoj i Ministerstva financí takovou souvislost popírají. Faktem ale je, že vícerychlostní integrace je v rozporu se smyslem kohezní politiky a tento způsob nátlakové argumentace se prostě objevuje.

Posouzení fiskální úmluvy v detailu i v širších souvislostech boje s krizí bude proto nutností. Jinak by se mohlo stát, že volání po tom, aby ČR se nevyřazovala z podobných evropských iniciativ, bude hlasem značně opuštěným v moři nedůvěry.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Stanislav Hošek - Český těšín

Rozbití Evropy… Středa, 8.Února 2012, 09:43:28

…je prvním zákonem globálně konkurenčního boje USA. Rovněž ČLR více vyhovuje, když bude mít za obchodní partnery státečky z „poloostrova na opačném konci svého superkontinentu“. Všechno proto spočívá na samotných Evropanech, zda už konečně vyrostou ze stádia pytle blech a stanou se konečně globálními hráči, nebo se budou pořád jenom mydlit mezi sebou, i když v posledním půl století zatím jenom řečmi. Čína by si ale měla jasněji uvědomit, kdo je jí bližší, zda možní přátelé obývající společný „nadkontinent“, či věční sokové z poza oceánu.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pozitivní řešení - test odpovědnosti Středa, 8.Února 2012, 10:37:34

máte pravdu že neúspěch evropské integrace nahrává evropským konkurentům a hrozilo by její nové dělení jako v časech vestfálského míru, versaileském dělení kontinentu a konec konců i jako po postupimi.
Člověk se ptá, zda ti kteří pouze radikalisticky kritizují a chybí jim pozitivní program pro Evropu toto vůbec domýšlejí. Proč se bojíme federální Evropy - vždyť efektivní, decentralizovaná a demokratická federace je určitě lepší než chaos národních byrokraci a nadvládí velkých TNC na které rádoby suverení státeček nedosáhne.

Libor Vodička - Brno

Jenomže, Středa, 8.Února 2012, 11:03:48

přehlídka evropských neosobností (V. Klaus je pěkný případ jak taková neosobnost vypadá) nemůže evropskou federaci připustit už proto, že by na ně nebylo vidět. EU by zákonitě posílilo prvky zastupitelské demokracie, což v trendu volajícím po většinovosti (vítěz bere vše) asi nebude moc populární. Zejména postkomunistické země to budou brzdit. O to účiněji tam, kde ještě poměrně nedávno v nějakých formách federace po desetiletí žili...

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 8.Února 2012, 11:24:42


ČSSD i pan Dolejš za KSČM chtějí bránit konzervativní evropský postup tím, že na všechny státy nasadí jeden úsporný mustr fiskálního paktu, který ale rozhodně nevyhovuje všem stejně, naopak povede k fatální desintegraci, sociálnímu a ekonomickému vykrvácení celých států, fakticky až k rozpadu unie. ČSSD se chlácholí tím, že ČR by tato kritéria při růstu mohla splnit. Nemohla, půjde-li Evropa do recese a k celoevropské recesi stačí bohatě propad Itálie, Španělska, Řecka, Francie, ostatně samotné Německo bude mít téměř nulový růst již v tomto roce (0,7%), z čeho chce potom exportní ČR růst? Ze vzduchu? Ze škrtů? Kam bude vyvážet své výrobky. Do jižního křídla EU, které má 20% nezaměstnanost již nyní? Předseda německé sociální demokracie (SPD) Sigmar Gabriel k tématu dodává: "Jen fiskální konsolidace vede k vytváření deficitů. Takové státy potom sklouzávají ještě hlouběji do recese, protože jsou jakékoliv růstové impulsy potlačeny.“ Pan poslanec Dolejš ve své podstatě vystihl tu českou diskusi ve zvolání " To se nás naštěstí netýká". Ale týká. ČR vykrvácí na této evropské strohostní koncepci nejvíc, jako exportní, v těchto kapiacitách nepotřebný záložní motor bude odstavena. Zájem ČR je tedy udržet opravdu jednotný postup v EU. "Politika úspor vytváří falešnou představou, že vše bude v pořádku, když všechny členské státy budou dodržovat tento pakt stability a růstu. Proto se Merkelová zaměřuje na sankce, které spojuje s touto jejich představou fiskální unie. To, co ale opravdu potřebujeme, je společná hospodářská vláda, která se bude zaměřovat na regionální a národní rozdíly a bude je brát v úvahu při sledování cíle v různých úrovních konkurenceschopnosti." Profesor Jürgen Habermas

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

a jestli to chcete v ČR slyšet rovnou třeba od německé SPD Středa, 8.Února 2012, 11:32:45

„Ač se snaží vláda kancléřky Angel Merkelové budit dojem, že „fiskální pakt“ vyřešil krizi eurozóny, tento dojem je falešný. Krize eura ještě není u konce. Brutální úsporná opatření aplikovaná v zemích jako Řecko, Portugalsko a Španělsko, kdy jsou tyto státy nuceny (a po novém fiskálním paktu budou nuceny léta) škrtat, tyto země tlačí ještě hlouběji do recese. Při propadu ekonomiky roste nezaměstnanost.“



To je závažný problém - společensky a ekonomicky. Sociální katastrofa, jelikož celá generace vyrůstá v podmínkách, kdy mají mladí lidé jen stěží šanci zajistit si zaměstnání po dokončení studia. Tento téměř třídní, mezigenerační boj může vést k závažné politické nestabilitě.



Tento směr je ekonomickou katastrofou, protože dluhová krize tím nejen není vyřešena, ale ještě se prohlubuje. S propadem ekonomik se zvyšuje zátěž břemena dluhové služby. Kromě toho tím propadem daňové příjmy klesají a to nadále zhoršuje rozpočtovou situace daných zemí. Tento „ úsporný“ přístup, který zvolila federální německá vláda jako východisko z krize, je odsouzen k neúspěchu.



I když na summitu evropští lídři dohodli prohlášení o politice růstu, je málo konkrétní a spíše jde jen o vřelá slova. Také se tam píše, že některé státy by měly zvýšit úsilí v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí. Po celou dobu, kdy jsou ekonomiky Španělska, Řecka či Itálie v recesi, se skokově zvyšuje nezaměstnanosti, tedy i mladí lidé marně hledají pracovní příležitosti a tyto škrtací vlády jim v tom nemohou pomoct.



Je zde tedy zřejmá potřeba přizpůsobit opatření a reformy v krizových zemích Evropy tak, aby se lidem otevřela především perspektiva růstu. Přitom by to mohlo být tak jednoduché: Evropská unie by mohla vytvářet programy investic do krizových zemí v oblasti infrastruktury a vzdělání, když jejich národní vlády škrtají. V porovnání s obrovskými finančními objemy záchranných paktů za posledních osmnáct měsíců, hovoříme o projektech za velmi rozumnou cenu.



Toto je společné prohlášení fóra při Friedrich-Ebert-Stiftung. Doufáme, že tímto prohlášením dostáváme německý diskurs do věcné roviny, jelikož zatím byl poznamenán spíše nevybíravými obviněními a morální soudy, ne ekonomickou odborností.



Doufáme, že Německo přehodnotí svou současnou evropskou politiku, a že SPD pomůže tím, že bude postupovat vpřed bez urážlivých receptů pro zbytek Evropy, tedy s větší perspektivou pro všechny, nikoliv jako současná německá vládní koalice, která směřuje Evropu k degradaci a perifernosti.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jak má vypadat maroekonomická kontrola v EU ? Středa, 8.Února 2012, 12:29:44

Lukáš K. - nevím přesně za co a s čím bojujete, ale parlamentní opozice jistě nebrání konzervativní EU (KSČM je dokonce k paktu výrazně kritická), o podpoře růstu píšeme všichni - možná by bylo dobré svoji představu růstu popsat a dostat ji do té věcné roviny v kontextu jak by měla makroekonomická kontrola hospodářského prostoru EU vypadat (o to běží, ne ?).
Nepředpokládám že jde o to roztočit rotačky a tisknout balíky nových peněz. Nepředpokládám že jde o ničím neregulovanou fiskální expanzi jako jakousi karikaturu keynesiánství a zvyšování již nyní vysokého dluhu rozpouštěním těchto peněz v běžné poptávce. Mimiochodem, výdajovou strukturu pakt opravdu nenařizuje.
Pokud jde o restriktivní charakter paktu - doporučuji lépe přečíst článek 3 a k jeho parametrům diskutovat.
V tomto případě také platí, že "Teufel stekt im Detail"

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

článek 3 Čtvrtek, 9.Února 2012, 08:00:39

přidám raději zmiňovaný článek 3 fiskálního paktu :

Článek 3
1. Nad rámec povinností vyplývajících z práva Unie a aniž by byly tyto povinnosti dotčeny budou smluvní strany uplatňovat tato pravidla:
a) Bilance veřejných financí je z hlediska příjmů a výdajů vyrovnaná nebo v .
b) Pravidlo uvedené v písmenu a) se považuje za dodržené, jestliže roční strukturální bilance veřejných financí je v souladu se střednědobým cílem stanoveným pro každou zemi dle definice v revidovaném Paktu stability a růstu se sníženou mezní hodnotou strukturálního deficitu, která činí 0,5 % hrubého domácího produktu v tržních cenách. Smluvní strany zajistí rychlou konvergenci ke svému střednědobému cíli. Časový rámec pro tuto konvergenci navrhne Komise, přičemž zohlední rizika udržitelnosti specifická pro danou zemi. Pokrok směrem ke střednědobému cíli bude hodnocen na základě celkového posouzení strukturálního zůstatku jako referenční hodnoty, včetně analýzy výdajů očištěných o vliv diskrečních opatření na straně příjmů v souladu s ustanoveními revidovaného Paktu stability a růstu.
c) Smluvní strany se mohou dočasně odchýlit od svého střednědobého cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení jen za výjimečných okolností, které jsou definovány v odstavci 3.
d) Pohybuje li se úroveň státního dluhu výrazně pod hodnotou 60 % hrubého domácího produktu v tržních cenách a rizika související s dlouhodobou udržitelností veřejných financí jsou nízká, může snížená mezní hodnota střednědobého cíle uvedená v písmenu b) dosáhnout hodnoty nejvýše 1,0 % hrubého domácího produktu v tržních cenách.
e) V případě významných zjištěných odchylek od střednědobého cíle nebo od cesty k jeho postupnému dosažení bude automaticky aktivován mechanismus nápravy. Tento mechanismus bude zahrnovat povinnost příslušné smluvní strany zavést během určitého období opatření k nápravě odchylek.
2. Pravidla uvedená v odstavci 1 musí nabýt účinnosti ve vnitrostátním právním řádu smluvních stran nejpozději do jednoho roku poté, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, prostřednictvím závazných předpisů trvalého charakteru, nejlépe ústavních, případně jiným způsobem, který zaručí, že tato pravidla budou plně respektována a dodržována ve všech fázích vnitrostátního rozpočtového procesu. Smluvní strany na vnitrostátní úrovni zavedou mechanismus nápravy uvedený v odstavci 1 písmenu e) na základě společných zásad navržených Evropskou komisí, které se budou týkat zejména povahy, velikosti a časového rámce opatření k nápravě, rovněž v případě výjimečných okolností, a úlohy a nezávislosti institucí odpovědných na národní úrovni za sledování dodržování těchto pravidel. Tento mechanismus musí plně respektovat pravomoci vnitrostátních parlamentů.
3. Pro účely tohoto článku se použijí definice uvedené v článku 2 Protokolu (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvám Unie. Dále se „roční strukturální bilancí veřejných financí“ rozumí ročního cyklicky očištěné saldo rozpočtu bez jednorázových a dočasných opatření. "Výjimečnými okolnostmi“ se rozumí případy neobvyklých událostí, které dotčená smluvní strana nemůže ovlivnit a které mají významný vliv na bilanci veřejných financí, nebo období prudkého hospodářského poklesu dle definice v revidovaném Paktu stability a růstu za předpokladu, že dočasným odchýlením příslušná smluvní strana neohrozí udržitelnost veřejných financí ve střednědobém horizontu.

Nastavení parametru strukturálního deficitu tj. schjodek očištěný o vliv cyklu a strukturálních změn je to, co pakt stability může zpružnit pro různé doby a různé země, co je tedy zejm. hodno diskuse o prorůtové politice.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Obrácené hledisko Čtvrtek, 9.Února 2012, 09:58:38

Nejsem ekonom, ale podle mého názoru je celá aktuální diskuse o ekonomické situaci postavena tak trochu na hlavu. A bohužel, velkou vinu na tom nese Německo, které se tváří jako odpovědný evropský hráč, ale ve skutečnosti si systematicky hraje na vlastním písečku, pracuje na budování vlastní ekonomiky, a to na úkor svých sousedů. (Tohle by zasluhovalo delší rozvedení, ale chci mluvit o něčem jiném.)

Celý ten fiskální pakt nese znaky toho, co bych nazval parciální racionalitou: v určitém výseku skutečnosti se vyznačuje argumentační koherencí a zdá se, že by mohl i fungovat, že jde v podstatě o cestu správným směrem. Jenže problém je v tom, že ekonomické procesy nefungují izolovaně od sféry sociální a je iluze si myslet, že např. stabilita veřejných financí bude znamenat stabilitu sociální struktury. Ono totiž záleží na tom, jak se k oné fiskální stabilitě dobereme. Může se stát, že budeme mít - což není přehnané - vyrovnané "má dáti, dal", ale nebudeme mít z čeho financovat svůj vlastní život: zadlužení se přesune do domácností. Už teď je ten problém u nás a narůstá; představuje časovanou bombu české ekonomiky a společnosti. A nikoho to nezajímá: nebo si dovedete představit smlouvu o stabilitě rodinných rozpočtů? (Rodinné rozpočty přece nejsou jen záležitostí rodin, ale i obecných podmínek ekonomiky a státu, legislativy /školné, poplatky u lékaře apod./, tj. systémů a struktur, které rodina bezprostředně ovlivnit nedokáže, které však její rozhodování mnohdy velmi razantně usměrňují.)

Přitom kdyby se měl uplatnit komplexní přístup, muselo by se začít přesně obráceně, totiž od sociálna. To není žádná ideologická rétorika, nýbrž vážně míněná otázka, jakou společností (jakými společnostmi) bude Evropa? Ve jménu vyrovnanosti veřejných financí, toho zlatého telete dnešních "ekonopolitiků", nejsme vůbec schopni domyslet, jaké důsledky to bude mít pro společnost a jaké pohyby to vyvolává. (Vždyť reformy jsou "nutné" a společnost, existuje-li vůbec /o čemž Lady Thatcher pochybovala/ se "přizpůsobí".) Přitom začít by se mělo právě odtud - od společnosti.

Řekni, jakou chceš mít společnost, a teprve potom hledej ekonomické prostředky, jak toho dosáhnout.

Obávám se však, že pro řadu ekonomů bude toto obrácené hledisko pouhým sněním, neboť ekonomické procesy považují za jedinou "skutečnost". Ale to oni sní svůj sen nekonečného růstu a fiskální stability, škrtajíce společnost. Jenže sociální realita se škrtnout nedá.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

sociální realitu jistě netřeba škrtat, naopak Čtvrtek, 9.Února 2012, 11:01:27

neznám příliš zemí, které by vědomě upřednostńovali zájmy cizí před vlastními - platí jistě nejen pro Německo ale i pro nás. Takže si raději řekněme jak objektivní zájmy 27 členů Unie vázat dobrými společnými pravidly.
Pokud jde o vzájemně podmíněný vztah sociálna a ekonomična - nepochybně jen fungující ekonomika může podpořit růst životní úrovně a zajistit sociální stát. Problém konsolidace veřejných financí pak nezužujme na ono restriktivní "La regle d´or budgetaire"
A předřazovat z altruistických pohnutek unii sociálních transferů reálnému fungování hospodářské unie asi nebude tím skokem vpřed.
Dluhová brzda nemusí být restrikcí, stejně jako nemá smysl fiskání expanzi směřovat především do spotřeby (projídat ji).

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. poslanče Dolejši, Čtvrtek, 9.Února 2012, 14:21:31

se základní myšlenkou článku souhlasím (vyjadřoval jsem se zde několikrát v podobném duchu), ale v diskusi od vás zazněla řada věcí, které mě znepokojily. Pokud jsem vás dobře pochopil, zdá se mi, že vám leckteré neoliberální bludy zalezly hluboko pod kůži. Poznáte se to tak, že na jakýkoli alternativní návrh a hlavně na alternativní myšlení, které obrací optiku, jímž je dosud mainstreamově nahlížen vztah ekonomiky a sociálna (Kanda), reagujeme podobně jako J. Švejnar: ne, to by nešlo, to je nerálné. Nenapsal jste přitom, jaké je tedy vaše řešení.

Já jsem své náměty publikoval již před časem, vedli jsme na to téma i emailovou korespondenci, takže zde jen stručně zopakuji:

1. Daňové změny: progresivní daně, z majetku, dividend atd., daňová harmonizace, Tobinova daň, zákrok proti daňovým rájům

2. OMEZENÍ (nedá se podle mě svítit) volného pohybu kapitálu podle zásady: smíš rozšiřovat výrobu a služby, pokud ti roste trh, ale nesmíš nic rušit (dnes např. je na BL zpráva, že Nokia, tento někdejší symbol "žadoucí a vzorové" flexibility Finska, se stěhuje do Asie).

3. Omezení volného obchodu - jinak by totiž "nepřestěhované" evropské firmy ztratily konkurenceschopnost. Podle zásady: na náš trh mohou jen takové výrobky, příp. služby, které splní určité sociální a ekologické standardy. Mimochodem, tím bychom nejvíce prospěli vykořisťovaným Indům a Číňanům, protože jejich kapitalisté by jim museli začít platit vyšší mzdy, aby zvýšili odbyt "doma".

4. Investovat do veřejných služeb, školství, zdravotnictví, atd., financovat "nedostatečně" zaměstnané (kurzarbeit atd.), ale to je možné pouze tehdy, pokud bude dost peněz, tedy pokud budou splněny body 1-3.

Co vy na to (myslím i ostatní diskutující)?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Lukáši, Čtvrtek, 9.Února 2012, 14:25:8

"zapomněl" jsi napsat, že SPD hlasovala pro fiskální unii a pro zavedení "dluhové brzdy" do německé ústavy.

A že se nerozkývala ani k těm eurodluhopisům...:)

Martin Pleva - pedagog, Brno

R. Kandovi Čtvrtek, 9.Února 2012, 14:26:13

"Řekni, jakou chceš mít společnost, a teprve potom hledej ekonomické prostředky, jak toho dosáhnout." (RK)

Nádherně řečeno...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jak na ekonomiku pro člověka Čtvrtek, 9.Února 2012, 18:51:37

M.Pleva - vaše body nejsou v rozporu s tím co říkám, je dobré a možné to nějak prosazovat. Snad jen bych co do pohybu kapitálu hehledal řešení v prohibitivních opatřeních ale v investičních pobídkách pro FDI a požadavcích na uzavíraných kontraktech s partnery. Ale smysl chápu.
tak yjsme pro alternativy jde o tokde je hledat. Já tu především říkám že makroekonomická kontrola v EU znamená mít nástroje na to abychom jak v oblasti rozpočtové, tak měnové věděli kdy šlapat na brzdu a kdy na plyn a politici pochopili že se v tomto ohledu nemohou chovat zcela libovolně nebo havarují.
A to vše na úrovni zatím pouze koordinační.hospodářské politiky v EU.
Nyní vyměňujeme staré a nefunkční brzdy za nové, ale zůstává problém motoru a jeho akceleračních schopností. To nejsou liberální bludy, to je ekonomická abeceda.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.