Cesta a cíle Progresivního Slovenska
Michal MalýHlavním soupeřem Ficova Směru v zářijových volbách bude dle všeho mladá liberální strana. Je tak záhodno se začít seznamovat s jejím dosavadním vývojem, nabídkou i proměnami.
O vedení v průzkumech před zářijovými volbami na Slovensku bojují aktuálně dvě strany: Směr-SD Roberta Fica a Progresivní Slovensko. Zatímco první subjekt je za poslední dekády asi nejznámější slovenskou stranou vůbec, druhý je poměrně mladý, v podstatě stále neparlamentní. Je tak záhodno se s ním začít dnes, tedy na začátku horké fáze předvolební kampaně, více seznamovat.
Progresivní Slovensko je liberální politické hnutí oscilující mezi pravostředovou a levostředovou profilací, přičemž v posledních letech má blíže spíš k pravici. Vzniklo v roce 2016. Než bylo hnutí v listopadu 2017 oficiálně zaregistrováno mezi účastníky politické soutěže, fungovalo pod stejným názvem jako občanské sdružení. Jeho deklarovaným cílem bylo nabízet progresivní řešení společenských problémů na Slovensku.
Při zakládání Progresivního Slovenska se zpětně ukazují být klíčoví dva podnikatelé: Ivan Štefunko a Michal Truban.
Ivan Štefunko podniká v oblasti startupů. Zároveň je ale známou postavou „mimosmerácké“ části slovenské levice — osobností, jež léta řeší, jak smysluplně rozvíjet demokracii a sociální stát. Před začátkem podnikání se Štefunko aktivně pohyboval ve Straně demokratické levice. Roku 2001 se stal ředitelem levicového časopisu Slovo a z této pozice často kritizoval i politiku Roberta Fica a jeho strany.
Naproti tomu Michal Truban byl „plnokrevným“ podnikatelem v oboru webhostingu. Progresivnímu Slovensku pomohl na počátku velkým finančním datem. Získal též další „IT“ sponzory. Za zvláštní zmínku stojí Anton Zajac, spolumajitel společnosti vyrábějící známý antivir ESET a zároveň člen předstatenstva vydavatele Denníku N.
Tato „trubanovská“ skupina vtiskla Progresivnímu Slovensku vizi tzv. „radikální digitalizace“ po vzoru Estonska, kterou podle ní Slovensko nutně potřebuje a boj s korupcí.
Jako první stanul v čele Progresivního Slovenska Štefunko. Truban byl jeho nástupcem zvolen v roce 2019 s tím, že stranu povede do voleb 2020. Vstup do sněmovny nicméně straně unikl, když narazila na vysoký práh pro koalice (kandidovala tehdy s malým pravicovým uskupením Spolu). Truban následně rezignoval. Nahradila ho Irena Bihariová, jež se však na dalším sněmu v květnu 2022 rozhodla post neobhajovat. Do čela tak byl zvolen současný předseda strany, europoslanec Michal Šimečka.
Nutno podotknout, že na Slovensku je u stran střídání předsedů nezvyklé, obzvlášť v takto krátkém období. Převládá spíše model, kdy strany vedou stále jejich otcové zakladatelé. Aktuálně je to případ jak Směru, tak třeba SaS, OLaNO, Sme rodina nebo Kotlebovců.
Jinak má ale Progresivní Slovensko dosud relativně málo členů — nejvíce jich bylo 715, což spíše odpovídá podnikatelským či populistickým stranám.
Co se týče volebních výsledků, mělo hnutí poměrně slibný začátek. Roku 2018 uspělo v komunálních volbách a získalo tři starosty a šestačtyřicet zastupitelů (na Slovensku nazývaní poslanci). Zvláštním úspěchem se stalo obsazení primátorského postu v Bratislavě, který zaujal angažovaný architekt Matúš Vallo.
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 se hnutí (zde již v koalici se stranou Spolu) podařilo získat více hlasů, než jakémukoliv jinému ze slovenských subjektů. Jeho kandidátka tak obsadila čtyři europoslanecké mandáty, přičemž politicky se stalo Progresivní Slovensko součástí liberální frakce ALDE.
V prezidentských volbách téhož roku se hnutí rozhodlo nepodpořit žádného z kandidátů a postavilo vlastní kandidátku, tehdejší stranickou místopředsedkyni Zuzanu Čaputovou. Zuzana Čaputová potom se ziskem 58,40 procenta proslule zvítězila a úřad získala.
Pak ovšem v roce 2020 přišla již zmíněná rána, když se koalice Progresivního Slovenska a Spolu nedostala do Národní rady o 0,04 procenta hlasů, ačkoliv to během kampaně vypadalo, že se jedná o hlavního protivníka Roberta Fica a jeho Směru. Hnutí získalo pouze symbolické parlamentní zastoupení později, když do jeho řad přestoupil poslanec za stranu Za lidi Tomáš Valášek.
Hnutí se následně zaměřilo na propagaci zejména svých europoslanců a právě Valáška.
V současné době se Progresivní Slovensko v průzkumech objevuje opět ve vedoucí trojici stran a pěstuje si image třetí cesty — prezentuje se jak jako alternativa k návratu Roberta Fica, tak alternativa k chaosu Matovičovy-Hegerovy koalice. Světonázorovým ukotvením je Progresivní Slovensko jednoznačně prounijní a proatlantická strana. Co do konkrétních politik spoléhá především na technokratická („odborná“) řešení.
Dosavadní pojetí kampaně, jakož i motto strany ve znění „Jde to, normálně a odborně“, dávají tušit, jak bude k politice při případném vládnutí přistupovat. Lze předpokládat, že hlavní programové kroky Progresivního Slovenska budou směřovat k digitalizaci, rozvoji sociálního státu a boji proti korupci. Pro liberální a západně smýšlející voliče je letos Progresivní Slovensko jedinou silnou a přitom „neušpiněnou“ alternativou.