Kandidátka České republiky na eurokomisařku Věra Jourová podstoupila v pondělí v Bruselu tak zvané grilování — poslanci dvou výborů Evropského parlamentu, které sledují její budoucí portfolio témat ji po dvě hodiny mohli klást otázky zkoumající její kompetenci a její záměry. Veřejná slyšení se někdy nesou ve velmi ostrém duchu, česká kandidátka ovšem nemusela čelit prakticky žádným nepříjemným otázkám a je v podstatě jisté, že Evropský parlament její jmenování odsouhlasí.

Jourová se má stát v nové Evropské komisi místopředsedkyní, pro „hodnoty“ a „transparentnost“. Funkce místopředsedkyně komise se přitom pokládá za jakousi symbolickou úlitbu Andreji Babišovi za to, že jí nepřipadl některý z ekonomických postů, o něž český premiér usiloval.

Deklarované záměry Jourové: hájit vládu práva a bezpečnost novinářů

Veřejným slyšením, neboli grilováním, se v teorii uplatňuje demokratická kontrola europoslanců nad Evropskou komisí. Členové výborů Evropského parlamentu, do jejichž kompetence budoucí svěřené oblasti člena komise spadají, mu nejprve adresují písemné dotazy. Kandidát na člena Evropské komise je písemně zodpoví, a tento dokument pak tvoří podklad k vlastnímu slyšení.

V případě Věry Jourové se jednalo o výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a o výbor pro ústavní záležitosti (AFCO). Už písemné dotazy europoslanců a odpovědi Věry Jourové na ně naznačovaly, že nelze očekávat nijak dramatický průběh slyšení. Selanka, v níž se pak samo slyšení proměnilo, ale překonala i nejskrovnější očekávání.

Věra Jourová byla po dvě hodiny tázána, vesměs ve velmi obecné rovině, na své záměry v nové komisi a odpovídala na ně obdobně povšechně. Vágně se přihlásila k záměru jednotných evropských kandidátek, o němž se bez výsledku diskutovalo již v minulém období Evropského parlamentu. Systém tak zvaných „spitzenkandidátů“ — celoevropských hlavních kandidátů jednotlivých stran na předsedu Evropské komise — toho byl vykostěným pozůstatkem. A nakonec se jej podařilo pohřbít s kandidátem socialistů na předsedu Evropské komise Fransem Timmermansem, a to i zásluhou snah Andreje Babiše, který to vydával za svůj úspěch.

Ani Jourová ale nepřislíbila, že bude záměr prosazovat. Slíbila, že o něm bude rozvíjet diskuse. Jak to dopadne, se tak jeví jisté už teď.

Mnohé z otázek souvisely s faktem, že Věra Jourová má v rámci svěřených kompetencí dbát o dodržování „právního státu“, byť se o téma bude dělit s budoucím belgickým eurokomisařem Didierem Reyndersem. S členskými zeměmi Polskem a Maďarskem, českými partnery v rámci visegrádské spolupráce, Evropská komise zahájila řízení právě pro porušování zásad právního státu. V obou případech ale proces uvázl na mrtvém bodě.

Jourová se přihlásila k ideji svého budoucího belgického kolegy, vyžadovat po členských zemích každoroční zprávu o stavu „prvního státu“. Současně uvedla, že by Evropská komise měla jako páku na země porušující pravidla právního státu využívat rozpočet Evropské unie. Nabízející se otázku, zda v tom nevidí riziko i pro Českou republiku a zda se v daném ohledu sama necítí ve střetu zájmů, jí nikdo nepoložil.

Česká kandidátka uklouzla v debatě o transparentnosti rozhodování Evropské komise. Po dotazu zeleného europoslance Daniela Freunda se ukázalo, že se příliš neorientuje v problematice registru lobbistů. „Nenabídla nic kromě ‚upřímného zájmu‘ a ‚čerstvé energie‘. V této fázi jsme čekali víc,“ komentovala analytička Margarida Silva z bruselského think-tanku Corporate Europe Observatory, který se vlivem lobbistů v evropských institucích zabývá, na Twitteru. V debatě o nutnosti regulovat nadměrný vliv korporátní lobby na rozhodování komise podle Margaridy Silvy česká kandidátka Věra Jourová „vůbec neví, o co se jedná — a to je u stávající eurokomisařky velké zklamání“.

Dalším, vzhledem k poměrům v České republice zvláště kořeněným, tématem, jemuž se má Věra Jourová věnovat, je situace médií a bezpečnost novinářů. Česká kandidátka na eurokomisařku hned v několika odpovědích poukázala na tragické případy maltské novinářky Daphne Caruanové Galiziové a Jána Kuciaka, kteří pro svou investigativní novinářskou práci přišli o život.

Na přímý dotaz rumunské europoslankyně Ramony Strugariuové, která poukázala na pronásledování novinářů v Bulharsku, přičemž na mysli měla zřejmě případ investigativního webu Bivol.bg, se česká kandidátka vyslovila tak, že bezpečnost novinářů je třeba chránit nejen v krajních případech, kdy jsou ohroženi na životě, ale je třeba bránit je před všemi formami pronásledování a ústrků, kterým je členské státy vystavují. Ač se to nabízelo, na situaci novinářů v České republice se jí opět nikdo nezeptal.