Krkonoše za dob sucha

Robin Böhnisch

Ředitel Správy Krkonošského národního parku přibližuje, co se v krkonošských lesích a dalších ekosystémech s postupující klimatickou krizí mění. Podaří se lesy a rašeliniště zachránit?

„To je nějaká střecha támhleto dole?“, říká mi Jaromír Bláha a ukazuje kamsi dolů do Labského dolu. V naznačeném směru vidím oranžovočervenou plochu a pak další a další v celém údolí. Protože naše malá exkurze po Krkonoších směřuje právě do míst, kde se zvolna postupně utváří budoucí evropský veletok, budeme mít za chvíli možnost záhadu prozkoumat.

V horní části údolí, kousek od Labského vodopádu, stihnu ještě návštěvě ukázat právě rozkvétající vzácné kropenáče a lepnice, obklopené trsy suchopýrku alpského. Všechny jmenované rostliny jsou vázané na prameniště, rašeliniště a vlhké skály. O pár metrů níž je už podél kamenného chodníku situace jiná.

Obvykle zelený rašeliník je na jindy vlhkých a mokrých místech vysušený a vyšisovaný až do běla, vzácné mokřadní rostliny sluneční žár buď předčasně zahubil, nebo tu přežívají v malé a drobné podobě. Poupata symbolu Krkonošského národního parku, hořce tolitovitého, který by měl už za pár týdnů zdobit horské stráně, jsou leckde spálená dohněda.

A vyjasněna je i záhada rudooranžových ploch. Takhle umírají celé porosty borůvčí. V Krkonoších je sucho. S krátkou přestávkou výjimečného roku 2017 nejvyšší české hory vysychají už jedenáctým rokem, přičemž situace je rok od roku horší. Změnu nepřinesla ani letošní sněhová nadílka.

Vzácná krkonošská rašeliniště vysychají. Jako řešení volí správa parku odstraňování odvodňovacích rýh a příkopů. Foto Petr Vilgus

Každé jaro čeká mnoho místních i přespolních na tisíce rozkvetlých prstnatců májových na Sluneční stráni ve východních Krkonoších. Dostat se blíž k těmto atraktivním zemním orchidejím většinou znamená se také pořádně zmáčet. I tyhle rostliny patří mezi mokřadní. Letošek přinesl změnu. K červenofialovým vstavačům se leckde dalo dostat suchou nohou. Radost ovšem často zkazil fakt, že rostliny s ohledem na nedostatek vody ani nevytvořily pořádnou lodyhu a nezvykle malá květenství rozkvetla hned u přízemních listů.

Že s krkonošskou přírodou není něco v pořádku, pozná i někdo s daleko materiálnějšími zájmy. V Krkonoších už druhým rokem prakticky nerostou houby. Po prvních senách vypadají leckteré stráně jako ve Středozemí, s otavami se nepočítá a cena sena roste.

Sucho v Krkonoších už dopadá také na lesy. I když v době rychlé zkázy zejména hospodářských lesů jinde v České republice vypadají zelené stráně národního parku jako svého druhu zázrak, skutečnost nijak optimistická není. Ve výškách zhruba 800 až 1200 metrů nad mořem se vyskytují porosty s dominujícím smrkem přirozeně. I když to neplatí beze zbytku, odolávají tyto smrčiny kůrovci i dalším škůdcům lépe než v nižších polohách, kde už se smrk ocitá mimo své optimum.

V nadmořských výškách od 480 do 800 metrů, kde je v Krkonoších místo pro smíšené lesy s bukem, jedlí, javorem klenem a tu a tam smrkem, byly v minulosti mnohde tyto pestré porosty člověkem nahrazeny za smrkové, a dnes proto představují nejohroženější části krkonošských lesů. Tyto porosty jsou už 25 let postupně přeměňovány tak, aby se jejich složení přiblížilo přirozenému stavu. Vzhledem k rozloze národního parku nebyl ale tento proces zahájen zdaleka všude. Škody na kulturních smrčinách už se tedy začínají projevovat. Zjevnější pak budou v příštím roce.

Projekty obnovy samořídících funkcí lesních ekosystémů, zkráceně stabilizace nebo přestavby, nejsou jedinými projekty reflektujícími klimatickou změnu a její dopady. Dalším cílem Správy KRNAP je obnova mokřadů. V souladu s novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, která v roce 2017 upravila pravidla pro fungování národních parků, zasahují správci parku ve prospěch zlepšení vodního režimu i v budoucích přírodních, dnes prvních zónách chráněného území.

Prakticky jde o budování přehrážek v rašeliništích, díky nimž do budoucna zaniknou v minulosti vytvořené odvodňovací rýhy a příkopy. Akumulační schopnost horských mokřadů a přirozeně se vyvíjejících lesních porostů je nesrovnatelně vyšší oproti kontroverzním technickým opatřením s pochybným účinkem, jakými jsou například přehradní nádrže.

Správa nejstaršího národního parku v České republice vnímá dopady klimatické změny na místní křehké ekosystémy velmi citlivě. Téma je proto jak součástí obecné komunikace, tak i řady dílčích programů připravovaných pracovníky pracoviště ekologické výchovy i tzv. ambasadory národního parku, kteří zajišťují informovanost hostů krkonošských bud o přírodě a historii Krkonoš v rámci projektu Partner KRNAP.

Cílem environmentální osvěty a vzdělávání v KRNAP není posilování environmentální skepse. Při návštěvnosti 3,65 milionu lidí v roce 2017 a 3,8 milionu lidí v roce 2018 ale musíme mít na tomto poli v nejzatíženějším velkoplošném chráněném území na světě nějakou ambici. Tou je snaha posílit přesvědčení návštěvníka, že i jeho chování má vliv na zachování unikátní přírody v srdci Evropy a konečně nejen tam.

    Diskuse
    August 11, 2019 v 21.52
    Jednoduché řešení
    Jak říká „uznávaný biolog‟ Pokorný, je třeba vrátit na hřebeny Krkonoš vzrostlý les:
    https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/biolog-pokorny-kurovec-je-obrovsky-prusvih-pokud-chceme-vyresit-sucho-musime-na-sumavu
    "Vrátit" vzrostlý les na hřebeny Krkonoš? On tam někdy byl? Které hřebeny máte na mysli? Vždyť je tam kosodřevina.
    August 12, 2019 v 0.35
    Je třeba vrátit článek na titulní stranu
    Když je potřeba dostat článek na seznam nejdiskutovanějších, hodí se i diskutéři, kteří nechápou ironii.

    Rád bych nicméně vtáhl do debaty nějaké skutečně odborně zdatné biology a ekology, protože „uznávaný biolog‟ Pokorný se mi zdá hojně sdílen na Facebooku a sám nedokážu vysypat z rukávu pro jeho čím dál početnější fanoušky dostatečně pádné argumenty, proč ho nemají brát vážně.
    JN
    August 12, 2019 v 2.12
    Je třeba vrátit článek na hřebeny Krkonoš
    Jsem rád, že jste zneužil mé sociální tuposti. Takže jdem do toho?
    A chcete vysypat argumenty, nebo dehonestovat biologa? Podle toho bychom totiž mohli vybrat ty odborníky.
    IH
    August 13, 2019 v 0.36
    Na Krkonoše!
    O Krkonoších, svých nejoblíbenějších českých horách, si, zvláště od člověka povolaného, vždy rád něco přečtu. Když je řeč o druzích rostlin, skoro vždy mi přijde líto, že jsem se k botanice nikdy nedostal. Jak jsem psal ve zdejších diskusích o školství, co se v mládí (ne)naučíš, ve stáří jako když (ne)najdeš. Ale zpátky k horám.

    Zkušenosti s krkonošským suchem nemám. Navštěvuji sice toto pohoří skoro každý rok, aspoň na den, či dva, ale už dlouho jen v zimě, resp. když je sníh. V létě jsem si zde připadal jako v parku, nikoli národním, ale rekreačním. Silničky na hřebenech se mi nelíbí. Ani moderní lanovky na Černou horu a Sněžku. Ani ta atrakce, co vyrostla u první ze zmíněných hor. Naštěstí snad zatím chybí skywalk nad Sněžné jámy či Labský důl... V zimě jsou Krkonoše, zvláště když se povede horší počasí, stále ještě pořádné hory.

    Samozřejmě, že když bylo třeba letos v červnu v Praze několik dní dobrých 35 stupňů a měsíc sucho, ve výšce 1300 až 1400 metrů 100 km dál se to musí taktéž projevit. Globální oteplování se Krkonoším nevyhne a myslím, že v Národním parku bychom toho proti němu zas až tak moc zkoušet dělat ani neměli. (Pozvolná změna skladby lesů je samozřejmě leckde na místě, bagry v řečišti potoka, jak jsem to při poslední letní návštěvě viděl, řekl bych nikoli.)

    Ač je dnes vývoj podnebí již do značné míry lidským dílem, přece je vedle snah náš vliv redukovat patřičná i určitá pokora. Kruté vůči původním obyvatelům hor dokáže být sucho jako vlhko, vítr jako vysoký sníh (např. ještě při mé letošní návštěvě na začátku dubna).

    Vůči čemu pokora na místě určitě není, ani mlčení, to je nemírná komerční (a spekulativní) výstavba, snaha nalákat do hor další a další návštěvníky (např. za cenu nadměrného zasněžování a zajištění alternativní náplně trávení volného času třeba v podobě akvaparku). Určitě je důvod skřípat zuby ve Špindlu, Peci či Harrachově, po pár letech se tam stěží vyznáte, nicméně tato centra nejsou součástí KRNAPu. Např. postupné rozšíření Horních Míseček na několikanásobek je však hanebnost, o jakých bychom měli mluvit aspoň tolik jako o suchu. Protože bez debat naše bezprostřední vina, již (nastalý) déšť na rozdíl od sucha nezmírní (a nesmyje).