Boj o bukové plíce Slovenska

Poslední letošní číslo Sedmé generace vyšlo v předvánočním čase. Vybíráme z něj článek o případu "slovenské Bialovieže" - chráněných a vzácných Karpatských bukovch pralesů, ve kterých se i přes zákaz stále kácí.

Karolína Poláčková

31.12.2017 10:15

Sedmá generace

Logo_7

Sedmá generace je společensko-ekologický dvouměsíčník. Vznikl v roce 1991 a původně jej vydávalo Hnutí DUHA, od roku 2013 existuje jako samostatná organizace. Časopis kriticky sleduje proměny moderní společnosti, vytváří prostor pro debatu o jejích sociálních a ekologických dopadech a snaží se zprostředkovávat poznatky z přírodních, společenských i humanitních věd. Každé číslo je tematicky zaměřeno, zahrnuje však i zprávy, reportáže či recenze popisující aktuální dění související s ekologií a ochranou přírody, lidskými právy, společností a kulturou.

Související

Od 28. června 2007 se Slovensko spolu s Ukrajinou pyšní zařazením Karpatských bukových pralesů do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O přijetí čtyř lokalit na severovýchodě Slovenska a deseti lokalit na Ukrajině rozhodlo světové společenství především z důvodu zachování tisícileté přírodní jedinečnosti.

V roce 2011 výbor rozšířil slovensko-ukrajinskou přírodní památku o staré bukové lesy Německa a letos se díky dalšímu rozšíření seznamu o téměř sedmdesát nových komponentů změnila celková rozloha lesů na víc než devadesát dva tisíc hektarů. Slovenská část rozprostírající se na 5766,4 hektaru však nemá dostatečně zabezpečenou ochranu ani vytyčené hranice. Na šedesáti osmi procentech jejího území se i po deseti letech loví zvěř, kácejí lesy a plánují developerské projekty.

Mrtví brouci versus vlčí smečka
„Tento skandál celosvětového dosahu je ukázka toho, jak formálně se u nás příroda chápe. Je nejvyšší čas se proti tomu vzbouřit a začít můžeme právě u záchrany bukových pralesů,“ apeluje na dekádu nečinnosti profesor geografie a zakládající člen Slovenského ochranářského sněmu Mikuláš Huba.


Udava_1_Žijí tu i mnohé druhy ohrožených šelem a zubr. Foto SOPSR


Ochranu těchto pralesů se už mnoho let snaží zabezpečit Lesoochranárske zoskupenie VLK. Když zjistilo, že Slovensko nemá v plánu území skutečně chránit, rozhodlo se politikům hru na mrtvé brouky zastavit. V roce 2012 požádalo výbor světového dědictví UNESCO, aby píchlo do vosího hnízda a vymazalo všechny čtyři slovenské lokality — tedy Stužnicu, Havešovou, Rožok i Vihorlat — z jeho seznamu.

Ultimátem a návrhem opatření na zabezpečení ochrany tohoto území zareagovali i zahraniční experti z Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). „Slovensko musí nejpozději do února 2018 definitivně určit hranice slovenské části lokality a také její nárazníkové zóny, zajistit ochranu před těžbou dřeva a nastavit vhodné způsoby hospodaření v této lokalitě,“ potvrzuje Slavomír Held z Odboru komunikace Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky.

Dekáda papírových formalit
„Vláda zavázala ministry životního prostředí, zahraničních věcí a půdního hospodářství Slovenské republiky předložit vládě společný dokument o komplexním návrhu opatření na zabezpečení doporučení Výboru světového dědictví UNESCO,“ sděluje typickým byrokratickým jazykem Peter Susko, mluvčí Ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí SR. Součástí navržených změn je úprava hranic území a nárazníkových zón.

Zpřesnění hranic je sice zásadním krokem nutným ke zlepšení ochrany území, ochranáři však upozorňují, že rozloha nově vytyčených hranic bude menší než v nominačním projektu pro UNESCO. Podle nich onen ministerský „komplexní návrh opatření“ nenaplní závazky v dostatečné míře. Proto vytvořili hromadnou připomínku, kterou apelují na nedostatky návrhu a žádají rozsáhlejší ochranu území. „Slovenská republika lže mezinárodnímu společenství o skutečném stavu slovenské části lokality Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO Staré bukové lesy a bukové pralesy Karpat a jiných regiónů Evropy již od roku 2005, kdy Ministerstvo zahraničních věcí SR podalo nominační projekt,“ uvádějí v připomínce zástupci LZ VLK.

Zástupci LZ VLK nesouhlasí s novou vládní žádostí na UNESCO především kvůli nedodržení předem stanovených podmínek. Tlak ze strany lesoochranářů, dalších aktivních občanů i Výboru Světového dědictví pomalu zahání politiky do kouta a ti díky němu hledají kompromis. „Stát nás nepodporuje, ale pod tlakem jsou politici ochotní jednat. Nebylo to tak vždy, teď nás ale berou jako partnery,“ říká náčelník LZ VLK Juraj Lukáč.

Podle ochranářů musí kompromis obsahovat dodržení původních hektarů a stanovení přesného termínu splnění domluvy. Nebude-li Slovensko schopné takovou ochranu zabezpečit, žádají, aby Výbor Světového dědictví UNESCO zařadil lokalitu na seznam ohrožených lokalit, což je prvním krokem nutným k jejímu odstranění ze seznamu. „Když už jsme to začali, tak to dokončíme. Nás se nezbaví, i když to bude trvat třicet let,“ dodává Lukáč odhodlaně.

Hanba první kategorie?
Když má VLK hrát, tak fair play. „Slováci nechápou, proč chceme UNESCO lesy zrušit, údajně tím poškodíme celé Slovensko. Lhaní je ale potřeba zastavit,“ tvrdí Lukáč, který je přesvědčen, že toto je jedna z cest duchovní očisty Slovenské republiky. Odstranění slovenské části karpatských bukových pralesů ze seznamu UNESCO by mělo značný dopad nejen z hlediska reputace, ale také financí a turistiky. Jedním z cílů UNESCO je zachování tradic, kultury a výjimečných míst pro další generace. Vedle toho ale tyto památky ekonomicky a sociálně pomáhají celé zemi tím, že lákají nezanedbatelné počty turistů.

S těžbou dřeva je ovšem též spojen zisk plynoucí do státní pokladny. Téměř třetinu rozlohy bukových pralesů na Slovensku vlastní soukromníci. V případě, že by jim stát chtěl zakázat provozovat jakoukoliv činnost, musel by jim vyplatit odškodné. Dodržení slibu zabezpečit ochranu a zastavit těžbu tak bude mít finanční dopady na nájemce lesů, správce pozemků i na nestátní vlastníky. Ti žádají, aby stát vyloučil všechny soukromé pozemky z ochrany UNESCO do té doby, dokud jim stát smluvně nezabezpečí přesný rozsah omezení činnosti a přesně definované finanční kompenzace. Tato žádost už leží na stole slovenského ministra životního prostředí Lászla Solymose (MOST-HÍD).

„Když urychleně nedojde k zásadní pozitivní změně postojů státní moci k bukovým pralesům na Slovensku, pak bude jejich vymazání ze seznamu UNESCO nevyhnutelné. Bude to hanba první kategorie, která se dotkne mezinárodní prestiže Slovenské republiky,“ soudí Mikuláš Huba. Ten podobně jako mnoho dalších občanů bojuje za ochranu zdejší flóry a fauny již mnoho let. Ve slovenské části bukových pralesů totiž mimo jiné žije několik vzácných šelem a ohrožený zubr.

Kvůli lidské činnosti mohou nenávratně zahynout i několikasetleté buky a jedle. Na schválení totiž čekají developerské projekty, výstavba lanovky, lyžařského střediska a také silničního hraničního přechodu do Polska. Připomínka LZ VLK poukazuje také na problematičnost těchto projektů. „Vznesené připomínky vyhodnotíme a určíme další postup,“ ubezpečuje z ministerstva Slavomír Held.

Pět až deset procent divočiny
Kauza Karpatských bukových pralesů však jen poodhaluje neveselou lesní realitu na území celého Slovenska. Procházka lesem bez rachotu motorových pil, vůně benzínu či svištících kulek od brokovnice je snem nejednoho z nás. V současné době však spadá do bezzásahových zón, kde je zakázáno těžit, lovit či stříkat chemikálie, jen 1,8 procent území Slovenska. Jedním z cílů LZ VLK je do roku 2020 tento podíl znásobit, později až na deset procent slovenského území. V průběhu posledních dvou let lesoochranáři za tímto účelem nasbírali více než padesát tisíc fyzických podpisů, s nimiž přišli letos v říjnu klepat na dveře ministerstva. „V petici požadujeme pět procent území Slovenska bez zásahu, a aby národní parky měly bez zásahu tři čtvrtiny území,“ upřesňuje Juraj Lukáč.

V současnosti je povolena těžba na absolutní většině území národních parků jak na Slovensku, tak i v Česku. Výměra bezzásahového území se v parcích běžně pohybuje od sedmi do šestnácti procent, přičemž turisté nesmí vybočit z turistického chodníku. LZ VLK chce návrhem tříčtvrtinové bezzásahovosti docílit i toho, aby se návštěvníci mohli po parcích volně pohybovat. Petici nazvali Petice za nic, čímž cílí na to, aby se v lesích nedělalo nic a jejich obyvatelé dostali svobodu. Ministerstvo tuto petici za změnu Zákona o ochraně přírody přijalo a rozhoduje o dalších krocích.

Tři kácející bratři
Osud slovenských lesů neřeší aktivisté jenom prostřednictvím petic či připomínek. V půlce října se setkaly desítky dobrovolníků v Čergovských lesích, aby vyjádřili nespokojenost s tamní situací. „Více než sedmdesát příznivců LZ VLK se vydalo podívat do lesa v blízkosti území, které je určené na výrub, ale LZ VLK se ho snaží vyhlásit za rezervaci,“ vysvětluje účastnice akce Romana Kaclíková z Hnutí DUHA. „Chceme tak ukázat, že se současným stavem nesouhlasí mnoho lidí a chce jej změnit,“ dodává Lukáč.

Objem těžby dřeva na Slovensku vzrostl od roku 1990 o více než sedmdesát pět procent a toto upřednostňování ekonomicky výhodných činností před ochranou přírody podnítilo vznik mnoha ochranářských iniciativ. Jednu z nich letos vytvořila skupina ochranářů, aktivistů a známých osobností, kterým se během deseti dnů podařilo získat podporu více než šedesát tisíc lidí.

Kampaní My jsme les se snaží docílit zákazu těžby dřeva, lovu volně žijící zvěře či výstavby v chráněných oblastech. „Když má smysl chránit hrady, které byly součástí naší historie pár století, musí mít smysl chránit i přirozený svět, ze kterého jsme vzešli a který je tu tisíce let. Naše děti si zaslouží divokou přírodu,“ říkají iniciátoři v internetové kampani.

 
Divoké přírody na Slovensku opravdu ubývá. Dokládají to letecké snímky společnosti Global Forest Watch. Podle jejích výpočtů přišlo Slovensko mezi lety 2001—2014 o více než 700 kilometrů čtverečních lesních porostů (jde o rozdíl mezi vykácenými a nově vysazenými lesy).

Lesy začínají plošně hynout také v České republice. „Nezmění-li se zásadním způsobem přístup ministerstva zemědělství a Lesů ČR, máme před sebou zkázu. Signály jsou více než varovné,“ říká lesní expert Hnutí DUHA Jaromír Bláha. Masivní odlesňování je podle něj důsledkem špatného systému hospodaření, útoku kůrovce, sucha, a především upřednostňování velkých těžařských firem před efektivnějším zachováním lesů. „Jestli se způsob zadávání zakázek na těžbu a postoj ke kůrovci nezmění, dopadne to u nás jako na Slovensku,“ varuje Bláha.

Problémy s dodržováním bezzásahové zóny se týkají také polské Bělověže. Staletá divočina Bělověžského pralesa, též zapsaná pod UNESCO, padá pod rukama dřevorubců a těžkých strojů již mnoho měsíců. Formálním důvodem těžby je zde, stejně jako i na Šumavě, gradace lýkožrouta smrkového. Bohužel se zde těží také stoleté stromy, které kůrovec nenapadá. V žádném z parků na Slovensku, v Česku a Polsku není respektována přísná bezzásahovost, a proto těžba pokračuje i nadále. A s ní i protesty občanů či v případě Bělověže i protiakce Evropské komise.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.