Nejistá sezona akademické etiky

Michael Komm

Loňské skandály s opsanými diplomkami členů vlády dostaly akademickou etiku do centra pozornosti. Kauza prorektora Kováře na Univerzitě Karlově zase ukazuje, že cesta ke konsolidaci akademických standardů bude ještě dlouhá.

Etická komise FF UK ve svém pátečním prohlášení uvedla, že profesor Kovář se dlouhodobě dopouštěl plagiátorství nebývalého rozsahu, když ve svých publikacích využíval pasáže přeložené z anglické literatury. To je zatím poslední dějství kauzy, kterou iniciovala loni na podzim trojice doktorandů z Filozofické fakulty. Ti zveřejnili podrobnou analýzu týkající se několika Kovářových knih, kde poukazovali na nápadnou shodu s původními texty. Profesor Kovář sám na konci roku z fakulty odešel, mohlo by se tedy zdát, že rozhodnutím etické komise je případ uzavřen.

Kauza ale odhalila řadu znepokojujících zjištění, která volají po hlubší analýze. Jak je možné, že Kovářovi jeho plagiátorství procházelo tak dlouho? To si skutečně nikdo nevšiml, že jeho texty těsně kopírují existující monografie? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že obecné ponětí, co je a není plagiát, je minimálně na fakultě zjevně nedostatečné.

Je možné, že obecné povědomí o tom, co je a není plagiát, není na některých vysokých školách dostatečné. Ilustrace The Scientist Magazine

Nebo byly spíše hlasy upozorňující na podezřelé publikace v rámci univerzity umlčovány? To by naznačovaly reakce na zveřejnění podnětu doktorandů. Akademický senát Univerzity Karlovy na stejném zasedaní, na kterém vyprovodil profesora Kováře děkovným potleskem ve stoje, ve svém prohlášení vyjádřil nespokojenost s postupem studentů, především s tím, že celou věc zveřejnili.

Tento způsob uvažování velmi připomíná kauzu profesora Bezoušky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde skupina doktorandů prokázala, že uznávaný profesor více než 20 let falšoval svá naměřená data. I tehdy visel ve vzduchu možný postih pro studenty, kteří museli v obou případech prokázat neobvyklou statečnost a odhodlání, aby se dokázali postavit uznávané vědecké kapacitě (v případě profesora Kováře pak navíc stáli i proti významnému akademickému hodnostáři).

Toto úzkoprsé chápání „ochrany dobrého jména“ institucí vyvolává u pamětníků vzpomínky na dobu normalizace, kdy formulace o „narušování socialistického soužití“ sloužily k odmítnutí skoro libovolné kritiky, a především k zastrašování „potížistů“. Tato strategie byla samozřejmě provázena rezignací na jakékoliv etické či morální standardy. Vzhledem k aktivnímu zapojení řady současných akademických funkcionářů do struktur předlistopadového zřízení možná nejde o shodu náhod. Někteří si možná toto normalizační myšlení dále nosí s sebou.

Příkladem může být i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima (před revolucí člen KSČ a předseda fakultního výboru SSM na lékařské fakultě). Ten hraje v kauze profesora Kováře nebývale aktivní roli. V situaci, kdy profesora Kováře vyšetřovaly dvě etické komise (fakultní a univerzitní), si nechal vypracovat dva další posudky od profesorů Kvačka a Pánka.

Tyto posudky (které došly k závěru, že se Kovář plagiátorství nedopustil) následně zaslal etické komisi FF UK s tím, že by pro ni mělo jít o důležité podklady. Jak se ovšem ukázalo, mezi rektorem Zimou, profesorem Kovářem i oběma oslovenými experty existovaly osobní a/nebo profesní vazby.

Etická komise FF UK se proti tomuto postupu (který silně zaváněl snahou o ovlivňování činnosti komise) ohradila, následně je ale zanalyzovala a v závěrečné zprávě zpochybnila jejich odbornou stránku i nezávislost oslovených expertů. Rektor Zima se s tím ale zjevně zcela nesmířil, protože ke svém pátečním prohlášení opět posudek profesora Pánka připojil (není jasné, proč nepřipojil i druhý posudek).

Rektor Zima přitom v této kauze rozhodně nehraje roli nezaujatého pozorovatele. Profesor Kovář působil jako prorektor Univerzity Karlovy, byl to člověk, kterého si Zima vybral a vložil do něho svoji důvěru. Jeho zdánlivě podivný postup se tak dá snadno vysvětlit jako snaha ochránit svého blízkého spolupracovníka, etickým principům navzdory.

Tento ochranitelský přístup a malý zájem o etické principy Zima neprojevil poprvé — předloni neváhal jmenovat děkanku FSV UK (a členku kolegia rektora) Alici Němcovou Tejkalovou, přestože to vyvolalo rezignaci několika členů vědecké rady FSV UK a hlasité protesty. Děkance Tejkalové byl vytýkán nedostatek kvalitních vědeckých výsledků a publikování v pochybných predátorských časopisech.

Stejně tak bagatelizoval výzvu našeho spolku, aby se zabýval diplomovými pracemi vydávanými za monografie a v době propuknutí letní kauzy opsaných diplomek na rozdíl od několika jiných rektorů neinicioval hlubší přezkoumání habilitačních prací na UK. Místo toho se chlubil antiplagiátorským softwarem, který by ale zjevně Kovářovy plagiáty odhalit nedovedl. Takové chování je podle mého názoru nedůstojné úřadu rektora nejprestižnější univerzity v této zemi a Tomáš Zima by z něj měl vyvodit osobní zodpovědnost.

Co se bude dít dál? Kauza profesora Kováře stále není zcela uzavřená, ve hře je ještě rozhodnutí univerzitní etické komise. Vzhledem k obsáhlému rozboru komise FF UK lze ale jen těžko očekávat, že by došla k názoru, že se Kovář plagiátorství nedopustil. Pokud by tak přesto rozhodla, a to bez skutečně podrobných podkladů, naznačovalo by to, že je pod silným vlivem rektorátu. A to by bylo skutečně znepokojivé. V takovém prostředí by byla šance na přiblížení se standardům prestižních západních univerzit v nedohlednu.

    Diskuse
    JP
    February 18, 2019 v 12.11
    Co je ale především otřásající je to, že i když je někdo jednoznačně usvědčen, že svůj akademický titul získal podvodem, že není žádná možnost ho jeho titulu zbavit.

    Je to asi to samé, jako kdyby byl někdo usvědčen z krádeže (neboť se fakticky jedná o to samé, totiž neoprávněné přisvojení si určité hodnoty) - a on by si přesto tu ukradenou věc směl ponechat!!
    IH
    February 18, 2019 v 13.11
    Problém má samozřejmě řadu aspektů. Já bych však chtěl, nutně jen v obecné rovině, upozornit zde ve vší stručnosti na jedno: Z veřejného diskursu se nám nějak vytratilo slovo korupce. Když píše anonymně (viz jinde) doktor, není to proto, aby tematizoval tuto ošemetnou záležitost, nýbrž proto, aby si stěžoval na nízký plat a přesčasy. Totéž zde v případě akademické etiky (a to jde o článek poměrně ostrý). Maximálně se konstatuje, že tu máme co do činění s úzkoprsým chápáním „ochrany dobrého jména“. Jak jinak v době všudypřítomného vyzařování étosu reklamy a firemní kultury (jež legálně vyhrožuje zaměstnancům ohledně sdělení výše jejich mzdy).

    "Za vším hledej peníze!", přeformuloval bych staré rčení." Neměli bychom přece pomíjet nejúspornější vysvětlení, byť není právě povzbuzující. I za narůžovo se denně lakujícího reálného socialismu byly úplatky častěji na paškále než dnes.

    JP
    February 19, 2019 v 11.13
    Kapitalismus, demokracie a korupce
    Tady se nám zase jednou ukazuje principiální ambivalentnost kapitalismu, a jeho politické formy, tedy liberální demokracie.

    Svým způsobem tento hluboce rozporný charakter postihl už Hegel, ve své "Filozofii práva". Kde se snažil vytvořit, zkonstruovat "rozumný stát". A když se dostal k "občanské společnosti v materiálním smyslu", tedy společnosti komerčních zájmů, kterou dnes označujeme jako "kapitalismus", pak měl pro tuto sféru ryze privátního egoismu jenom slova hlubokého odsudku. Tady totiž neplatí právo, neplatí vyšší hodnoty, neplatí zákon mravnosti - tady to jediné co skutečně rozhoduje, je vlastní, ryze egoistický zájem.

    Na straně druhé ovšem zde Hegel rozpoznává vnitřní, dialektický samopohyb a samovývoj této egoistické sféry - kdy v konečném výsledku tato sféra privátního zájmu překračuje sama sebe, a postupuje výše, k uznání platnosti a nutnosti zákona (jak reálného, tak ale i mravního).

    Totiž: právě v tom neustálém střetávání se těch egoistických zájmů i tito ryze komerční subjekty časem poznají a pochopí, že i pro ně je lepší, když ty jejich vzájemné střety reguluje obecně platný a závazný zákon.

    To je - zopakujme si - na jednu stranu potřebnost ryze pragmatická; ale zároveň (svým způsobem jako vedlejší efekt) tento proces poznání generuje i určitou z m ě n u m e n t a l i t y těchto původně ryze komerčních subjektů. Protože oni tím zároveň pochopí, a sami si z v n i t ř n í to poznání, že právo je principiálně více, nežli ten přízemní, ryze egoistický zájem.

    Ta kapitalistická společnost (a jak řečeno tedy i samotná liberální demokracie) je tu hluboce vnitřně rozštěpená, sleduje zároveň dva zcela protikladné, navzájem nekompatibilní cíle: na straně jedné ten zájem obecný, totiž vládu zákona a spravedlnosti; ale na straně druhé zde stále centrálním impulsem zůstává ten zájem ryze privátní, egoistický.

    Konkrétně s tou korupcí: jakožto o b č a n má tedy ten člen kapitalisticko-liberálně-demokratické společnosti zájem na překonávání, na potírání korupce; ale na straně druhé jako ryze komerční, tedy vždy e g o i s t i c k ý subjekt má zájem na možnosti prostřednictvím korupce prosadit své vlastní soukromé zájmy, na úkor zájmu obecného.

    Ten boj s korupcí je tedy za podmínek kapitalismu trvalý, korupci tady není možno odstranit. Je sice možno ji zmírnit, za příznivých podmínek kdy ten obecný zájem převáží; ale dokud existuje kapitalismus (to jest: soukromé vlastnictví) jako takový, potud je tu stále přítomen potenciál ke korupčnímu jednání.
    MK
    February 21, 2019 v 9.53
    Odnimani titulu
    Odebrani VS titulu umoznuje zakon o VS, nicmene je to mozne udelat pouze do 5 let od udeleni, takze Kovar o nej neprijde...
    JP
    February 21, 2019 v 10.49
    No právě. Stačí si to jenom nějakou dobu "vysedět", a pak už je to definitivní.
    HZ
    February 22, 2019 v 10.12
    Pane Poláčku,
    připadá mi, že jakákoli špatnost /zde bratříčkování v akademické sféře/, je pro vás vítanou záminkou pro budování podobných oslích můstků.
    Znovu otevíráte otázku, když plédujete proti liberální demokracii, proč bychom měli vidět východisko v antiliberalistické formě spravování věcí veřejných. Neumím si představit příklad neliberálního systému, který by poskytoval záruku etického chování.

    JP
    February 22, 2019 v 11.40
    Paní Zemanová, tak zrovna tento případ nemá s nějakým "liberalismem" a jeho kritikou z mé strany naprosto nic společného. Jedná se tady o ryze českou záležitost.

    Jestliže je totiž odnímání neprávem udělených akademických titulů i po delší době principiálně (není to zcela jednotné, školství je záležitostí jednotlivých zemí) možné třeba v Německu - proč by to nemohlo být možné i v českém akademickém prostředí?

    A v Německu je - mimochodem - dodatečné odnětí akademického titulu možné dokonce i v tom případě, když by se dotyčný dopustil nějakého morálně zcela zavrženíhodného jednání. Například - kdyby zpochybňoval holocaust.
    MP
    February 22, 2019 v 12.04
    Divná věc
    Podle Kommova vyprávění se třem doktorandům podařilo odhalit a vyhnat z Univerzity Karlovy jednoho z vysoce postavených příslušníků univerzitního establishmentu -- a to proti aktivní nevůli rektora univerzity--, protože dotyčný hrubě před léty porušil pravidla akademické etiky.

    To by snad měla být velmi dobrá zpráva o fungování samosprávných mechanismu na UK. Nicméně jak sám Michael Komm, tak pan Poláček a pan Horák čtou kupodivu tu zprávu jinak -- totiž jako doklad děsivě zkorumpovaných poměrů na UK.

    V akademické sféře se stejně jako v byznysu vedou střety o pozice, přístup ke zdrojům a rozhodování. Akademici nejsou andělé a nejsou ani nějak morálně citlivější než například vedoucí pracovníci Amazonu nebo parlamentní politické strany -- jen zdroje mají menší. Obdobně lze ovšem s úspěchem pochybovat o tom, že by na tom byli stran náchylnosti ke korupci a nemorálnímu jednání hůře než jiné skupiny fungující v silně konkurenčním prostředí.

    Abych pravdu řekl, to, co mne překvapuje je skutečnost, že media nepropírají jména těch, kteří seděli v gremiích, Koláře habilitovali a udělili mu profesorský titul. Pokud byl plagiát tak očividný, jak se dnes mediálně tvrdí, pak členové těchto gremií museli poznat nepůvodnost (nemuseli nutně poznat plagiát, ale oni přece posuzují přínos habilitujícího).

    Dobře, Kovář bude mít nadále titul profesora a možná ho zúročí při činnosti na nějaké soukromé vysoké škole (které by pravděpodobně zároveň výrazně zvýšil kvalitu sboru), to je malá škoda. Ale signal, že se případná shovívavost vůči nedostatkům žadatele může rychle proměnit v ostudu člena gremia, ten má dlouhodobý a potřebný efekt.
    IH
    February 23, 2019 v 22.23
    Smích skrz slzy
    S příspěvkem pana Profanta souhlasím. To však spíš jen poznamenávám, neboť toto sdělení není "oučelem hlavním" tohoto příspěvku mého.

    Zaujal mě článek na iDnes, který mne v pozdní večer smutně pobavil: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/michal-hasek-titul-judr.A190212_113655_domaci_lva?
    JP
    February 24, 2019 v 10.44
    To je přesně to, o čem jsem mluvil: jsou tu akademické tituly získané zcela evidentně podvodem; a nejsou žádné páky na to, s tím něco udělat. Jinak řečeno: státem legalizovaný podvod.
    MP
    February 24, 2019 v 16.48
    Josefu Poláčkovi
    Pák je docela dost a těch pět let mi zase nepřijde jako tak krátká doba. Ona je to přece jen taková zvláštní věc: být profesor není v prvé řadě titul, ale veřejná funkce. A pokud se za pět let neukázalo, že ten člověk na výkon podobné funkce nemá, pak je na dané univerzitě cosi shnilého.
    Ostatně prof. Pánek a prof. Skřivan rozhodně nejsou zanedbatelné osobnosti a pokud se jim Kovářovy práce nejeví jako plagiáty -- a pochybuji, že by ve svých posudcích otevřeně lhali, to už by nebylo přátelství, ale sebevražedná obětavost --, pak věc nejspíše nebyla tak evidentní, jak to popisuje Michael Komm. Opět bych spíše považoval za dobrou zprávu, pokud se příslušné komise rozhodly kauzu využít k precendentu, jenž zpřesňuje pojetí původnosti práce.

    A co se Haška týče. Má pochybný titul z pochybné slovenské soukromé univerzitky. A jakýsi novinář potřeboval uvařit článek s jasným rozložením dobra a zla. Napřed se v něm dočtu, že by taková rigorozní práce neobstála ani jako seminární podle českých standardů, pak se dovím, že to říká jeden profesor (Pochybuji, že Haškovu práci četl, nejspíš jen prolistoval. Ono číst rigorózní práce je utrpení, které málokdo podstupuje zadarmo.) A už se ale například nedovím, že rigorozní práce jsou relikt v systému kvalifikačních prací, jakýsi přivýdělek škol za ozdobu ke jménu pro ty, kdo nemají schopnosti či chuť udělat si doktorát (Ph.d.) a že právě pro jejich reliktnost je kvalita rigorózních prací zoufale rozkolísaná.
    Podstatné by bylo, kdyby vykazatelnou podúrovní oplývala Haškova poslední řádná kvalifikační práce, ta z Masarykovy Univerzity obhájená v roce 1999 -- a vnucuje se otázka: Pokud byl Hašek schopen napsat obhájitelnou diplomovou práci na fakultě, z níž pochází kritik jeho rigorózní práce, proč by ta rigorózní neměla dosáhnout ani úrovně té seminární -- v době, kdy Hašek mohl ke konzultacím práce používat bez potíží desítky právníků, kteří na něm jako na hejtmanovi byli závislí?

    Haška jako politika si hrubě nevážím, ale proto snad ještě nemusím věřit každému pomlouvačnému článku.
    February 25, 2019 v 14.08
    Odnímání titulů a hodností
    Myslím, že docent a profesor nejsou vědecké tituly, nýbrž hodnosti. Snad to byla tato terminologická nepřesnost Michaela Komma, co mě ponouklo, abych se pokusil příslušná ustanovení Zákona o vysokých školách dohledat — a nenašel jsem. Našel jsem, jak lze odejmout podvodně získaný titul magistra, inženýra nebo doktora (slovy zákona vyslovit neplatnost vykonání státní závěrečné zkoušky nebo obhajoby disertační práce) a jak lze vyslovit neplatnost jmenování docentem. Podvodné získání titulu se promlčí už po třech letech, podvodná docentura po pěti, jak píše Michael Komm. Anebo získáním profesury.

    Profesura, jak se zdá, je na věčné časy bez možnosti odvolání. Nevím, zda to souvisí s tím, že profesory jmenuje prezident. Možná by se panu prezidentovi právo profesory nejen nejmenovat, ale také odvolávat, líbilo.

    Když se tomu říká hodnost — tedy jestli se nepletu — možná by stálo za úvahu, zda neupravit systém hodností akademických po vzoru hodností vojenských a nezavést pravidla pro možnou degradaci. Kdo a jak rozhoduje o degradaci vojáků, ovšem nevím, ani nemám tušení, zda generála, jmenovaného prezidentem stejně jako profesor (aspoň tuším, že jsem v poslední době slyšel něco o tom, jak náš pan prezident odmítá kohosi jmenovat generálem), degradovat lze, nebo ne.
    February 25, 2019 v 14.18
    Poloplná akademická sklenice
    Martin Profant se podivuje nad tím, proč Michael Komm píše o odhalení nepoctivého profesora — po osmnácti letech jeho profesury — pesimisticky, když by to měl být důvod k optimismu. Inu, že studenti odhalili systematické plagiátorství profesora, je asi takový důvod k optimismu, jako že studenti stávkují za klima. Můžeme se radovat, jak máme odvážnou a chytrou mládež, a snít o zářné budoucnosti, ale moc stále drží v rukou spíše lidé, kterým vyhovuje dlouho trvající dosavadní stav, dosti temný. Je asi potřeba víc kritizovat než jásat, aby stávající systém ty odvážné a chytré studenty nesemlel a kýžená zářná budoucnost skutečně přišla.
    IH
    February 25, 2019 v 20.55
    Vždycky byly, a asi se dále rozmáhají kapitalistické ctnosti. Jako v reklamě: chval své zboží a nepomlouvej druhé
    Pan Profant napsal: "Ostatně prof. Pánek a prof. Skřivan rozhodně nejsou zanedbatelné osobnosti a pokud se jim Kovářovy práce nejeví jako plagiáty -- a pochybuji, že by ve svých posudcích otevřeně lhali, to už by nebylo přátelství, ale sebevražedná obětavost --, pak věc nejspíše nebyla tak evidentní, jak to popisuje Michael Komm."

    Viděl jsem rozhovor na DVTV s Olgou Lomovou. Měl jsem z něho dojem, že plagiátorství M. Kováře má (ve shodě s celou etickou komisí) za nepochybné, ba ukázkové, skoro do nebe volající. Bylo vidět, jak jí ta kauza mrzí a že úloha, jíž se podjala, ji vůbec netěší.

    Já bych tu ovšem nechtěl už psát o konkrétním případu plagiátorství. Chtěl bych poukázat na hodně vážný problém, na existenci silné profesní solidarity. Jen tak namátkou, trochu pozorní čtenáři médií si jistě všimli případů lékařů, soudců, advokátů, policistů, vojáků a mnoha dalších "branží". "Sebevražedná svědectví" jsou celkem běžná, dokonce i v případě jejich trestnosti. Vzpomeňme pouze případů policistů, kteří neviděli bití a jiné excesy a svědčili pro kolegy. Také asi víme o případu ubití afghánského atentátníka na české vojáky. O posudcích lékařů na chybný postup jejich kolegů by se dalo také leccos napsat. Skoro bych řekl, že jsou učitelé a profesoři součástí docela dobré společnosti.

    Nakonec jsem si nechal dvě profese: novináře a politiky. Novináři zvládnou občas investigativní výkon, třeba i "pomlouvačný" (zaujatý) vůči politikovi jako je M. Hašek, v případě vlastních branže mají ovšem "slepou" skvrnu, či zákaz.
    V politice je kritika kolegů z nekooperujících stran naopak povinná. Nelze se zavděčit, než složením funkcí, či ještě lépe rozpuštěním partaje. (Samozřejmě v praxi jsou i věci společného zájmu, ale navenek to nesmí být vidět.) Důsledkem je ovšem značná míra falešné solidarity uvnitř politické strany. Nad zjevnými prohřešky a nebezpečnými sklony politiků zavírají jejich kolegové rovnou obě oči. Žel také v sociální demokracii. Třeba v případě počínání M. Haška, který si o to svým nepokrytým kariérismem velmi málo říkal. Do zveřejnění aktuálních zjištění si o něm mnoho lidí mohlo docela dobře myslet (a také myslelo), že není zrovna gentleman, ale špičkový expert ano.
    MP
    February 26, 2019 v 11.41
    Ivo Horákovi
    Solidarita je v rámci každé skupiny -- ale právě tak rivalita a konkurence.
    Tři doktorandi by pochopitelně "nesejmuli" prorektora univerzity a odborně etablovaného profesora, kdyby nejvystoupili v příznivé situaci určité mocenské konstelace univerzitních soupeřících klik. Dokonce by nebylo tak překvapivé, kdyby je k problému někdo obratně zmanipuloval -- nebyly by to první rukavičky z lidské kůže, které ten či onen vědecký hráč navlékl. Což nic nemění na záslužnosti jejich boje, odvaze a zajímavosti metod, které pro dokazování plagiátu použili (mnohem lepších než ta děsivě tupohlavě používaná záležitost stvořená na MU).

    K rivalitě také patří, že se sice člověk může krátce a na dluh opřít o solidaritu vlastní smečky, ale jen potud, pokud se nestane přítěží. Panek a Skřivan jsou staří matadoři, nemohli nevědět, že bude nelítostná snaha jejich posudky rozcupovat a nepodezírám ani jednoho z nich ze špatného odhadu situace (totiž, že by posudky mohly zvrátit kauzu). Opravdu neumím najít jiné zdůvodnění než diskutabilnost plagiátu -- tomu ostatně odpovídá i aparát, kterým se plagiát demonstroval.(Neměl jsem ty posudky v ruce a nechce se mi hledat, zda nejsou dostupné, tudíž to berte jako spekulaci.)

    Akademických her o trůny se nezúčastňuji (dá to občas dost práce), ale hrál jsem kdysi v těch politických a proto sleduji s napůl pobaveným, napůl zděšeným údivem, jak tvrdě a drsně se ty akademické hrají.
    JK
    February 26, 2019 v 12.51
    Chudák matador Pánek
    "Opravdu neumím najít jiné zdůvodnění než diskutabilnost plagiátu -- tomu ostatně odpovídá i aparát, kterým se plagiát demonstroval."

    Co třeba se takhle podívat na rozsáhlou a zdůvodněnou argumentaci etických komisí? Je to všechno zveřejněné, můžete si to projít a pak následně popřemýšlet, proč "erudovaný profesor Pánek" hájí evidentní plagiát svého kolegy (když zrovna tedy nepíše na vládní objednávku o ohrožení našeho dobrého Západu zlým Islámem... )

    Ano, jak etická komise FF UK, tak etická komise univerzity jednoznančně dospěly k tomu, že se jedná o "šokující plagiát". Chudák profesor Pánek, všichni mu nelítostně ubližují a on to myslel tak dobře...

    Z posudku etické komise:

    "Všechny tyto rysy posudku Jaroslava Pánka ukazují, že přes deklarovanou snahu o vědeckou korektnost, kterou upírá autorům podnětu, dosahuje pravého opaku, včetně toho, co autorům podnětu sám podsouvá, totiž zaujatosti, neobeznámenosti s posuzovanými texty, a tudíž i nemožnosti věcně vyhodnotit potřebná fakta."

    Posudky zde:

    https://www.ff.cuni.cz/2019/02/zaverecna-zprava-eticke-komise-ff-uk/?fbclid=IwAR0yv0MME-8mp_s7AVAhbKvs8NsqRdvehE1Y1BXt8zR3lMH3E-SaEQ_P9As
    + Další komentáře