Kritický pohled na Pakt euro plus II

Ekonomka Ilona Švihlíková představuje dokument Pakt euro plus a kriticky jej hodnotí z různých úhlů pohledu. Zveřejňujeme druhou část analýzy.

První část analýzy byla zveřejněna v sobotu 11. června.

Radikalita

Radikální kritika Paktu euro plus pochází především ze strany Evropské odborové konfederace (ETUC). Je zajímavé, že ČSSD, která by relativně měla mít největší pochopení pro námitky odborů, patří k halasným zastáncům dokumentu. Může to být ale tím, že plně přejala pozici: je-li Nečas a Klaus proti, ať je to z jakýchkoliv důvodů, my budeme pro. V českém odborném diskurzu se často setkáváme s tím, že se často na základě emocí hlásíme k něčemu, co vůbec nemusí odpovídat našim hodnotám, ani výchozí ideologii. Odborové svazy se ovšem nespokojují s pouhou kritikou Paktu, ale přicházejí s vlastními návrhy. Jejich pozice je diametrálně odlišná, než v prvním případě – jsou pro evropskou integraci, ale s podstatně sociálnějšími prvky. Stejně tak plédují pro užší ekonomickou integraci, ale ve zcela jiné podobě, než ji navrhuje Pakt euro plus. V následující části jsou rozpracovány kritické připomínky a návrhy jak ETUC, tak Evropské federace kováků.

Analytický materiál Evropské federace kováků uvádí rozpor mezi strategiemi G20, které ještě v roce 2009 zdůrazňovali nutnost obnovy a udržitelnosti růstu, včetně dostatečného vytváření pracovních míst, a současnou politikou EU, která je podle nich v přímém rozporu s těmito cíli. „Stále více je jasné, že snižování veřejných deficitů a politika utahování opasků se stala hlavní součástí evropské ekonomické politiky.

Návrhy Komise jsou vnímány velice negativně jako bezprecedentní zásah do rozhodování demokraticky zvolených vlád a narušování národního sociálního dialogu a procedur kolektivního vyjednávání. V této souvislosti je zmíněn případ Irska a Řecka, kde Komise vyžaduje podstatné snížení minimální mzdy. Odbory znepokojuje rozšiřování pravomocí Komise v případě politik, kde dříve žádné pravomoci neměla – tedy ve tvorbě mezd, kolektivním vyjednávání, v pracovním právu a v politikách trhů práce.

Zatímco toto by mohlo být akceptováno i první skupinou kritiků (ale z pravicové části by je těžko znepokojovala tendence ke snižování sociálních standardů, mnohem více by to byla politika snažící se zabránit daňovému dumpingu), pak interpretace těchto kroků již politiku odborů od prvé kritické skupiny jasně odlišuje.

Odbory se domnívají, že důraz na konkurenceschopnost v podání Komise ukazuje, že hlavním nástrojem k odstranění nerovnováh v Eurozoně má být tlak na snížení mezd. Některé návrhy původního plánu Sarkozyho a Merkelové sice byly odstraněny, ale přetrval vývoj mezd vzhledem k hlavním obchodním partnerům – což vzhledem k povaze eurozóny ukazuje znovu Německo a jeho mzdovou deflaci jako benchmark, jako míru, podle které je třeba se orientovat. Kováci proto varují před souladem fiskálních a mzdových úspor, které zničí i jen zárodky chabého oživení v eurozóně a mohou vést k další krizi.

Evropský svaz kováků ale předkládá vlastní integrační návrhy. Na rozdíl od kritiků první skupiny se vůbec nevyhýbá konkrétním krokům směrem k fiskální a ekonomické unii, ovšem zcela jinak zaměřených. Z komplexního plánu lze vybrat např.:

  • Podpora mzdové koordinace, ne ovšem tlakem na pokles mezd, ale naopak organizována odbory v celoevropském měřítku dle vzorce inflace + produktivita.
  • V celé EU musí být zajištěno právo na kolektivní vyjednávání.
  • Fiskální přizpůsobení musí být dlouhodobé, nesmí být řízeno jen Německem a Francií, které samy pravidla Paktu stability a růstu porušily, aniž by z toho následovaly sankce.
  • Emise evropských dluhopisů (resp. dluhopisů eurozóny).
  • Vytvoření evropského Marshallova plánu – plán na restrukturalizaci a oživení EU.
  • Vnitřní trh musí být doprovázen sociálnem. Nesmí být dovolen sociální a mzdový dumping. Zastavit nárůst prekarizované práce (např. omezit použití smluv na dobu určitou apod.). Cílem není jen množství pracovních míst, ale kvalita těchto pracovních míst. To by měl být i jeden z hlavních indikátorů úspěchu strategie 2020.
  • Kováci naprosto odmítají jakoukoliv mzdovou konkurenci, politiku mzdové deflace a mzdových škrtů. Tlak musí být dán nejen na země s deficity, ale také s přebytky, jejichž úkolem by mělo být více rozvíjet vnitřní trh a veřejné investice. Do vyhodnocování implementace ekonomických programů by proto měly přibýt indikátory týkající se nerovnosti, pracují chudoby, či wage share (podílu mezd na HDP).
  • Zvyšování odchodu do důchodu v souladu s nárůstem věku dožití nemůže být podrobeno automatismu, ale musí být vždy probráno se sociálními partnery.
  • Sladění daní z příjmů právnických osob, jak společný základ pro výpočet daně, tak určení minimální výše této daně. Je potřeba zastavit fiskální soutěž o investice.
  • Špatně regulovaný trh kapitálu, kde nejsou daně z kapitálu harmonizovány zhoršil finanční krize v EU. Je potřeba zavést daň z finančních transakcí, přísnou politiku vůči daňovým rájům, přísnou regulaci derivátového trhu atd.

ETUC ve své reakci na Pakt konkurenceschopnosti, ze kterého Pakt euro plus vycházel, přímo hovoří o útoku na mzdy a na způsob stanovování mezd hned několika způsoby:
  • Tlak Komise, ECB a MMF na země, které potřebovaly bailout – Rumunsko, Irsko, Řecko, aby snížily své minimální mzdy a mzdy ve veřejném sektoru.
  • „Efektivní“ stanovování mezd, které by mělo odrážet produktivitu práce a zajistit (!) konkurenceschopnost EU vůči zbytku světa, a mezi státy EU, resp. eurozóny navzájem.
  • Tlak na mzdy povolením, resp. přímo doporučením sociálního dumpingu v rámci eurozóny jako nástroje konkurenceschopnosti.
  • Sledování jednotkových pracovních nákladů jako další nástroj „přizpůsobení“ mezd.

ETUC zásadně s těmito opatřeními nesouhlasí a zdůrazňuje, že to nebyly mzdy, které vytvořily vysoké deficity běžného účtu. ETUC, podobně jako Kováci odmítá připustit hlavní přizpůsobení právě přes mzdy. Dopad klesajících mezd se, podobně jako v Německu, musí nutně projevit (viz také v současné době Řecko) na výrazném poklesu domácí kupní síly a udušení domácí poptávky. Jediným komponentem HDP, který pak zbývá – a to má asi být ten německý příklad – je čistý export. Takováto ekonomická strategie je neaplikovatelná na všechny země a dále prohlubuje problém globálních nerovnováh.

Přístup, kdy hlavním přizpůsobovacím faktorem mají být mzdy, zavádí pak členy eurozóny či celé EU do politiky typu „ožebrač svého souseda“, která může skončit tzv. závodem ke dnu (race to the bottom), ve kterém nikdo nevyhrává.

ETUC se dále domnívá, že takovéto kroky v ekonomickém řízení porušují hlavní aspekty Lisabonské smlouvy, která zavazuje členy k eliminaci nerovností a k vytváření zlepšujících se životních a pracovních podmínek. ETUC nabízí své vlastní návrhy.

Shrneme-li, pak se námitky odborů týkají jak postavení suverenity státu a jeho občanů (mzdové vyjednávání), ale především obsahu Paktu euro plus. Kritizují pojetí konkurenceschopnosti založené na vývoji mezd a povaze pracovního trhu. Mzdy by se tedy měly stát hlavním mechanismem přizpůsobení, i když krize byla způsobena někým úplně jiným a v jiném sektoru. Jejich argumenty mají i makroekonomickou povahu – rozšiřování globálních nerovnováh, úzký pohled na ekonomický růst (přes čistý export), hrozba deflačních tendencí a dalšího kola krize. Odbory vlastně konstatují, že Komise se rozhodla „léčit“ problémy v eurozóně pomocí stejných metod, které tuto krizi minimálně spolupůsobily.

V rozporu je rovněž očividný tlak na výdaje, postup v případě harmonizace daní (především korporátních daní) je pak velice opatrný. Je tedy patrno, že „fiskální konsolidace“ i v pojetí Paktu euro plus klade mnohem větší důraz na výdajovou stránku, než na příjmovou. Zároveň je v návrzích odborů patrná keynesiánská politika – ať už je to důrazem na symetrii zacházení (problém jsou nejen země deficitní, ale také přebytkové – to se ovšem přímo dotýká Německa!), ale také odlišného postoje k deficitům (rozlišení ekonomiky pod a nad potenciálem při splácení dluhů) a důrazem na udržení kupní síly v eurozóně.

Občanský princip
Občanská pozice se týká jednak toho, jakým způsobem byl Pakt euro plus přijat, a jednak, co obsahuje. Po zkušenostech s přijímáním Evropské ústavy se elity snaží seč mohou vyhnout se přímé konfrontaci svých návrhů s občany. Pakt euro plus je, jak již bylo ukázáno, naprosto zásadní dokument, který hluboce ovlivňuje ekonomickou suverenitu státu a dotkne se každého občana. Navzdory tomu nebylo možné, aby se k němu občané vyjádřili a byl převážně vytvořen v tandemu Německo-Francie. Občané se obešli, čímž se nadále prohlubuje demokratický deficit EU jako takové.

Snad ještě tristnější je situace, pokud se podíváme ještě jednou na obsah. Občan kamsi z rozhodování i z aplikace zmizel, zůstávají jen indikátory a především konkurenceschopnost. Možná, že Lisabonská smlouva obsahovala řadu vzletných frází, přeci jen se ale v ní objevuje cíl důstojného života. Po něčem takovém v Paktu euro plus není ani památky. Dle tohoto Paktu bychom se zřejmě měli „ukonkurenceschopnit“ k smrti, přičemž šance, že dosáhneme podobných ukazatelů jako Čína, či jiné země jihovýchodní Asie, kde je běžná dětská práce, není příliš vysoká. Snad bychom si měli připomenout, že ekonomika (funkční) by to měla být pro lidi a nikoliv lidi pro ekonomiku. Občan, jeho rozhodování, jeho názory a preference mizí a zůstávají jen jednotkové pracovní náklady, stále prekérnější podmínky na trhu práce a stále silněji omezované odbory. Má snad toto být Evropa 21. století?

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Hradil - Praha 3

Proč by měla ČSSD páchat harakiri? Pátek, 16.Prosince 2011, 01:17:59

Ilono, mám pocit, že tu trochu přehlížíte realitu. ČSSD je především a zcela správně odpůrcem vyčleňování ČR z evropských struktur. Z paktu euro plus jistě nadšení nejsou, to nejsme nikdo. Je to jen oddálení problému, není to žádné definitivní, a už vůbec ne ekonomicky čisté nebo sociálně citlivé řešení. Kroky, které by sociální demokracie jistě ráda viděla, ale nejsou v dnešní realitě prosaditelné. V Německu se svádí boj o občanskou společnost, která je stejně jako u nás náchylná k národoveckým báchorkám o tom, jak by jí bylo bez EU lépe, a která je nakažená písničkou o škodlivosti jakéhokoli (sic!)zadlužování. Proč Ilono hlasitě nepřesvědčujete lidi o tom, že má smysl se za určitých podmínek dále zadlužit a vrhnout získané prostředky do ekonomiky a pracovních míst? O potřebě dalšího zadlužování spíše cudně mlčíte. Sociální demokracie je všude v Evropě mezi mlýnskými kameny a nic jiného než souhlasit s opatrnými progresivními (diktovanými realitou), byť nedostatečnými krůčky současného pravicového politického hegemona, jí nezbývá. Nemá k tomu ani politický mandát, ani - bohužel - podporu evropského obyvatelstva, které momentálně trpí již zmíněnou paranoiou z inflace a zadlužování. Jedinou alternativou k přijatému řešení za těchto okolností je nechat zhroutit evropský bankovní a důchodový sysém s potenciálně ještě horšími sociálními důsledky. To je realita. Já pořád - možná bláhově - doufám, že i pravicovým politikům jednou dojde, že bez tisknutí peněz, bez inflace a masivních investic do ekonomiky to prostě nepůjde. Věřím, že je to jen otázka času a dostatečně hrozivých hospodářských výsledků. Určitě se tím ale nebudou lidem chlubit. Proč by tedy měla sociální demokracie páchat harakiri?

Jan Hradil - Praha 3

Pátek, 16.Prosince 2011, 01:46:7

s návrhy odborů na potřebná ekonomická opatření, které tvoří "gros" Vašeho článku, jinak samozřejmě souhlasím...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 16.Prosince 2011, 07:42:14


"Proč Ilono hlasitě nepřesvědčujete lidi o tom, že má smysl se za určitých podmínek dále zadlužit a vrhnout získané prostředky do ekonomiky a pracovních míst? "

No jistě - a výsledek této operace umoří pak předtím vzniklý dluh.

Teď ještě tu o Smolíčkovi-pacholíčkovi, prosím ...

Další růst zadlužování je prostě dnes principiálně špatná cesta a do pekel.

Otrok ratingů, který se třese jak ratlík před všemocnými agenturami s prstem zpupně natočeným - AVE kontra HABET
("... znělo to stejně jako prve, jen trochu víc tam bylo ... utrpení (prozatím místo té krylovské krve)


Jako řešení pak zbývá o něco větší (7%) inflace, poměrně robustní přerozdělovací mechanismy, budování lidského kapitálu ... a studium, jaký koloběh mají na Severu, že jsou pořád s veřejným dluhem někde na 45% HDP (kromě Norska myslím, kde to je o něco víc)

Jižnější státy v tomto ohledu pěkně "povyrostly" za těch pár let ...


Musíme pomalu postupně budovat a obnovovat naší operační svobodu - dlouho to bude trvat, ale pokud vůbec nezačneme ...

Jan Hradil - Praha 3

Pátek, 16.Prosince 2011, 10:35:8

Vy jste pane Tejkle přesně ten případ pravicí zmanipulovaného voliče, který vidí zadlužování za každých okolností jako špatný tah. To je právě ta pohádka o Smolíčkovi, kterou Vám zřejmě Kalousek předříkává každý večer před spaním. Evropské dluhy nejsou nijak drastické. S vyšším přímým zdaněním naprosto souhlasím, ale otázkou je, zda je na to právě teď ta vhodná chvíle (přiznám se, že na to neumím odpovědět, k tomu by byla potřebná analýza dopadů na daňový výnos). Ratingy sem do toho nepleťte, protože ty jsou nástrojem čisté spekulace. Je naopak třeba hledat cestu, jak snížit závislost států na finančních trzích, a logicky se nabízí cesta zcentralizování dluhu u ECB, na kterou ale pravicoví politici nechtějí slyšet. Jižním státům povyrostly dluhy až po vypuknutí finanční krize, a to nikoli v důsledku rozhazovačnosti (přinejmenším nic takového neplatí v případě Itálie či Španělska - oba tyto státy až do vypuknutí krize své dluhy snižovaly), ale v důsledku nevyrovnané obchodní (a platební) bilance a navazujících tržních spekulací.

Jan Hradil - Praha 3

Pátek, 16.Prosince 2011, 10:43:8

Pro stávající jednání české sociální demokracie jsou zde i důvody čistě politické, které výborně nastínil Jakub Patočka ve svém dnešním komentáři: http://www.denikreferendum.cz/clanek/12119-ceske-misto-v-evrope

Jan Hradil - Praha 3

Pátek, 16.Prosince 2011, 11:04:51

Dneska je na DR velká úroda. :-D Viz rovněž související článek Adama Votruby: http://www.denikreferendum.cz/clanek/12121-jsou-dluhy-z-hlediska-ekonomie-dobre-ci-zle

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 16.Prosince 2011, 16:17:43

Že jsou sociální demokracie v Evropě mezi mlýnskými kameny, je jejich vina, ne paní Švihlíkové. Každý je tam, kam se nechal zatlačit. A sociální demokraté na tom nesou podstatnou část viny. Je to s nimi jak s tou chytrou horákyní, ale v tom špatném slova smyslu. Chtěli by být zadobře s pány i s chudáky. Výsledkem je to, že nejsou zadobře ani s jedněmi. Co se týče EU, nejde přece jen o to, aby zůstala zachována, ale i o to, v jakém stavu bude zachována. Proč by odbořáři měli bojovat za EU, která bude sloužit jako rýžoviště pro bankstery? Nemělo by nás mýlit to, že nám někdo vnucuje myšlenku, že pravice chce zlikvidovat EU. Možná část, ale ne většina. Většině pravice se EU hodí, jinak by ji zlikvidovala dávno. Tyhle současné tanečky se tu tančí proto, aby se vytvořil tlak na levici, která pak bude stejně hodná jako ČSSD a na oltář zachování EU obětuje své principy. A to je skutečné harakiri ČSSD.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 17.Prosince 2011, 13:19:53


Každý i ten nejméně "rozhazovačný" stát může najednou zjistit, že si vypůjčuje za úrokových podmínek, které neutáhne.

Už se stalo, že Německo nebylo schopno prodat své dluhopisy.

Nikdo neví dne ani hodiny.
A co horšího - neexistuje nic než iracionalita pokud jde o příčiny určitých následků.

Tento svět je principiálně iracionální.

Do trhů reálných statků a služeb žádné zvláštní zásahy není nutno provádět.

Finační trhy je ale něco úplně jiného ...


Vy to jste pane Hradil, kdo je ve vleku pravičácké ideologie.
Vám zřejmě nevadí svět, kde si státy musí neustále půjčovat, umořovat, půjčovat.
Na toto otroctví jste si zvykl - stejně jako politici na tento obojek ...
Vám zřejmě nevadí onen Bělohradského růst růstu, který žádný blahobyt nezvyšuje.

To co navrhujete, je krátkodobé řešení.

Za pár let uvidíte, jak budou finanční stádní trhy cvičit i s "jednotnou Evropou" .


Vaše iluze jsou známkou, že jste ponořen v kapitalismu a neschopen kritického odstupu

Proto máte jen ta mainstreamová řešení ...



Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jde také o použitelé praktické řešení Neděle, 18.Prosince 2011, 13:36:29

samozřejmě lze nadávat na EU i MMF jako na kapitalistické instituce, otázkou je co dál - a tohle věcné hledisko by nemělo být přehlíženo nějakou "hurá" kampaní.
Nemá moc cenu opakovat po V. Klausovi to jeho pokrytecké "já to říkal" a radovat se ze současných potíží EU jako např. "Suverenita". Určitě neplatí "čím hůře tím lépe" a také platí že nová architektura evropské integrace je velmi dlouhodobý úkol. A řeči o odchodu z EU jsou už doslova nezodpovědné. Potřebujeme lepší EU, ne ji zničit. To co projednal nedávný eurosummit je jen získáním času na daleko náročnější rozhodnutí.
Nyní nestačí říkat ANO nebo NE na kroky navržené na prosincovém sumitu EU.Samozřejmě že to neřeší neřeší současné problémy eurozóny
jako celku. Jde jen o několik kroků, z nichž některé jsou sporné Ale např. potřebu fiskální integrace v měnové unii asi okecat nelze ani zprava ani zleva. A i když je ukázkou nezodpovědnosti, že nečas jel do bruselu s prázdnýma rukama, to že se vláda o půjčce MMF nerozhodla hned je jen logické
Nechci tady dělat stranickou propagandu, ale při rozhodování o těchto otázkách přijala KSČM stanovisko, že prioritou zájem občanů ČR. Nechceme, aby se ČR dostala do ještě hlubší krize v důsledku rozpadu eurozóny a bankrotu některých ekonomik, ale u rozhodování o půjčce MMF chceme minimálně jasné garance.
Peníze půjčené MMF jsou poměrně bezpečně uložené, ale znamená to odčerpat devizové rezervy, které by ČR mohla v budoucnu potřebovat.
A otázkou je zda 500 mld na EFSF a 200 mld přes MMF nějak výrazněji
v krizi pomůže. Stále je obcházena otázka podílu bankovního sektoru na řešení situace, například formou zdanění finančního kapitálu apod. Přitom právě banky na dluzích evropských států značně vydělávaly a na současné krizi mají nemalý podíl.
Ta suma 89 miliard korun představuje cca 11 % současných rezerv ČNB, které jsou dne s na výši cca 25% HDP. Její poskytnutí není vázáno na státní rozpočet, jeho výši ani schodek by neměla ovlivnit, jelikož jde o prostředky ČNB jako na vládě nezávislé instituce. Otázkou je zda potřebuje tal vleké rezervy na případné intervence na prudké výkyvy kurzu koruny. A také platí, že aktiva uložená v MMF budou méně úročená než aktiva uložená ČNB jinde. Rozdíl by musel hrasdit stát jako tomu je u pjčky z roku 2009 (půjčili jsme tedy MMF 1 mld euro a ročně stát doplácí na úroku 1 mld korun).Tohle je prostě nutné vyjasnit - jinak samozřejmě je v zájmu ČR a by v případě divergence v EU patřila síše k integračnímu jádru a ne k periferii.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 18.Prosince 2011, 15:15:19



"Vaše řeč budiž ANO nebo NE.
Co nadto jest, od Zlého jest"

obsahuje jakýsi biblický nebo hebrejský text ...


Stanovisko KSČM jsem si pečlivě v sobotních Haló novinách přečetl a uznávám, že je napsané obratně - to znamená je napsáno tak, aby jej mohl podepsat jak komunistický volič, tak Ing. Dolejš.

Jenže věc se má tak, že to, co KSČM požaduje, včetně odpovědnosti a zdanění bank, bude prostě nadále ignorováno, žádný požadavek KSČM nebude splněn - a KSČM bude opět postavena před otázku:

ANO či NE ?


Třebaže nejde o žádné řešení vad systému, ale jenom o snahu uchlácholit finanční trhy, mám za to, že bychom asi přispět měli ...
... nikoli však již znovu podruhé ...


Ing. Dolejš je v situaci mnohem horší.

Jak to má říci svým lidem - členům i voličům - kteří jsou nastavení na "silné NE" ?, ...
... když on sám je nastaven na mírné, ale zásadní ANO - tím mám na mysli ANO, které jako bezpodmínečné nastoupí, pokud dojde k lámání chleba - a to i bez splnění toho všeho, čím KSČM svůj vstřícný vztah k tomuto ANO ZATÍM podmiňovala a podmiňuje ...


Patřit k jádru nebo periférii ?


Tak eurosever bude jistě patřit k periférii.
Nevím, jestli to bude pro něj znamenat nějaké neštěstí ...


Ve skutečnosti to všechno, co tu na úseku agitace provádějí stoupenci "eurohujerismu" (ať už je to Pehe nebo Hanák z Práva), je jen promyšlený způsob psychologického a mravního vydírání.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 18.Prosince 2011, 16:43:14

Nevím proč mi teď vytanula na mysli scéna z Troškova filmu, kdy Škopková po pronajmutí chalupy cestovní kanceláři říká na půdě devadesátileté babičce: To je taková zkouška, kolik toho ještě vydržíme. Zítra budeme spát ve stanu u řeky, ale jenom pár dní, a pak už se všichni budeme mít strašně moc dobře.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

evropské vakuum v ČR Pondělí, 19.Prosince 2011, 09:01:2

M.Tejkl - máte pravdu, že u těch, kteří nesou břemeno odpovědnosti (tj. členové exekutivy) se nakonec musí říci zda ANO nebo NE. Ne už tak opozce která může kritizovat volně, protože její hlasy to neovlivní.
Ale pokud se lidé pod určitým tlakem mezitím dozvědí za jakých podmínke byla poskytnuta MMF ta první půjčka a co znamená ta druhá, není to nicotné - bylo až zarážející jak k tomuto tématu byli mimo mísu i mnohé osoby vysoko postavené a horovali že nás Brusel nesmí zadlužit.
Vydírání by bylo v tom kdyby to někdo postavil do roviny, že když nepůjčíme,tak v EU či v jejím jádru končíme. Ale tak to samozřejmě není. Na druhou stranu je ČR notorický "trable maker" z jiných pohnutek než je vzorná péče o občany. Co jsme ostatně tím "klausovským" trucováním vyjednali ? To poláci či jiné méně silné země EU jsou jiní pašáci. Prostě tu evropskou politiku neumíme a jen se kroutíme.
Např. lze připomenout že Brusel kvůli našim zlodějnám zablokoval zbývajících 250 mld z evropských zdrojů - co takhle jednat za jeiich uvolnění ?Ale to my ne - my musíme dělat dlouhý nos na "soudruhy z bruselu" - někdy to skoro vypadá jako by se unijních pravidel nejvíce bátli ti, kerým by hrozil evropský zatykač.
Já si pořád myslím že i přes určité zhrzené očekávání je lépe držet poltiku členství v EU a z té logiky vyplývá i pevnější a samozřejmě demokratičtější evropská pravidla. O to běží především. Skončit v periferii bych za velký problém měl - kromě jiného je v tom i zárodek nového dělení Evropy.A tomu bych podřídil aktivní diplomacii a to včetně takových věcí jako je zapojení MMF do odvrácení dluhových kokapsů v EU.

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

dluhy a řešení Čtvrtek, 22.Prosince 2011, 17:31:51

Je tu hodně zajímavých myšlenek, dotazů, tak snad se mi v předvánočních přípravách podaří odpovědět alespon na něco.
Upřímně, já nechápu, kde se bere ta představa, v čssd, že se nesmíme vyčlenit. Nebylo by lepší se ptát, jaksi vyčlenit se z čeho? ten syndrom "musíme být u toho a ukázat, jak jsme proevropští (státotvorní)" atd. mi přijde devotní. Chceme být u toho, když Merkelová navrhuje víceméně totéž co kalousek? doma to budeme kritizovat, a na evropském úrovni budeme křičet hura, my jsme proevropští?
Sociální demokracie opakovaně už velmi dlouho , dělá tu fatální chybu , že "leze na hřiště soupeře", a hrozně se diví, že tam nemůže vyhrát. Recept je jednoduchý. nehrát jejich hru a položit otázku jinak. ovlivňovat agendu a nenechat se tlačit do kouta neoliberální debatou , protože vní jaksi nikdy nevyhrají.
k dluhům: já rozhodně nepatřím k těm kteří vedou morální křížové výpravy proti zadlužování a považuji ústavní zákony o vyrovnaném rozpočtu (Německo) za svého druhu ekonomickou idiocii.
jsou výzkumy, že dluh má na růst čím dál menší efekt - tj. zadlužování nevede k růstu tak, jako kdysi - viz Foster, Magdoff, Velká krize. prostě tenhle hroutící se systém globálního kapitalismu už žádné další dluhy opravdu nezachrání - kupovali jsme si jimi čas už dostatečně dlouho.
Jinak , ta poznámka o tom, že neumím evropskou politiku, je velmi trefná. my totiž nevíme, co je národní zájem, - leda tak zájem určitých skupin, které rozkrádají vše, co se dá, to umíme definovat dobře.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.