Kapitalismus bez dluhů je ryba bez vody

Kdybychom přijali teorie o tom, že dluhy jsou špatné a žádné raději neměli, zhroutil by se systém. Současná krize je nazývána krizí dluhovou. Ve skutečnosti je ale krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus.

Finanční trhy prý hrají v podstatě pozitivní roli, když nyní odmítají další půjčky zadluženým státům, a to i za cenu toho, že některé z nich už dohnaly na pokraj bankrotu. Je údajně třeba šetřit. A to doslova všude.

Věcí minulosti jsou prý i snahy států stimulovat růst s pomocí vypůjčených peněz v naději, že budoucí vyšší výkon ekonomiky pomůže splatit minulé dluhy.

Ekonom Tomáš Sedláček tak nedávno usoudil, „že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.“

Pokud je to pravda, pak lze ovšem argumentovat, že začal útok na samotnou podstatu kapitalismu. Ten je totiž s dluhovým financováním bytostně spojen. Dokonce bychom mohli argumentovat, že kapitalistická modernita začala před zhruba dvěma staletími v okamžiku, kdy se žití a investování na dluh stalo morálně přijatelným. Není náhodou, že v němčině dodnes existuje pro slovo dluh a vina jen jedno slovo: Schuld.

Odmítnutí morálního selhání před Bohem v případě žití na dluh souviselo především s osvícenským nástupem víry v nezastavitelný pokrok, tedy víry ve stálý ekonomický a vědecko-technický růst. V hospodářské sféře zmutovala pak víra v pokrok do honby za neustálým růstem, který lze financovat zadlužováním, protože věříme-li v neustálý pokrok, pak věříme, že naše dnešní dluhy zaplatí bohatší zítřek.

Podnikání i život na dluh jsou tak jednou z esencí západní civilizace od dob osvícenství. Zadlužené nejsou jenom státy, ale vzájemně si dluží subjekty v soukromém sektoru, existují ohromné dluhy mezi bankami, jakož i celý průmysl spotřebitelských a hypotéčních úvěrů jednotlivcům.

Postupem času vzniknul extrémně složitý propletenec vzájemného zadlužení, v němž se dluhy odpoutaly od dlužníků a začaly žít vlastním životem. Staly se obchodními „produkty“, a ačkoliv byly často nesplatitelné, mnohé investiční banky je porcovaly do různých „toxických produktů“.

Zejména od nástupu vskutku globálního kapitalismu po roce 1989 se s dluhy ve velkém obchodovalo v pomyslné globální finanční stratosféře a vznikaly tak umělé bubliny, nad nimiž neměl skoro nikdo kontrolu. V roce 2008 praskly.

Prý jsme se z této krize poučili. To je ovšem diskutabilní, protože neustálá expanze, jejímž motorem jsou dluhy, je podstatou moderního kapitalismu. S pomocí dluhů se financují nejenom nové investice, expanze firem v podobě akvizic i přátelských či nepřátelských převzetí jiných firem, ale i spotřeba.

Dokonce i sociální stát vznikl svého času nejenom proto, že bylo třeba otupit ostří sociálních konfliktů, ale proto, že to byla to nejlepší možná investice kapitálu do spotřeby. Střední třídy vytvořené s pomocí sociálních států byly motorem této spotřeby.

I proto nemá dnes v západních společnostech příliš velký smysl mluvit o jakési zásadní dělící čáře mezi tržním hospodářstvím, tedy kapitalismem, a státy. Státní dluhy koneckonců vždy financovaly nejen spotřebu, ale i investice v podobě státních zakázek soukromému sektoru. A trhy časem zprivatizovaly velké části dříve státních sektorů, jako jsou penzijní systémy nebo zdravotnictví.

Příběh o rozmařilých státech a šetřivých trzích je neoliberální pohádka. Politické elity západních demokracií jsou se vším všudy produkty hospodářského systému, v němž musí neustále vytvářet podmínky, a to za každou cenu, tedy i s pomocí dluhů, pro ekonomický růst, což je v konečných důsledcích růst kapitalistického hospodářství.

Všechno, co státy financují s pomocí státních dluhů, tedy s pomocí půjček od soukromého sektoru, se vrací zpět „trhu“. Ať se půjčené peníze takříkajíc projídají, nebo jdou do investic, jsou nakonec zase jen palivem pro „trh“.

Navíc se z obchodu s dluhy - státními, firemními, bankovními i soukromými - stal průmysl sám o sobě. Finanční trhy coby instituce, které hledají nejvhodnější podmínky pro alokaci a zhodnocení kapitálu, už dávno neobchodují jen s „nadhodnotou“ vytvořenou akumulací kapitálu, ale ve stále větší míře obchodují s dluhy. Státní dluhopisy jsou nejdůležitější částí tohoto byznysu.

Představme si hypotetickou situaci, v níž by se naplnilo volání neoliberálů po odpovědném, tedy nedeficitním hospodaření. Představme si tedy, že by všechny státy zavedly opatření, která by vyústila ve vyrovnané rozpočty, a že by si po splacení minulých dluhů přestaly na trzích úplně půjčovat peníze.

Představme si zároveň, že by své dluhy splatili všichni jednotlivci, a že bychom se vrátili k předosvícenské víře, že dluh = morální provinění před Bohem. Zhroutil by se nejen světový obchod se státními dluhopisy, ale i s hypotékami a spotřebitelskými úvěry. Což znamená, že by se rychle zhroutila většina bank. A nad propastí by se ocitnul celý kapitalistický systém.

Ačkoliv se může výše uvedený příklad jevit jako nereálná absurdita, přesto je užitečný. Vyjevuje totiž v podstatě neřešitelné dilema současného globálního kapitalismu.

Ten nemůže bez obchodování s dluhy existovat, přičemž dobrým obchodem mohou být jak dluhy splacené, tak dluhy které spláceny nejsou, nebo jsou dokonce nesplatitelné. Útoky trhů na „neodpovědné“ státy jsou svým způsobem útokem trhů na sebe samé, protože kapitalismus je už dávno se státy zcela prorostlý.

Trhy tak „půjčují“ státům, státy naopak zachraňují tržní instituce. Evropská centrální banka například ve snaze stabilizovat euro umožnila soukromým bankám v EU, aby si od ní za velmi nízký úrok půjčily peníze, které pak mohou například investovat do nákupu státních obligací i problematických zemí.

Problém spočívá především v tom, že globální trhy, ač na státech bytostně závisí, nemají žádné „globální svědomí“, řídí se kritérii okamžitého zisku, a nezajímá je tudíž, že spekulace proti státním pokladnám mají značný potenciál zažehnout řetězovou reakci krachů, které nakonec odnesou v podobě „restrukturalizace“ státních dluhů především instituce v soukromém sektoru, zejména banky, které státům „půjčily“. V horším případě se může zhroutit celý systém.

Pokud by státy začaly hospodařit skutečně „odpovědně“, tedy bez deficitů, jak to trhy v neoliberálním syžetu prý chtějí, pak to nepostihne jenom občany jednotlivých států v podobě drastického snížení jejich současné životní úrovně, ale i „trhy“, tedy soukromé investory. Vždyť státní deficity byly dosud jejich zisky.

Podobně jako je absurdní v prostředí provázanosti trhů a států stavět proti sobě státy a trhy, je v globální ekonomice absurdní oddělovat, jak se to dnes děje, údajně upadající Západ a rostoucí Východ i Jih. Čínská, indická nebo brazilská ekonomika jsou bytostně závislé na spotřebě svých produktů v onom údajně upadlém Západu.

Samy o sobě nemají tyto země dostatečnou kupní sílu, aby si vystačily samy. Jenže kupní síla Západu je z části financována dluhy. Pokud kvůli „dluhové krizi“ padne Západ, padne ekonomika celosvětově.

Celý globální hospodářský systém se tedy zdá být v pasti. Jakési řešení „dluhové krize“ by se dalo snad najít, kdyby státy a trhy postupovaly koordinovaně a velmi opatrně.

Jenže „neviditelná ruka trhu“, jakkoliv je bytostně závislá na ekonomickém přežití velkých západních států, není takové racionální spolupráce schopná už proto, že dnes působí jako globální síla, zatímco státy zůstávají „místní“. I proto stojíme na prahu krize, kterou sice můžeme eufemisticky dál nazývat „krizí dluhovou“, ale která je v podstatě krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus.

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Novák - Praha 9

Není náhodou, Úterý, 10.Ledna 2012, 12:30:35

že se problémy se státními dluhy začaly projevovat záhy poté, co bylo celosvětově zredukováno progresivní zdanění bohatých. Nebudu to rozvádět, ale astronomické příjmy jednotlivců nejsou v pořádku nejen po morální stránce, ale ani po ekonomické.
Náš případ je obdobný. Není náhodou, že rozpočtové problémy vyvrcholily záhy po zrušení progesivního zdanění, snížení korporátní daně, zrušení dědické daně (když začínají umírat první novodobí milionáři) a zavedení nesmyslných nákladových paušálů (to se dá nazvat sabotáží). To má vyřešit tzv. reforma, což není nic jiného než likvidace státu a povede jen k další privatizaci a bohatnutí jednotlivců na úkor většiny. Tato situace bude trvat tak dlouho, dokud budou v kursu teze o závistivosti chudých a zasloužené odměně za úspěch pro bohaté.

Petrasek Milan - penzista

Kde ale máme hledat motivy, Úterý, 10.Ledna 2012, 22:29:32

které vedou elitu k nezájmu o souměrnost moci mezi elitou a na elitě závislými ?
Jde doopravdy jen o lítý boj o moc uvnitř elity samé?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 11.Ledna 2012, 07:46:30



... souhlasím s p.Novákem - pouze v případě dědické daně připomínám, že pokud jsou mé informace správné, tak její výnos byl údajně v ČR zhruba stejný jako náklady na její provozování.

Je-li tomu tak, pak nevidím důvod, proč zdaňovat sebevětšího boháče

Ale je ještě jedno řešení - uvažovat, jak snížit ty náklady na výběr daně - aby větší nebyly ...

Miroslav Novák - Praha 9

Pro p. Tejkla Středa, 11.Ledna 2012, 19:07:19

Ohledně dědické daně - v mnoha zemích Evropy dosahuje výše této daně 10 - 20% (často je i progresivní). V tom případě jistě náklady na výběr nepřevažují. To jenom falešný argument odpůrců daní.
Dost dobře nechápu, proč neprobíhá diskuze o tom, jaké funkce má stát plnit, kolik to bude stát a kolik je potřeba vybrat daní. To, co probíhá, jsou naprosto chaotické experimenty. Jsou vyvolány politickými tlaky zainteresovaných skupin, tentokrát z pravého spektra. Stačí se podívat na nervózní reakci svazu živnostníků na nápad Kalouska vrátit paušály na původní stav. Bohužel jejich názor má evidentně větší sílu než miliony občanů postižených zvýšením DPH.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 11.Ledna 2012, 19:23:2


no, jistě - anebo zvýšit sazbu příslušné daně.

Až na to, že jsou daně, které mohou být sazebně únosně sebevětší - a stejně v absolutní částce nevyberete dost.

Stanislav Hošek - Český těšín

SMYSL A CÍL DLUHU Čtvrtek, 12.Ledna 2012, 20:48:27

Po přečtení nedávného textu pana Peheho o liberální demokracii, se mi poněkud rozvolnil termín kapitalismus. A asi i jemu samotnému, když nyní začíná psát o jakémsi moderním kapitalismu. Nevím totiž, co to je. Základním smyslem dluhu je ekonomický růst; dlužník je nucen vyrobit více, aby zaplatil úroky. Druhým smyslem a já tvrdím že definitivním cílem dluhu, jenž není rysem jakéhosi moderního kapitalismu, ale samou podstatou nadvlády vrstvy globálních finančníků, alias „investorů“ v novém, globálním společnostním řádu, který ještě ani není pojmenován. Pracovně se třeba hovoří o korporátním kapitalismu.

Petrasek Milan - penzista

K zajištování moci Pátek, 13.Ledna 2012, 11:12:47

používají elity i zadlužení. Periodicky se zvrhává soupeření uvnitř elit v otevřený bratrovražedný boj a ve ztrátu pudu sebezáchovy. To je i současný stav a boj se projevuje mj. zbraněmi úrokových sazeb s potenciálem zbraně hromadného ničení. Otázkou je zda jsou dnešní elity schopny se z tohoto pohlcujícího víru vymanit vlastní silou.
Znovunastolení ekonomicky i ekologicky přijatelnější míry úroků, by mohlo oddálit krach vědeckotechnické civilizace.

Radovan Lovčí - Plasy

Alternativa? Čtvrtek, 8.Března 2012, 01:17:37

Kritiky tohoto stavu jsou dnes četné, i tato je trefná, ale co postavíte jako alternativu k současnému stavu, pane doktore?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 8.Března 2012, 07:15:54


Žádná alternativa se nerýsuje.

A pokud chceme aspoň získat čas, když na víc se nezmůžeme, pak by zřejmě bylo dobré se zeptat, jak to udělalo Švédsko, že snížilo veřejný dluh na polovinu ve stejné době, kdy v Japonsku vyrostl na trojnásobek (i když věřitelé jsou díky bohu hlavně sami Japonci).

Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.

To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ...


2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

This is the end Pátek, 9.Března 2012, 08:48:18

No dobře, tak kapitalismus očividně končí. Jak bude ale tenhle konec vypadat? Má už Hollywood v zásobě apokalyptický film o konci kapitalismu? A bude se konec kapitalismu podobat apokalypse nebo spíš velké hippiesácké party? Čeká nás podobná scéna jako v závěru filmu Zeitgeist?
http://www.youtube.com/watch?v=CAFGVhlLpYo
‎2.36.30

Oto Novotný - politický analytik

Sobota, 10.Března 2012, 09:44:40

Hurá, tak jsme zase porazili kapitalismus. Bohužel jen v hlavě, protože dovedeno do konce, tohle oddlužení kapitalismu znamená konec trhu, směny, peněz a takovou situaci si lze představit hypoteticky jen po vymření minimálně padesáti (?) příštích generací, tedy pouze ve světle velmi pravděpodobné hypotézy „nic netrvá věčně, že…“. Ale pak o té alternativě nelze opravdu nic vážného říci, jako by neexistovala. A pak se fantazii meze nekladou a Hollywood může točit filmy o konci kapitalismu do aleluja…. Analýzy podobného druhu vlastně potvrzují onu děsivou tezi, že „kapitalismus je věčný“. Asi bude lepší se vrátit k prozaickému zjištění, že i když dluhy všichni hřešíme, tak existují dluhy relativně dobré, u kterých převažují (alespoň dočasně) pozitivní efekty a dluhy vyloženě špatné, u kterých převažují negativní efekty. A pokud chceme alespoň něco řešit, tak je třeba se podívat, jako to dělají ti, co mají malé dluhy, a přitom prosperují (třeba to Švédsko), a pokusit se tyto zkušenosti opatrně prosazovat v nadnárodním prostoru (a tady je to hodně o nadnárodně uznávaných standardech zdanění..). Jiří Pehe by měl navázat na konec svého velkého vyprávění o dluhu jako dědičném hříchu naší civilizace malých vyprávěním, co by měli hříšníci dělat, aby se alespoň trochu polepšili.

Petrasek Milan - penzista

Pan Pehe pouze opomenul kroužek na u - paradigmatůůůůů Sobota, 10.Března 2012, 10:04:21

ve větě: ...I proto stojíme na prahu krize, kterou sice můžeme eufemisticky dál nazývat „krizí dluhovou“, ale která je v podstatě krizí paradigmatu civilizace, z niž vzešel moderní kapitalismus....
Ne každá perioda kapitalismu pozvedla na oltář kvaziteologický pojem neviditelná ruka trhu. Reformace kterékoliv víry je přirozená, nutná a té dnešní velmi kýžená.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 10.Března 2012, 11:04:55


"A pokud chceme alespoň něco řešit, tak je třeba se podívat, jako to dělají ti, co mají malé dluhy, a přitom prosperují (třeba to Švédsko), a pokusit se tyto zkušenosti opatrně prosazovat v nadnárodním prostoru (a tady je to hodně o nadnárodně uznávaných standardech zdanění..). "


rád bych připomněl ze svého textu něco, s čím jste se, pane Novotný, nevypořádal :


"Ovšem kdovíjakou rotyku by mohlo způsobit, kdyby to, co Švédsko, zopakovali všichni.

To je jako s Německem v jiném tématu -. může být vzorným superexportérem, kdyř existují importéři ..."


Apokalypsa?

Já myslím, že ani pořádně nepoznáte, ve který den kapík skončil ...

Jako nemůžete uvést žádné datum, kdy skončil feudalismus.

Nebyl to ani rok 1648 v Anglii, ani někdy 70 let předtím v severním Nizozemí - natož 14.7.1789 ...

František Jonáš - Třebíč

problém dluhů? Sobota, 10.Března 2012, 13:32:17

Ne je to problém systému, právě toho kapitalismu. Prestě přestala se jako měřítko rozvoje a pokroku brát výroba, ale spekulace a přestalo se invesztovat, půjčuje se a dluží se je špatně nastavené hodnotové měřítko ceny a produktu, čili výsledku včetně odměn. Nejvíce a největší příjmy mají ti co devastují, tj. politici a finační oligarchie.

Filip Zíka - Úsobí

Sobota, 10.Března 2012, 21:33:2

Domnívám se, že hlavní příčinou současných ekonomických problémů Západu je jeho relativní úpadek. Západ ztrácí ekonomickou i jinou dominantu ve světě, ta se pozvolna vrací tam, kde byla do 18. století- do Asie.
Diskuse týkající se míry přerozdělování či struktur ekonomiky vidím jako podružné.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.