Chci přispět X

Věk smrku skončil: stav českých lesů je nejhorší za posledních dvě stě let

Příčiny lesní kalamity jsou vcelku jasné a jasný je i způsob jak ji řešit. Překážkou je zkostnatělost ministerstva zemědělství a ziskuchtivost těžařských firem.

Skal_k

Jan Skalík

04.05.2018 08:23

Související

Od loňského podzimu se v médiích začaly objevovat titulky, které mají jedno společné: v České republice hynou lesy nejvíc za poslední dvě století. Nedá se to tak docela přehlédnout nejen na stránkách novin, ale s postupujícím časem ani v české krajině. V Jeseníkách těžby za loňský rok zdaleka překonaly objem dřeva, který se na celé Šumavě vytěžil za pětileté období po orkánu Kyrill.

Nejde ale zdaleka jen o Bruntálsko, kde se podle MŽP všechny dospělé smrčiny rozpadnou do tří let, nebo Šternbersko či lesy jižně od Osoblažského výběžku, kde suchem oslabené porosty dorazil vítr a následně kůrovec. Zdravotní situace lesů je špatná v celé republice. Například na Třebíčsku nedostatkem vody trpí čtyři pětiny lesů.

Podle zprávy Ministerstva zemědělství lesy odumírají v šesti krajích. Letošní rychlý nástup letních teplot dává tušit, že kůrovec se stihne rozmnožit ve dvou či třech generacích a urychlí se tím rozpad smrčin v nepřirozených podmínkách – tedy téměř všude v republice.

Mnoho českých lesů může zanedlouho postihnout to, co před deseti lety Šumavu a nyní severní Moravu. Zda je rozpad lesa důvodem k zoufání, jsem se proto na cestě z Prášil do Železné rudy ptal všech turistů, které jsem potkal. Téměř každý, kdo nyní, deset let od orkánu Kyrill a návazné kůrovcové gradace ve vrcholových partiích Šumavy vidí postupně, ale nebojácně se přirozeně obnovující horskou smrčinu, uznává, že poroučet přírodě kácením a výsadbou do řádků by bylo v národním parku jasným krokem zpátky.

Jen místa, kde se mrtvý smrk odklidil, zejí prázdnotou – padlé kmeny tam totiž nebrání okusu semenáčků, neposkytují mladým stromkům závětří, vlhkost ani živiny. Slova jako katastrofa, kalamita, či krize do národního parku podle výletníků jednoduše nepatří, protože tam je hlavním cílem ochránit přírodní procesy v přirozeně se vyvíjejícím lese, ne reagovat na problém vysazených monokultur.

Mimo naše chráněná území je ale situace jiná, protože tyto lesy mají přinášet mimo jiných důležitých přínosů i dřevo a zisk. Pokud se lesy na velké části naší země rozpadnou, zažijeme přebytek levného dřeva, které se nyní z poloviny vyváží do zahraničí. Za pár let ale i naše celulózky a nábytkáři mohou přijít zkrátka – nebudeme mít surovinu, kterou bude potřeba draze a neekologicky dovážet a lidé přijdou o práci.

Udržet lesy v nížinách a středních polohách je důležité i kvůli příjemnému prostředí pro život a biodiverzitě. Přes poměrně velkou zalesněnost naší krajiny jsou totiž české lesy již nyní v mizerném zdravotním stavu. Výraznou ztrátou jehličí u nás trpí největší část stromů v celé Evropě, pouhá čtvrtina dospělých jehličnatých lesů je zdravá. A nemocných je i čtyřicet procent listnáčů.

Kde je problém

Snažit se jednoznačně určit příčinu rozpadu lesů je ošemetné. Jistě se něm podílejí změny klimatu přiživená sucha posledních let, celkový úbytek vody v krajině, emise, vítr, obrovské množství pozdě zpracovaných kůrovcem napadených stromů v důsledku zadávání zakázek u Lesů ČR těžařským megafirmám, rozmnožení hůře vyhledatelného druhu kůrovce i prostý fakt, že jsme v poválečné době plošně zalesnili nyní stárnoucím smrkem vše včetně vysídlených Sudet, který na výše zmíněné stresové faktory reaguje zvláště citlivě.

Podle odhadů vývoje klimatu se přitom smrku nebude dařit za čtyři desetiletí téměř nikde v republice a krajinou se naopak bude šířit teplomilnější dub. Žádná z těchto příčin není překvapivá – ekologické organizace na ně upozorňují od devadesátých let, 240 odborníků je formulovalo ve stanovisku z roku 2006 a jsou zmíněné i v oficiálním Národním lesnickém programu či Národním akčním plánu adaptací na změnu klimatu, které však ministerstvo zemědělství z většiny ignoruje.

Na rozdíl od západních zemí, kde změny v lesním hospodaření v návaznosti na očekávané oteplování začaly dělat již před dvaceti lety, u nás práce stojí: míra, jakou se u nás věkově i druhově rozrůzňují lesy, je v porovnání se západem zanedbatelná. Do nevyhovujících podmínek se u nás sází až tři čtvrtiny smrku, který v celkovém součtu stále dělá více než polovinu sazenic.

Jeho přirozené zastoupení je v České republice přitom někde kolem deseti procent, což je stav, ke kterému se tudíž ani zdaleka nepřibližujeme. Zatím se současné problémy zabetonovávají a odsouvají o desítky let, kdy udeří s o to větší intenzitou.

Většinu dnes vysazovaných smrkových porostů se totiž asi ani nepodaří dopěstovat do mýtního věku. Stávající rozpad lesů by přitom ale bylo možné vnímat i jako příležitost k jejich rychlejší přeměně na odolné, pestré a zdravé smíšené porosty.

Co může pomoci
Největší zábranou pro využití této šance jsou v tuto chvíli zkostnatělé zákony i vyhlášky a způsob zadávání státních zakázek velkým těžařským firmám, které lesy kvůli kšeftu často odírají. Aby se situace zlepšila, je zapotřebí, aby česká vláda i parlament přistoupili ke komplexní, systematické změně zákonů, vyhlášek, dotací a změnili zadání pro státní podnik Lesy České republiky.

Dosáhnout šetrnějšího provozu v českých lesích pomocí legislativy může trvat roky. Pokud by se ovšem státem spravované lesy dobrovolně zavázaly, že budou splňovat podmínky udržitelného lesního hospodaření formulované standardem certifikace Forest Stewardship Council, které již dodržují například brněnské či pražské městské lesy, zdraví českých lesů se může začít zlepšovat již letos.

Co všechno je potřeba? Především umožnit návrat buku, dubu, jedli, ale i habru, javoru, olši či bříze na místa, kam přirozeně patří. K tomu je zapotřebí posílit možnosti pro jejich přirozenou obnovu i výsadbu, zajistit, že nepodlehnou okusu zvěří a upřednostňování touhy vydělat rychle peníze před dlouhodobou strategickou rozvahou.

K tomu, aby se věci pohnuly dopředu, musí ministerstvu zemědělství dojít, že s rukama v klíně seděli už dost dlouho. Samo ministerstvo i Lesy České republiky, které jsou jím zřízené, již mluví o tom, že věk smrku v České republice skončil.

Věk smrku skončil. Ekologické organizace od devadesátých let upozorňují, že přijde kalamita, která právě nastala. Stejně dlouho navrhují vhodné řešení. Repro DR

Teď je ale potřeba pro to konečně něco udělat. Za změny se již staví podstatná část politiků, v poslanecké sněmovně se o potřebě řešení stavu lesů mluví na výborech a seminářích. Vědci sdružení v Platformě pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd nedávno vyzvali vládu, aby se zasadila o dlouhodobá řešení příčin problému, nejen bezprostředních dopadů – aby se peníze nesypaly jen do feromonových lapačů, harvestorů a vagonů pro odvoz smrků do zahraničí.

Někdejší politické angažmá exministra Tomáše Chalupy, které dovedlo šumavský národní park na hranu jeho vykácení, přispělo nepochybně ke konci jeho vládní kariéry. Lze tedy jen doufat, že si již politici všimli, nakolik veřejnosti na ochraně naší přírody záleží.

Výzvu Zachraňme lesy, která žádá systematický obrat k šetrnému lesnímu hospodaření, již podepsalo přes deset tisíc lidí. Argumenty, na kterých výzva stojí, i možnost se připojit, naleznete na webu. Již nyní mají některé dílčí změny oporu ve Sněmovně.

Ozdravění českých lesů šanci bude ale potřebovat hlas každého z nás. Stromů je sice stále víc než voličů, napsat politikům ani hodit svůj hlas do urny ale nemohou.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.