Klady a zápory libyjské rezoluce

Obhájci rozhodnutí OSN vyhlásit nad Libyí bezletovou zónu vznesli několik pádných argumentů. Své pravdy mají i jeho kritikové. Byl zásah vskutku nutný a co může způsobit?

V1

Petr Jedlička

18.03.2011 16:33

Aktualizováno: 19.03.2011 11:52

Související

Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, jež plně vtáhlo mezinárodní společenství do vnitrolibyjského konfliktu, je oslavováno i zatracováno. Na jedné straně se píše o konci přešlapování, o záchraně lidských životů i konečně rozhodné odpovědi; na druhé o hrozbě rozšíření války, ráně arabskému protestnímu hnutí i nebezpečném právním precedentu. Na každé z těchto pochval i výtek je něco pravdy. Musí být pečlivě váženy. Která z pozic má z pohledu z odstupu navrch?

Předně je třeba dát prostor kritikům, jejichž hlas nebyl v masmédiích dostatečně slyšet. Leckdo – a mimo jiné i náš prezident – již předem mínil, že vyhlášení bezletové zóny povede k eskalaci konfliktu a rozpoutání války. Říkal to, pravda, před přidělením mandátu. To ale neznamená, že vše nemůže skončit peklem i nyní. Právě naopak: mandát Rady je poměrně (a netypicky) široký a v jistém výkladu může ospravedlnit i likvidaci vojenských kapacit Kaddáfího režimu strategickým bombardováním. Toto pak vykazuje i v době „chirurgických přesných zásahů“ sklony dopadat na civilní obyvatelstvo a podněcovat další násilí. Vzpomeňme na Afghánistán.

Kritikové mají též pravdu, že Rada rozhodnutím obešla článek dvě Charty OSN, který je pilířem stávajícího mezinárodně právního uspořádání světa, založeného na suverenitě jednotlivých států. Rada má k takovémuto postupu oprávnění, a proto nejde přímo o porušení mezinárodního práva. Jde ovšem o zásah do mezinárodně právních zvyklostí – o narušení systému, jež sice legalizuje přežívání četných diktatur, avšak zároveň chrání malé, vnitřně neklidné státy před kolonizačními choutkami velkých a sousedů. V tomto smyslu otevírá rozhodnutí Rady široký prostor k budoucímu zneužití.

Pravdou je konečně i to, že mezinárodní společenství přehlíželo (a přehlíží) podobné konflikty daleko většího rozsahu v jiných částech světa. Zůstává netečné k praktikám režimů, jež zanechávají řádově více mrtvých, a těm, kdož mají co nabídnout jako protihodnotu, dodává bez skrupulí i prostředky. Patos lidumilných reakcí francouzských a britských státníků tak rozhodně není na místě.

Pravdy obhájců
Je tu ale i druhá stránka věci. Za prvé je třeba ocenit, že státy jako Británie a Francie se, navzdory původním indiciím, nepustily do nějakého humanitárního bombardování, neřkuli invaze, na vlastní pěst a vyčkali řádného přidělení mandátu. To není vůbec málo. Zohlední-li se ohromný mediální tlak – k obvyklému akcentu na utrpení a kladnou úlohu jedné strany se zde k médiím středního proudu přidaly i Al Džazíra, Guardian nebo americké progresivní listy – a přihlédne-li se ke sklonu velmocí struktury OSN obcházet, patrném zvláště za éry George W. Bushe, jde o symbolický, avšak významný posun.

Dále je záhodno vzít na zřetel, že Rada rozhodla až po rozsáhlém vyjednávání a vývoji v samotné Libyi. Rezoluci předcházela snaha o domluvu i apely na zastavení bojů. Bylo přijato rozhodnutí o embargu, svoje vyjádření daly k dispozici i organizace, jež evidují hrozby pro lidská práva a životy v oblasti, a byly též zohledněny pozice velmoci, jež na zásahu evidentní zájem nemají – Ruska a Číny. Podlehli snad tito všichni mediální panice a manipulaci?

Veřejnost sice nedostala k dispozici jednoznačné důkazy, že Kaddáfí páchá na vlastním obyvatelstvu genocidu (což by ostatně členy OSN postavilo do právní situace, v níž by zasáhnout ne mohli, ale museli). Libyjský režim však současně činil až do schválení rezoluce jen minimum rozhodných vstřícných gest, otevírajících prostor pro smírná řešení. Nu připomeňme si: Kaddáfí konflikt zprvu popíral, poté bagatelizoval a v posledku prohlášeními o „úderu bez milosti“ ještě vyhrotil. Proponentům zásahu tak sám dal do rukou další argumenty.

Výhledy na důsledky
K posouzení nicméně zbývá ještě stěžejní otázka tématu: Bylo ohrožení civilistů v libyjských povstaleckých městech skutečně takové míry, že velmoci přeskočily několik stupňů nátlaku, jako koordinovaný diplomatický nápor, pohrůžku užití síly či jednání o mírové misi? Obhájci zásahu říkají, že ano. Opírají se přitom o svědectví z měst, o něž se v minulosti vedly boje, výpovědi odborníků na Kaddáfího způsob vládnutí a zejména tvrzení samotných povstalců. Kritikové tvrdí opak. Dokládají, že režim má i díky kmenové struktuře libyjské společnosti daleko větší podporu, než se z masmédií zdá, že k žádným masakrům v dobytých městech nedošlo a že jde celkově o výplod neopodstatněné mediální hysterie.

Čí pozice je blíže skutečnosti? Těžko dnes odpovědět. Pro každý ze vznesených argumentů existují čtené indicie i jisté důkazy. Jedná se ovšem o podklady dílčí a za současné situace nepotvrditelné, respektive nevyvratitelné. Snad časem dojde k odhalení, co vše se ve skutečnosti v uplynulých týdnech v Libyi dělo, jaká reálná nebezpečí útok prorežimních sil na Benghází představoval a zda jsme se my, novináři, jenom chytili do pasti vlastní posedlosti neštěstím, násilím a démonem aktuálnosti. Dějinná zkušenost hovoří spíše pro vznik mýtu, jež bude obhajovat pozici vítězné strany. Přínosem moderní doby je ale naděje, že jako nezbytnost amerického bombardování Hirošimy, sovětského záboru Polska či invaze do Iráku bude i tento časem vyrácen.

Jinou otázkou jsou důsledky chystaného zásahu. O těch rozhodně výsledná podoba intervence, její průběh a celkový vývoj v dalších dnech.

Mandát Rady bezpečnosti je tak široký, že může v důsledku legalizovat i humanitární pohromu nebo vznik koloniálního protektorátu. Budou-li intervenující státy postupovat v duchu nejužšího výkladu rezoluce, zaměří se pouze na ochranu rezidenčních oblastí před nálety či odstřelováním. Pokud se naopak odhodlají využít všech jejích možností, může jim tato posloužit i jako podpůrný mechanismus k nastolení loutkové vlády, která se následně patronským mocnostem odvděčí například výhodnějšími kontrakty na dodávky ropy.

Charakter zásahu se následně podepíše i na mezinárodních důsledcích události. Může Radu bezpečnosti odhalit jako nástroj velmocenských zájmů a zvýraznit pokrytectví Západu, jenž nyní mimochodem pouze kuňká k paralelním represím vůči demonstrantům v Jemenu, Maroku nebo Bahrajnu. Může však také váhu klíčové instituce OSN i multipolárního upořádání světa posílit a dát všem totalitním režimům na planetě alespoň symbolicky najevo, že princip suverenity není absolutním krytím všech praktik, jichž se dopouštějí.

Ať už si tedy o libyjské rezoluci myslíme cokoliv, většinu podstatného ještě uvidíme. V každém případě se ovšem patří pamatovat na jedno: ani jedna z velmocí, které se chtějí do zásahu zapojit, neodmítala v posledních letech Kaddáfímu prodávat zbraně. Ani jedna s ním neodmítla vyjednávat a čile obchodovat. Pokud je libyjský režim vskutku tak šíleným, opresivním a totalitním, jak se dle proponentů intervence ukázal, nestal se jím až nyní, v průběhu povstání. Byl jím i v době, kdy jeho vůdce objížděl evropské summity, bratřil se s americkými bezpečnostními poradci, investoval do západních podniků a snad i přispíval některým evropským politikům na kampaně. A v tomto ohledu není režim Muammara Kaddáfího na světě zdaleka sám.

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Stanislav Hošek - Český těšín

Pravda? Neděle, 20.Března 2011, 11:36:14

Tu bude mít jako vždycky vítěz. Záleží nyní pouze na tom, jak dlouho bude Kaddáfí vzdorovat, aby Abendlanďané museli odhodit roušku ochranářů civilistů a ukázat svou pravou tvář potomků krvavých rytířů kříže, skutečných to globálních mocnářů. Je to s Abendlanďany jako vždycky. Spolčují se třeba i s ďáblem, dokud jim to přináší zisk. Ať si ale nikdo z nich nenamlouvá, že současná „havliánská“ mise, vedle níž bledne i ta Brežněnova v roce 1968, nám vytvoří nějaké přátele mezi Araby.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pondělí, 21.Března 2011, 15:37:10

To je, pane Hošku, ta nejpřísnější varianta výkladu. Ano, může se naplnit ... stejně jako ty jiné, výše popsané. Uvidíme.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

možnosti diplomacie Čtvrtek, 24.Března 2011, 07:28:3

kočovní berberové k nimž se Kadáfí řadí, nejsou arabové, naopak povstalci jsou namnoze imigranti z okolních zemích. A mezi bojovníky je samozřejmě i dost lidí z černé Afriky. takže to národně arabské kriterium nesedí. jde spíš o kamarády z ropných zemí a odpůrce pax americana.
Mně by spíše zaujalo to obcházení čl. 2. Charty OSNa le i výlad čl. 27, odst. 2 o hlasování v radě bezpečnosti. Otud zřejmě přijde výklad mezinárodního práva, který bude problematizovat mandát. samotný a přesouvat pozornost na NATOizaci zásahu..

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Čtvrtek, 24.Března 2011, 18:38:37

Ano. Mě osobně přijde ten mezinárodně právní rozměr nyní snad nejzajímavější, protože údaje o obětech jsou stále neprůkazné a k analýze souvislostí úderu s ropou se těžko shánějí podklady. Zkusím se na tuto otázku ještě zvlášť podívat.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

rozbíhavá hra velmocí Čtvrtek, 24.Března 2011, 19:46:48

Extrapolace množících se výhrad k rozhodnutí RB by mohla vést až k zpochybnění autority OSN a mezinárodního práva, asi nedůležitější výsledek poválečného vývoje. Paralela s rozpadem Společenství národů před II.WW by byla dost nepříjemná.
Jaké jsou ale alternativy autority RB OSN ? Chápu že kadáfí chce zobchodovat svůj odchod z výsluní, ale to že tu hrají své hry země BRIC, Německo energeticky propojené s Ruskem a jakýsi globální islámský "chalífát" není příliš uklidńující.
Ale něco se děje - ne náhodou Turecko, které je taky v NATO se už netlačí do EU a upozadilo projekt Nabucco.

Petr Votoupal - Brusel

Proc? Pátek, 25.Března 2011, 11:20:54

Vim o situaci velmi malo a proto by me zajimalo
-co vedlo Rusko a Cinu k tomu, ze se zdrzeli veta (pochopil jsem, ze v Rusku je to predmetem diskuse mezi prezidentem a premierem)
-kdo je ta Lybijska opozice? Jak se profiluje, co chce?
Jsem laik, ale deklarovanym cilim zasahu proste neverim. Kdo hovoril v souvislosi s Kadafim o zlocinech proti vlastnimu obyvatelstvu, kdyz mu vsichni prodavali zbrane? Zasah evidentne vede k pokracovani obcanske valky, to ma byt kyzeny vysledek? V kazdem pripade dekuji za clanek.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 25.Března 2011, 12:02:30

Pane Dolejši, tak bych to zatím nevyhrocoval ... veškerá pozornost se nyní soustředí na samotný zásah. Autoritu Rady bezpečnosti teď zpochybňuje jen málokdo - tedy s výjimkou těch, co tak činili už před tím.

Také opadávání chuti Turecka (a hlavně Turků) vstoupit do EU lze pozorovat už několik let. Jistě souvisí i se současnými problémy eurozóny, se změnou postoje Francie (jež dala po Sarkozyho nástupu jasně najevo, že bude v případném referendu či hlasování v Radě EU proti), a také s vysokými požadavky, jež dala Turecku Komise ohledně kurdské otázky.

Upozadění projektu Nabucco může být zase důsledek toho, že do něj prostě není plyn. Rovněž o tomto se psalo už před dvěma lety...

... ale jinak bych souhlasil, k RB mám přibližně stejný postoj.


Pane Votoupale, co vedlo Rusko a Čínu k zdržení se veta, to je další velká otázka. V médiích se zatím objevují dva výklady: dle prvního měly velmoci z Libye více zpráv, než masmédia (což je logické), a došly k přesvědčení, že onen masakr civilistů v povstaleckých městech reálně hrozil; dle druhého jim za to bylo něco slíbeno. Oba výklady jsou na úrovni dohadů. Rusko má nicméně jednu z nejzkušenějších diplomacií na světě, a když se v rezoluci objevila ona formulace o všech nezbytných prostředcích, muselo jí být jasné, oč jde. Rusko mělo ve aktuálních zbrojních obchodech s Kaddáfím nejvíce peněz, vydělává však zároveň na válkou zvýšené ceně surovin. Daleko větší záhadou je postoj Číny, která dle mého vidění na konfliktu jenom tratí. Není však bez zajímavosti, že z Tobruku (na povstaleckém území) vyplulo v minulých týdnech i přes válku několik ropných tankerů právě do Číny.

Ohledně zbraní a morálnosti zásahu si myslím totéž.

A pokud jde o tu opozici: jedná se o názorově nesourodý shluk přeběhlých ministrů, vojáků i důstojníků. Dále pak o disidenty, islamisty z různých směrů, proreformní skupiny (včetně levicových) a příslušníky několika kmenů. Formálně ji vede národní rada (vláda) v Benghází, která je složena hlavně z bývalých stoupenců režimu, jež měli příliš reformní postoje, z akademiků a známých disidentů. Velkou neformální moc však mají kmenový vůdci. Identita podstatné části opozičních předáků ale není známa - oni sami tvrdí, že mají v Tripolisu své rodiny, a kdyby vystoupili z anonymity, mohlo by je to ohrozit. I z toho důvodu mohou mít pravdu ti, kdo tvrdí, že se budoucím povstaleckým vůdcem může stát někdo horší než Kaddáfí.

Oficiálně však opozičníci prohlašují, že usilují o vybudování sekulární demokratické republiky. V této souvislosti je zajímavé, že používají starou monarchistickou vlajku.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ani hrocení ani eskalace Pátek, 25.Března 2011, 16:08:33

P. Jedlička : já vám rozumím, ale problém je že konfklikt mezi diktátorem Kadáfím a v podstatě tradiconalstickou islamistickou opozicí je zjevně těžké vyřešit jen mírovou diplomacií mezinárodního společenství. A kdo má být za libijskou stranu zárukou stability ?
Naroubovat NATO na rezoluci č. 1970 to objektivně eskaluje a mandát RB eroduje. Autoritu OSN bohužel už oslabují i USA pokud místo OSN používají ve světě koalice ochotných nebo NATO. Osud Společenství národů je samozřejmě moje extrapolace.
P.S. : To že evropské Nabucco zatím nemá plyn a konkurenční Southstream asi má je přeci důsledek určité geopolitiky, to není přírodní úkaz. Energetika je prostě bez jakýchkoliv emocí nástrojem zájmů...v Libyji i jinde

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 25.Března 2011, 17:07:1

Také si myslím, že si v zásadě rozumíme. Ale ty nuance, ve kterých ne úplně, jsou zajímavé.

K opozici - já si tím tradicionalismem, resp. islamismem, jako dvou stěžejních znacích protikaddáfíovské opozice nejsem úplně jist. Musím si to ještě prostudovat. Může jít o somálský scénář, kde skupina ambicóznějších politiků využila kmenové a lokální vazby (a o hodně let později i islamismus), kteréžto jejich záměry následně převálcovaly. Že na východě Libye fungují buňky kaidistických sympatizantů, to je také fakt ... ale to nemusí být všechno. Před Kaddáfího ofenzívou propuklo povstání ve většině velkých měst na pobřeží s výjimkou Sirty a také ve vnitrozemí. Libyjci mají navíc celkově pověst poměrně moderně uvažujících lidí (i když to může být samozřejmě plochý stereotyp)

K rezoluci - s objektivní eskalací bych souhlasil, s erozí ještě tak úplně ne. Pokud se NATO skutečně ujme jen managementu bezletové zóny a embarga, a když se zároveň podaří zpětně dokázat, že civilistům hrozilo od Kaddáfího reálné nebezpečí, může jí o angažmá v duchu mandátu. Ale to jsou, pravda, dvě kdyby...

K Nabuccu - ano, jistě. Jen ta souvislost s Libyí mi tu přijde spíš symbolická

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

"ochrana civilistů" Sobota, 26.Března 2011, 12:32:9

je výraz, který musí budit přinejmenším rozpaky. Kdy přestává civilista být civilistou? Jsou civilisty muži a výrostci, které nám televizní stanice ukazují, jak střílejí do vzduchu a ukazují k obloze vztyčené dva prsty?
To před sto lety se to zdálo být jasné: „Budiž,“ řekl hejtman Tayrle, „řekni mně, jseš aktivní nebo civilista? Aktivní? To je docela něco jiného... Člověk se v tom nevyzná. Tady už ti projelo takových blbů – reservních lajtnantů. ...“ - Aktéry první světové války ani nenapadlo chránit nějaké civilisty.
A chránil někdo civilisty ve Vietnamu? Chrání je někdo v Iráku nebo v Afgánistánu? Kdo je chránil na Kavkaze, v Bělehradě nebo v Novim Sadu? Je to obyčejné pokrytectví, ale bohužel tomu na světě mnoho lidí věří. Proč tomu vlastně věří?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pokrytectví a propaganda Sobota, 26.Března 2011, 18:26:5

samozřejmě že rozlišení civlistů v Libyji (stejně jako v Čěčně nebo na Balkáně) je problém, ale romantický ideál práva a spravedlnosti stejně nebude nikdy naplněn. Nestřílejte, jsou tady lidi... ale jak se tomu vyhnout ?
Takže větší problém je změna role NATO v celé operacis manádtem OSN. To že jakoukoliv válku (včetně té využívající inteligentní zbraně) odnesou i civilisté je smutná realita, která je zneužívána v propagandistické válce.

Tomáš Tožička - Duchcov

Pane Kopecký Neděle, 27.Března 2011, 16:18:13

ten text ze Švejka ovšem nemluví o civilistech, ale o vojácích. Rozlišuje je na dvě kategorie - aktivní (dnes Z povolání) a civilní (tím civilem se myslí těžká nadávka pro Záložáky).
Ovšem o tom, že na civilisty se první války kašlalo mnohem více než dnes není pochyb.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 28.Března 2011, 11:46:50

Myslím, že je jasné, že ani tak není třeba vysvětlovat panu Kopeckému rozdíl mezi civily a aktivními důstojníky, podstata jeho příspěvku tkví v něčem jiném. Mandát OSN hovoří o ochraně civilistů. Jsou civilisté oni vzbouřenci? Asi ne, takže celá akce zjevně není vedena pro ochranu civilistů, ale "Spojenci" se bez okolků přidali na stranu vzbouřenců. Kdyby chtěli bránit civilisty, snažili by se o zastavení bojů obou stran.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

něco o "mezinárodním společenství" Pondělí, 28.Března 2011, 19:35:15

Nepřehlédněte brilantní článek Petra Schnura v Literárkách:
http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/3351-petr-schnur-imaginarni-pravo-realna-dungle

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Civilista Úterý, 29.Března 2011, 08:43:18

V souvislosti s tématem i jinými konflikty v oblastech, kde je obtížné odlišit civilisty od bojovníků, jsem z výroků různých účastníků odposlechl zajímavě prosté vymezení: civilista je ten, kdo zůstává při bojích doma. I když je jistě zjednodušující, má to svou logiku - jestliže se ukáže, že Kaddáfího vojáci prováděli v povstaleckých městech vražedné razie po domácnostech, a tedy že toto nebezpečí reálně hrozilo i v naposled dobytých sídlech, dovedl bych průlom do mezinárodně právních zvyklostí, jehož se Rada dopustila, pochopit.

Další věc, zda něco podobného nepodniknou teď povstalci.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.