Paradox vlastence

Petr Bittner

Plán ministryně obrany Šlechtové zavést na českých školách výchovu k vlastenectví vzbuzuje zásadní otázky. Tou nejzásadnější je podle mě tak zvaný paradox vlastence: kdo naučí vlastenectví vyučující, kteří budou učit vlastenectví naše děti?

Aby bylo jasno, jsem svým způsobem velký vlastenec. Když mi bylo osm let, zcela nepolíben povinnou vlasteneckou výchovou jsem — patrně přirozeným biologickým pudem k vlastenectví — sledoval naše hokejisty v Naganu dokonce i místo vyučování.

Autor si své vlastenectví uvědomil poprvé roku 1998, když mu bylo osm let. Repro DR

Vlastenectví mě neopustilo ani vinou korupcí prorostlých sportovních svazů, jejichž vinou naše reprezentace klesají ve světových žebříčcích takovým spádem, že nám tu možná za chvíli zbyde holá realita, v níž už nám nebude k úspěchu stačit kombinace fandění, alkoholu a oslav. Vlastenectví ze mě dokonce nevymlátili ani opoziční vlastenci z krajní pravice, přestože měli dřevěné tyče. Schoval jsem se prostě na pár hodin v redakci.

Samé otázky

Pokud si představím sebe sama jako převychovaného vlastence, zmocní se mě však — zejména jako budoucího rodiče — oprávněné obavy: že ministryně Šlechtová nemá důvěru vlastizrádné Sněmovny, mě nepřekvapuje, a jako vlastenec, který se nelekl nacistů ani komunistů, se takovým formalismem nenechám zastrašit. Jak mi ale paní Šlechtová zaručí, že vlasteneckou výchovu mého dítěte povede skutečný vlastenec?

Chápejte, učitelský sbor dnes tvoří dvě generace. Vlastenectví první generace bylo nevratně zprzněno normalizačním školstvím, které se hrbilo před diktátem okupační mocnosti. A vlastenectví druhé generace se nestihlo vůbec vyklubat, protože tu zcela chyběla vlastenecká hnutí v čelech rezortů. Nechtělo by to nejdřív kvalitně proškolit učitelské sbory, než si naše děti necháme zmrvit dalším multikulturalismem načichlým pseudovlasteneckým paskvilem?

Znám osobně celou řadu vlastizrádných učitelek a učitelů, kteří otevřeně volili profesora Drahoše. Jak asi v našich dětech nechá vzkvétat přirozené vlastenecké pudy někdo, kdo skočil na špek nastrčenému agentovi Římského klubu?

Jinými slovy, nemám nic proti tomu, když mi někdo říká, jak mám vychovávat svoje dítě — jakmile je takový „neomarxismus“ vlastenecký, přestává být logicky nebezpečný. Ale na druhou stranu, velká část učitelské obce volila proti panu Zemanovi. Učitelé jsou navíc sorta dospělých lidí, kteří mají letní prázdniny. Nemají-li sami disciplínu, jak ji budou vštěpovat — ano, to je to sloveso — našim dětem?

Celý plán je samozřejmě podezřelý i z jiného důvodu. Vlastenec by měl zbystřit, když samo hnutí ANO působí ve svém vlastenectví nedůvěryhodně, protože ve svém čele drží vlastizrádce typu Roberta Pelikána nebo Petra Vokřála.

I kdyby se je podařilo paní Šlechtové rovněž převychovat a i kdyby se podařilo úředníkům ministerstva obrany vyřešit paradox vlastence, je třeba mít na paměti, že ne na všech školách půjde všechno jako po másle. Například je zapotřebí vymyslet výchovný model, ve kterém vysvětlíte dětem na základní škole v Teplicích, že musí milovat svou vlast se stejnou vervou jako lidé, kteří jim s tímto argumentem vyhrožovali plynovou komorou.