Pomáháme prý Řecku. Tak proto naléváme miliardy do bezedného, globálního, korupčního bankovního sektoru? Komu kdo vlastně pomáhá? Lidem v Řecku rozhodně, ale rozhodně ne. Jestli pomoc, tak má jít maximálně na odchod okupovaného, devastovaného Řecka z nevyvážené, rozpory mezi exportními a neexportními prohlubující, proto zásadně defektní eurozóny. Jižní křídlo nemá při současném nastavení eurozóny žádnou šanci něco splatit, ani Itálie, ani Španělsko. To měl páteční summit řešit především. Nestalo se. Místo toho zde máme bezcharakterně ubohý škrtací pakt, který se neptá na realitu v EU, na možnosti jednotlivých zemí, ale nutí je přímo stachanovsky stát na čáře, přitom je to nefér závod.

Jako argument v diskuzi si pak paradoxně vyslechnu, že nejsem proevropský, když nechci odkopnout své jižní, střední a východní přátele. Ten summit ve své podstatě odepsal občany všech zemí, které mají byť minimální problém s obsluhou svého dluhu, k drastickým, tupým, primitivním, nic neřešícím a katastrofu prohlubujícím škrtům veřejného prostoru.

Proto s velkým znepokojením sleduji slabé programové a ideové ukotvení sociálních demokratů v ČR. Nechci rovnou říkat, že to považuji za zradu, spíše za pokus o to být ještě menším, až úplně nejmenším Evropanem. To české „pouze být u toho i když „je to defektní“, je ve své podstatě takový stávkokazismus. V Evropě se o něčem jedná, jde o hodně, záleží na každém hlasu a potom tam přijde balík neználků, kteří se vždy připojí k většině a podrazí klidně vlastní občany a svůj program. Tomu já tedy proevropské směřování opravdu neříkám. Evropským naopak spatřuji regionální a věcné diskuse.

Ne jako salónní, ale jako progresivní levice přeci věříme, že ne škrty, tupé škrty, pracovní místa beroucí, rodiny a veřejný prostor devastující, ale investice, sociální soudržnost a progresivní růst kvality života jsou řešením krize. Přeci proto s tím summitem (trhy uklidňujícím (ani ty ne), ale lidi do ulic ženoucím) jako levicově ukotvení občané souhlasit prostě nemůžeme a žádná stádní jednota, tím méně stádní jednota trhy poskládané absolutní většiny v téměř všech institucích a vládách EU nás k přísaze na celoplošně, celoevropsky ústavně expandující „Kalouskův utopicky a negramotný program“ nedonutí. Tím méně nám bude někdo brát jakoukoliv možnost budoucí evropské vize a alternativy tím, že ten škrtací pakt vloží aktuální většina trhovců přímo do ústavy. To už to jinak můžeme celé zabalit.

Řecko je ostatně úžasný příběh evropské solidarity a táhnutí v EU za jeden provaz. Naprosto úžasný plán EU vytvořila, aby Řecko ještě více a pro větší slávu trhů, burziánu, spekulantů vykrvácelo. Děkuji konzervativní většině, že o těch 99% občanů Evropy tak starostlivě pečují. Po těch škrtacích kůrách se budeme mít všichni pospolu ještě raději, to nás utuží, ne naopak.

Jiří Pehe a další stále hovoří o EU jako garanci demokracie a velmi dobře začínají glosovat totalitu trhů zásadně ohrožující liberální demokracie a jejich podstatu. Jiří Pehe velmi často používá příklad Skandinávie jako vzoru. To je všechno hezké, ale že se Švédsko (s aktuálním růstem 4,6%) zjevně nepřipojí ke škrtacímu paktu, jelikož své vlastní občany neprodá nějakým bankovním sektorem na vodítku táhnutým politikům, že ve Švédsku setrvají na demokracii, že tady není možné liberální demokracii jen tak trochu proškrtat, tedy bezcharakterně a ve výsledku nekonkurenceschopně, defektně vyškrtat široké segmenty společnosti, to už moc analytiků v ČR netrápí. Hlavní je přeci vždy ta stádnost.

„Připojme se k většině,“ říká Bohuslav Sobotka v OVM. Já říkám, připojme se k našemu programu a 99%, ne ke škrtacím aliancím.

Tady se nediskutuje o EU ano či ne (klausiáni jsou mimo jakoukoliv evropskou realitu už hodně dlouho), ale jakým způsobem bude Evropa fungovat.

Svolal bych tedy nový, konečně průlomový a věcný summit EU na téma: modernizace energetiky, investic do nových pracovních míst v sociálně vyloučených regionech (a státech) Evropy a obecném sociálním paktu. Začal bych řešit minimální evropskou mzdu a jednotné minimální zdanění firem, začal bych uklidňovat občany Evropy, ne trhy. A kdo efektivnosti této cesty nevěří, ať se podívá třeba do Švédska.