Charta, Havel, Listopad, dezinformace a lži

Petr Pospíchal

Záhy po roce 1989 se objevily nejrůznější spiklenecké teorie o listopadové revolucii o tom, co jí předcházelo a co následovalo. Signatář Charty 77 a jeden z účastníků ohniska revoluce se táže, jak jim čelit a zdali to má vůbec smysl.

I.

Události listopadu 1989 prý byly akcí Státní bezpečnosti. Tahle lež se občas objevuje už třicet let. Podle různých dalších šířených názorů byla i Charta 77 akcí Státní bezpečnosti, kteří ji vymysleli ve spolupráci s disidenty s nějakým, patrně hodně spikleneckým společným záměrem. A pak je tu také osobně Václav Havel. Z jeho pracovny v jeho luxusním apartmánu ve vězení se prý stále ozývalo klapání psaního stroje. A v předpokoji měl údajně asistenta.

Čeští lháři nejsou ani originální, ani osamocení. V Polsku jsem slyšel vyprávět o tom, že významní odpůrci tehdejšího represivního režimu Jacek Kuroń a Adam Michnik vlastně nebyli ve vězení, ale v nějaké ozdravovně někde na Pomoří.

Očividně muselo být čiré potěšení stát se disidentem. A Státní bezpečnost? Kdoví, jestli nestála proti tehdejšímu režimu, když proti němu bojovala Chartou i Listopadem 1989. Kdokoliv může říct úplně cokoliv ho napadne, protože fakta dávno ztratila svou cenu.

Co si s tím mají počít pamětníci, očití svědkové, aktéři dodnes komentovaných událostí? Mají nad tím mávnout rukou, anebo spíše vysvětlovat? Možná se vysvětlováním dodává nepatřičná vážnost laciným lžím. Mlčení může být zase chápáno jako tichý souhlas, jako rezignace. Jakou hodnotu vůbec mají vzpomínky přímých účastníků?

Minulé události lidé rádi vytěsňují, zpochybňují, relativizují. Přizpůsobují jejich vidění pozdějším perspektivám, skrytým přáním či aspiracím, vyrovnávají se tak se zklamáním, které jim důsledky historických událostí anebo osobnosti s nimi spojené přinesly. Manipulativní lží rozmazávají podstatné stopy událostí a zpochybňují přínos osobností, které je spoluvytvářely.

II.

Potřebujeme udržovat paměť, a proto potřebujeme historickou pravdu. Potřebujeme také vědět, kdo by byl kým a jak se v okamžiku výzev, pod tlakem událostí, ve chvílích pokušení či při vědomí odpovědnosti zachoval. Je třeba vědět, kdo je kdo, protože máme právo si vybrat, čím příkladem se budeme řídit, koho chceme svými činy a skutky následovat, až i my budeme postaveni před obtížně řešitelné situace.

Přišli za Václavem Havlem — bylo to někdy na podzim roku 1982 - do borské věznice pracovníci Státní bezpečnosti, aby mu přednesli zdánlivě neodmítnutelnou nabídku: budete-li souhlasit s vystěhováním na Západ, budete ihned propuštěn z vězení. Nechtěli odpověď hned.

Havel se poradil s několika úctyhodnými spoluvězni, aby se ujistil, že ho neklame intuice, která mu napovídá nabídku odmítnout a strpět další věznění. Cítil, že nemůže těžit ze své výlučnosti nejznámějšího vězně a díky tomu ulehčit svému osudu, nebudou-li společně s ním propuštěni i ostatní, kteří byli odsouzeni společně s ním, a v té době ještě setrvávali ve vězení, tedy Václav Benda a Petr Uhl.

Václav Havel věznění nesnášel úplně snadno. Byl to jemný člověk, rád střídající samotu a společnost, potřebu soustředěného přemítání a dialogu. Sebezpytavě zkoumával své zdraví a leckdy se necítil úplně nejlépe.

Snažil se chovat ve vězení nenápadně. Člověk jeho vyjadřování, způsobů, osobních návyků a citlivosti nemohl mezi vězně jen tak zapadnout, ale chtěl přinejmenším nevyčnívat příliš. Nikdy jsem nezaznamenal ani náznak toho, že by jiným vězňům dával najevo, že je někým jiným než oni nebo že je ve vězení za něco trochu jiného než většina osazenstva.

Se spoluvězni cítil sounáležitost a neměl potřebu jejich činy, které je do vězení přivedly, posuzovat. Vlastně ho ani nezajímalo, kdo za co sedí. Spoluvězni ho vnímali jako uzavřeného člověka.

Trpěl i tím, že nemohl psát, protože nebylo možné si napsané texty uchovat. Jedinými texty, v nichž se mohl vyjádřit, častěji ale spíše jen naznačovat, byly dopisy Olze, doručovány s cenzorskými zásahy příslušných dozorců. Psal je dvojmo, když našel způsob, jak je dostávat ven bez těchto zásahů. Po celou dobu byl vězněn ve stejných podmínkách jako ostatní vězni a žádné úlevy nebo výhody oproti nim neměl.

Nabídku na emigraci a propuštění odmítl.

Klapání psacího stroje a údajný asistent jsou jen v hlavách lhářů, kteří nesnesou pomyšlení, že Václav Havel ve svých životních zkouškách obstál. Psací stroj a asistent mohou být pomníkem lidské nízkosti a také ničemnosti lživých kampaní, jejichž cílem je zamíchat do jedné šedivé kaše všechny. Hrdiny, zbabělce a nuly.

III.

Představa, že by Charta 77 byla inspirována, sepsána a organizována někým jiným než statečnými lidmi s velkou odvahou a představivostí, je opravdu pošetilá. „Hodnoty, pro které stojí za to žít jsou těmi hodnotami, pro které také stojí za to trpět,“ napsal krátce před svou smrtí v březnu 1977 jeden z první trojice mluvčích Charty 77 filosof Jan Patočka.

Počáteční ostrá propagandistická kampaň útočící na Chartu i některé jednotlivé signatáře měla za cíl vyvolat nenávist a tehdejší represivní režim se v ní neštítil ani podlých osobních pomluv veřejně beztrestně šířených. Pronásledování, domovní prohlídky, okamžité výpovědi ze zaměstnání, ale i věznění řady chartistů, to všechno mělo od samého počátku za cíl Chartu 77 izolovat a zničit.

I mezi chartisty měla Státní bezpečnost své informátory, získané zpravidla tvrdým nátlakem spojeným s vydíráním, kterému ne každý dokázal vzdorovat. Nebylo jich nijak mnoho a na činnost Charty a na rozhodnutí přijímaná jejími mluvčími neměli významnější vliv.

Existence Charty 77 byla udržována stovkami lidí, kteří nátlaku a vydírání nepodlehli a Státní bezpečnosti se přes velké úsilí nepodařilo činnosti Charty 77 zabránit. Státní bezpečnost byla institucí, která jménem státu páchala zločiny.

Vysvětlování těchto notoricky známých faktů a souvislostí je nejspíše úplně marné úsilí. Jako kdybych si namlouval, že můžu přesvědčit nějakého pochybovače nebo lháře, ale ti mezi čtenáři patrně vůbec nejsou.

Shromažďují se pod jinými texty a ujišťují se tak společně a vzájemně o tom, že lži, které čtou, nakonec převáží nad fakty a mnohokrát doloženou skutečností. Nemám ambici ani schopnost proniknout do jejich informačních zdrojů. I kdyby se to mohlo podařit, nemělo by to žádný význam, protože informační rozštěpení společnosti je příliš hluboké. Dialog s takovými skupinami by byl obtížný a výsledek beznadějný.

Dezinformace nedávají svým šiřitelům či zastáncům samy o sobě žádný smysl. Jsou pro ně jen laciným nástrojem, jak si vydobýt pozornost, jak obsadit informační prostor, v němž budou mít šanci znovu získat společenskou váhu.

Tu ztratili v průběhu třiceti let různě. Byli poraženi ekonomickou transformací, technologické změny je připravily o pracovní uplatnění odpovídající jejich původní kvalifikaci, stali se oběťmi exekučních pastí nebo jen nebyli mentálně připravení na drastické a destruktivní zavádění konkurenčních prvků do dříve poklidných zaměstnaneckých pozic.

Ztráta orientace ve stále složitějším současném světě jako by neměla žádné viníky. Je proto docela pochopitelné, jestliže za ně začali považovat ty, kteří pro ně symbolizují konec rozpadu jejich známého světa, unikajícího jim mezi prsty a ztrácejícího se v mlze nepřehledných příčin a důsledků.

Převádět své ztráty životních jistot do šíření dezinformací se může jevit jako absurdní pokus o záchranu, ale lidem, kteří kromě šancí a budoucnosti přišli také o sebevědomí, nezbývá mnoho jiných nástrojů, které by jim umožnily vydobýt si zpět alespoň část své ztracené důstojnosti.

Příležitost jim k tomu dala dramatická proměna způsobů veřejného šíření informací, která zároveň devalvovala hodnotu psaného slova. Dnes může kdokoliv napsat cokoliv. Psát je možné bez odpovědnosti za obsah, bez kompetence vztahující se k tématu, jakož i bez schopnosti rozlišit skutkové tvrzení od volně formulovaného osobního názoru. Horizontální elektronické sítě neposkytují potřebnou zpětnou vazbu, protože umožňují řetězit podobně vznikající myšlenky, aniž by je konfrontovaly s fakty.

V dohledné době se schéma vzniku lživých zpráv patrně nezmění, a jestliže ano, tak to sotva bude k lepšímu. Prozatím budeme spíše nuceni hledat vůči dezinformacím jen dílčí způsoby obrany, které nevyřeší zásadní příčiny jejich vzniku. Ty jsou silně spojené s důsledky zavádění nových informačních technologií, s některými aspekty globalizace a s drastickými společenskými nerovnostmi, tedy s otázkami, které jsou ve svém celku nad síly současných společností a států adekvátně je v dohledné době vyřešit.

Nezbyde nám než trpělivě zaznamenávat fakta, shromažďovat příběhy a dávat slovo pamětníkům. Znovu a znovu popisovat a vysvětlovat události samozřejmě nestačí, je třeba pokoušet se postihnout jejich smysl a historický význam.

Důraz na vzdělání je zřejmý, bez něj je marné očekávat, že lidé rozliší podstatná fakta od nepodstatných nebo příčiny od následků. Pravda o dějinách, o událostech a osobnostech se nakonec prosadí, protože jakékoliv množství nahodilých tvrzení se jen stěží spojí v příběh, který by byl schopný dlouhodobě obstát.

IV.

A co Listopad 1989? Byly třicet let staré události komplotem Státní bezpečnosti? Anebo spontánně vzniklým občanským hnutím, jehož ústřední étos se nejlépe podařilo vystihnout v myšlence Občanského fóra, která vycházela z hnutí za lidská a občanská práva?

Právě Charta 77 začala od počátku druhé poloviny osmdesátých let budovat ve společnosti různá spojenecká prostředí, jakmile se jí začalo dařit unikat z ghetta, do kterého byla dlouhodobou represí zahnána. Nebyla to náhoda, nýbrž plody devět, deset let trvající trpělivé práce s dokumenty, s oslovováním různých skupin veřejnosti i s kreditem, který si během té doby Charta ve společnosti získala.

Vznikaly různé okruhy odborníků v takzvané šedé zóně, tedy mezi lidmi, kteří nemohli svoje porozumění pro principy Charty 77 veřejně vyjádřit, ale byli ochotni svého profesního kreditu využít. Jednak poskytováním podkladů k dokumentům Charty, jednak ve svém okolí pro vytváření prostředí otevřeného možnosti zásadnějších změn ve společnosti.

V roce 1989 byla společnost na možnost změny docela dobře připravená. Příznivců změn bylo zřejmě už nadkritické množství a do určité míry byli schopni o věcech uvažovat podobně jako myšlenkové jádro Charty. Ale nebylo možné očekávat, že budou ochotni riskovat své postavení nebo represe, bylo to spíše tiché spojenectví.

Impuls, který umožnil různé podobně uvažující společenské skupiny spojit, přišel trochu nečekaně právě v listopadu. Právě brutální zásah proti demonstrantům, mezi nimiž převažovali mladí lidé, rychle o potřebě změny přesvědčil i doposud nepřesvědčené.

Bylo zřejmé, že žádné jiné důstojné východisko, než společně usilovat o změnu, už k dispozici není. Toto povědomí vzniklé v reakci na zásah usnadnilo rozhodování váhajícím. Pochopili, že změna už reálná je a že riziko, které bude třeba podstupovat, bude rozloženo na natolik velkou část společnosti, že stojí za to jej podstoupit.

Výsledkem byla spontánní demonstrace zaplněného Václavského náměstí v pondělí 20. listopadu, známé oním pověstným cinkáním klíči. Pak už šlo jen o to, jestli se podaří další události zvládnout, nedopustit násilí a politicky manévrovat tak, aby tehdejší vládnoucí režim pochopil, že to nejlepší, co může udělat, je bez násilné konfrontace ustoupit ze scény. Nebylo to samozřejmé, bylo to složité, ale naštěstí velmi rychlé.

Jistěže do všech těchto událostí vstupovala Státní bezpečnost svými aktivitami, snahami o ovlivnění událostí a vytěžováním lidí, které měla v různých prostředích k dispozici. Tah mrtvým studentem, v souvislostech nikdy zcela nevyjasněný, vedl k urychlení běhu událostí.

I když patrně šlo o provokaci Státní bezpečnosti, není příliš snadné si představit, že by příslušná její součást, která provokaci uskutečnila, nebyla schopná domyslet důsledky. Ty byly pro tehdejší režim ve všech ohledech destruktivní.

Z naší strany — jako spoluautor zprávy o údajně mrtvém studentovi to mohu prohlásit s jistotou — nešlo o žádnou snahu události urychlit nebo radikalizovat veřejné mínění. Jen jsme snad mohli být zdrženlivější a dále zkoušet informace ověřovat. To ale při překotném vývoji událostí nebylo snadné. S tím, že jsme vydali zprávu, která se ukázala nepravdivá, jsme se nevyrovnávali snadno.

Přes veškerou snahu se Státní bezpečnosti nepodařilo ovlivnit události listopadu 1989 více než okrajově. Spiklenecké teorie se i v tomto případě mohou opřít jen o epizodní momenty, které nakonec celkové směřování a rychlý úspěch občanského vzepětí nemohly zpochybnit.

Lži a dezinformace se budou šířit dál. Jako pamětník jim mohu postavit do cesty svoji autentickou verzi příběhu. Nemusí být zcela bezchybná, to ani není možné. Ale musí být věrohodná a nesmí nic podstatného zamlčovat. Co víc se dá pro výklad dějinných událostí udělat, než podnítit veřejnou debatu o nich?

    Diskuse
    Když se na jednu celkem dost pravděpodnou verzi událostí navěsí dvacet dalších evidentních pitomostí, dá se tím samozřejmě ta pravděpodobná verze docela přesvědčivě "vyvrátit".
    JN
    November 18, 2019 v 8.02
    To máte jako s Mnichovem:
    Tak dlouho se lže (Nečasova mise), až se ten kapitalismus svrhne (únor 1948).
    JN
    November 18, 2019 v 8.24
    "O nás bez nás"
    tehdy vlastně rozhodoval Beneš, když poslal ministra Nečase v září 1938 do Francie. Kdyby to tenkrát lidé věděli, tak by Beneše zlynčovali. Z pragmatického hlediska se ale zdá, že Beneš nakonec v rámci možností rozhodl v září 1938 vlastně dobře. Kdyby se to ovšem lidé dozvěděli i o těch deset let později, v únoru 1948, dav by ho nejspíš pověsil na lucernu.

    Mě ale (víc než Nečasova mise ze září 1938) zajímá "Zemanova mise" ze srpna 1989.
    HZ
    November 18, 2019 v 9.30
    Děkuji vám, pane Pospíchale.
    Lživé narativy dnešních spindoktorů, jejichž původní základna podle mne spočívala na odstavených agentech a zneuznaných pomahačích StB, se na nás valí ze sociálních sítí a nejrůznějších webů, jsou rozesílány maily a šířeny tisíci dobrovolníků.
    Je dobré dát o sobě vědět i tam, kde převládají tito šiřitelé lží, je dobré dát jim najevo, že normální lidská paměť existuje, že ji úplně nevytlačí.
    JN
    November 18, 2019 v 9.49
    Paní Zemanové
    Benešův podíl na mnichovské "zradě" je dnes už historicky doložený.

    Události kolem Zemana v srpnu 1989 jsou asi tak stejně pravděpodné, jako ta pověstná Russellova čajová konvice mezi Marsem a Jupiterem. Jenže v srpnu 1989 se to s tím Zemanem stalo a všichni to viděli, kdežto tu čajovou konvici zatím žádný hvězdář neobjevil.
    JN
    November 18, 2019 v 11.11
    Interpretace "listopadu 1989" je příkladem "hodnoty, která do určité míry spojuje společnost".
    Trvám-li (třeba poněkud vztekle) na tom, že "to zcela určitě muselo být přesně tak, jak to říkám já", v podstatě tím sděluji, abyste mi neutíkali z mého houfu a nepřebíhali do jiných houfů, které se mi zdají nepřátelské.

    Není ale samozřejmě pravda, že dějiny "probíhaly všelijak". Probíhaly právě tak, jak tehdy přesně probíhaly. Já ale nevím, jak se to přesně stalo, mohu mluvit jen o svých vzpomínkách. Ti, co to vědí přesně, mají buď lepší informace, nebo nechtějí, abyste jim utíkali z jejich houfu.
    HZ
    November 18, 2019 v 11.40
    Pane Nusharte,
    souvislost mezi tím, co jsem napsala, a vaším příspěvkem v 09:49:11 při nejlepší vůli nevidím.
    Možná je to tím, že netušíte, jaké lživé narativy jsem měla na mysli. Pan Pospíchal uvedl jako příklad báchorky o Havlové fešáckém vězení. Havel je vůbec oblíbený cíl estébáckých spindoktorů. V jejich podání to byl hlavně opilec a sukničkář, zaprodanec sudeťáků, agent CIA, jeho hry nikoho nikdy nezajímaly, protože to jsou ubohé sračky atd. Takovými perlami se dnešní internet přímo hemží.
    JP
    November 18, 2019 v 11.58
    Listopadové spiknutí
    Je skutečně zajímavé, kolik lidí dokáže stále ještě blábolit o tom, že listopadový převrat byl uměle vyvolaným spiknutím - místo aby začali uvažovat o tom, jaké mocné spiknutí, jaká promyšlená konspirace dokázala způsobit, že se totalitní režim v Československu udržel t a k d l o u h o?!...

    Vždyť ten takzvaný "komunismus" se hroutil už všude kolem, s výjimkou Rumunska bylo Československo ve střední Evropě tím posledním státem, kde se tento prohnilý režim ještě čirou setrvačností dokázal udržovat.

    Pokud tedy ve hře byly opravdu nějaké "konspirace" a hry tajných sil, pak by opravdu daleko spíše bylo nutno uvažovat o tom, že ty celé své úsilí zaměřily na co nejdelší prodlužování agónie rozpadajícího se režimu, nikoli na jeho odstranění.
    JP
    November 18, 2019 v 12.02
    Ostatně, pane Nusharte, mohl byste nějakým způsobem racionálně doložit svou konspirační teorii o údajném "Benešově podílu na Mnichovské zradě"?

    Chcete snad opravdu závažně tvrdit, že bylo Benšovým úmyslem "zradit" stát, jehož byl nejvyšším představitelem?
    JN
    November 18, 2019 v 21.12
    Nejde, pane Poláčku, o žádné konspirační teorie, jde o historická fakta.
    K tématu Mnichova viz např. E. Beneš: Paměti (předmluva a poznámky Milana Haunera); Jan Tesař: Mnichovský komplex; film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově.
    JP
    November 19, 2019 v 10.35
    Když jde o tak jednoznačná historická fakta, pak pro Vás jistě nebude problém je sem v krátkosti zreprodukovat (nežli abyste nás musel odkazovat na sledování - špatných a nestravitelných - filmů).
    JN
    November 20, 2019 v 2.59
    Ministr Jaromír Nečas dostal v září 1938, před svým odletem do Francie,
    od Benešova tajemníka Prokopa Drtiny Benešem ručně psané instrukce. V nich bylo mimo jiné napsáno, že mají být později zničeny, ministr Nečas to však neudělal. Bylo mu jasné, že pokud by jeho jednání ve Francii bylo prozrazeno a Beneš by se k tomu odmítl přihlásit, neexistoval by žádný jiný důkaz, že plnil Benešovy příkazy. Sám by pak mohl být odsouzen jako vlastizrádce. Tyto Benešovy instrukce Nečas před útěkem z Protektorátu předal své manželce, aby je uschovala. Nečasova manželka později zahynula v Osvětimi, ale je známo, že tyto Benešem psané instrukce předala jiné, dosud neznámé osobě. V roce 1957 byl tento dokument kupodivu publikován, ale není zatím jasné, odkud, jak a kdy se přesně vynořil. Pokud ho však měli komunisté už po válce, mohli Beneše snadno vydírat. Benešovy instrukce byly později publikovány ještě v revue Střední Evropa v článku historika Milana Churaně. Originál najdete v archivu Ústavu T. G. Masaryka, zde je přepis:

    1.) Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Českosl.

    2.) Musí být krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno.

    3.) Musil by býti umluven tajně mezi Francií a Anglií po přesném našem vymezení rozsahu území, které bychom my postoupit mohli, neboť je nebezpečí, že ve chvíli, kdy připustíme princip, na konec oni ustoupí Hitlerovi a dají všecko.

    4.) Pak by musel býti celý plán už hotový Hitlerovi jako poslední koncese s jinými koncesemi vnucen.

    5.) Znamenalo by to, že by se Německu dostalo tolik a tolik tisíc km2 (já sám nevím, ale bylo by to asi 4-6000 km2 v té věci se nevázat) pod podmínkou, že by si vzal aspoň 1,500.000 až 2,000.000 německého obyvatelstva. Znamenalo by to tudíž přemísťování obyvatelstva, při čemž by demokraté, social. židi zůstali u nás.

    6.) Jiné řešení by nebylo možné, poněvadž by jinak se postavila otázka prostého dělení republiky. 
    Proto celá myšlenka je krajně nebezpečná a kdyby se ležérně pustila, byla by to katastrofa.

    7.) Dejte také pozor mohli by Vám provést s tím nějakou neloyálnost člověk nikdy neví.

    8.) Při plebiscitu uveďte, že nás chtějí dostat do situace, aby President Beneš vydal několik set tisíc demokratů, social. židů do masakru, jaký byl v Rakousku a jinde, do barbarství antisemitického vraždění a hanobení a do koncentračních táborů. To on neudělá. A kdyby je chtěli přece jen nějak zachránit, že tvoří nový problém národnostní. Jakmile by totiž bylo známo, že bude plebiscit, tož všichni demokraté, social. židi atd. z území toho utečou, my budeme míti vnitřní emigraci a nad to problém národnostní řešen nebude. Plebiscit je prostě technicky a právně nemožný. Ukázat také na mapě, jak by po plebiscitu náš stát svou formou a posicí Německa vypadal.


    1.) Neříci, že to pochází ode mne.

    2.) Neříci nic Osus. a žádat, aby s ním nebylo o tom mluveno.

    3.) Tyto papíry zničit.

    JN
    November 20, 2019 v 8.45
    Benešův originál je dost naškrabaný
    a mezi "4" a "6" je delší čára. Občas se lidé hádají, jestli Beneš myslel "46000km2" nebo "4-6000km2".
    JN
    November 20, 2019 v 12.07
    Jsme 81 let od vzniku "Benešova evangelia"
    a myslím, pane Poláčku, že tedy spíše můžeme přejít od Nečasovy mise v září 1938 k událostem mladším a lépe doloženým - k "misi Zemanově" v srpnu 1989.
    JP
    November 20, 2019 v 13.24
    Pane Nusharte, tento dokument nedokazuje naprosto nic jiného nežli (dnes už dobře známou) skutečnost, že Beneš se ještě na poslední chvíli snažil zachránit, co se dá. Jasnozřivě si uvědomoval dynamiku mezinárodní situace - tedy že jak Anglie tak i Francie (v zájmu zachování míru) čím dál tím více přebírají Hitlerovu argumentaci o "návratu sudetských Němců domů". Uvědomoval si, že Československo stojí zády ke zdi; a že to celé může dopadnout naprosto špatně.

    Právě proto se pokusil tomu nejhoršímu možnému vyústění celé záležitosti zabránit dohodou o "dobrovolném" vydání částí sudetských území. On sám toto řešení považoval za pouze dočasné; s mnohem větší jasnozřivostí nežli naprostá většina evropských politiků předpokládal, že tak jako tak dříve či později Hitler rozpoutá celoevropský válečný konflikt. A že tento konflikt prohraje; což pak Československu umožní získat znovu své původní hranice.

    Jak následné dějiny ukázaly, měl Beneš ve svých odhadech situace naprostou pravdu; a projevil až prorockou schopnost hledět do budoucnosti.

    Takže za daných okolností mu předhazovat, že by se nějakým způsobem záměrně podílel na "Mnichovské zradě", je naprostým - a vposledku nestoudným - překrucováním pravého stavu věcí.

    Že Beneš přikázal tento dokument pečlivě tajit respektive zničit - to je naprosto samozřejmé, bylo mu jasné že naprostá většina jeho národa by tento jeho krok (a jeho nezbytnost) nikdy nedokázala pochopit a přijmout.
    JN
    "Dokument nedokazuje nic jiného..., ale že by se Beneš nějakým způsobem záměrně podílel na 'Mnichovské zradě', je naprostým - a vposledku nestoudným - překrucováním."

    Ano, dokument nedokazuje nic jiného, já s Vámi souhlasím, pane Poláčku. Ale podle zákona se tím Beneš pravděpodobně dopustil vlastizrady. To utajení tedy nemělo jen ten důvod, že "naprostá většina národa by tento jeho krok nikdy nedokázala pochopit". Utajení mělo také ten důvod, že pokud by to vešlo ve známost, Beneš by už (nikdy potom), nemohl být prezidentem.
    HZ
    November 20, 2019 v 14.19
    Pane Poláčku,
    obavám se, že pan Nushart si připravuje terén pro něco úplně jiného než je dnes už celkem dobře známá Nečasova mise. Ten Benešovou rukou psaný dokument leží v kartonu řádně označeném číslem, v instituci, která ho nemůže zašmelit.
    Z toho, co se z jeho existence dá v dnešní době vyvodit, je možná o něco zajímavější, jak byl využit po válce, než se dostal do té krabice. Ale to teď nechme.
    Pan Nushart se chce dle svého varování věnovat novějším dějinám, a to zřejmě teoriím, jejichž ambicí je zpochybnění toho, co napsal pan Pospíchal. Takže vyčkejme.
    JN
    November 20, 2019 v 15.13
    Paní Zemanová, zdá se mi, že poněkud zbrkle měníte postoje.
    Výše jste k mé poznámce (09:49:11) o Zemanovi v srpnu 1989 napsala (11:40:5), že souvislost mezi touto mojí poznámkou a lživými narativy zmiňovanými v článku Petra Pospíchala při nejlepší vůli nevidíte. Dále jste objasnila, že možná netuším, jaké lživé narativy jste vlastně měla na mysli - tedy především ty báchorky o Havlové fešáckém vězení.

    Z jakého důvodu nyní měníte svůj postoj?
    HZ
    November 20, 2019 v 18.48
    Tu souvislost pořád nevidím, pane Nusharte.
    Proto píšu, že je potřeba vyčkat, s čím přijdete.
    JN
    November 20, 2019 v 20.45
    Takhle, paní Zemanová:
    Když by to bylo něco špatného o Havlovi, tak by to byl lživý narativ. Když by to ale bylo něco špatného o Zemanovi, tak by to snad dneska projít mohlo. Nebo ne?
    JP
    November 21, 2019 v 12.51
    Pane Nusharte, to že by tehdejší Benešovy aktivity mohly být hodnoceny jako "vlastizrada podle zákona" ještě zdaleka neznamená, že by byly vlastizradou ve smyslu faktickém. A právě to je to, o co se tu jedná.
    HZ
    November 21, 2019 v 14.04
    Já jsem pro to, pane Nusharte,
    aby lež byla pojmenována lží, ať už se to týká kohokoli.
    Zkrátka: vybalte, co máte, a můžeme se o tom bavit. Třeba se nakonec nějaká souvislost objeví, nebo taky ne.
    HZ
    November 21, 2019 v 14.28
    Pane Poláčku,
    Benešovo konání bylo podle toho, co vyšlo přes jeho popírání najevo, skutečně na hraně ústavní zrady. Existuje výklad, že Mnichov jakožto výsledek tohoto jeho lavírování nebyl Benešovým neúspěchem, ale právě naopak. Důsledkem bylo postavení Československa na straně vítězů války, relativně malé ztráty na životech, poválečná obnova státu až na ztrátu Podkarpatské Rusi, vyhnání Němců.
    Druhá věc, která vyplývá z existence zápisu pokynů pro Nečase, byla Benešova vydíratelnost ze strany držitelů tohoto dokumentu. Dala by se tím vysvětlit řada věcí, které se staly na sklonku války a zejména po ní.
    JN
    November 21, 2019 v 18.04
    "Vybalte to"
    Srpen, paní Zemanová, býval pro československé komunisty kritický. To měli všude oči na šťopkách, jestli se někde něco nekuje - a zvlášť okolo jedenadvacátýho.

    Nevím, jestli si tu atmosféru normalizace ještě pamatujete, ale když třeba ještě žil "starej dobrej" Brežněv a měl zdravici k českoskoslovenskýmu lidu i s líbačkou na letišti, tak když při tý největší erotice vypadl televizní vysílač, tak tam za chvíli byli tajný s houkačkou i s modrým majákem a vošahávali tam ty baňky - tenkrát to bylo ještě velký a skleněný, ale hřálo se to taky - jestli jsou ještě teplý a jestli to není protistátní sabotáž. A v srpnu to bylo vždycky ještě vostřejší.

    A teď si představte - srpen, a v "Téčku" vyjde protistátní článek Miloše Zemana. Všichni jsme jako zvedali palce nahoru: "Jseš hrdina Miloši (ne jak ten Milouš s těma bojlerama). Ale měl si to zapotřebí? Teď pomažeš do kotelny a do konce života už si neškrtneš. A ten cenzor, kterýmu to ujelo, tomu přišijou velezradu nebo aspoň sabotáž."

    Takhle vo tom mudrujem i toho pětadvacátýho ... a najednou Zeman! Von neni v kotelně, ale v televizi! A dal tomu všemu ještě korunu: Jestli prej jako soudruzi nevyměknou, tak i ty stávky by se prej u nás daly čekat. Stávky paní Zemanová! Chápete to? Stávkuje se přece v prohnilým imperialismu a ne v socialismu. Proč by jako ty šťastný dělníci u nás stávkovali?

    Tak tohle už nám nešlo do kebule. To je víc pravděpodobný, že ňákej hvězdář konečně vobjeví tu Russellovu čajovou konvici mezi Marsem a Jupiterem, ale tohle...
    HZ
    November 21, 2019 v 19.11
    Už mi svítá, ale musíte mi to potvrdit, pane Nusharte.
    Takže jde o to, že Zeman lže?
    Když tvrdí, že se měl v pořadu Hospodářský zápisník za ten článek omluvit, ale neudělal to, naopak ještě přiostřil a vyletěl za to z práce?
    Takže myslíte, že když dnes řeknete, že Zeman lže, všichni vás pochválí, je to tak?
    Nebuďte si ale tak jistý. Řekla bych, že i mnoho z těch, co ho nemají rádi, řekne, že v tomhle případě mluví pravdu, anebo že jen trochu přehání, jak je jeho zvykem.
    Stejně mi souvislost s pomlouváním Havla nepřipadá jasná. Třeba to ještě nějak doplníte.
    JN
    November 21, 2019 v 22.12
    Proč bych měl, paní Zemanová, doplňovat nějakou souvislost s pomlouváním Havla? Nechápu Vás.
    Podle mě jde skutečně o to, co říkáte: Zeman se měl v televizi omluvit za svůj předchozí (pro režim nepřijatelný) článek v Téčku. Lze tedy důvodně předpokládat, že ten, kdo pro režim zcela nespolehlivému člověku takovou omluvu uloží, si ji také zkontroluje. Nešlo o živé vysílání, ten pořad byl předtočený, takže k tomu zkontrolování byly podmínky. A navíc byl srpen - měsíc zvýšené ostražitosti. Za celé období normalizace to byla pravděpodobně jediná událost tohoto druhu.
    HZ
    No a?
    Jestli to nemá žádnou souvislost s pomlouváním a dezinformacemi, o kterých píše pan Pospíchal, proč se o té Zemanově epizodě zmiňujete?
    JN
    Mohlo by to mít souvislost hned s první větou tohoto článku.
    HZ
    November 21, 2019 v 22.46
    Jako že by mohlo, ale nemá?
    Vaše příspěvky jsou poněkud zmatené, pane Nusharte. Donutit vás, abyste napsal jasně, o co vám jde, je nadlidský úkol. Já to vzdávám.
    JN
    November 21, 2019 v 23.29
    Jako že by mohlo. Abych mohl napsat "má" (souvislost), musel bych to vědět.
    Popsané události (Zemanův protirežimní článek v Téčku a následná předtočená "omluva" 25. srpna v televizi) "by mohly" souviset s prvními větami tohoto článku. První věty tohoto článku zní: "Události listopadu 1989 prý byly akcí Státní bezpečnosti. Tahle lež se občas objevuje už třicet let."
    HZ
    November 22, 2019 v 1.28
    Takže přeloženo do normální řeči:
    Myslíte si, že Zeman spolupracoval v roce 1989 s StB. Jeho článek a vystoupení v televizi mělo zřejmě připravit veřejnost na akci, plánovanou s úmyslem odebrat moc dosavadnímu vedení KSČ a předat ji jiné stranické skupině, která by kromě jiného zajistila tajné policii možnost fungovat jako dosud.
    K tomu pravím: S tím se dá souhlasit. Nijak to neodporuje slovům pana Pospíchala. To, co se pak ve skutečnosti odehrálo, v režii StB nebylo. Je totiž takřka vyloučené, že by někdo schválně připravoval a uskutečňoval převrat, který by znamenal jeho konec.
    Pokud StB něco rozehrála, pak se jí to celé zvrtlo. Připravený scénář byl v háji, protože nikdo z konspirátorů nebyl připraven čelit takovým nevypočitatelným chaotům, jako byla partička disidentů a studentů. :-)
    PK
    November 22, 2019 v 6.15
    Ano, StB se to nakonec vymklo z ruky, to je zřejmé. Ovšem v následujících letech a desetiletích se ve spolupráci s KGB zkonsolidovala a nakonec opět triumfovala. Výsledek: obsazení Pražského Hradu na dlouhých dvacet let, a nakonec i obsazení vlády a parlamentu.
    Zatím odolává pouze Senát, Ústavní soud, a částečně veřejnoprávní média. Jaký div, že se množí nehorázné útoky našich kremlobotů právě na ně.
    JP
    November 22, 2019 v 9.44
    Paní Zemanová, to že tehdejší Benešovy aktivity mohly kolidovat s platnými právními normami, jsem už sám zmínil. O tom není sporu; ale o tom tady nejde řeč.

    Co se té teorie týká že "Mnichov byl Benešovým vítězstvím" - v určitém smyslu snad ano, ale to víme d n e s k a; v žádném případě to nemohlo být jisté tehdy. A za druhé: tímto "vítězstvím" nebyl samotný Mnichov, nýbrž až obsazení zbytku Čech a vytvoření protektorátu. Protože až tímto aktem - podle dikce Angličanů - Hitler "roztrhal" Mnichovskou úmluvu. Nebýt toho (a hlavně nebýt dalších Hitlerových agresí), pak by Sudety dodnes byly německým územím - a to samozřejmě v mnohem větším rozsahu, nežli k jakým územním ústupkům byl ochoten sám Beneš.
    JP
    November 22, 2019 v 10.35
    Konspirace 89
    Česká televize v minulých dnech vysílala dokumentaci "Konspirace 89". Která se tedy zabývá právě tímto tématem. Je to velice dobře udělaný pořad, který osvětluje tehdejší události tak hluboce, jak je to jen - s takovým odstupem času - možno. Pokud se chce někdo dozvědět opravdu něco více o tom, "jak to bylo doopravdy", pak je shlédnutí tohoto pořadu prakticky povinností: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12631745496-konspirace-89/21956226814

    V tomto pořadu se k oněm událostem vyjadřují přímí účastníci tehdejších dějů a střetů; a to z obou stran, tedy i příslušníci tehdejšího režimu a jeho policejních složek.

    Ano - celá řada i těch přímých účastníků je přesvědčena, že se jednalo o konspiraci. Zdálo by se tedy, že tyto konspirační teorie jsou definitivně potvrzeny, z první ruky. Jenže - co je na těchto svědectvích o tehdejší konspiraci zajímavé, je to, že prakticky každý z dotazovaných tu konspiraci vidí v něčem zcela jiném! Pro jedny je to konspirace StB, pro druhého konspirace Západu, pro třetího konspirovaly různé soupeřící frakce v tehdejším ústředí komunistické strany proti sobě navzájem.

    Takže namísto "definitivního potvrzení" konspirativních teorií tu vzniká naprostá konfuze. Ukazuje se daleko spíše jedno: i ti přímí účastníci oněch událostí (a to i ti na straně režimu) byli strženi proudem událostí, jeho naprosto nepředvídatelnými zvraty. Nějaká "konspirace" ve smyslu záměrného řízení oněch události ze zákulisí nebyla objektivně možná; prakticky všechny zúčastněné strany byly doslova převálcovány přímo explozivním samovývojem událostí.

    Navíc u některých účastníků tehdejších dob - a to právě u těch kteří s největším přesvědčením hovoří o "konspiraci" - je možno mít vysloveně pochybnosti o jejich psychickém rozpoložení (Svoboda, Mejstřík); a u jiných (Jakeš) zase o jejich inteligenci, to jest základní schopnosti racionálního úsudku.

    Zkrátka: že by se mohlo tehdy jednat o nějakou "konspiraci", je možno na základě těchto svědectví prakticky definitivně vyloučit. Sice ty či ony skupinky se samozřejmě snažily hrát svou vlastní hru; ale to je něco naprosto jiného, nežli jejich schopnost celý tehdejší převrat nějakým tajuplným způsobem řídit a manipulovat z pozadí.

    Za jediný v určitém způsobu "konspirativní" akt by bylo možno považovat tajné jednání Havla s Čalfou. Co se tam tehdy konkrétně ujednalo, se dodnes neví; a Havel sám to zřejmě nikdy neprozradil.

    Totiž: je možno považovat za jisté, že Čalfa a Havel tam udělali "koňský handl": Čalfa zabezpečí Havlovi jeho zvolení prezidentem parlamentem který byl doposud plně ovládán komunisty; za to Havel udělá Čalfu předsedou vlády. Takže prakticky to jediné co zůstává nevyjasněným je to, zda na této schůzce Havel Čalfovi výslovně přislíbil i nějakou další ochranu komunistů před případným stíháním (respektive jejich zákazem).

    Nutno přiznat: svým způsobem to byl právě Čalfa - tento nevýrazný státní byrokrat - který se ukázal být skutečným géniem revoluce. Neboť to byl on a právě on, který dokázal - a to během jednoho jediného zasedání! - něco do té doby naprosto nepředstavitelného: že parlament plně ovládaný komunisty disidenta Havla zvolil - jako jeden muž! - do funkce hlavy státu.

    Je tu naznačeno i to, jakým způsobem to dokázal: zčásti proto, že komunisté byli zvyklí hlasovat na povel. A v tu chvíli to byl právě Čalfa, který dokázal ten povel vydat. A proti tomu zbytku tvrdošíjných pak Čalfa použil zcela klasické mocenské metody: některým slíbil nějaké výhody (respektive funkce), a jiné zase docela prostě zastrašil.

    V této souvislosti je nutno si uvědomit také jeden faktor, který byl pro celý převrat v určitém smyslu klíčový. Ty konspirační teorie vycházejí většinou psychologicky z neschopnosti pochopit, jak to že ten všemocný kompaktní blok státní moci se tak najednou a tak rychle zhroutil, téměř bez odporu.

    Jenže: celý ten anonymní státně mocenský aparát, ten byl nakonec tvořen lidmi. Zcela konkrétními, jednotlivými lidmi; a každý z nich si v krizové situaci musel nakonec sám pro sebe položit otázku: "A jak to dopadne se mnou? Vyjdu z toho se zdravou kůží? Dokážu pro sebe uhájit alespoň nějaké výhody? Anebo mě stihne odplata, hněv ulice, když budu nadále tvrdošíjně bránit režim?!"

    Tak tohle byly velice palčivé otázky, které si tehdejší příslušnici režimu museli nutně stavět. Oni totiž ve skutečnosti velice dobře věděli, nebo přinejmenším v hloubi svých duší tušili, jak vratký ten jejich režim je. Oni se neustále odvolávali na "svůj lid"; ale nemohli nevědět nic o tom, jak je ten samý lid (přinejmenším z velké části) nesnáší a nenávidí. Už někdy mnohem dříve (snad v souvislosti s Chartou 77, už si přesně nevzpomínám) prý Bilak v kruhu ostatních mocipánů zbledlý strach koktal: "Všetkých nás povešajú, súdruhovia, všetkých nás povešajú..."

    Zkrátka: ti kdo se sami pasovali do role "milovaných představitelů lidu", z toho samého lidu měli panickou hrůzu. A právě teď nastala chvíle, kdy jim bylo naprosto jasné, že ta sekera lidového hněvu na ně může dopadnout, a to velice citelně. A když si toto uvědomíme, pak už není zapotřebí vymýšlet nějaké konspirační teorie pro vysvětlení onoho jak řečeno samo o sobě nepochopitelného faktu, jak komunistický parlament jako jeden muž volí do čela státu antikomunistu Havla.
    JP
    November 22, 2019 v 10.37
    Ještě dodatek k tomu Benešovi: je nutno být si vědom také toho, že jestliže Beneš opravdu uvažoval o nějakých územních ústupcích vůči Německu, pak k žádném případě v takovém drastickém rozsahu, jaký byl nakonec ujednán v Mnichově. - Ostatně, ta Mnichovská dohoda (respektive diktát) nakonec Hitlerovi přiklepla mnohem větší území, než on sám původně doufal a žádal!
    MP
    November 22, 2019 v 11.12
    Heleně Zemanové
    Myslím, že se s tím souhlasit nedá. Neexistuje sebemenší doklad Zemanovy spolupráce s StB. Konspirační teorie pana Nusharta se stává hnusnou denunciací v okamžiku, kdy se bez řádných dokladů dotýká cti konkrétního člověka, byť se jedná o osobu, jejíž dnešní jednání není pro slabé žaludky.

    Mimoto ta konspirační teorie vychází z prokazatelně mylného předpokladu o intaktní monolitičnosti bolševické moci v roce 1989; samozřejmě se tehdy hrály mocenské hry a střetávaly se různé proudy uvnitř rozkládající se kompartaje, přitom linii střetu definoval formálně československý vztah k perestrojce; a samozřejmě, že StB infiltrovala a provokovala, to tak tajné služby dělají.

    V rámci těchto her by bylo stejně možné, že
    a) Zeman fungoval nevědomě jako neohrožený idiot, ze kterého si někdo udělal užitečné rukavičky z lidské kůže (např. mládenci kolem Adamce by tu byli vhodnější "sprostí podezřelí" než StB);
    b) využil situaci a s vědomím rizika se spolehl na na nejisté krytí ze strany některé z mocenských skupin a oslovil publikum tak, aby mu tleskalo;
    c) byl součást vědomé a odvážné konfrontace, s níž si redakce pokoušely vydobýt větší manévrovací prostor;
    d) bylo to ode všeho trošku.

    Na podzim roku 1989 bylo na ústavech tehdejší Akademie věd pár signatářů Několika vět a mocní to řešili tak liknavě, že vlastně vůbec. ÚV KSČ si vyžádalo dopisy pracovních kolektivů podporující zásah proti Palachovu týdnu a protože v tom požadavku nešikovně použili sousloví "porušování socialistické zákonnosti", dostalo podpůrný dopis z Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV s formulací typu: "Podporujeme KSČ v prosazování socialistické zákonnosti a očekáváme, že policejní brutality, která tuto zákonnost hrubě porušila, bude řádně potrestána." ÚV reagovalo mlčením.
    -- To bylo ještě v roce 1987 zcela nepředstavitelné, ale změnu přinesla neochota soudruhů ředitelů a tajemníku riskovat s ohledem na neodhadnutelné tempo uvolňování a očekávaný nástup reformistů (kteří jak známo v rámci komunistických rituálů vždy obětovali "viníky" včerejších deformací), nikoli promyšlená politika konspiračního centra.



    JN
    November 22, 2019 v 11.49
    Paní Zemanové
    Víte, já samozřejmě nemohu vědět, jestli někdo spolupracoval s StB a dnes už mě to nezajímá, protože si myslím, každému by měly být jeho nedobré skutky odpuštěny (pokud o to sám stojí) a není ani úplně jisté, že každý, kdo s touto bezpochyby morálně zavrženíhodnou organizací spolupracoval, musel tím nutně konat jen zlo. Já prostě nechci nikoho soudit (nikoho = "osoby"), chci si ale svobodně (a to i z hlediska morálky) vytvářet názor (v tomto případě názor na historické události), což ale mi právě Petr Pospíchal v těch dvou prvních větách svého článku v podstatě zakazuje.

    K Vašemu příspěvku:
    Nemyslím si, že by si někdo tehdy mohl myslet, že je reálné zajistit tajné policii úplně stejné fungování - jen v nových poměrech. Naopak si myslím, že to, co se 17. listopadu odehrálo, v režii StB být popřípadě i mohlo, a to z tohoto jednoduchého důvodu:
    Zmlátit (povolenou) studentskou manifestaci v den připomínky nacistického vraždění studentů je podle mě jasná provokace, ke které by žádný příčetný člověk, který by ten starý režim chtěl zachovat, nikdy rozkaz nedal.

    Oni mohli uvažovat zhruba nějak takhle: "Chceme dopadnout jako Ceaușescu, nebo jako Babiš? Lepší bude asi verze 'Babiš', což pro nás znamená, že kontrolovaně tenhle režim (symbolizovaný Husákem a Jakešem) prostě odstavíme od moci." S touto úvahou ale - jak se zdá - Petr Pospíchal nesouhlasí a možná by mě nazval lhářem jen proto, že o tom takhle přemýšlím. To mě pochopitelně docela mrzí.
    JN
    November 22, 2019 v 12.00
    "Konspirační teorie pana Nusharta se stává hnusnou denunciací"
    Já jsem zde, pane Profante, žádnou konspirační teorii nepředložil. Popsal jsem pouze obecně známé skutečnosti ze srpna 1989. Závěry, které popisujete jako "hnusnou denunciaci", učinila paní Zemanová.

    Tož tak, milý pane Profante.
    JN
    November 22, 2019 v 12.10
    Jinak mám v podstatě stejný názor jako pan Profant:
    Člověk, který jednal v intencích StB, o tom ani vědět nemusel. Proto říkám, že nikoho nesoudím.
    JN
    Takže hnusnou denunciaci, pane Profante, bych viděl spíše v tom Vašem příspěvku.
    HZ
    November 22, 2019 v 12.51
    Tak, pane Nusharte.
    Smyslem mé zdejší konverzace bylo přimět vás, abyste přestal přešlapovat a naznačovat, například strkat sem pořád toho Zemana a pořádně nedoříct, co si doopravdy myslíte. To se nakonec podařilo a z vás konečně vylezlo, že s panem Pospíchalem nesouhlasíte a že se domníváte, že to, co on označuje za lež, lež není a že podle vás platí, že samet byl v režii StB. Dalo to práci, ale je to na světle. Nechápu, proč jste to nenapsal rovnou. Já bych odpověděla, proč si to nemyslím a bylo by. Takových, co to tvrdili, už jsem za těch třicet let potkala mraky.
    Že vám to pan Pospíchal zakazuje, to jste si mohl odpustit.
    HZ
    November 22, 2019 v 12.55
    Pane Profante,
    já si taky nemyslím, že ze strany Zemana šlo o spolupráci s StB
    Řekla bych, že to bylo za d/.
    Snad mi prominete, že jsem to předtím napsala tak, jak jsem to napsala. Šlo mi o to, aby pan Nushart přiznal barvu.
    JN
    November 22, 2019 v 13.11
    Diskutujete nedůvěryhodně, paní Zemanová:
    "Myslíte si, že Zeman spolupracoval v roce 1989 s StB. (...)
    K tomu pravím: S tím se dá souhlasit. Nijak to neodporuje slovům pana Pospíchala." (Helena Zemanová, Pátek, 22.Listopadu 2019, 01:28:32)

    A potom:

    "Pane Profante, já si taky nemyslím, že ze strany Zemana šlo o spolupráci s StB." (Helena Zemanová, Pátek, 22.Listopadu 2019, 12:55:39)


    JN
    November 22, 2019 v 13.15
    Paní Zemanové
    Skoro to vypadá, že Vás řídí pan Profant. (To je samozřejmě ironie.)
    MP
    November 22, 2019 v 13.22
    Milý pane Nusharte
    To jsou holt paradoxy, jak napsal jeden docela známý dramatik.
    Samozřejmě jsme já i paní Helena Zemanová pracovali s rétorickým kontextem. ale netrapte se zase tím, že nechápete, co to je. :-)
    (Jen pro jistotu: Rétorický kontext není krycí jméno řídícího důstojníka).
    JN
    November 22, 2019 v 15.26
    Chápu, pane Profante,
    co je v tomto případě, rétorický kontext. Nechápu ale, že když paní Zemanová použije rétorický kontext, Vy to pak máte potřebu vysvětlovat.

    Paní Zemanová už to přece vysvětlila sama: "Šlo jí o to, abych přiznal barvu." Rétorický kontext tedy není vůbec nic nového: záměrná lež za účelem získání dalších informací - to byla pro StB zcela obvyklá pracovní metoda. Mezi slušnými lidmi to ale obvyklé nebylo a není.

    HZ
    November 22, 2019 v 18.40
    Ale fuj, člověče Nusharte.
    Nepřehánějte ty sprosťárny.
    Tak dlouho se tváříte jako moralista a pak pic - shodíte masku a ukážete, co jste zač.
    JN
    November 23, 2019 v 9.13
    Vážená paní Zemanová,
    informace (viz 22.Listopadu 2019, 12:51:32), které jste získala metodou "rétorického kontextu" jsou podobného charakteru, jako informace v politických procesech, získané metodou učení obžalovaného nazpaměť jeho vlastním přitěžujícím výpovědím. Prostě získáváte přesně ty informace, které chcete slyšet, podobně jako v těch procesech. Jenže já jsem se to, milá paní Zemanová, nazpaměť ještě nenaučil a nic takového jsem zatím neřekl.

    Ano shodnu se s Vámi v tom, že s Petrem Pospíchalem nesouhlasím (nesouhlasím se dvěma prvními větami jeho článku). Vy sama s ním ovšem nesouhlasíte také,

    [Sama jste napsala: "Jeho (Zemanův) článek a vystoupení v televizi mělo zřejmě připravit veřejnost na akci, plánovanou s úmyslem odebrat moc dosavadnímu vedení KSČ a předat ji jiné stranické skupině, která by kromě jiného zajistila tajné policii možnost fungovat jako dosud."]

    pokud zrovna v tu chvíli nelžete (i když přitom naoko tvrdíte, že Váš předstíraný nesouhlas s Petrem Pospíchalem neodporuje slovům Petra Pospíchala).

    ["Nijak to neodporuje slovům pana Pospíchala."]

    V nesouhlasu se dvěma prvními větami článku Petra Pospíchala se tedy shodneme, pokud bereme v úvahu jen to, co píšete, a ne to, co si v tu chvíli ve skutečnosti myslíte.

    V čem se ale neshodneme: Ve Vámi předložené větě "mojí" přitěžující výpovědi stojí:
    "... podle vás platí, že samet byl v režii StB."
    To mi ještě při tom učení nazpaměť dělá problémy a neleze mi to hlavy tak, jak by mělo, abych to pak před panem prokurátorem odříkal bezchybně.

    Takhle, paní Zemanová: Podle mě to neplatí. Podle mě by to tak být mohlo, ale také by to tak být nemuselo! (Také podle mě.) Vtip je v tom, že já to prostě (na rozdíl od Petra Pospíchala) vůbec nevím! Chápete, paní Zemanová - n e v í m. Jenom jsem o těch různých možnostech uvažoval, protože jsem nevěděl, že je to zakázané. Mohlo by mi to při procesu nějak přitížit?
    JN
    November 23, 2019 v 9.24
    Je to jednoduché, paní Zemanová.
    "Pravda a láska prostě musí zvítězit nad lží a nenávistí."
    JK
    November 23, 2019 v 10.15
    Není důvod, proč by dobro nemohlo zvítězit nad zlem, jen se andělé musí zorganizovat po vzoru mafie.
    (Kurt Vonnegut: Muž bez vlasti)
    JN
    November 23, 2019 v 10.43
    (Nenápadný) půvab
    by takovéto řešení mělo, pane Kalousi, ale možná je ještě třeba důkladně vědecky prozkoumat ten vztah mezi "prostředky" a "účelem" (korelace, kauzalita..).
    JP
    November 23, 2019 v 11.55
    Pane Nusharte, jestli celá Vaše konspirační teorie ohledně průběhu 17. listopadu stojí na úvaze, že je nemyslitelné aby se zrovna při tomto výročí provedl natolik brutální zásah, pak v oné mnou zmíněné dokumentaci jasně říká jeden z tehdejších řídicích policejních důstojníků, že za žádných okolností nepřicházelo v úvahu pochod demonstrantů vpustit na Václavské náměstí. Proto byl další průchod Národní třídou neprodyšně uzavřen.

    Pak však ale policejní složky udělaly z taktického hlediska vlastně zcela nesmyslný krok: onen průvod uzavřely policejními transportéry i zezadu. Takže demonstranti vůbec neměli možnost se víceméně pokojně rozejít. Nastala tedy naprosto patová situace; až se pak zřejmě někdo rozhodl celou záležitost vyřešit násilnou cestou.

    Nemohu soudit, jak to doopravdy proběhlo; ale ze všeho nejvíce to na mě působí jako důsledek zmatku a nekoordinovanosti různých policejních složek. Byla tam normální Veřejná bezpečnost, ale pak byl narychlo povolán i Pohotovostní pluk. Který zřejmě dostal zprávu že probíhá protistátní vzbouření; a podle toho pak také jednal.

    Pokud ten rozkaz k násilnému zásahu vydal přímo někdo z komunistických funkcionářů, pak bych ze všeho nejspíše sázel na tajemníka městského výboru KSČ v Praze M. Štěpána.
    PT
    November 23, 2019 v 11.56
    Zeman byl svého času (1990) prorok...
    PT
    November 23, 2019 v 12.30
    pane Poláčku, po 30 letech byste snad již nemuseli spekulovat...
    ...jsou tady výpovědi konkrétních aktérů
    za všechny:
    zde zpověď tehdejšího nejvyššího https://youtu.be/yZ3twTHXZXw?t=2286
    a výpověď agenta StB Zivčáka, který potvrzuje, že zahrání "mrtvého" studenta Šmída dostal rozkazem
    zde https://bit.ly/2DdtzrK
    Šlo o to, aby předání moci bylo autentické. Články pana Pospíchala jsou jen hysterickou snahou popřít v sobě samém podvědomý pocit, že se s námi občany opět (jako mnohokrát v minulosti) sehrálo divadlo.
    Reálné skutky, které determinují současnou ekonomicko-politickou situaci dodnes orchestrovali bývalí komunisté nebo jejich děti Klaus,Tříska (rodiče v OV KSČ, oba pravděpodobně v StB)
    Čalfa, Dlouhý, Dyba, Ježek, Kočárník, Pithart, Rychetský...(ex KSČ)
    JN
    November 23, 2019 v 14.09
    Pane Poláčku, jestli celá Vaše konspirační teorie ohledně průběhu 17. listopadu stojí na úvaze...
    že je nemyslitelné, aby policejní transportéry uzavřely průvod zezadu...

    Mimochodem, jak se teď cítíte ve svých "konspiračních teoriích"?

    Pane Poláčku! Má konspirační teorie nestojí na úvaze. Je to právě naopak.

    Má úvaha stojí na konspirační teorii :):-):-)
    JN
    November 23, 2019 v 14.35
    Ještě bych tu pro vás jednu konspiračku měl, ale to zásobování už teďka dost vázne...
    Takže našpicujte uši, ve skutečnosti to bylo celé takhle:

    Aby předání moci bylo autentické, bylo potřeba demonstraci zmlátit autenticky (Ondráček je jinak ve skutečnosti lidumil, ale dostal rozkaz mlátit autenticky a rozkaz je rozkaz...) No a aby to autentické mlácení bylo ještě autentičtější, tak proto to tam zezadu uzavřely ty policejní transportéry, pane Poláčku.

    Všechno se tedy zcela přirozeně vysvětlilo, tak jaképak konspirační teorie. Jenom blázen by věřil nějakým konspiračkám...
    HZ
    November 23, 2019 v 14.54
    Bylo by dobré rozlišovat,
    když někdo v souvislosti se 17. listopadem mluví o režii StB, co tím vlastně myslí. Jestli myslí události toho dne, anebo konec vlády jedné strany a předání moci do rukou opozice.
    To první je samozřejmě diskutabilní. Role Zifčáka coby mrtvého studenta tomu podezření nahrává. Rozšíření této fámy se mohlo hodit k diskreditaci některých osob z vedení strany a státu, které chtěli konspirátoři odstavit a nahradit.
    Jenže pokud to tak bylo, konspirátoři naprosto neodhadli reakci veřejnosti. Zřejmě měli dojem, že lidi na sobě nechají štípat dříví i nadále, že výměnu vedoucí stranické garnitury spolknou mlčky jako předtím "přestavbu" a že všechno poběží v pohodě.
    Pokud ovšem někdo říká, že v režii StB bylo všechno, co se odehrálo v listopadu i později, nezbývá, než tomu trpělivě, ale rozhodně oponovat. Pokud šiřitelům této teorie nestačí, že výsledkem bylo rozmetání struktur tajné policie, odebrání veřejných médií z estébáckého i stranického vlivu, vypsání a uskutečnění svobodných voleb a jejich prostřednictvím vstup desetitisíců nových lidí, kteří n e b y l i agenty, do veřejného života, pak nevím, co si představují, že bylo konspiračním cílem.
    Ano, je pravda, že mnoho lidí, kteří byli s StB a s komunistickou stranou tak či tak spjati, se do veřejného života dostalo taky a že ho ovlivňovali a ovlivňují dodnes. Navíc ti z nich, co sedí doma, alespoň vymýšlejí pomluvy a lži a otravují internetové diskuse.
    JN
    Proč sem tedy píšete, paní Zemanová? O nějaké vymýšlení "rétorických kontextů" nikdo nestojí.
    HZ
    November 23, 2019 v 15.21
    Víte, proč sem píšu, pane Nusharte?
    Protože jsem si četla, co sem píší jiní. A jeden z diskutérů patřil očividně do té sorty, o které jsem se zmínila. Nedalo mi to a chtěla jsem mu pár věcí povědět. Jenže než jsem si vyřídila registraci, ten člověk z diskusí zmizel. Ale když už jsem tu byla, zůstala jsem. Aspoň čas od času něco napíšu s podobným pocitem, jaký jsem od svého vstupu očekávala.
    A k tomu, o co kdo stojí:
    V mé oblíbené knížce z prostředí války velkých dobytkářů proti malým farmářům říká hlavní hrdina padoušskému pistolníkovi: "Mezi tím, co chcete, Wilsone, a co dostanete, je velký rozdíl."
    JN
    November 23, 2019 v 17.14
    Paní Zemanová, bohužel jste opět nedůvěryhodná, a to z tohoto důvodu:
    Napsala jste (23.Listopadu 2019, 14:54:45) toto:
    "Bylo by dobré rozlišovat, když někdo v souvislosti se 17. listopadem mluví o režii StB, jestli myslí události toho dne... (...)
    Pokud ovšem někdo říká, že v režii StB bylo všechno, co se odehrálo i později, nezbývá, než tomu trpělivě, ale rozhodně oponovat."

    V pátek, 22.Listopadu 2019, 12:51:32, jste ale o mně napsala toto:
    "... To se nakonec podařilo a z vás vylezlo, že samet byl v režii StB. Dalo to práci. Nechápu, proč jste to nenapsal rovnou. Já bych odpověděla, proč si to nemyslím a bylo by."

    Jenže to se právě nepodařilo, protože to, co ze mě předtím (v pátek, 22.Listopadu 2019, 11:49:45) vylezlo, nebylo to, co jste si (paní "prokurátorko") přála, ale jen toto: "... myslím, že to, co se 17. listopadu odehrálo, v režii StB být popřípadě i mohlo..." Mluvím tedy, milá paní Zemanová, o "17. listopadu" (o jednom dnu), nikoliv o "tom všem, co se odehrálo i později". Tento rozpor mezi Vámi pro mne připravenou výpovědí a mojí skutečnou výpovědí Vám ale nezabránil v prohlášení, že Nushart konečně "přiznal barvu".

    Vrcholem této Vaší komedie je tedy Váš diskusní příspěvek (sobota, 23.Listopadu 2019, 14:54:45) o potřebě rozlišovat mezi událostmi ze dne 17. 11. 1989 a událostmi následujících měsíců. Já jsem v této diskusi totiž o událostech měsíců následujících po dni 17. 11. 1989 neřekl vůbec nic! To Vám ovšem - jak vidno - vůbec nepřekáží v tom, abyste v rozporu s těmito Vašimi vlastními kritérii prohlásila
    "... přiznal barvu".

    Obávám se, že barvu jste častým používáním "rétorického kontextu" přiznala Vy.

    MP
    November 23, 2019 v 18.09
    Pane Nusharte,
    mluvte, prosím, za sebe, nikoli za ty, kdo tu diskutují. Kde vůbec berete tu drzost, prohlašovat, že tu o kohokoli nikdo nestojí. Vždyť jsme vesměs tak tolerantní, že diskutujeme i s Vámi.
    JN
    November 23, 2019 v 20.50
    Pane Profante, děkuji za upozornění.
    Samozřejmě bych si nikdy nedovolil, jako třeba paní Zemanová (která tu mluví za mě) mluvit za ty, kteří zde diskutují. Měl jsem tím tedy na mysli, že "ti, co sedí doma a vymýšlejí pomluvy a lži, nestojí o vymýšlení rétorických kontextů".

    Paní Zemanové se to pochopitelně nijak netýká, té jsem se pouze slušně zeptal, proč sem vlastně píše a ona mi slušně odpověděla.

    Omlouvám se za toto politováníhodné nedorozumění, které bylo patrně způsobeno Vaším nepochopením aktuálního rétorického kontextu.
    JN
    November 24, 2019 v 9.00
    "Vždyť jsme vesměs tak tolerantní..."
    Jedná se, pane Profante, v tomto případě o pluralis majestatis, nebo jde o pluralis modestiae?
    Ještě mě napadlo, že by to snad mohl být plurál inkluzivní, který vyjadřuje solidaritu autora s adresátem. Záleží asi hodně na rétorickém kontextu...
    JP
    November 24, 2019 v 11.37
    Pane Tučku, v tom zmíněném pořadu kromě jiného jako svědek vystupuje jedna podnikatelka (tehdy studentka), která v inkriminovanou chvíli na ulici seděla přímo vedle Zifčáka. (Je to ostatně vidět i na fotografii.) A ona naprosto jednoznačně dosvědčuje, že on dostal ránu policejním pendrekem - a to tak silnou, že ztratil vědomí. (Jsou tam ostatně vidět i televizní záběry, jak leží v bezvědomí na ulici, a několik osob se ho snaží ošetřovat.) Je tedy docela dobře vysvětlitelné, že v těch zmatcích tehdy z toho následně vznikla fáma, že někdo byl policií zabit.

    Co se fabulací samotného Zifčáka týče, že prý "dostal rozkaz od samotného policejního velitele generála Lorence" - nepamatuji si už přesně který z dalších v onom pořadu vystupujících to byl, ale on to přirovnal k tomu, jako kdyby vrátný na Kavčích horách najednou začal tvrdit, že ho na konferenci o klíčových rozhodnutích České televize pozval samotný její generální ředitel Dvořák.
    MP
    November 24, 2019 v 11.58
    Pane Nusharte
    Omlouvám se, ale demonstraci toho, co jste měl na mysli, stojím stejně jako o demonstraci toho, co jste měl v žaludku -- byť to druhé bude nejspíš o něco méně odpudivé.
    JN
    O demonstraci toho, kdo mi leží v žaludku?
    JN
    Buďte klidný, pane Profante, mám Vás rád. Jen se mi nelíbí to, co tu často píšete.
    MP
    November 25, 2019 v 11.07
    JIřímu Nushartovi
    Dobře, omlouvám se, zapomněl jsem na Vaší selektivní čtenářskou gramotnost. Tudíž tak abyste to zvládl: O Vaši mentální zvratky stojím stejně málo jako o ty fyzické. A buďte klidný, rád Vás nemám.
    JN
    November 25, 2019 v 13.18
    Panu Profantovi
    Že Vás mám rád, to jsem myslel vážně.

    Že lidé dělají věci, se kterými druzí lidé zase nesouhlasí, nebo že na sebe navzájem kvůli tomu i útočí, to se prostě běžně stává a nenapadá mě, jak by se tomu dalo zabránit. Podle mě se tomu zabránit nijak nedá, ale není to důvod, proč by se lidé neměli mít rádi. Proto Vás (i bez Vašeho svolení) rád mám. Je mi jasné, že Vy mě ne, nezlobím se, jinak to asi být nemůže.

    Pokud se tedy i nadále budu vymezovat vůči všemu tomu, v čem s Vámi nesouhlasím, a pokud se i nadále budu bránit Vašim útokům a dotknu se Vás při tom, není potřeba, abyste to vnímal jako projev nepřátelství. Je to projev mého nesouhlasu s Vaším názorem a projev mé sebeúcty v rámci obrany proti cizímu napadení. Alespoň se o to snažím - nemohu tvrdit, že se mi vždy podaří ubránit se vzteku. Omlouvám se Vám, pokud se mi to nedaří.
    December 5, 2019 v 10.49
    Protokoly kremelských mudrců
    Listopad 1989 byl naplánován v listopadu 1936 na tajném jednání Václava M. Havla s Josefem Visarionovičem Stalinem. Ruští historici nedávno objevili v kremelských archivech dokument, který to dokazuje. Jde o smlouvu mezi Havlem a Stalinem, ve které se Havel zavazuje využít svých kontaktů v Československu, zejména vlivu na Edvarda Beneše a Konráda Henleina, a Stalin aparátu KGB k uskutečnění společného propracovaného plánu jak udělat ze Stalina a Havlova v říjnu narozeného syna Václava národní hrdiny. Součástí smlouvy je podrobný plán na vyvolání velké války, jejímž vítězem se stane Stalin, na manipulaci československého válečného odboje tak, aby v něm KGB mohla získat dostatečný vliv pro uskutečnění další fáze plánu, a následně na propracované řízení poválečného vývoje v Československu tak, aby v něm nakonec mohl mladý Havel nastoupit do funkce prezidenta s celosvětovou slávou.

    Celý plán konspirace nese známky filmové dramaturgie, přestože v nalezených dokumentech nejsou nikde zmíněna jména scénaristů, které Václav M. Havel při přípravě plánu zaměstnal. V některých bodech plánu je výslovně zdůrazněn význam předepsaných kroků pro pozdější adaptaci celé historie do úspěšného velkofilmu a součástí nalezených dokumentů je i nástin scénáře. Naneštěstí je nalezený soubor dokumentů neúplný a schází část určující, kdy přesně a kdo má onen velkofilm natočit. Z této části plánu Havlovy–Stalinovy konspirace se podařilo najít jen několik silně poškozených listů papíru, z větší části zcela nečitelných, pouze na jednom fragmentu se podařilo rozluštit jediné slovo: troll. Nad jeho významem ruští historici usilovně bádají.

    Zatím ruští historici spekulují, že bodě filmové adaptace spiknutí mohlo dojít v Havlově–Stalinově konspiraci k chybě. Přou se o to, zda Václav M. Havel počítal s tím, že jeho syn bude mít potomky, a vůbec ho nenapadlo, že by i zajištění takové samozřejmosti měl pro jistotu zahrnout do plánu konspirace, nebo zda režisérem plánovaného velkofilmu měl být už sám Václav Havel, připravoval se k tomu režií filmové adaptace svého Odcházení, ale smrt ho zaskočila příliš brzy. Výklad, že předčasná smrt Václava Havla byla výsledkem nedodržení Stalinových slibů o rozvoji československého zdravotnictví, nebo že by ji snad Stalin přímo už v době uzavření smlouvy s Havlem věrolomně naplánoval, ruští historici rezolutně odmítají.
    JN
    December 5, 2019 v 13.25
    50 stupidit a 1 blbá pravda
    V podstatě souhlasím s panem Macháčkem. Kdyby se třeba mezi 50 uveřejněných stupidit přidala 1 blbá pravda o zlém úmyslu, bude tento zveřejněný úmysl dokonale ukryt.

    A kdyby snad i přesto někdo začal pochybovat, zda by ten zveřejněný zlý úmysl nemohl být pravdou, řekne se mu:
    "Jsi snad i ty taky takový hlupák jako ti, kteří věří všem těm přihlouplým konspiračním teoriím?"

    Nikdo pochopitelně hlupákem být nechce, takže jediný způsob, jak dnes (v době internetu) něco utajit, je zveřejnit to, avšak za podmínek pro daný účel vhodných.

    Hlavně, prosím vás, nevěřte ale kdejaké pitomosti - nejste přece hlupáci.

    JN
    December 5, 2019 v 13.35
    Míchá se to ve stejném poměru, jako olej s benzínem pro dvoutakty:
    Blbost jede, pravda maže... (a kdo maže, ten jede).
    JP
    December 5, 2019 v 13.58
    Pro tentokrát jste opravdu zabodoval, pane Macháčku... ;-)
    December 5, 2019 v 21.09
    Když už je řeč o konspiracích...
    Nedávno jsem hledala něco o postmoderně a našla jsem toto:
    "Hnutí New Age kromě nastolení jednotného světového náboženství New Age (závazného pro všechny) předpokládá též nastolení jednotného světového uspořádání (jednotného světového ekonomického, sociálního a politického řádu), v jehož rámci mají národní státy ustoupit jednotné Světové říši či Celozemskému Univerzálnímu Státu (blíže lit. 3). Za základní východiska myšlenkových konstrukcí hnutí Nového věku se obecně považuje následujících sedm principů : jednota světa (holismus), jednota poznání, vláda ducha, příchod Nového věku (Věku Vodnáře), pozitivní myšlení, Luciferská iniciace a plán záchrany světa."
    https://nb.vse.cz/kfil/elogos/science/heczko1.htm
    JP
    December 6, 2019 v 10.52
    K tomu ovšem nutno připojit i to, že samotná křesťanská víra v existenci ďábla je vlastně ryzí konspirativní teorií. ;-)

    Protože věci (tj. jednání lidí v jejich světě a v jejích dějinách) se tu nevysvětlují z přirozených příčin, nýbrž konec konců za vším tu stojí konspirativní záměr ďábla zničit, zkazit veškeré Boží dílo...
    JN
    December 6, 2019 v 11.33
    Zdá se, že ďábel je pěkný konspirátor...
    Když se nad tím ale zamyslíte... pokud by ďábel existoval (jakože samozřejmě neexistuje), tak by mu asi více vyhovovalo, abychom si mysleli, že neexistuje, než abychom si mysleli, že existuje... Z toho je jasné, že tedy neexistuje.
    December 6, 2019 v 17.48
    Ďábel samozřejmě nikomu neřekne přímo: já jsem ďábel a budu tě teď pokoušet. Naopak to udělá tak, aby si člověk myslel, že ďáblovy myšlenky jsou jeho vlastní myšlenky.
    HZ
    December 6, 2019 v 18.50
    Dejte se k pastafariánům.
    U nich ďábelské konspirace a pokoušení nemohou uspět.
    Dnes je riskantní zveřejňovat svůj názor na mnoho věcí. Riskujete společenský tlak na změnu svého smýšlení, riskujete odmítnutí, riskujete, že vás mnoho lidí bude považovat za hloupého. V tomto smyslu je "ďábel" ještě daleko větším rizikem než "Bůh". Pokud existuje Bůh, přeje si, aby v něj člověk věřil. Pokud existuje ďábel, přeje si, aby v něj člověk nevěřil. Vyhovět druhému přání je o mnoho snadnější než vyhovět tomu prvnímu.
    PK
    December 7, 2019 v 6.05
    Takže asi tolik
    k pochvale Petra Pitharta, že se zde odehrávají diskuse na vysoké úrovni.
    JN
    December 7, 2019 v 9.29
    Dobrý příklad "konspirační teorie"
    zmínil v rozhovoru pro MF Dnes Miloš Zeman: Katyňský masakr.

    Člověk, který by kdysi před mnoha lety věřil, že to spáchali Sověti a ne Němci, takový člověk by byl pod velkým společenským tlakem a byl by - vlastně účelově - považován za hloupého, možná by skončil i v psychiatrické léčebně.
    + Další komentáře