Proč neútočit na eurozónu zleva

Postoj levice k současným pokusům zachránit eurozónu za každou cenu by měl být veskrze pragmatický. Podaří-li se to, posílí to projekt evropské integrace ve směru další federalizace.

Argumentů proti současným pokusům zachránit eurozónu, které přicházejí zprava, jsou plná média, a vede se o nich živá diskuse. V české kotlině si můžeme těchto argumentů dosytnosti užít, když si otevřeme například Lidové noviny nebo Hospodářské noviny, popřípadě přečteme některé blogy ekonomů na Aktuálně.cz i jinde.

Podstata těchto argumentů se točí okolo údajně neodpovědných států, které si žily nad poměry, a které by se teď pod tlakem finančních trhů prý tudíž měly uskrovnit, zejména pak osekat sociální výdaje. Umírněnější liberálové dávají též jistou vinu finančním trhům, ti „filozofičtěji“ zaměření pak uvažují o „životě na dluh“ jako o součásti civilizačního paradigmatu, které je prý třeba změnit.

Zatímco část této pravicově zaměřené obce ekonomů a komentátorů vítá návrhy na restriktivní opatření, jako je vynucování vyrovnaných rozpočtů s pomocí sankcí, které by měly být obsaženy v nové dohodě eurozóny, další část už zlomila nad eurozónou hůl.

Zejména pak varují před snahou držet s pomocí masivních transferů ekonomicky nad vodou jižní země, jejichž ekonomiky jsou prý v rámci jedné měnové unie nekompatibilní s výkonným severem. Z této části komentátorského a analytického spektra také přichází tuhý odpor proti snahám eurozóny lít další peníze do záchranných valů, například v podobě půjčky MMF.

Odpor proti tomuto aspektu snah o záchranu eurozóny se ovšem také zvednul v levicových kruzích, zejména mezi zastánci radikální levice.

Sociálně demokratická levice podle nich hraje podle not neoliberálů, když je ochotná podporovat půjčky, které beztak protečou jižním křídlem eurozóny jako „cedníkem“ do bezedných chřtánů bank a dalších finančních institucí, a když je ochotná podporovat nové dohody, které v podobě zavádění restriktivních opatření do státních rozpočtů v konečném součtu ohrožují sociální stát.

Řečeno jinak: pokud by se navrhované dohody uskutečnily, je to vlastně vítězství neoliberálů, protože státům nezbude v případě vynucení vyrovnaných rozpočtů nic jiného, než dál omezovat sociální sítě. Potažmo je to vítězství finančních trhů, které krizi zavinily v prvé řadě.

Na těchto argumentech jistě něco je, jenže většinou pomíjejí dvě zásadní skutečnosti. Za prvé: rozpad eurozóny, který by abdikace na strukturální reformy a pomoc slabším členům mohla spustit, by měl sociální dopady, proti kterým je případné přidušení sociálních výdajů kvůli vyrovnaným rozpočtům jen slabý odvar.

Zároveň tyto argumenty dost často pomíjejí skutečnost, že mezi vyrovnanými rozpočty a sociálním státem není přímá úměra. Vždyť právě země s nejmenšími dluhy, tedy země na severu Evropy, mají zároveň nejvýkonnější sociální státy. Evidentně více než na (ne)deficitním hospodaření záleží na míře a struktuře přerozdělování, daňové politice, či celkové míře korupce.

Navíc nikdo nedokáže předpovědět politické dopady případného rozpadu eurozóny. Jakkoliv je možné, že současná opatření už eurozónu nezachrání, a proč tedy lít další peníze do záchranných valů, přesto je s podivem, s jakou lehkostí někteří i v podstatě proevropští komentátoři tvrdí, že rozpad eurozóny by nikterak neohrozil celkový projekt evropské integrace.

Zcela podceňují politicky nekontrolovatelné procesy, které každá taková událost, jakou by rozpad eurozóny byl, vyprovokují.

Za druhé: ubránit sociální stát ve střetu s globálním kapitalismem není dnes už projekt pro jednotlivé země. Jakkoliv někteří kritici pokusů zachránit eurozónu „za každou cenu“ argumentují například Švédskem, které není v eurozóně, nebo Norskem, které není dokonce ani v EU, skutečností je, že ekonomicky slabší země, nebo země bez nerostného bohatství, jaké má třeba Norsko, jen těžko uhájí sociální stát samy.

Jistě, návrhy evropských dohod pro záchranu eurozóny, které zavádějí tuhou fiskální disciplínu, jakož i další půjčky oslabeným zemím, které mají velkou šanci skončit v kapsách soukromého finančního sektoru, jistě nejsou z hlediska levice optimálním řešením. Určitě by bylo lepší takové řešení, jež by vůči neodpovědným trhům bylo mnohem sebevědomější a šlo by k podstatě věci.

Hlavní příčinou současných problémů koneckonců je neregulovaný finanční kapitál. Rozhazovačnost veřejného i soukromého sektoru, například i skrze masivní korupci, kterou vidíme v jižním křídle eurozóny, má jen málo společného se sociálním státem. Nejlépe si s krizí koneckonců poradily právě země s výkonným sociálním státem, politickou racionalitou a nízkými mírami korupce, jako jsou ty skandinávské.

Postoj levice k současným pokusům zachránit eurozónu za každou cenu by měl být tudíž veskrze pragmatický. Podaří-li se to, posílí to projekt evropské integrace ve směru další federalizace. A jenom EU v podobě politické unie bude schopná v případě budoucí převahy evropské levice vytvořit podmínky pro existenci skutečně evropského sociálního státu a zároveň znovu otevřít, například ve spolupráci se zelenými, témata udržitelného rozvoje, která se v současné krizi vytratila.

Případný kolaps evropského projektu, popřípadě masivní nástup „ulice“ v podobě mnohem silnějších projevů hnutí, jakými letos byla hnutí Rozhořčených a Okupujte Wall Street, jistě nelze vyloučit. Je ovšem vždy nutné počítat s tím, že se takový vývoj může lehce vymknout jakékoliv kontrole.

Ti v radikální levici, kdo si od takových jevů slibují změnu systému, nastolují znovu otázku, která na levici dominovala už v první polovině 20. století: revoluce versus evoluce.

Je možné, že se v destruktivním tažení globálního kapitalismu, jehož je eurozóna koneckonců obětí, stejně „revoluci“ nevyhneme. Ti, kdo si ji ale aktivně přejí, by si měli odpovědět na otázku, zda pro tuto „revoluci“ mají „program“.

A ti na levici, kdo si přejí jakousi mírnější „revoluci“, v podobě rozpadu eurozóny, by si měli odpovědět na otázku, zda jsou si jistí, že procesy, které to vyvolá, bude mít skutečně někdo pod kontrolou. A že v nastalém chaosu sociální stát či další „levicové“ vymoženosti vůbec přežijí.

Pravda, demokratická levice tyto vymoženosti v současné situaci jen s vypětím sil brání, a dokonce musí, i například v rámci dohod na záchranu eurozóny, dál a dál zdánlivě i reálně ustupovat neoliberálním postulátům. Na druhou stranu může být zachování a eventuální posílení evropských struktur jedinou možností, jak sociální stát v budoucnosti nejen zachránit, ale eventuálně mu vrátit důležitost, kterou měl ještě před dvaceti lety.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Proč zachraňovat eurozónu zleva Úterý, 20.Prosince 2011, 14:18:28

1) Tvrdit, že odpor k Merkozyho reformám eurozóny je útokem na eurozónu, je jako tvrdit, že odpor ke Kalouskovým reformám České republiky je rozvracením republiky.

2) Jestli Merkozyho projekt „záchrany‟ eurozóny něco zachraňuje, jsou to zisky bank a spekulantů. Tvrdit, že by ho levice měla podpořit, je jako tvrdit, že česká levice měla podpořit Topolánkův „Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů‟.

3) Bude-li Evropská unie proti lidem, budou lidé proti Evropské unii. Pouze takový projekt evropské integrace, který nabídne zlepšení životních podmínek v integrovaných zemích, včetně zastání proti národním škrtům, má šanci zarazit vzestup nacionalismu a izolacionismu. Jestli se levice teď bude lísat k evropské pravici, jestli bude podporovat Merkozyho v budování nelidské Evropy řízené neoliberálními dráby, a snít při tom, jak po příštích volbách převezme v téhle Evropě moc, a pak konečně začne pracovat na něčem lepším, dočká se leda toho, že po příštích volbách už žádná Evropská unie nebude.

Evropská levice musí ty projekty solidární Evropy, které chce prosazovat po vyhraných volbách, předložit teď hned. A teď hned za ně musí bojovat.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 20.Prosince 2011, 16:46:26

1) Nejsem radikál, ale sociální demokrat a jako sociální demokrat v evropském kontextu nad celou záležitostí uvažuji. Jestli je něco radikálního, tak je to radikálně mělká diskuse na levici v ČR o problematice Evropy jako celku. Jiří Pehe, Petr Uhl a další vlastně představují levici prázdného Sikorského jako řešení, přitom ten neudělal vůbec nic, ani se nesnaží diskutovat, tedy jediné, co udělal, je, že složil vlajky v Berlíně a čeká na zázrak. Tahle situace je o to nebezpečnější, že tím odkýváme prostor pro europopulisty, neofašisty, klausisty.
2) Tím, že naopak nechci nechat Řecko vykrvácet, jižní křídlo, střední a východní Evropu, tím říkám jediné, jsem Evropan a hledám celoplošné evropské řešení, ne pouze řešení pro německý bankovní sektor a paní Merkel. Kdo naopak Evropu rozděluje jsou konzervativci svým defektním, tupým škrtacím plánem, který trhy bezesporu neuklidil, tím méně občany.
3) Není pravda, že plán přes MMF něco řeší, neřeší nic, o tu hluchou, nulovou částku vůbec nejde, naopak volám po zapojení ECB, volám po evropských dluhopisech, volám po evropské federaci, minimálně společném rozpočtu převyšujícího 10% celého HDP eurozóny, aby byla vůbec nějaká možnost napravit současné defektní uspořádání, kdy je jih odkázán na škrty, přitom mu bylo půjčováno na německý úrok, dnes to ale neplatí, Německo se veškeré odpovědnosti vzdalo a hraje to na MMF, drží si svou kasu a svůj rating.
4) To, že preferuji švédské směřování, tím neříkám nic jiného, než že Skandinávie pochopila podstatu krize, dokáže jí řešit a rozhodně proto nebude přistupovat na defektní, dokonce drze ústavní pokus snížit jakýkoliv manévrovací prostor demokratického státu, společenství.
5) Včera bývalý předseda MMF ostatně vysvětlil, co se má či nemá dělat a já s ním souhlasím velmi. Je to v zásadní rozporu se směřování Merkel a současného vedení MMF.
6) Proto říkám, že jestli chceme zachránit jednotnou Evropu, eurozónu, musíme na to naprosto, ale naprosto jinak.
7) V lednu o této záležitosti bude jednat vedení ČSSD, diskuse bude otevřena všem názorům a pohledům, není totiž jedno jediné řešení, jak tu se tu trochu falešně a o to víc prázdně snaží nastínit Pehe.
8) Je to velmi mrzuté, že tohle musím psát, přitom má Jiří Pehe jistě na talíři jiné, násobě lepší protikrizové směřování z USA. Tedy je třeba řešit likviditu bankovního sektoru, je třeba začít investovat do nových pracovních míst, je třeba násobě razantněji přistoupit k fiskální a sociální unii v Evropě.
9) Česká servilita na levici může dosáhnout jediného, podrazí nohy francouzským sociálním demokratům, kteří se připravují na volby a možný počátek změny jednosměrné Evropy.

10) Pro naprostý základ, pro jakýkoliv vstup do reálné evropské diskuse o eurozóně, je nutné si na levici v ČR vysvětlit problematiku současné „dvourychlostní eurozóny“. Až tohle někteří analytici v ČR pochopí, mohou si to ostatně přečíst hned v několika pracích renomovaných ekonomů, je možné konečně začít diskutovat věcně, je možné se konečně dostat k problematice předluženého jihu a exportního Německa.








650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

a aby to, o čem diskutuji, pochopil opravdu každý analytik v ČR, jaký názor, jakou pozici stavíme proti Merkel Úterý, 20.Prosince 2011, 18:16:31

Eurozóně zbývají na to, aby se svou dluhovou krizí něco udělala, pouze týdny. Na ekonomickém fóru v Pekingu to uvedl bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahn.
"Nevznikla žádná fiskální unie, ani věřitel poslední instance, ani se nerozšířila pravomoc Evropské centrální banky," posteskl si Strauss-Kahn.
Sám považuje za řešení hlubší integraci, jejíž součástí by měl být i společný rozpočet, který umožní přesouvat peníze do zemí s horšími výsledky.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Lukáši, jen aby západní socialisté nepodrazili nohy nám... Úterý, 20.Prosince 2011, 22:36:13

Ten DSK byl šéfem MMF léta - a co udělal levicového?
SPD se ještě stále nezřekla Hartzu IV (ukázkového exempláře schroederovského neoliberalismu a "odbourávání" sociálního státu). O britské Labour, která dokonce ani teď, v éře Eda Milibanda, se nebyla schopna postavit v době onoho letního drancování Cameronovým řečem, že to chce hlavně větší bič, tedy o této Labour škoda mluvit...

Ne, k alternativě je ještě daleko - PES ji nemá, a než ji najdeme, musíme držet basu s proevropskou pravicí, i když je to smutné.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Martine Úterý, 20.Prosince 2011, 23:42:30

já chápu situaci na bojišti trochu jinak, tedy jdu po věcné rovině, ne ideologické...Tedy ještě jednou, tady nejde o to držet s někým basu, ale diskutujeme nad programem pro Evropu, bavíme se o alternativním scénáři, jelikož ten, který představila Merkel, nic neřeší, vede k destrukci eurozóny, chronické recesi a fašizaci Evropy... Tedy kritizuji německé konzervativce za "neplán", "neřešení", neřešení a nepřiznání si odpovědnosti Německa za jižní křídlo, střední a východní Evropu....

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 21.Prosince 2011, 00:12:45


Tedy ještě jinak, Jiří Pehe brání Merkel za to, že jako prý něco dělá, že jako se snaží zachránit eurozónu. Bezva, já jí kritizuji za to, že to jen hraje, že se do toho Německu nechce, že eurozónu vlastně odepisují. Proto nevolám po Sikorském, ale někom, kdo to konečně řekne, že chceme zachránit eurozónu, tedy chceme opravdu plán, jak vyřešit její dvourychlostní podstatu, tedy systmový problém, který si v sobě nese a který nás dovedl až sem. Řešit se to dá rozpočtem na 10% HDP eurozóny, že tu bude rozpočet, kterým se dají vyrovnávat rozpory mezi vysávajícím centrem a luxovanou periferií. Ve své podstatě Pehe přistoupil na ten pravičácký diskurs o líných Řecích a ne logicky jednajících Řecích, kteří si půjčují násobně víc, levně, růst růstu, jelikož na německý úrok, snaží se modernizovat, bránit se růstem, jistě se i krade, než sklapne past a Německo od toho dá ruce pryč. Proto po nich jdou nyní trhy, po celém jižním křídlu, jelikož jim to došlo, že mohou..., že je nikdo bránit nebude, tím méně Merkel, která sabotuje eurobondy.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 21.Prosince 2011, 02:07:36

Logikou, kterou použil Jiří Pehe, je přeci nutné již nyní být proti budoucímu summitu, je nutné stát za tím minulým, defektním, nic neřešícím. Je nutné se postavit za Sikorského a pokleknout, mlčet. Neřešit nic a čekat, jak to dopadne.To je jádro situace na české levici, kterou jsem kritizoval, tedy tu servilitu a vyplašenost.

Brusel - Prezident Evropské unie Herman Van Rompuy svolal mimořádný summit EU na 30. ledna. V krátkém videozáznamu podotkl, že vrcholná schůzka se bude zabývat dopady současné krize, zejména na oblast zaměstnanosti.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 21.Prosince 2011, 02:52:13

"Evropská unie se nyní potýká nejen s dluhovou krizí, ale i s obavami z návratu recese. Ta by mohla mít citelný dopad na trh práce. Například ve Španělsku se nezaměstnanost už nyní pohybuje kolem 22 procent. Velkým problémem je navíc nezaměstnanost mezi mladými absolventy škol. "Musíme přijmout energická rozhodnutí ve věci zaměstnanosti," zdůraznil Van Rompuy."


Ano, ještě stopnout defektní tupé škrty, vytvořit věřitele poslední instance, tedy větší mandát ECB a ne jedno, ale 10% HDP rozpočtu a pumpovat to do zemí, které jsou odsávány centrem a v první řadě je nutné jako v USA zvýšit likviditu bankovního sektoru a přestat se tupě bát inflace, jak vysvětlil nedávno Krugman.
Kolik lidí na levici je schopno chápat, co zde píšu a proč? Nějaké znám, ale není jich moc. Švihlíková, Dolejší, Hekrdla, zde v diskusi Honza Macháček….
Kolik lidí pochopilo, že Evropě hrozí naprosto bezprecedentní nebezpečí návratu fašismu nečinností Německa, naší společnou nečinností, kdy nejdeme k jádru věci?

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 21.Prosince 2011, 16:32:26

"Nedávno eurozóna rozhodla, že bude „soudně stíhat“ státy za strukturální deficit větší než půlprocentní a že komisaři v Bruselu budou dohlížet už na sestavování rozpočtu. Odmítla solidaritu, „federální“ transfery ve prospěch „padlých zemí“, snížení úroků společnými eurobondy. A Evropské centrální bance zatrhla roli „věřitele poslední instance“." Martin Hekrdla, Právo

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Jinak k tomu Norsku, když tu bylo jako vláčeno za nesolidaritu či co... Středa, 21.Prosince 2011, 17:14:28

Norsko nabízí MMF přes 9 miliard eur
Norsko podle tamního premiéra Jense Stoltenberga poskytne MMF až 9,35 miliard eur. (cca 240 mld. Kč) na pomoc při řešení dluhové krize eurozóny. Uvedl to norský premiér Jens Stoltenberg.
"Zdůrazňuji: Norsko nabízí MMF půjčku ne pomoc. MMF je důvěryhodná instituce, bezpečná pro vložení investic, které nám vynesou jistý úrok a budou opět splaceny," uvedl Stoltenberg.
Norsko je jedinou skandinávskou zemí mimo Evropskou unii, která nabízí půjčku 55 miliard norských korun jako podporu širšímu mezinárodnímu úsilí o navýšení zdrojů MMF . Pokud by k půjčce skutečně došlo, musí ji potvrdit norský parlament, ale očekává se, že by ji schválil.


To je logický tah a nic proti němu nemám. Norsko na to zdroje má a tady jde o globální rozměr, ne pouze Evropu. Diskuse v eurozóně by ale měla jít naprosto jiným směrem, tedy přes společné eurobondy, přes ECB, fiskální a sociální politiku, společný rozpočet minimálně na 10%, jelikož jedině tak se dá řešit vnitřní rozpor v eurozóně, tedy exportního centra a vysávané, předlužené periferie.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 21.Prosince 2011, 17:40:38

- První věc je snížit deficit. Co se ale děje v Evropě je daňový závod na smrt. Nemůžete použít vyšší daně pouze na to, aby se splatil dluh z úrokových sazeb. Druhým cílem a vážnějším cílem je zastavit nízkou úroveň růstu. Eurozóna bude mít v příštím roce negativní růst. Třetí bod je neřešená situace na trhu práce. Máme 22 až 23 miliónů nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti je nad 10 procenty", říká norský premiér Jens Stoltenberg směrem ke škrtací obsesí postiženému Berlínu

Martin Pleva - pedagog, Brno

Lukáši, Středa, 21.Prosince 2011, 23:09:20

ve všem souhlasím, pokud jde o popis situace i o ideje a ideály, které předestíráš. Ale ucelený alternativní sociálnědemokratický program to stále ještě není. Budu rád, když po něm budeme volat spolu.
Jenže jsou situace, kdy jedinou smysluplnou odpovědí je pragmatismus (ten se samozřejmě nesmí stát odpovědí trvalou). Vždyť i ten váš norský Stoltenberg neříká nic zas tak jiného, než co by netvrdil třeba už ten DSK, avšak má recept, jak toho docílit? Ne pro Norsko, ale pro EU? A hlavně, přesto přese všechno jde s Merkozym do holportu a půjčuje "jim" (nemyslím to doslova, ale dělá zkrátka to, co si oni přejí).

P.S. Doufám, že nevadí, že jsem taky přešel do tykání, ostatně "u vás v Norsku" je to samozřejmostí:)

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Martine Čtvrtek, 22.Prosince 2011, 00:19:1

pravda, jako napsal jsem odpověď, pokusil jsem se tam načrtnout vše....co se tu kolem nás honí....bude tady doufám zítra......

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Málo nás? Čtvrtek, 22.Prosince 2011, 06:33:23

Zdá se mi tahle diskuse nějaká jednostranná. Je to tím, že všichni obvyklí diskutující souhlasí se mnou a Lukášem Krausem a nemají co dodat, anebo jsou všichni na pohřbu Václava Havla?

Buď jak buď, asi už jsme všichni, kdo chceme Evropu solidární, řekli o tom, co žádáme od levicových stran, všechno. Jak už jsem napsal jinde http://www.denikreferendum.cz/clanek/12100-cr-je-jen-clun-ve-vleku-eurozony#comment_15742 , důvodů obávat se, že levicové strany nás zase zradí, je mnoho. Ostatně když jsem se v onom diskusním příspěvku zaměřil na kritiku ČSSD a žádal, aby se více radila s významnými levicovými a liberálními intelektuály, jimiž poslední dobou zdobí své programové konference, poněkud jsem opomněl zmínit, že právě jedním z těchto významných intelektuálů je i Jiří Pehe, který tu tolik horuje pro „taktickou‟ účast levice na neoliberální destrukci eurozóny.

Obávám se, že po jasném politickém programu solidární Evropy voláme už dost dlouho na to, abychom došli k závěru, že si jej musíme urychleně napsat sami. Hlásí se někdo? Dokážete někdo spojit stoupence solidární Evropy nejen k nezávazné diskusi nad evropskými problémy, ale přímo k vypracování konkrétního plánu jejich řešení? Nebo už dokonce někdo někde v Evropě začal a stačí se jen k projektu připojit?

Nerad bych, aby to zůstalo na mně, diplomatickým umem nevynikám a na to, abych konkrétní program cesty z krize vypracoval sám, rozumím ekonomii příliš málo. I když v jistých kruzích je dnes právě mé chemické vzdělání považováno pro nápravu financí za tu nejlepší kvalifikaci, že?

Luděk Ševčík - OSVČ

Čtvrtek, 22.Prosince 2011, 08:50:47

http://www.blisty.cz/art/61551.html - cituji :
"Když na podzim roku 2008 v USA vypukla hypoteční a úvěrová krize, určitá část levice se možná zprvu opájela optimistickou představou, že neoliberální ofenzíva uplynulých dvou desetiletí má své dny sečteny. Ti skeptičtější přinejmenším doufali, že následná hospodářská krize povede k celosvětovému ústupu pravice z výsluní politické moci a k masivní vlně volebních vítězství levicových stran. Pravý opak se stal pravdou. V drtivé většině rozvinutých zemí vzešly z krize jako vítězové pravicové koalice s programem razantních výdajových škrtů, které mají ještě více oslabit již tak chatrné pozice sociálního státu. Tento kuriózní jev, kdy lidé zdánlivě volí proti svým nejvlastnějším zájmům, by se možná dal vysvětlit tím, že voliči vesměs vycházeli z vulgární představy, že hospodářská krize je něco jako chřipka (příměr až donedávna s oblibou uváděný například Václavem Klausem), že stačí jen zvolit tu správnou terapii, a symptomy choroby za pár dní ustoupí.
Voliči tedy vesměs dali svůj hlas pravici v dobré víře, že neoliberální terapie v podobě razantních výdajových škrtů naordinovaná pravicovými stranami zajistí, že se věci za nějaký čas znovu vrátí do normálu. Pár měsíců či let strávených v šeré kobce jen o chlebu a o vodě přeci stojí za sluncem prozářenou budoucnost plnou opulentních mejdanů! Jak si však vysvětlit to, že mnozí z pravicových politiků, jimž lidé v masové míře dali svůj hlas, nemluvila ani tak o dočasném bolestivém opatření, které bude trvat jen po tu dobu, než se věci opět vrátí do normálu, nýbrž o trvalé změně paradigmatu? Například podle českého ministra financí Miroslava Kalouska se "musíme naučit žít jen z těch peněz, které si sami vyděláme". Jinými slovy, mejdan jednou provždy skončil a žádný další se už konat nebude. Ti, kteří ho zmeškali nebo na něj nedostali pozvánku, mají jednoduše smůlu."
A teď je to tu znovu. Levice půjde zachraňovat neoliberální EU s tím, že za dobrou službu bude možná odměněna. Prdlajs. V očích voličů bude stotožněna s neoliberály a lidé pak dají hlasy raději nacionalistům a náckům. Je vrcholem naivity očekávat, že ti, kteří jsou tak paralyzováni chamtivostí, že jsou schopni si uřezat pod sebou větev, najednou prozří, veřejně přiznají své omyly a předají vládu levici. Pokud má levice zachraňovat EU, musí zachránit levicovou, sociální EU, ne rýžoviště banksterů. A pokud by ta pomoc tímto nemohla být podmíněna, tak by ji ČSSD měla odmítnout. Mám stejně dojem, že současný systém je už v takové krizi, že jej z ní nedostane nic jiného, než velmi radikální změna. Tyhle finanční injekce, tištění nových peněz a další přijatá, nebo navrhovaná řešení, jsou jen prodloužením agonie.

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

o přežití jako EU potažmo Eurozóny Čtvrtek, 22.Prosince 2011, 17:23:31

Mnohé už bylo řečeno - takže jen stručně několik poznámek.
Myslím, že jeden z hlavncíh problémů diskuse v českém prostředí je velmi nešťastná dichotomie: Klaus je proti EU, tak my, co nemáme Klause, budeme pro. A to dokonce itehdy, když ta EU, zastoupená Merkelovou a Sarkozym navrhuje to,co kritizuje doma, tj. restrikci a to nikoliv jednorázovou ale systémově zakotvenou přímo ve smlouvách! Nelze si přeci naivně namlouvat, že zachráním EU- ale jakou EU? Takovou, kde občané nemají už žádný vliv a kde demokratický deficit nebývá naprosto děsivých forem? Takovou, kde se "musíme podřídit finančním trhu a neznepokojovat je", jak prohlašuje Merkelová a Sarkozy? Za tuhle Evropou se mají prát socialistické strany?
Jako největší tragédii vidím to, že Němci si, naprosto mylně, myslí, že jejich model je správný, jejich hospodářská poltika výborná a snaží se jí doslova "naoktrojovat" zbytku té "rozežrané a ne tak pilné Evropy. Německý model je přitom pro všechny země neakceptovatelný - založený na podtnutí mezd, růstu, velmi zranitelném, taženém jen čistým exportem, a ústavním zákonem o vyrovnaném rozpočtu, což dokonce i FT, které tedy nejsou socialistické, označily za ekonomickou negramotnost.
socialistické strany by měly říci toto- Evropu jedině sociální, což pro nás znamená: konec mzdového, daňového dumpingu a vyrovnaný růst (tj. nikoliv dušení domácí poptávky). Na rovinu si říci, že se "nezachraňuje" Řecko, ale německé a francouzské banky. a kde zůstal občan? zase je z něj divák.. nebo možná, stále je z něj divák.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 23.Prosince 2011, 09:47:2


... neustálého opakování předchozího textu nebude asi nikdy dost ...

Přečtěte si někdy RESPEKT - tu záplavu psychologického vydírání, zuřivosti pravicových eurofilů, jde-li o "zdržování" našeho příspěvku na oltář Vnitřní Říše (eurozóny) ... těch eurofilních pravičáků, kteří jindy nemají pro socany nikdy slova dobrého ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.