„Vítejte v totalitě. Definitivně,“ napsal na svůj Facebook Jiří Ovčáček, placený z veřejných peněz na nejvyšší PR pozici v zemi, a odešel natáčet další epizodu své vlastní talkshow. Končí další den ostrého boje proti elitám, vedený z kanceláře nejvyšší ústavní funkce.

Takhle funguje dialektika efektivní ufňukanosti: čím víc pláčete v médiích, jak vám podlé liberální elity brání ve svobodném vyjadřování, tím rychleji stoupáte k moci. Osobnosti konzervativního spektra tak dnes s oblibou varují před přinejmenším se blížící, ne-li již vládnoucí novou totalitou — zaštítěnou lidskými právy, placenou Sorosem či z Bruselu, prováděnou zelenými neomarxisty. Pokud vám jejich jména přijdou povědomá, je to proto, že jsou zpravidla velmi známí, velmi úspěšní a své osobní útrapy pod jhem nové totality vypráví dennodenně národu prakticky ve všech médiích.

Čím víc varuje ekonomka Markéta Šichtařová před posilováním eko-socialistické diktatury, tím víc prodává svých knih, tím častěji je zvána do médií, tím více získává ocenění. Pokud domyslíme tuto úměru do konce, tak kdyby levičácká totalita zavládla definitivně, Šichtařová by v ní musela být přinejmenším prezidentkou.

„V Česku je debata o Číně posunutá tím, že jí ovládá skupina tvrdých radikálů“ stěžuje si šéfredaktor „konzervativního komentářového webu“ Info.cz Michal Půr. „A kdokoli se snaží předkládat názory, které ukazují i nějakou byznysovou část, tak je označen za pročínského agenta,“ stěžuje si šéf média, jehož jednatel odstoupil, když vyšlo najevo, že ho doslova platila Kellnerova firma Home Credit, aby doslova  prostřednictvím své PR agentury doslova vylepšoval obraz Číny. Nejsem si jistý, jestli Michal Půr náhodou nečetl nějakou starší verzi připraveného vyjádření z doby, než se tohle všechno vědělo... Ale klasická logika v dialektice efektivní ufňukanosti nefiguruje.

I spisovateli Vlastimilu Vondruškovi se vyplatilo, že se před časem zaměřil na varování před nastupující totalitou. Jakmile začal kromě psaní historických románů také předpovídat muslimskou invazi umožněnou liberálními elitami, které pohrdají evropskou kulturou a ovládají všechny složky státu, okamžitě obdržel státní vyznamenání z rukou prezidenta. Jako jeden z nejprodávanějších (a nejpůjčovanějších) autorů vystavuje reklamy na svoje knihy podél eskalátorů v metru a veřejné besedy a autogramiády pořádá několikrát do týdne. Znáte to, prostě totalita.

„Přišel jsem o svobodu slova,“ naříká zakladatel Trikolóry Václav Klaus mladší v televizi, na kterou se můžou jeho voliči tak maximálně koukat z gauče. „Že bych si založil stranu Vašíka a čekal, že přeorám republiku? Tak vysoké sebevědomí nemám,“ říkal v DVTV Václav Klaus mladší ještě před dvěma lety. Strana Vašíka už je na světě — lze očekávat, že hrozba liberální totality v nadcházející kampani ještě posílí. Proti něčemu strana Vašíka bude muset bojovat, protože „pravicovou stranu s Klausem v čele“ by asi volily maximálně stovky lidí, kterým podobný projekt v minulosti zajistil amnestii.

↗

„Přišel jsem o svobodu slova,“ naříká zakladatel Trikolóry Václav Klaus mladší v televizi, na kterou se můžou jeho voliči tak maximálně koukat z gauče. Foto DVTV

„Co si k víře a náboženství dovoluje dnešní neomarxistická sebranka, to si nedovolila ani totalitní nacistická či komunistická ideologie,“ žehrá z nejvyššího stolce svobodně vykonávané církve kardinál Dominik Duka, obtěžkán zlatem a zahrnován mediální pozorností i přízní nejvyšších ústavních činitelů.

Je to zkrátka skoro jako když stateční lidé museli bojovat s minulým režimem. Pamatujete, jak měla Charta autogramiády v největších knihkupectvích všude po republice, jako mohl mít každý svou politickou stranu, hlásit se k svojí církvi, nebo jak Václav Havel přebíral vyznamenání z rukou Gustáva Husáka?

Konzervativci s autoritářskými sklony dnes označují liberální společenské proudy za totalitní. Jsou to přitom ti samí lidé, kteří druhým dechem přikazují ostatním, jaká by měla být jejich společenská úloha, kdo a jak dlouho by měl být doma s dítětem, anebo kdo si může koho vzít, a kdo koho ne. Dialektika efektivní ufňukanosti si ale jistě poradí i s tím.