Není to jen katedrála

Francie a její slavná katedrála má štěstí, že je středem pozornosti v bohaté a klidné zemi. Mnohé jiné památky, zničené například během války v Jemenu, takové štěstí nemají.

Vzácná a nenahraditelná umělecká díla zanikají na světě stále a z mnoha příčin. Ve válečných konfliktech, jako oběti náboženského fanatismu, jako zástupné terče za nenáviděné nepřátele ve vypjatých střetech etnických a národních. Ale také z pouhé lidské touhy ničit. Z nedbalosti. A také, jak můžeme sledovat například u brutalistických staveb (nejen) v České republice, z touhy po zisku.

Poškození a zničení každého neopakovatelného díla lidské mysli a rukou o něco ochuzuje společnou pokladnici hodnot, které lidstvo vytváří. Ať už se jedná o proslulé památky jako sochy Buddhů v Bamjánu, starověkou Palmýru nebo pařížskou Notre Dame nebo o stavby či artefakty méně známé, vždy je to těžká ztráta. Ne vždy však ztráta úplně nenahraditelná.

Mám rád Kolín nad Rýnem. Za druhé světové války bylo jedno z nejkulturnějších měst Evropy téměř dokonale zničeno. Zůstala stát ikonická stavba města, obří gotická katedrála, ale dvanáctka starších a podle mě krásnějších románských chrámů lehla popelem. St. Andreas, St. Aposteln, St. Gereon, St. Pantaleon...

Jedna majestátní stavba po druhé byla renovována, a čtyřicet let po válce byly obnoveny všechny. Dnes jsou opět krásné, i když jejich podoba není zcela stejná jako před válkou.

Od té doby, co jsem si po těchto dvanácti zastaveních udělal malou soukromou pouť, jsou pro mě znamením naděje, že ani ta nejhorší zkáza není definitivní. Poválečné Německo mělo pochopitelně štěstí v tom, že byl dostatek prostředků na nákladné rekonstrukce. Stejné či ještě větší štěstí má dnes Francie a její nejslavnější katedrála.

Mnohé země, které utrpěly v poslední době srovnatelné ztráty, jsou na tom však mnohem hůř. Například Sýrie a Irák, kde jsou škody na kulturním dědictví nevyčíslitelné. Nebo Jemen, kde bylo od roku 2015 v průběhu konfliktu iniciovaného Saúdskou Arábií, předním spojencem Západu, poškozeno nebo zničeno šedesát vzácných památek.

Mešita Al Hadi z 9. století je jednou z památek světového významu zničených saúdským bombardováním v Jemenu, které cíleně likviduje kulturní bohatství země. Repro DR

Saúdy vedená kulturní genocida, směřující proti muzeím, archeologickým nalezištím, mešitám a dalším památkám v obytných čtvrtích jemenských měst, byla podle všeho záměrná. V tom trochu připomíná osud některých starobylých německých měst za války, jež byla vybombardována v rámci snahy srazit obyvatelstvo na kolena a zcela zlomit jeho vůli k odporu. V Jemenu zkáze neunikly dokonce ani starobylé domy na venkově.

O jemenské válce a jejích obětech, lidských o kulturních, se u nás psalo jen málo. Rozhodně zcela mizivě ve srovnání s vlnou reportáží a zpráv o těžce poškozené pařížské katedrále.

Nad touto disproporcí se někteří pozastavují, je to však naprosto pochopitelné. Gotická katedrála v evropské zemi je něco, co většina Čechů považuje za své, za součást svého dědictví. Nelze čekat, že budou stejně nebo aspoň srovnatelně reagovat na zničené památky někde v arabském světě.

Přesto je důležité stále znovu upozorňovat na to, že právě kulturní hodnoty – krása, soulad a harmonie, ale i nová a neobvyklá estetická řešení – jsou něčím univerzálním. Je to jedna ze skutečností, které propojují lidstvo, rozdělené jinak tolika viditelnými i neviditelnými, ale vždy omezujícími a zraňujícími, hranicemi. Společná úcta k tomuto společnému dědictví a společná péče o ně má vždy smysl.

Katedrála není jen kostel jedné církve, není to jen hromada ušlechtile opracovaného kamení, dřeva a skla. Je to oslava krásy, která je nadčasovým a všeobecně srozumitelným symbolem touhy člověka po plnosti, po harmonii, po věčnosti.

Kéž by šok, smutek a bolest z pohledu na hořící katedrálu přispěly k větší citlivosti a lepší praktické péči o kulturní památky. A snad i k větší ohleduplnosti, soucitu a empatii v mezilidských vztazích, která je jiným druhem téže krásy, již vyzařují umělecká díla.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 18.Dubna 2019, 07:13:4

Saúdové si zdá se historické památky necení ani ve vlastní zemi. Za jejich vlád byly památky z rané islámské historie ničeny, včetně památek na Proroka a jeho rodinu. Na místě jeho rodného domu budují svůj královský palác.

https://en.wikipedia.org/wiki/Destruction_of_early_Islamic_heritage_sites_in_Saudi_Arabia

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Společná úcta k společnému dědictví a společná péče o ně má vždy smysl." Čtvrtek, 25.Dubna 2019, 10:01:30

Stavitelé katedrály si nejspíše pod společným dědictvím nepředstavovali samotnou stavbu. Postavili ji za nějakým účelem a teprve tento účel (nikoliv ta stavba) je tím dědictvím. Původní účel té stavby je nám dnes ale už trochu cizí, přestáváme ho chápat a dosazujeme si místo něj účely jiné.

Tu stavbu však nikdo nezamýšlel postavit pro to, abychom se dnes mohli opájet nostalgií, obdivovat genialitu a šikovnost stavitelů a podporovat turismus.

Stavitelé tehdy nezamýšleli propojit lidstvo úctou k samotné stavbě, tedy k dílu jejich rukou a jejich rozumu. To by se pak katedrála nejmenovala "Notre Dame", ale třeba "Našeho Rozumu", "Naší Šikovnosti", nebo "Naší kultury". Něco podobného se pak skutečně dělo v době Velké francouzské revoluce, když byl vyhlášen kult Rozumu a křesťanské chrámy byly měněny na chrámy Rozumu.

Je tedy otázkou, zda má cenu uctívat vyprázdněnou formu. Požár a plánovaná rekonstrukce katedrály nám tak poskytuje příležitost k opětovnému uvedení obsahu a formy do nového harmonického souladu: Pokud bychom si tu ztrátu hodnot, ze kterých vyšla naše kultura, byli ochotni přiznat, katedrála Notre Dame by dnes mohla být přebudována na obchodní, turistické a zábavní centrum, ve kterém pak všechny příští generace budou po dlouhá staletí obdivovat krásu, soulad a harmonii, i nová neobvyklá estetická řešení, ale především dokonalé sjednocení vyprázdněného obsahu s formou.

Možná bychom tím urychlili i druhý příchod naštvaného Ježíše do chrámu (ten jeruzalémský byl přestavěn na Zeď nářků).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 25.Dubna 2019, 11:19:6

Kdo se snaží poznat Boží charakter, ví, že Bůh člověku někdy odnímá předmět, na kterém on příliš lpí nebo jej uctívá místo samotného Boha. Možná to tak mají i muslimové, kteří, jak výše podotýká pan Kubička, si památek neváží.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 25.Dubna 2019, 13:40:55

Mluvit jsem o Saúdech, dynastii, které vládne Saudské Arábii, ne muslimech obecně. Uctívaní posvátných předmětů, budov atp. je ale asi pro Islám podezřelé, v křestanství se tento názor také objevoval,jeho kompromisním pozůstatkem je například to, že pravoslavní mají jen obrazy, ne sochy

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.