Rozprávky o ekonómii

Ekonom Tomáš Sedláček je pro média přitažlivý hlavně proto, že je schopný o ekonomii mluvit a psát jednoduše. Pohádky o ekonomii se stávají problematickými ve chvíli, kdy se skutečností začínají manipulovat.

Český ekonóm Tomáš Sedláček dostáva u našich západných susedov ale i na Slovensku pomerne značný mediálny priestor. Pre médiá je príťažlivý najmä preto, že je schopný o ekonómii rozprávať jednoducho, v podobenstvách. Hovoriť prístupne o zložitých ekonomických javoch je samo o sebe vítané. Rozprávky v ekonómii sa ale stávajú problémom vtedy, keď so skutočnosťou manipulujú.

Medzi leitmotívy Sedláčkovho rozprávkarčenia patrí interpretácia súčasnej krízy – považuje ju za dôsledok všeobecne prepísknutej spotreby, ľudovo povedané nenažranosti. Podľa neho sme sa (sic!; merkuj 1. osobu množného čísla) príliš zadlžovali, prejedli sme si tak budúcnosť a teraz – vlastne úplne prirodzene – nastal čas na šetrenie a úsporné opatrenia. Na Slovensku sa podobným uvažovaním prezentuje napr. Richard Sulík, podľa ktorého Slováci žijú nad svoje pomery.

Už je pomaly únavné opakovať, že rast verejného zadlženia nie je primárnou príčinou krízy. Aktuálne na to už x-tý krát vo svojom blogu upozornil Paul Krugman. Spriemeroval pomer vládnych dlhov k HDP piatich sužovaných krajín európskej periférie a vyšiel mu jasný záver - dlh klesal z úrovne cca. 90 % na konci 90. rokov až na 75 % v roku 2007. O nesprávnosti dlhovej diagnózy krízy a liečby úspornými opatreniami aktuálne výborne publikoval Richard Koo.

Otázkou teda je, prečo sa tieto pomerne zrejmé a v odborných kruhoch akceptované skutočnosti nedostali do bájoslovia Tomáša Sedláčka. Je to azda preto, že nenašiel v biblii podobenstvo pre bežný účet platobnej bilancie? Alebo snáď preto, že Tarantino ešte nenatočil film s hláškou, ktorá by pomohla zaonačiť fakt, že krajiny európskej periférie pred krízou znižovali úroveň svojich dlhov?

Táto otázka nám pomáha odhaliť, ako sa ekonomickému mainstreamu – hoci v sedláčkovskej exotickej postmodernej podobe – darí prekvitať aj po kríze. Akokoľvek nekonvenčne a spirituálne pôsobí, je Tomáš Sedláček apoštolom praobyčajnej konzervatívnej politiky škrtov, nerovnosti a sociálneho regresu.

Ešte zaujímavejšou je ale otázka, prečo závažné argumenty ignorujú vlády a medzinárodné inštitúcie, od ktorých sa očakáva riešenie krízy. Americký ekonóm Dean Baker správne poznamenal, že napríklad zástupcovia tzv. trojky (ECB, MMF a EK) musia vedieť, že ich recept na krízu nefunguje a že ju dokonca prehlbuje. Dokument trojky, ktorý sa napriek svojmu prísne dôvernému charakteru dostal na internet, toto podozrenie potvrdzuje.

Z toho vyplýva, že pod rúškom protikrízových opatrení sa presadzuje celkom konkrétny politický program. Trojka požaduje nižšiu minimálnu mzdu v Írsku, slabšiu ochranu zamestnancov v Taliansku, Sulík vyzýva na ďalšiu demontáž sociálneho štátu a znižovanie verejných výdavkov. No a podobným tlakom naprieč Európou robia štafáž mediálne mažoretky à la Sedláček. Aj bez konšpiračného videnia sveta sa dá hovoriť o tom, že záujmové skupiny vedia využiť aj krízu na to, aby presadili svoje videnie ekonomiky, politiky, „zmyslu života a všetkého vôbec“.

To nie je nič nové pod slnkom. Je ale dobré si to pripomínať, a to najmä vtedy, keď budeme počúvať moralizátorské ponaučenia ekonomických kazateľov o tom, že sa skončila éra biftekov. Treba sa pýtať, kto konkrétne sa prepcháva(l). Bežní Gréci, Česi, Slováci... en bloc? Alebo sú nenásytné celkom konkrétne sektory (vrstvy, triedy) spoločnosti – finanční špekulanti, ktorí nás do krízy doviedli, a súčasná politická a finančná elita, ktorá svet viacmenej vedome ženie do recesie?

Som si istý, že na tieto otázky by sa dalo odpovedať vcelku jednoducho, aj formou podobenstiev. V tomto zmysle ale pohádky Tomáša Sedláčka robia ekonómii medvediu službu – namiesto popularizácie ju degradujú a ekonomickú realitu ľuďom nepribližujú, ale zahmlievajú.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Adam Votruba - Praha

Středa, 4.Ledna 2012, 10:44:5

Zajímavý článek. Naznačuje možnost, že jisté zájmové kruhy využívají současné krize k prosazení neoliberálních reforem. To by nebylo nic až tak překvapivého, neboť, jak ukazuje Naomi Kleinová, MMF opakovaně využíval hospodářských krizí k tomu, aby vnutil postiženým zemím liberální reformy, přestože představitelé MMF dobře věděli, že požadovaná opatření nesouvisí s příčinami krize.
To, že krize není způsobena primárně zadlužeností, je zřejmé. Myslím si ovšem, že zůstává otázkou, jestli zadluženost není příčinou druhé krizové vlny, resp. možná ne přímo zadluženost sama, ale panická reakce trhů na zveřejněná čísla podpořená prohlášeními ratingových agentur. Do roku 2007 sice zadluženost vzhledem k HDP v mnoha zemích klesala, ale od té doby zase vzrostla.

Vlasta Hábová - Borkovice

Ala, ale, Čtvrtek, 5.Ledna 2012, 19:42:12

pane Lesayi! Možná že jste jen nepochopil hloubku ironie, skrytou v bajkách pana Sedláčka. On to totiž možná vůbec nemyslí vážně, když tvrdí, že současná krize je důsledkem přemrštěné spotřeby! Možná jde jen o důmyslně vyjádřenou ironii podobně, jako v případě jebo tvrzení, že otcem myšlenky o neviditelné ruce trhu je Bernard Mandeville, angl. lékař a satirik (1690-1735), "čestný člověk a jasná hlava" (dle hodnocení Marxe). Ten totiž ve svém proslaveném díle The fable of the Bees (1728) napsal: "...Je sice třeba chránit dělníky před smrtí hladem, ale neměli by dostávat nic, co by stálo za úsporu. ... je zájmem všech bohatých národů, aby velká většina chudáků nikdy nezahálela a aby přitom vydávali všechno, co dostanou. ...Ty, kdo si vydělávají na živobytí vezdejší prací, pobízejí k práci výhradně jejich potřeby; je moudré tyto potřeby mírnit, ale bylo by bláhové je léčit. Jediná věc, která může pracujícího člověka udělatř pilným, je mírná mzda. Příliš nízká mzda ho přivádí, podle temperamentu, k malomyslnosti nebo k zoufalství, příliš vysoká mzda ho činí drzým a líným. ...u svobodného národa, kde otroctví není dovoleno, nejspolehlivější bohatství záleží v mase pracovitých chudáků. Mimo to, že jsou nevysychajícím zdrojem doplňování loďstva a armády, bez nich by nebylo žádných požitků, a produktů země by se nedalo využít k získání důchodů. Aby společnost, (která se ovšem skládá z nedělníků) byla šťastna a lid spokojen i v nuzných poměrech, je nutné, aby velká většina zůstala nevědomá a chudá. Poznání rozšiřuje a znásobuje naše přání, a čím méně si člověk přeje, tím snáze lze uspokojit jeho potřeby." - No řekněte, uměl by někdo z našich dnešních satiriků popsat program vlády rozpočtové odpovědnosti lépe, než autor, kterého pro nás ve svých bajkách znovu objevil pan Sedláček? Možná, snad, Jiří Jírovec, se svým slavným návrhem (v Blistech), aby Ústav pro studium totalitních režimů nechal na DVD Menšíkových Silvestrů před jejich prodejem jasně označit grafickou značkou u všech účinkujících jejich případné členství v KSČ. Ten návrh, v našich poměrech, také někteří vzali vážně. Pochopme tedy: on to pan Sedláček s tou příčinou krize třeba tak nemyslel!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.