Rozhovor s Jaromírem Bláhou: Vinu za rozvrat lesů nese ministerstvo zemědělství

Ekologické organizace a experti už čtvrt století předvídali současný rozvrat smrkových monokultur. Ministerstvo zemědělství odmítlo potřebné změny. Nejhorší ovšem je, že je odmítá i dál tváří v tvář současné kalamitě.

Pato_kaj

Josef Patočka

16.08.2019 10:27

J_rabl_ha

Jaromír Bláha: Co se s lesy děje, je horší, než jsme si kdykoli dokázali představit. Foto Liga lidských práv

Že jsou na tom naše lesy špatně, dnes už vidí každý na vlastní oči. Jehličnany hynou v podstatě všude. Jak moc vážná je dle vaší zkušenosti dnešní situace? Šlo ji předvídat?
Je to horší, než jsme si kdy dokázali představit. A to říkám přesto, že na riziko podobné kalamity upozorňujeme už pětadvacet let. Pětadvacet let tu máme vědecké prognózy, podle nichž se v důsledku změn klimatu změní prostředí pro smrk tak, že bude u nás přežívat do budoucna jen v nejvyšších horských polohách. Původně je to totiž horská dřevina, má mělký kořenový systém a závisí na dostatečném množství srážek.

Už v roce 1996 Lesnická fakulta v Brně s Agenturou ochrany přírody zveřejnily prognózu, v tom týmu byl tehdy docent Buček, která ukazovala že v roce 2030 tady zbydou smrkové lesy na Šumavě, v Krkonoších a možná tak na Králickém Sněžníku či ve vyšších partiích Jeseníků, ale že jinde nebude mít vhodné podmínky. V roce 2006 zveřejnilo také několik set vědců apel na Ministerstvo zemědělství, aby problémy lesů systematicky řešilo, protože jehličnaté porosty vykazovaly známky špatného zdraví dlouhodobě, jen to tehdy ještě nedostoupilo míry, že by hromadně odumíraly. Ale signály, že se to může stát, tu byly velmi dlouho.

Když jsme tedy věděli, že naše lesy směřují ke kalamitě, proč jsme se na to nedokázali lépe připravit?
V roce 2008 vláda schválila Národní lesnický program, který byl v podstatě konsenzem všech zainteresovaných skupin – od lesnického průmyslu, tedy těžařských akciových společností a Lesů České republiky, až po ekologické organizace. Ten v obecné míře říkal, jak se má měnit legislativa, dotační politika, vzdělávání na lesnických školách a podobně. V roce 2012 byla pak vládou schválena státní lesnická politika.

Ta říkala nejen co se má změnit – druhová skladba a tak podobně – ale také jak se to má udělat: vypracovat nový lesní zákon a změnit zákon o myslivosti. Problém je, že to, co bylo v kompetenci Ministerstva zemědělství, tedy změna legislativy a dotační politiky, tak se prostě nestalo. Ministerstvo to neudělalo.

Lze tedy říci, že za současnou kalamitu může do určité míry Ministerstvo zemědělství – a už se začíná ujímat změna jeho názvu na „Ministerstvo kalamitotvorby“. Protože ať už je ministrem kdokoliv, resort není schopen situaci lesů řešit a plnit vládou schválenou politiku.

A to jsme v situaci, kdy tu v celé republice plošně hynou lesy, všichni vidí, že je zle a že je potřeba něco zásadně změnit. Kdy k tomu vládu vyzývá už i parlament, který se loni jednoznačně usnesl, že vláda má konat kroky k nápravě kalamity a že řešit je třeba nejen následky, ale především příčiny. A kdy také sněmovní Výbor pro životní prostředí jasně specifikoval, co má stát udělat a vyzval vládu, aby změnila lesní a mysliveckou legislativu. To se ale neděje.

Jaké má tahle neschopnost příčiny?
Sám na tu otázku hledám odpověď. Myslím, že se setkává víc důvodů. Je tu podle mě určitá byrokratická setrvačnost celého ministerského aparátu, což platí i pro dvě odborné instituce, které ministerstvo samo zřizuje a o něž se opírá – na mysli mám Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti a Ústav pro hospodářskou úpravu lesa.

Na ministerstvu i těchto ústavech jsou částečně dosud lidé – někteří z nich tam byli už za komunistů – kteří připravovali podklady pro tu dosud platnou legislativu, připravenou v devadesátých letech. Nedá se to samozřejmě paušalizovat, částečně jsou tam i lidé noví a také někteří vyloženě progresivní, názory nejsou jednolité.

Ale část těch lidí by zkrátka musela uznat, že udělali chybu. Že když vymysleli takzvanou „cílovou druhovou skladbu“, v níž by měl být smrk za sto let zastoupen třiceti procenty na území republiky a stanovili program, že se k tomu bude kráčet postupnými pomalými kroky, takže se donedávna smrk dál vysazoval na padesáti procentech území republiky, tak že se prostě spletli. To je jeden důvod.

Druhý důvod pak je, že odpovědní pracovníci Ministerstva zemědělství zkrátka nejsou kompetentní. Sami nejsou schopni tu nezbytnou hlubší a systémovou změnu připravit.

Ale v momentě, kdy ji navrhne někdo jiný, tak ji odmítají, protože ji nepřipravili oni sami. A třetí důvod, který se už teď podle mě tolik neuplatňuje, je že ministerstvo řešilo dřív ty věci tak, aby šlo cestou nejmenšího odporu.

Chodilo tam lobbovat mnoho zájmových skupin a oni se snažili vyhovět a vyjít vstříc těm ekonomicky nejsilnějším. Což už teď tolik neplatí. Když se účastním některých jednání, kde jsou zástupci všech různých hráčů, tak shoda na potřebě systémové změny už je dnes absolutní. Včetně průmyslu, lesnických fakult, vědecké sféry, občanských organizací. Ale na konci těch jednání vždycky přijde zástupce Ministerstva zemědělství a řekne, že začnou tedy vytvářet novou koncepci.

V téhle situaci, kdy nám tu plošně schnou lesy, sami mají schváleny koncepce, které neplní, tak přijdou a řeknou, že udělají další koncepci. Je to absurdní. Jako by ti lidé žili úplně mimo realitu.

Co se tedy dá vůbec dělat, dá se ještě kalamita nějak zastavit? Jaké přesně změny v hospodaření by měly nastat?
Teď už ani nejde o ty současné lesy. Ty smrkové odejdou. A nejen smrkové, hynou borovice, na některých místech usychají i listnáče. Jde o lesy budoucí. Teď vidíme, že oni jdou a ty holiny zalesňují plošně, což naprosto nedává smysl. Naštěstí už ne třeba tolik smrkem – i když se najdou tací, kteří jdou a nasázejí ho tam znova – ale třeba Lesy České republiky v Jeseníkách sázejí smrk do dvaceti procent. Pořád se najdou místa, kde nelze pochopit, proč ho zasadili, ale aspoň už to není těch padesát procent. Ale místo toho se na holiny rvou za obrovské peníze třeba buky a další sazenice, které pak pochopitelně usychají, nebo je sežere přemnožená zvěř.

A Ministerstvo zemědělství odmítá dát prostor přirozené obnově lesů – přitom všichni vědí, že ty lesy vzešlé z přirozeného zmlazení budou odolnější. Že je potřeba prostě počkat, až se les obnoví sám, nebo ho případně obnovit přes přípravné dřeviny jako je bříza, jeřáb osika či olše.

Stačí udělat porost těchhle dřevin, které na té holině na rozdíl od buků dokáží vyrůst. Po tom, co se tam vrátí živiny z opadu listů těchto pionýrských dřevin, tak tam pak je mnohem větší šance, že se vrátí jedle a buky.

Problémem je, že nikdo neví, jak se bude situace do budoucna vyvíjet. Klimatologové z Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe při Akademii věd teď říkají, že vlastně netuší, co tu nakonec přežije.

Jediné, co víme, je, že je potřeba pěstovat ty lesy druhově co nejpestřejší, protože pestré lesy odolávají vždycky víc. Zvláště když jsou diverzifikované strukturálně a věkově, když to není jedna kultura a generace buku třeba.

Vytváření bukových monokultur není náhrada za smrkové monokultury, to nebude fungovat. Také doporučení Evropského lesnického institutu směřují k podpoře resilience neboli „odolnosti“ a doporučují obnovovat lesy plastičtějšími druhy dřevin, což znamená třeba břízy a podobně, měkké listnáče, které se dokáží pružněji přizpůsobovat podmínkám, ačkoli nedávají takový ekonomický výnos.

Když jsme u ekonomických aspektů, je vidět nějaká snaha, jako před necelými deseti lety na Šumavě, kalamitu zneužít k ještě horšímu drancování těch lesů těžbou? Myslím tu argumentaci „za všechno může kůrovec, musí se to vytěžit“… ta asi nezmizela, ne?
Nezmizela, protože to je dogma. Ale ty ekonomické zájmy jsou teď oproti situaci před deseti lety oslabené, protože dřevo na trhu ztratilo na hodnotě. A menším vlastníkům už se nevyplatí ani těžit, protože dají za těžbu víc, než kolik dostanou za dřevo.

Proto se teď domlouvají kontrakty s Čínou, která sama začala svoje lesy zhruba před dvaceti lety chránit, a proto teď drancuje lesy všude po světě, jelikož její spotřeba dřeva je obrovská. Takže teď nás v uvozovkách „zachraňuje“ Čína, která je schopná to dřevo koupit.

Ale myslím, že skutečně horší než ekonomické zájmy je v tuto chvíli ten dogmatismus, tedy to, že nejen lesníci, ale vlastně vůbec málokdo si dovede představit jiný přístup, než že se to vytěží. Že si řekneme: „Tady to nemá cenu, budeme dělat někde jinde to, co má ještě smysl.“ Ne. „Je to napadené škůdcem – je potřeba zabránit tomu, aby se šířil.“ „Musíme. Musíme udělat všechno!“ Přitom všichni vidí, že to nejde, že to nefunguje.

Zmiňovaný Evropský lesnický institut předložil nedávno vládám velice kvalitní analýzu, kterou dělali experti napříč Evropou. A v té říkají, že současné metody boje s kůrovcem teď prostě nebudou fungovat.

Že je potřeba přehodnotit přístup, dobře zvážit, kde se bude zasahovat a kde to nemá smysl a spíše lesy na podobné kalamitní rozpady připravit. Zkrátka: že je potřeba naučit se s kalamitou žít. Že tady prostě bude a nic se s tím nenadělá.

A dodávají: věnujte se přípravě těch lesů. Dívejte se na to měřítkem celé krajiny, ne jednotlivých stromů či porostů. Ale naše ministerstvo zemědělství tohle opět úplně ignoruje. Přitom tu analýzu v podstatě spolufinancovalo.

Měli tu v Praze konferenci, kde to ti vědci přednesli, ministr zemědělství to uváděl, zaznívala silná kritika stávajících postupů. A následně ministerstvo rozeslalo tiskovou zprávu, že prý postupuje v souladu s doporučeními. Což přitom vůbec není pravda.

Proto se teď domlouvají kontrakty s Čínou, která sama začala svoje lesy zhruba před dvaceti lety chránit, a proto teď drancuje lesy všude po světě. Foto Ondřej Toman

Je vidět že ta změna, kterou potřebujeme je velká – od mentality až k legislativě. Co se snaží dělat Hnutí DUHA – a co mohou udělat lidé, které rozpad lesů trápí, ale nevědí, co s tím?

My jsme spustili kampaň Zachraňme lesy, kterou podpořilo zatím přes čtyřicet tisíc lidí. A věřím tomu, že když se dostaneme na nějakých šedesát až osmdesát tisíc, tak to politiky pohne, aby něco udělali. S Šumavou to bylo podobné – když to podepsalo přes šedesát tisíc lidí, tak najednou se změnila atmosféra v parlamentu a politici začali na naše argumenty slyšet, protože viděli, že lidi to chtějí.

Takže lidi mohou podepsat výzvu na webu Zachraňme lesy. A mohou napsat poslancům či za nimi přímo jít osobně a apelovat na to, aby v září podpořili pozměňovací návrhy poslankyň Pekarové-Adamové (TOP09), Fialové (ANO) a Holomčíka (Piráti), které by napravily alespoň ty nejhorší problémy dnešní legislativy.

Když už to nejde napravit komplexně – k čemuž by muselo Ministerstvo zemědělství připravit nový lesní zákon a musely by se změnit i vyhlášky, dotace a myšlení lesníků – je třeba odstranit alespoň ty nejvážnější nedostatky. Aby zákon vůbec umožnil lesníkům, kteří se chtějí o les starat lépe, to také dělat.

V prvé řadě je to nastavení systému mysliveckého hospodaření tak, aby zvěře v lese bylo jen tolik, aby mohly odrůstat stromky listnáčů a jedlí. Teď je to v podstatě tak, že co není oplocené, to neodroste. Na čtvrtině území republiky sežere zvěř sto procent výsadeb listnáčů a jedlí, průměrně pak čtyřiašedesát procent.

Není možné oplotit všechny lesy. Takže je třeba nastavit rovnováhu mezi počty zvěře a lesem tak, aby zároveň odrůstaly malé stromky. To vyžaduje změnu mysliveckého plánování změnou zákona o myslivosti.

Dalším důležitým návrhem je, aby se v zákoně psalo, že se budou pěstovat klimaticky a ekologicky vhodné dřeviny. A že rizikové druhy, jako je smrk a některé cizokrajné dřeviny, budou omezeny na minimální míru.

Za třetí je pak třeba omezit holoseče, aby nebyla devastována lesní půda, což je placenta lesa. Řada dnešních problémů vychází už z toho, že jsme tu za Marie Terezie zavedli holosečné hospodaření.

A nakonec, aby se z lesa neodvážely všechny živiny prostřednictvím biomasy, která se pak pálí někde v elektrárnách. Aby tam zůstávaly ty větve, jehličí a aspoň něco se vracelo do půdy. A nebyly ty lesy úplně vysávané a drancované průmyslem, který byl kdysi založen na tom, že stát nepochopitelně dotoval spalování biomasy spolu s uhlím. Lidi mohou jít za poslanci a požádat je, aby tyto návrhy podpořili – najdou je na našem webu.

Co se stane, pokud se potřebné změny prosadit nepodaří?
V případě, že se nepodaří teď prosadit změnu alespoň těchto klíčových parametrů zákona, tak to zůstane při starém. Lesníkům, kteří chtějí hospodařit dobře, bude zákon dál klást do cesty nesmyslné byrokratické překážky, které je od toho budou odrazovat.

Nevyřeší se kritický problém přemnožené zvěře, takže pak je otázka, jestli se lesy vůbec podaří obnovit. Stát bude dál dávat miliardy korun na nesmyslné umělé zalesňování, ale ty peníze vyhodí z okna, protože sazenice vysázené na holiny uschnou, nebo je sežere zvěř.

A další změna nepřijde, protože v tomhle legislativním období už se nový lesní zákon připravit nestihne, takže se to odloží na další vládu. A my v této situaci, kdy nám plošně hynou lesy, na to prostě už nemáme čas.

JOSEF PATOČKA


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Sobota, 17.Srpna 2019, 15:37:40

V podstatě se dá říct, že sledujeme v malém to, co probíhá i u globální klimatické změny -- vždy existují tisíce důvodů, proč něco nejde. A kdyby náhodou šlo, tak se vlastně neví co. Dokud se opravdu nezačnou hroutit světové ekosystémy, pojede se ve vyjetých kolejích.

Jenže to už bude pozdě.

Jsme jenom lidé...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.