Ten „pakt stupidity“ (eurofederalista Romano Prodi) je neuvěřitelně absurdní a pokrytecký dokument. Předně je třeba si vysvětlit, že ani „trhy“ po tomto škrtacím, trestacím konceptu netouží a artikulují to otevřeně na obou stranách Atlantiku, přejí si naopak růst, stejně tak občanům Evropy přináší tento stupidní koncept jen další destrukci veřejného prostoru. Pro koho tedy byl tento ultrakonzervativní dokument vytvořen, když i samotné Německo se logicky propadá na růst 0,7% a SPD to oprávněně kritizuje? Podstatou klíčové diskuse v Evropě je neuvěřitelná nesolidarita Německa, Holandska, Dánska a Švédska, jelikož to, co oni budou plnit bez problémů (pro Dánsko, Švédsko to není téma, nebude-li to přímo v ústavě, proč to nepodepsat) a plní už dávno, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a státy střední a východní Evropy, plnit v takto nastavené eurozóně nemohou, nemohou se už ani bránit hýbáním s kurzy, nemohou devalvovat, dokonce je jim zakazován i ten bankrot, tím spíše si nikdo z nich nebude v „nové Evropě“ zkoušet nějaká referenda či demokracii.

Jediné, co je jim milostivě dovoleno, je škrtat lidi, pracovní místa, růst a budoucnost.

Tato evropská konzervativní cesta vede přímo do Řecka, které se „pomocí“, tedy aplikací těch nejstupidnějších klausisticko-kalouskovských neoliberálních konceptů ordinovaných MMF, ECB, EK, dostalo do pět let trvající recese, k 18,2% nezaměstnanosti a není schopno nejen nic splácet, ale ještě více se propadá. Stejný koncept je nyní zkoušen na Španělsku, které půjde tento rok do recese -1,7% HDP, tedy bude se nadále zadlužovat, přitom ještě před útokem spekulantů vykazovalo přebytky běžného účtu, stejně tak Itálie. Je to vlastně recept, jak z fungujících ekonomik udělat mrzáky.

„Vztek z této tragédie (recese, nezaměstnanost v Evropě) pociťuji především proto, že to bylo celé naprosto zbytečné. Před půl stoletím každý ekonom - nebo spíše každý vysokoškolák, který četl učebnici od Paula Samuelsona „Ekonomika“ — věděl bezpečně, že úsporná opatření a škrty - tváří v tvář depresi — jsou neuvěřitelně špatný nápad. Ale politici, vědátoři, a je mi líto to říci, mnozí ekonomové se rozhodli, a to především z politických důvodů, zapomenout na to, co věděli. Miliony zaměstnanců nyní platí vysokou cenu za jejich úmyslnou amnézii,“ píše 29. 1. 2012 nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman pro The New York Times.

Na druhé straně Atlantiku (Evropě) s ním souhlasí i předseda liberální frakce v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt, který pro BBC trefně říká, že „tato dohoda nevypovídá nic o pracovních místech, růstu a evropské solidaritě.“

Za trhy se vyslovil třeba nejuznávanější investor, celebrita George Soros, který říká, že „bohužel, evropští představitelé jen málo chápali, jak fungují trhy, a dělali všechno špatně. Problém je v tom, že úsporná opatření, která si vynucuje Německo, tlačí Evropu do deflační spirály. Je tu nedostatek poptávky. Potřebujeme stimul. Německo by mělo podpořit evropskou ekonomiku.“

Soros má pravdu, v ČR to říká už několik let ekonomka Ilona Švihlíková. Opačný názor má „expert“ Jan Zahradil (ODS), který na svém facebooku píše: „Pokud by euro bylo společnou měnou jen těchto šesti zemí, bylo by zdravou, stabilní a respektovanou mezinárodní měnou. Jenže to by Německo nesmělo chtít, aby tam - čistě z politických, ne ekonomických důvodů - byli všichni."

Nemohu samozřejmě chtít po lidech jako je pan Zahradil zázraky, dokonce chápu, že nemohu od politické „třídy“ očekávat věcnou diskusi, ale alespoň náznakem. Německo na společné měně vydělává právě z toho důvodu, že je i v zemích periferie. Euro je markou. Usnadňuje to export a vysávání periferie od centra. Dluhy jihu jsou přebytkem Německa. Jestli tento defektní stav nebude kompenzován transfery, společnými evropskými dluhopisy, tato forma jednotné měny padne nikoli proto, že by na to Německo doplácelo, ale právě naopak. Co říkám, je součást veřejné diskuse nejlepších světových ekonomů už pěknou řádku měsíců. Opět se tedy ukazuje, že čeští politici nejsou schopni si otevřít ani zahraniční noviny, natož kriticky myslet.

Ostatně co čekat, když jakékoliv uvažování české politické oligarchie o Evropě se determinovalo na slovo „čerpání“. či maximálně „sezení za stolem“. Připadá mi to celé jako diskuse pumpařů s cigaretou v ústech na benzínce. Není tedy absolutně žádným překvapením, že ani ČSSD není proevropskou, alternativně a svobodně uvažující evropskou stranou účastnící se otevřené diskuse, ale je pouze lokálním kartelem, který není schopen byť minimální hlubší evropské reflexe (až na Jiřího Havla a Pavla Poce). Nejúsměvnější na této věci je, že někteří mají ještě tu drzost traktovat eurofederalisty, socialisty jako ne-proevropské, přitom druhou rukou zpupně odepisují občany Řecka a dalších zemí, ústavně brzdí (Bohuslav Sobotka, Partie, TV Prima) a nevidí, že Řecko je čeká už za několik let, jestli se defektní systém jednosměrné centrum vs. periferie eurozóny nezmění.

Také Jiří Paroubek se opět, samozřejmě ironicky, trefil do černého, když píše: „Jako bývalý český premiér si ze zkušenosti myslím, že velcí „evropští kluci“ v Evropské unii to České republice „spočítají“. Občané to přesně takovým politikům, jakým je Jiří Paroubek, spočítají velmi rychle.

Myslí si to i předseda evropských socialistů: „Lidé v Evropě nejsou hlupáci. Velmi dobře vidí, jaký politický kapitál vynakládají francouzští a němečtí konzervativci na vytvoření této tvrdě „úsporné“ smlouvy. Nikdo se nenechá zmást tím, že na poslední chvíli „Merkozy“ rychle vypracovává dokument o nezaměstnanosti mladých lidí, který stejně ani nepředpokládá investice do mladých lidí, ani konkrétní legislativní postup. Tento dokument je pouze „populismus - mood music, který má odvrátit pozornost lidí od jejich krutého škrtacího programu, od deregulace a liberalizace,“ říká můj předseda (PES) Sergei Stanishev.

Doplňuje ho předseda Evropského parlamentu Martin Schulz: „Nemusíte být profesorem ekonomie a budete vědět, že budete-li mít nulový růst, nic nevyřešíte.“

V současné době čekáme na výsledek voleb ve Francii. Favorit voleb socialista François Gérard Georges Hollande jasně avizoval, že ten pakt bude chtít zásadně změnit z úsporného na růstový, vytvářející pracovní místa, bude chtít eurodluhopisy a větší „rozvahu“ a mandát ECB. Angela Merkelová se toho oprávněně bojí, proto bude pomáhat ve Francii přímo s kampaní. O konečném „dokumentu“ se tedy rozhodne až ve francouzských volbách a Nikolas Sarkozy bude s Merkelovou za zády poražen. Pomoc od české ČSSD nikdo nečeká.

Zatím tedy naprosto paradoxně pomáhá alespoň konzervativec David Cameron, když kritizuje Evropu. Financial Times (27. ledna 2012) o jeho kritice píše: „... je odrazem dlouhodobé a hluboké frustrace britské vlády ze způsobu, kterým Německo řídí eurozónu, a Cameron volal po vytvoření mnohem silnějšího ,firewallu’ [obranného valu] proti nákaze uvnitř eurozóny a společném evropském státním dluhu. Dále vyslovil požadavek, aby se hospodářsky silné země zavázaly snížit své obchodní přebytky stejně, jako se problémové země snaží minimalizovat své rozpočtové schodky".