„Chodit na ty tvoje akce, to je jako jít na striptýz. Není to protizákonné, není to protiprávní, ale tak nějak nechceš, aby o tom tvoji sousedi věděli,“ říkal prý jednou Petru Hamplovi jeho kamarád, když se dozvěděl, že se chystá další „setkání rebelů“ v restauraci Sokolovna v pražských Řeporyjích. 

Nabízím popis událostí tak, jak jsem je zaznamenal. Čtěte, než to smažou…

Konfederační raut s přípitky

„Toto je běžný raut s přípitky, rozhodně to není politická akce. To je myslím pěkný začátek, jak se vracíme do dob, které někteří z nás už znají,“ zahajuje Petr Hampl — pochopitelně zcela apoliticky — Den rebelů v Řeporyjích, zatímco kustod posouvá rollup neméně apolitické Raptor TV, které tímto srdečně děkuji, neboť, jak hlásá sám rollup, zde kamery ČT (ani žádné jiné) skutečně nebyly.

Příležitostná snaha vyvolávat atmosféru protirežimní činnosti se bude celý večer tříštit o zátiší s barevným osvětlením, jukeboxem a kulečníkovými tágy.

„Pojďme rovnou k věci: 19. ledna roku 1807 se narodil Robert Edward Lee, a 21. ledna se narodil jiný jižanský generál, Stonewall Jackson,“ prohlubuje Hampl hned v úvodu inflaci pojmu „k věci“, načež se z publika ozve kovbojské „yippee!“.

Vztah generála Leeho k otrokům byl podle jedněch historiků lhostejný, podle druhých se ke svým 63 otrokům, jež zdědil spolu s plantáží, choval s mimořádnou krutostí, věšel je a bičoval. Tento akademický spor doplňme citací z jeho dopisu manželce z roku 1856: „Černoši se zde mají nesrovnatelně lépe než v Africe, morálně, sociálně a fyzicky. Tuhá disciplína, které jsou vystaveni, je nezbytná k jejich poučení jako rasy a doufám, že je to připraví a dovede k lepšímu životu. Jak dlouho toto jejich podmanění bude nutné, je známo a řízeno pouze moudrou a Milosrdnou Prozřetelností.“

Jacksonova rodina vlastnila otroků pouze šest, z toho tři navíc obdržela formou svatebního daru, což se tak úplně nepočítá. Oba generálové, silně věřící, považovali otroctví za vůli Boží, se kterou neměli morální právo polemizovat, rebelové jedni. Zpět k přednášce...

„Dovolte mi začít citátem: ‚Každá žena, která si vezme do pánské společnosti sukni s vysokým rozparkem, je potenciální kontrarevolucionářka. A každý muž, který se za ní otočí, je potenciálním kontrarevolucionářem…“ Kdo je asi autorem, říkám si, tohle nemohl napsat nikdo, kdo to myslí vážně. A přeci… „Tohle jsem napsal asi před pěti lety,“ vyvádí mě Petr Hampl z omylu. Je to jako se vším: svět šíleného feminismu si už několik let v České republice vytváří sami jeho odpůrci, protože jenom proti šílené karikatuře feminismu se může jejich řepácký antifeminismus vydávat za zdravý rozum.

„A když už jsem u těch svých prací, možná o mně někdo víte, že jsem nějakou dobu strávil výzkumem erotického kapitálu,“ pokračuje Hampl neohroženě ve znehodnocování dalších pojmů, tentokrát „práce“, „výzkum“ a „kapitál“. Jedním z jeho výzkumných poznatků prý je, že „krásné ženy jsou v průměru inteligentnější, ačkoli byste to asi čekali naopak“. Konfederační výzdobou se v tu chvíli proplétá bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, kterou nedávno pozvala dokonce i Česká televize, aby komentovala soudní proces s Harvey Weinsteinem. „Paní doktorko, prosím o něco rebelského.“

„Je to hrozný závazek, nikdy jsem na takové akci nebyla.“ Myslím, že na takové akci nebyl ještě nikdy nikdo v dějinách lidstva a akcí, paní doktorko…

Daniela Kovářová se zamýšlí nad tím, jak to, že se navzájem nevraždíme, přestože jsme nečetli celý občanský zákoník. „Protože jsme líný!“ vykřikuje kdosi a spouští salvu smíchu — výzkumem hlasové stopy záznamu jsem identifikoval Ladislava Jakla, ale dokládat to nehodlám. Nad Danielou Kovářovou praská připevněné osvětlení, a ještě několik desítek vteřin se před ní povisle houpe.

Patnáctiminutová přednáška o tom, jak se rodinné právo utrhlo ze řetězu a má spoustu paragrafů, které absurdně posilují práva dítěte, končí na rebelskou konferenci trochu překvapivě: „Právo vám v mezilidských vztazích nijak nepomůže. Stačí, když nebudete vraždit, nebudete přepadávat pocestné a nebudete utíkat z hospody bez placení. A prosím, najděte v sobě odvahu, abyste korigovali i ty ostatní, aby nedělali to, co nechceme, aby dělali.“

… abyste korigovali ostatní, aby nedělali to, co nechceme, aby dělali… Mám spoustu otázek ohledně individuální svobody, kterou se konference zaštiťuje. Pokud je rebelství odvaha vzepřít se autoritě, pak v hamplistickém pojetí je to spíš odvaha vzepřít se autoritě, nahradit ji svou vlastní autoritou a okamžitě začít ostatní regulovat podle vlastních představ. Právě takovou „individuální svobodu“ ostatně symbolizuje i všude po místnosti rozvěšená vlajka konfederace, která nám navždy připomíná, jak se jižanské státy vzepřely washingtonskému diktátu, který jim chtěl přikazovat, jak mají zacházet se svými otroky.