Přiznejme si, že na současnou lesní kalamitu nemáme, a mysleme na lesy budoucí

Míra hynutí smrkových lesů přesáhla hranici, kdy je v lidských silách ji zvládnout. Komplex příčin známe, nyní je třeba vyvarovat se těchto chyb do budoucna a změnit legislativu tak, aby se v příštích desetiletích kalamita neopakovala.

Že jsou české lesy ve velmi špatném zdravotním stavu (měřeno mírou ztráty jehličí či listů), víme díky pravidelnému monitoringu dlouho. Riziko jejich plošného hynutí, na které upozorňují vědci a ekologické organizace desítky let, se stalo realitou. Na severní Moravě probíhá už dvě desetiletí a v posledních letech nabralo na takové rychlosti a rozsahu, že je možné jej označit jako apokalypsu.

Kdo to neviděl, můžete tak učinit zde nebo zde. V letošním roce se katastrofický scénář hynutí lesů začal naplňovat na Vysočině a data o těžbách ukazují, že se k němu schyluje u všech smrkových lesů v republice snad krom nejvyšších poloh.

Chrob1Po kalamitní těžbě. U Solné hory, Zlatohorská vrchovina, jaro 2018. Foto Jaromír Bláha


Komplex příčin lesní krize je také znám, jen se někdy poněkud účelově zdůrazňuje jen ta jedna – sucho. Ve skutečnosti by dopady klimatické změny mohly mít na lesy mnohem méně závažné důsledky, kdyby…

Kdybychom v minulosti nevysázeli smrky do středních a nízkých poloh. Smrk je horská dřevina s mělkým kořenovým systémem. Nedosáhne na spodní vodu, je odkázán na srážky. Na druhové skladbě lesů by se smrk přirozeně podílel deseti procenty, jeho dnešní zastoupení je ale padesát procent, a přestože plošně hyne, na nových výsadbách se podílí zase čtyřiceti procenty, jak ukazuje loňská zpráva ministerstva zemědělství o stavu lesů.

Kdybychom v lesích netěžili holosečně. Holoseč obnaží a vystaví přímému slunečnímu svitu lesní půdu, to má za následek mineralizaci humusu, odplavení živin, přehřátí půdy a následnou degradaci, rozpad půdních struktur. Hyne významná část půdních organismů a vše završuje eroze. Smrky, které na holiny sázíme, se chovají jako pionýrské dřeviny – dokážou tu přežít, ale nedožijí se vysokého věku, v 80 až 120 letech odcházejí. Nyní takto hojně hynou smrkové porosty vysázené na holinách po mniškové kalamitě ve třicátých letech minulého století.

Kdyby mladé vysázené listnáče a jedle už mnoho desetiletí nedecimovala přemnožená spárkatá zvěř, která je preferuje před smrky. Podle poslední inventarizace je poškozeno průměrně 64 procent vysázených listnáčů a jedlí. Na polovině území České republiky je poškozeno více než 75 procent a na čtvrtině území republiky zvěř spase nebo vážně poškodí skoro všechny mladé listnáče a jedle. Dokud nesnížíme aspoň přechodně neúměrně vysoké početní stavy zejména jelenů a srnců, o invazivním asijském jelenu sika nemluvě, nemůžeme obnovit smíšené lesy.

Chrob_obrMíra poškození výsadeb přemnoženou spárkatou zvěří, Inventarizace škod zvěří na lesním hospodářství České republiky. Mapa Ústav pro výzkum lesních ekosystémů a Ústav pro hospodářskou úpravu lesa, leden 2016

Kdyby majoritní správce lesů – státní podnik Lesy České republiky nezadávaly komplexní zakázky na těžbu a prodej dřeva na velkých územních jednotkách přes velké těžařské firmy, které nemají zájem na stavu lesa. Na pozdní zpracování kůrovcem napadených lesů ve správě Lesů ČR upozornil nejdříve pořad ČT2 Nedej se „Pytlák kůrovec“.

Model nahrávající největším těžařským firmám v zemi na úkor veřejných lesů zavedl v roce 2010 ministr Ivan Fuksa (ODS) a personální či mocenské vazby mezi nimi, ministerstvem zemědělství a Lesy ČR brání významnější změně, i když Lesy ČR se za minulého vedení pokoušely určité drobné osvobozující kroky udělat. V plné nahotě to vyplulo na povrch ve chvíli, kdy Piráti zveřejnili kontrolní zprávu České inspekce životního prostředí. Ovšem v sousedních vojenských lesích a na některých soukromých majetcích došlo k podobnému zanedbání také. K tomu ještě přičtěme selhání státní správy lesů.

Klimatická změna celý proces akcelerovala do nevídaných rozměrů. Vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně na mapce ukazují, jak se změnily vhodné podmínky pro pěstování smrku za posledních třicet let. Krom nejvyšších hor jsou všude v republice smrky ohrožené plošným hynutím (na mapce červená, oranžová a žlutá barva).

Chrob_mapa2Vysoké riziko předčasného rozpadu porostů a riziko opakovaného odumírání smrku se v roce 2060 bude týkat 80 procent rozlohy současných smrkových porostů. Mapa Čermák, P., Mikita, T. a Kadavý J.: Budoucnost hospodaření se smrkem v období předpokládaných klimatických změn, Lesnická práce 2017/3

Kalamita nad lidské síly
A nehynou již jen smrkové lesy. Na jižní Moravě, v Polabí a některých dalších místech ve velkém schnou i lesy borové. A to byla borovice považována za dřevinu, která by díky hlubokému kořenovému systému měla suchu odolat. Jenže je pěstována příliš hustě, takže si jednotlivé stromy o vodu nyní konkurují. Vědci z CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, který se dopadem klimatických změn na lesy podrobně zabývá, říkají, že při horších scénářích klimatické změny nevíme, jaké a zda vůbec nějaké stromy v naší krajině vydrží.

V letošním roce napadl v České republice kůrovec 15-20 milionů metrů krychlových smrků. Dříve se napadení jednoho milionu metrů krychlových považovalo za velkou kalamitu. Předpokládá se, že se z toho stihlo vytěžit jen 10-12 milionů krychlových metrů kůrovcem napadeného dřeva, a to ještě v praxi vidíme, že většina stromů byla pokácena už zbytečně – poté, co kůrovci vylétli.

Co tato čísla znamenají, si dokážou představit asi jen lesníci. Pouze v Národním parku Šumava, kde nedávno nechali do velké míry gradaci kůrovce přirozeně proběhnout, početnost kůrovce nyní klesá, i když dospělých smrkových porostů tam má prostřeno stále ještě dostatek. Prognóza pro příští rok pro většinu lesů je ale hrozivá – očekává se 50 milionů krychlových metrů kůrovcem napadených stromů.

Tuto situaci už není v lidských silách zvládnout. Šíření kůrovce zabráníme, když včas asanujeme více než 80 procent napadených stromů v daném místě. Jinak nejsou zásahy efektivní. To se již několik let neděje. Není dostatek těžebních kapacit, techniky i pracovních lidských sil. Je přebytek kůrovcového smrkového dřeva na trhu, jeho cena klesla tak, že se často už těžba ani nezaplatí, někteří vlastníci na ni rezignovali. Někteří drobní vlastníci ani nevědí, kde mají les, natož že v něm mají kůrovce. Lesy ČR zadávají těžbu jiným subjektům nepružným způsobem. Legislativa a státní správa nefungují.

Lesy ničí těžba
Ve skutečnosti lesy neničí kůrovec, ale těžba kůrovcem napadených stromů – obrovské holoseče a pojezdy těžké techniky devastující lesní půdu – placentu lesa. V lese, kde zůstanou suché stromy stát a vytváří aspoň částečný zástin, se tak dramaticky nemění prostředí a nové stromky tu mají mnohem lepší podmínky než na holinách. To by mohla být dobrá zpráva, kdybychom s ní dokázali pracovat. Jaký důvod má kácet kůrovcem napadené lesy, když to děláme pozdě, a šíření kůrovce tak nezastavíme (a ani výrazněji nezpomalíme) a když dřevo nejde prodat či cena nezaplatí ani těžbu?

Smysl by mělo, kdybychom dokázali soustředit dostupnou těžební kapacitu a lidskou pracovní sílu do několika oblastí, kde se ještě pokusíme rozvoji kůrovce zabránit, a zbytek zatím nechali být jako „skládky dřeva nastojato“. Tomu ale brání rozdrobená držba lesů, legislativa a u Lesů ČR smlouvy s těžařskými firmami. Také by po několika letech bylo nebezpečné do takových lesů vstupovat, až se suché stromy začnou lámat. Pořád je ale les uschlých stromů mnohonásobně lepší varianta než vyprahlá holina se zničenou půdou.

Smysluplnější je v dané situaci soustředit pozornost na lesy budoucí a na lesy, které ještě nezačaly hynout. Měli bychom obnovu na holinách od začátku vést ke vzniku druhově, věkově i strukturálně co nejpestřejších lesů. Což znamená využít na velké části holin takzvaných přípravných dřevin, jako je bříza, jeřáb, olše, vrba, které zlepší vlastnosti půdy a udělají prostředí pro postupnou (rozloženou do 20-50 let) výsadbu následných dřevin – buku či jedle, které potřebují vyrůstat v zástinu. A nesázet znovu plošně smrk do oblastí, ve kterých nyní hyne nebo kde je takové riziko.

A co je důležité – pracovat s takzvanou přirozenou obnovou: stromy vzešlé ze semínek adaptované od začátku svého života na dané místo, které prošly procesem přírodního výběru, jsou odolnější než lesy vypěstované z umělých výsadeb sazenic pěstovaných ve školkách. To platí i pro smrk. Tam, kde je šance na přirozenou obnovu, je určitě lepší s umělou výsadbou nespěchat a dát přednost pomalejšímu přirozenému zmlazení – ať již přípravných, nebo cílových dřevin.

Je potřeba vědět, že ke většině negativních procesů na holině (degradace půdy, eroze, narušení vodního režimu) dojde při těžbě a v krátké době po vykácení, když je půda obnažená. Do dvou let holina zaroste vegetací a tyto jevy se výrazně zmírní až zastaví, takže urychlenou umělou výsadbou stromků na holinu už toho moc nezachráníme, z hlediska budoucnosti lesa spíš právě naopak.

Chrob_pestrylesTakhle vzniká péčí lesníků (zde LČR) pestrý smíšený les. Postupné podsadby buků, jedlí a dubu do porostu břízy, který vznikl před 35 lety sukcesí na imisní holině v Českém Středohoří. Foto Jaromír Bláha

V dosud žijících smrkových monokulturách v nižších i středních polohách a pahorkatinách je potřeba přistoupit urychleně k jejich podsadbám listnáči a jedlí tak, aby až začnou hynout, byl už pod nimi mladý podrost. V rizikových oblastech je potřeba umožnit těžit smrky i v mladších porostech, což legislativa zatím zapovídá.

S obnovou může pomoci každý
S obnovou lesů může v téhle situaci pomoci každý. Hnutí DUHA například pořádá Týdny pro les, na které zve dobrovolníky z řad veřejnosti, podobné akce připravují i jiné organizace. Ale nemusíte se vázat na organizované akce, stačí třeba sbírat a vysévat semínka břízy a dalších stromů – říkáme tomu Guerilla foresting, ale lépe je dělat to po dohodě s místním lesníkem nebo vlastníkem lesa, návody, jak na to, lze najít zde.

Hlavní tíže obnovy lesů je nicméně na vlastnících lesů a lidech, kteří v lesích naplno pracují. Ti se potýkají se spletí zastaralé legislativy, která je nutí zalesnit holiny do dvou let, tedy znovu vypěstovat věkové monokultury. Nutí vlastníky rovnoměrně rozmisťovat přesně stanovené počty sazenic po ploše, omezuje použít dřeviny, které nejsou přesně vyjmenované pro dané stanoviště ve vyhlášce, dotační politika diskriminuje vlastníky, kteří používají více přirozenou obnovu.

Co s tou situací dělá ministerstvo zemědělství? Navrhlo změnit takzvanou „zalesňovací“ vyhlášku a malou novelu lesního zákona. Pozitivní je, že umožnilo obnovu kalamitních (bohužel jenom kalamitních) holin přes přípravné dřeviny. V prvním návrhu ale vůbec nezvýšilo minimální povinný podíl melioračních a zpevňujících dřevin – v podstatě listnáčů a jedle při výsadbě cílových porostů.

Jen díky tomu, že ministerstvo životního prostředí trvalo na požadavku zvýšit minimální podíl listnáčů a jedle, jej ministerstvo zemědělství mírně navýšilo, ale zdaleka ne tak, jak MŽP nebo třeba i Hnutí DUHA požadovalo. Ve středních polohách a pahorkatinách, kde nyní smrkové lesy nejvíce hynou, se navýšil minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin jen o 10 procent: z 15-30 procent na 25-45 procent, zatímco MŽP navrhovalo 60-80 procent.

To v praxi znamená, že vlastník tu může klidně sázet dál třeba 70 procent smrku. A aby toho nebylo málo, ministerstvo zemědělství i přes námitky mnoha odborníků ponechalo na seznamu melioračních a zpevňujících dřevin i exotickou douglasku, takže vlastníci lesů ji budou moci vysazovat nikoliv místo hynoucích smrků, ale místo našich domácích listnáčů a jedle. Novou vyhlášku nyní posuzuje Legislativní rada vlády.

V návrhu malé novely lesního zákona ministerstvo zemědělství nenavrhlo nic, co by opravdu řešilo příčiny dnešních problémů. Návrh ministerstva životního prostředí prodloužit povinnou lhůtu pro zalesnění ministerstvo zemědělství razantně odmítlo, což se velmi negativně podepíše na budoucnosti lesů. Výjimky k prodloužení lhůty k zalesnění, které vydává státní správa lesů, nejsou systémové řešení.

Nejen faktory lidské
Čím dál víc se ukazuje, že ministerstvo zemědělství není schopné za desetiletí nakupené problémy našich lesů řešit ku jejich prospěchu. Ptejme se, proč odmítá výraznější navýšení povinného podílu listnáčů a jedle v lesích a umožňuje dál sázet více smrků? Proč odmítá umožnit vlastníkům uplatnit ve větší míře přirozené zmlazení při obnově kalamitních holin?

Nejsou to jen faktory lidské – na určitých pozicích ministerstva zemědělství a jím řízených organizací jsou lidé, kteří formulují jeho politiku už dvacet let a nebudou to dělat jinak. Nehledě na iracionální odpor úředníků ministerstva zemědělství přijmout cokoliv, co navrhuje ministerstvo životního prostředí. Setkal jsem se dokonce s názorem, že ministerstvo zemědělství je v podstatě bezradné, ale návrhy ministerstva životního prostředí bude z principu sabotovat.

Svou roli sehrál i odpor Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, z nich mnozí už snad ani nechtějí sázet tolik smrku, ale povinnost vyšší výsadby listnáčů a jedle prostě také nechtějí. Proti se postavila také stavovská lesnická organizace – Česká lesnická společnost vystupující často spíše ideologicky: my, lesníci, jsme to dělali vždycky dobře, vždycky jsme to zvládli, máme svoje odborníky, víme nejlíp sami, co dělat, a spíše vráží klín mezi teď tolik potřebné stmelení a spolupráci lesníků s lidmi v ochraně přírody.

Podle mě ale i zde sehrály největší roli důvody krátkozrace ekonomické. Firmy provozující lesní školky mají napěstovaný hlavně smrk a ten potřebují prodat. Pokles poptávky po smrkových sazenicích je již v letošním roce poškodil a změna legislativy by změnu kurzu potvrdila. Proto školkaři vyvinuli největší lobbistický tlak na obě ministerstva, dokonce se oháněli požadavkem na kompenzace ztráty, kterou by jim změna legislativy způsobila, když by napěstované miliony smrkových sazenic museli vyhodit.

Pro objektivitu dodávám, že existují i firmy, které na dlouho dopředu avizované dopady klimatické změny reagovaly s předstihem a ve školkách pěstují již hlavně listnáče a jedli. Nicméně realita je taková, že sazenic listnáčů a jedlí není zdaleka tolik, kolik by bylo na zalesnění vyššími procenty potřeba a sazenic smrků jsou plné školky. V této situaci zachování povinnosti do dvou let zalesnit holiny nakonec donutí vlastníky smrkové sazenice nakoupit a vysadit. A nová vyhláška jim to umožní.

Někteří budou říkat, že ponechají smrky jen dočasně, ale chci vidět, který vlastník bude vzrostlé smrky za dvacet let vyřezávat, byť bude vědět, jaká rizika s opakováním kalamit ho později čekají. Pak jsou tu drobní vlastníci, z nichž mnozí ani neuvažují, že by sázeli něco jiného než smrk, protože to tak prostě dělali už jich dědové. Projeďte se po Vysočině a dívejte se, čím jsou holiny po vytěžených uhynulých smrkových porostech zalesněné.

Chrob_novesmrkyMísto odumřelých smrků nová smrková výsadba u drobného soukromého vlastníka lesa u Telče. Foto archiv Hnutí DUHA

Hnutí DUHA přišlo již v červnu s návrhem komplexního balíčku opatření – změn legislativy, dotační politiky, certifikace lesů a politiky státu vůči podniku Lesy ČR – který by řešil příčiny a pomohl naše lesy uzdravit. Ministr Miroslav Toman při nástupu do funkce avizoval těmto změnám podporu, ale ačkoliv mu nelze upřít zájem, dosavadní výstupy jeho úřadu jsou více než rozpačité a podstatné věci důsledně neřeší.

Nadějnější je usnesení parlamentního Výboru pro životní prostředí, které před dvěma týdny vyzval k „předložení komplexní novely zákona o lesích a prováděcích vyhlášek i finanční podpory vlastníkům lesů, které zajistí druhově a věkově pestřejší lesy odolnější vůči kalamitám“ a dále i ke specifikaci zadání státním lesům při hospodaření ve veřejném zájmu.

Vy výsledku bude ale záležet na veřejnosti, na nás všech, jestli se za zdravé lesy dokážeme postavit. Výzvu Zachraňme české lesy již podepsalo přes 19 tisíc lidí. Věřme, že jejich počet naroste tak, aby to ministerští úředníci již nemohli ignorovat a poslanci schválili změny tak, jak žádá ve výzvě uvedených sedm bodů pro zdravé lesy.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Pk_photo

Pavel Krušina - Praha

Plantážníci Úterý, 11.Prosince 2018, 13:21:54

A možná současný stav ani lesníkům nevadí.
Chtěli plantáže na smrky, dělají vše proto, aby měli plantáže na smrky, brání se jakékoli změně, tak není divu, že mají plantáže na smrky místo pořádného lesa.

Ale vadí jim to? Těží se dřeva jako nikdy jindy, sazenice smrků se sází jako nikdy jindy, kola harvestorů i ekonomiky se synchronně a spokojeně otáčí závratnou rychlostí.

Jen ty lesy tu nějak pořád nejsou.

Každopádně díky za zprávu o aktuální neradostné situaci. Je někde i návod pro hypotetického osvíceného majitele lesa, který by chtěl začít pěstovat životaschopný les a nechce skončit za mřížemi?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jaké budou lesy v budoucnosti? Úterý, 11.Prosince 2018, 20:38:48

Lesů je u nás hodně, nejvíce za posledních pár set let, otázka není lesy ano nebo ne. Smrkové monokultury budoucnost nemají, ale co je nahradí? Smrkové plantáže málokdy vznikaly na místě pralesa, ve středověku například byly lesy většinou řídké, bylo v nich málo velkých stromu (převážně) listnatých, mnoho křoví a podrostu, byl intenzivně využívány, pásla se v nich prasata apod.

Aleš Morbicer - Ostrava

Inteligentní stromy Čtvrtek, 13.Prosince 2018, 10:33:20

Lesy budoucnosti?

Vřele doporučuji dva roky starý německý dokumentární film Inteligentní stromy:
https://www.csfd.cz/film/462145-inteligentni-stromy/prehled/

Je o nových vědeckých poznatcích, které máme o lese.
Ne o stromech jako jednotlivcích, ale o lese jako o facilitačním společenství.
Na University of British Columbia ho vede Dr. Suzanne Simardová.

Jde o naprosto seriózní vědu a výsledky jsou ohromující:
Všechny stromy v lese jsou navzájem propojené kořenovým systémem (a to skrze druhy!!!) a předávají si navzájem živiny a informace. Kořenový systém je 2x až 4x větší než ten, který tvoří koruny stromů a který fotosyntézou získává energii. Plus na kořenový systém navázané podhoubí, samo o sobě taky obrovské, kterému stromy odevzdávají zhruba 30% získané energie (sic!) a který pro ně vykonává jisté "služby", jako právě distribuce apod.

Zjednodušeně - stromy o sebe navzájem pečují, pomáhají si.

Pestrý mnohodruhový dobře poskládaný les je nejen velmi odolný proti různým škůdcům, ale je schopen produkovat dvojnásobek kvalitní biohmoty (dřeva) než jednodruhová zranitelná plantáž.

Přístup k lesům i hospodaření v nich se ve světle nových poznatků změní.
Aspoň tedy doufám.

Je potřeba na tom začít intenzivně pracovat.
Díky za tento článek.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.