Pád oligarchy, který se postavil Viktoru Orbánovi

Investigativní reportáž maďarského webového magazínu Direkt36 líčí příběh pádu oligarchy Lajose Simicsky, který stál za vzestupem Viktora Orbána. Skýtá fascinující vhled do mocenských technik režimu, v němž se zhlíží moc Andreje Babiše.

Andras_petho_cb

András Pethő

02.02.2019 11:45


Spoluautor: András Szabó

Několik měsíců před dubnovými parlamentními volbami v roce 2018, v závěrečné etapě své války proti maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, si byznysmen Lajos Simicska opatřil přístroj, který běžní lidé používají jen zřídka.

Když měl na předměstí Budapešti schůzku s výkonným vedením své obchodní říše, vešel do místnosti jeden z jeho pomocníků a předal mu žlutý aparát. Simicska si ho vzal a uložil do aktovky. Zaměstnancům vysvětlil, co přístroj umí: detekuje škodlivou úroveň radiace.

„Věřili byste tomu? Až sem jsme to dopracovali,“ řekl s nuceným úsměvem a zdůraznil, že jde o vážnou záležitost. Sdělil přítomným, že obdržel varování, že se ho kdosi může pokusit zlikvidovat pomocí vysoké dávky záření. Neřekl, kdo by mohl mít takový zájem, a neprozradil, odkud varování pochází.

Prohlásil, že si napřed nepřipouštěl, že by ho někdo mohl chtít zabít, ale pak se rozhodl brát hrozbu vážně, jelikož pochází z důvěryhodného zdroje. Zakoupil tedy dva detektory, jeden si nainstaloval doma a druhý nosí u sebe.

Ať bylo za upozorněním na možný atentát cokoli, Simicskova reakce ukazovala, jakou měrou v jeho letitém konfliktu s Viktorem Orbánem narostlo napětí. Celá desetiletí byli s Orbánem přátelé a spojenci.

Z dnešní vládnoucí strany Fidesz učinili dominantní politickou sílu Maďarska. Orbán vedl útok na politické frontě, zatímco Simicska pracoval v zákulisí a zajišťoval straně pevné finanční zázemí. Jejich spojenectví skončilo roku 2014 kvůli zjevnému boji o moc a ze Simicsky se stal jeden z nejnebezpečnějších Orbánových nepřátel.

Simicska nakonec vyšel z konfliktu bez fyzické újmy, ale byl donucen přijmout porážku. V dubnu 2018, několik dnů po parlamentních volbách, ve kterých opět drtivě zvítězila Orbánova strana, ukončil činnost dvou svých zpravodajských médií. Krátce poté prodal veškeré své podniky. Vlastnictví jeho obrovské komerční říše přešlo na osoby blízké Orbánovi.

Simicskova kapitulace mnohé překvapila. Podrobnosti odhalené centrem investigativní žurnalistiky Direkt36 naznačují, že jeho rozhodnutí pramenilo z událostí, jež se staly dávno před volbami.

Přestože se spojenectví Simicsky a Orbána roku 2014 rozpadlo, Simicska se úporně snažil přímému boji s premiérem vyhnout. Snažil se Orbánovi svou podnikatelskou říši prodat a vysvětloval mu, že se chce úplně stáhnout z byznysu. Orbán však jeho nabídku odmítl.

Simicska poté přešel vůči bývalému příteli do ofenzívy, ale dnes už je zřejmé, že jeho tažení postrádalo jasnou strategii. I podle svých blízkých postupně ztrácel víru, že Orbána porazí.

Přinejmenším šest měsíců před parlamentními volbami si Simicska uvědomil, že Jobbik, opoziční pravicová strana, kterou podporoval, nemá šanci na vítězství. Zároveň se ocitl pod intenzívním osobním tlakem. Svěřil se poradcům, že kromě varování před radiací obdržel i výhrůžky, že jeho děti budou obviněny z kriminálního jednání.

V posledních týdnech volební kampaně působil Simicska nezvykle odevzdaně. Neposkytoval rozhovory a nepublikoval protivládní informace, přestože očividně disponoval i takovými, které by Orbánovi uškodily.

Už roku 2014 prozradil některým svým důvěrníkům, že nahrál video, v němž hovoří o tajemstvích, která s Orbánem sdílejí. Věřil, že mu taková nahrávka zaručí osobní bezpečí. Žádné citlivé informace však nezveřejnil, dokonce ani když už bylo jasné, že úsilí opozice samo o sobě k zastavení Orbána nepostačí.

Následující příběh pádu Simicskovy říše je založen na rozhovorech s téměř třiceti lidmi, kteří déle než čtyři roky nahlíželi do oligarchových aktivit. Někteří se s ním znali desítky let, jiní zastávali vedoucí posty v jeho podnikatelském impériu.

Mnozí s námi hovořili pod podmínkou, že neodhalíme jejich totožnost. Informace uváděné v článku pocházejí buď od přímých účastníků daných událostí nebo z velmi zasvěcených zdrojů. Lajos Simicska, který tráví většinu času v jedné odlehlé vesnici, rozhovor odmítl. Viktor Orbán na naše otázky neodpověděl.

Nabídka
Ve dnech, které následovaly po parlamentních volbách roku 2014, se Simicska chystal k několika radikálním krokům týkajícím se jeho podnikatelského impéria. Rozhodl se prodat veškerá svá aktiva a požádal svůj tým, aby zjistil hodnotu jeho firem. Hodlal vše nabídnout Viktoru Orbánovi a rázně tak ukončit partnerství, které trvalo celé dekády a utvářelo nedávnou politickou historii Maďarska.

Orbán a Simicska se znali už od střední školy a dlouho se zdálo, že jsou nerozluční. Avšak po roce 2010, kdy se Fidesz v důsledku jednoznačného volebního vítězství vrátil k moci, zavládlo v jejich partnerství napětí.

Poté, co byl Orbán jmenován premiérem, Simicska vedle posílení svého ohromného obchodního impéria, které díky státním zakázkám neustále rostlo, získal rovněž mimořádný vliv na chod maďarských politických záležitostí. Přes prostředníky ve vysokých funkcích na ministerstvech a ve státních firmách přímo ovlivňoval vládní politiku.

„Zdálo se, že Orbán je politický premiér a vedle něj existuje i výkonný premiér Simicska,” objasnil nám bývalý vysoký vládní úředník. Uvedl též, že Orbán se už roku 2011 rozhodl, že s takovouto situací musí skoncovat.

Orbán však také věděl, že musí počkat. Kdyby hned v prvním vládním období zahájil vnitrostranický boj, mohl by ohrozit své znovuzvolení.

7. dubna 2014, den po parlamentních volbách, v nichž Fidesz opět hladce zvítězil, se Orbán a Simicska setkali, aby prodiskutovali budoucnost. Oligarcha tuto schůzku později vylíčil v několika rozhovorech, ale Direkt36 o ní hovořil rovněž s dalším zdrojem.

Podle jeho líčení Orbán oné schůzky z dubna 2014 využil, aby nastínil, jaké má se Simicskou plány a jak vidí jeho budoucí roli. Konflikt obou dřívějších spojenců se otevřel právě zde.

Lajos Simicka v šťastnějších časech na fotografii ve svém dnes již zaniklém deníku Magyar Nemzet. Foto Márta Hegedűsová, Magyar Nemzet

Premiér Simicskovi sdělil, že by si přál, aby zavřel Index, jeden z největších maďarských zpravodajských portálů. Tehdy se ještě běžně nevědělo, že dva měsíce předtím, v únoru 2014, Simicska díky opci získal v Indexu rozhodující podíl a stal se jeho faktickým vlastníkem.

Orbán rovněž nadhodil možnost koupit RTL Klub, největší maďarskou komerční televizi. Když Simicska namítl, že by to bylo příliš drahé, premiér odvětil, že ji pro něj může koupit Rosatom, jaderná společnost vlastněná ruským státem. Orbánova vláda si ji počátkem roku bez veřejného tendru najala na výstavbu nové maďarské jaderné elektrárny.

Orbánova poznámka o Rosatomu okamžitě ukončila už tak napjatý rozhovor. Podle pozdějšího Simicskova vyjádření prý Orbánovi došlo, že před ním neměl roli Rusů zmiňovat.

V rozhovorech pro média Simicska v posledních letech často zdůrazňoval, že mu vadí právě Orbánův čím dál silnější příklon k Rusku a jeho útoky na demokratické instituce. Podle lidí z jeho okolí Simicska skutečně zastával silně protiruské názory pramenící z jeho antikomunistického přesvědčení.

Podle jednoho jeho dlouholetého důvěrníka však nebyla role Ruska tím jediným, co se mu na Orbánových plánech příčilo. Vadilo mu i to, že se Orbán zjevně pokoušel oslabit jeho moc.

Kdyby Simicska zavřel Index, vzdal by se části svého vlivu, protože – jak to formuloval jeden důvěrník – moc podle něj „spočívala ve firmách“. Podle téhož zdroje ho podobné důvody vedly i k protestu proti ruskému angažmá v Orbánových plánech.

„Lajose nerozladil příchod Rusů, ale fakt, že by byl z těchto obchodů vynechán,“ vysvětloval dotyčný zdroj a dodal, že tou dobou už byl Simicska preventivně odsunut na vedlejší kolej v jednáních o nové jaderné elektrárně.

Jakkoli napjatý byl rozhovor, který spolu Simicska s Orbánem den po volbách vedli, zatím ještě neznamenal ukončení spojenectví. Dohodli se, že se sejdou opět za týden a budou v debatě pokračovat.

Roku 2017 v interview pro RTL Klub Simicska řekl, že právě na této schůzce Orbánovi oznámil, že s partnerstvím končí. Podle informací ze Simicskových důvěrných kruhů však Orbánovi řekl ještě něco jiného.

Během schůzky mu sdělil, že je připraven prodat mu celé své podnikatelské impérium. A svým spojencům později řekl, že Orbán ho odmítl. „Viktor mu prý řekl: ,Z tohohle se žádným způsobem nedostaneš, Lajosi,‘ vzpomíná jeden zdroj na tehdejší oligarchovo vyprávění.

Není známo, jakou sumu Simicska za svoje impérium požadoval, ale popsaná epizoda osvětluje důležitý aspekt jeho konfliktu s Orbánem. Politický a ekonomický konglomerát známý jako Fidesz vybudovali společně a po desetiletích partnerství prostě nebylo možné propočítat, jakou měrou který z nich přispěl. Simicska měl podle svých blízkých pocit, že si za své investice a práci zaslouží dostat pořádně zaplaceno. Orbán a jeho přívrženci viděli celou věc jinak.

Jak vysvětlil bývalý člen Orbánova týmu: „Uvnitř strany Fidesz existovala shoda, že Simicska se sice na výsledku podepsal, ale ten že už patří komunitě.“ Po druhé schůzce každopádně začala ve vztahu Orbána a Simicsky nová fáze. Oligarcha se svěřil několika svým poradcům, že mu premiér během léta ustavičně volal, ale on mu telefony nezvedal. Komunikovali spolu přes prostředníky. Napětí narůstalo.

Jednou z nejdůležitějších věcí byla pro Orbána budoucnost mediálních společností, které Simicska vlastnil. Jeho noviny, rádia a televize v minulosti podporovaly Fidesz a byly pokládány za klíčovou součást politického arzenálu vládnoucí strany. Orbán navrhl, aby si v nich Simicska ponechal vlastnický podíl a předal řízení jeho týmu.

Simicska návrh odmítl, čímž se roztržka ještě prohloubila. Tou dobou už oligarchův vliv zeslábl a jeho lidé byli po dubnových volbách vytlačeni z vlivných pozic ve státní správě. Očekával další útoky, zejména proti svým stavebním firmám, které v letech 2010–2014 získávaly mnoho lukrativních státních zakázek. Usoudil, že léta prosperity pro jeho firmy minula, a tak začal své lidi připravovat na novou éru.

V srpnu 2014 si povolal do kanceláře Gábora Borókaie, šéfredaktora zpravodajského magazínu Heti Válasz. Sdělil mu, že začíná nová etapa a že už nemohou očekávat financování z vládních zdrojů.

Nařídil mu ořezat rozpočet časopisu pro daný rok a naplánovat rozpočet na rok 2015 s podstatně omezenými zdroji. Zdůraznil, že je to nutné, neboť jeho vztahy s vládou se zhoršily a lze čekat pokusy vystrnadit ho ze všech odvětví, v nichž působí.

Podobně se Simicska sešel i s ostatními vedoucími pracovníky a podnikl další kroky, aby se připravil na eskalaci konfliktu. V téže době se několika důvěrníkům svěřil se svou údajnou zpovědí nahranou na video.

Pozval si je do kanceláře v druhém patře svého ústředí, skromně vyhlížející budovy na kopci v Budíně, a oznámil jim, že pořídil nahrávku, na níž hovoří o svých společných tajemstvích s Orbánem. „Zhluboka jsem se nadechl a usedl před kameru,“ vyprávěl Simicska podle jednoho z účastníků schůzky.

Direkt 36 mluvil se čtyřmi zdroji, které potvrdily, že jim Simicska o videu řekl, ale žádný z dotyčných nahrávku na vlastní oči neviděl. Ani o obsahu toho moc nevěděli.

Jeden si vybavil, že se Simicska zmínil o jisté staré záležitosti, která se sice zčásti provalila, ale podrobnosti zůstaly utajeny. (Není známo, o čem Simicska na údajném videu hovořil, ale zejména v 90. letech uskutečnil celou řadu kontroverzních obchodů a na některých se podílely soukromé společnosti, které vlastnili Orbánovi rodinní příslušníci.)

Další zdroj doplnil Simicskovo tvrzení, že kopie nahrávky uložil na třech různých místech a poslal Orbánovi vzkaz, že jestli se mu něco stane, nahrávka bude zveřejněna. „Měl pocit, že mu to zaručuje osobní bezpečí,“ řekl zdroj.

Zatímco Simicska podnikal kroky, aby se zabezpečil, množily se veřejné spekulace o dramatické změně jeho vztahů s Orbánem. Tehdy ještě ani jeden z nich roztržku veřejně nekomentoval. První výstřely války, k níž se schylovalo, padly až o něco později.

Vyhlášení války
V lednu 2015 se Viktor Orbán sešel s vedoucími pracovníky zpravodajských médií dlouhodobě podporujících jeho stranu. U diskuse, která se odehrála v jedné ze zasedacích místností parlamentu, byli přítomni též šéfredaktoři Simicskova mediálního impéria. Orbán se o svém konfliktu se Simicskou výslovně nezmínil, ale narážku na něj udělal.

Schůzka proběhla v době, kdy Fidesz procházel krizí. Kvůli masovým protestům proti nepopulárnímu návrhu daňového zákona a sérii korupčních skandálů citelně klesala veřejná podpora vlády a ve straně se začaly ozývat kritické hlasy. Zároveň Simicskova média, která Orbána v minulosti věrně podporovala, postupně měnila pozici a poskytovala víc prostoru hlasům kritizujícím vládu.

Lednovou schůzkou v parlamentu Orbán na tuto situaci reagoval. Podle několika zdrojů obeznámených s podrobnostmi premiér vedoucí pracovníky médií varoval, že jejich mediální domy nemají nadále počítat s příjmy ze státní inzerce, protože mají finančně silné vlastníky. Byla to zjevná narážka na Simicskovy mediální holdingy, které v minulosti prostřednictvím inzerce získávaly značnou státní podporu.

Orbán přišel i se závažnějším sdělením, které zrcadlilo jeho dlouhodobé plány v oblasti médií. Podle jednoho z přítomných premiér poukázal na to, že se častěji objevují hlasy kritické vůči vládě. Řekl, že z jeho pohledu „média změnila postoj, což chápe, protože pro žurnalisty je kritičtější postoj přirozenější“. Dodal však, že „udělá všechno pro vznik takových médií, která ho budou podporovat bezvýhradně“.

Viktor Orbán: „Udělám všechno pro vznik takových médií, která mě budou podporovat bezvýhradně“. Foto FB Viktora Orbána

Několik týdnů poté nastala událost, která v Orbánových plánech sehrála klíčovou roli a zároveň změnila doposud skrytý konflikt mezi ním a Simicskou v otevřenou válku. V pátek 6. února 2015 utrpěl Simicskův mediální konglomerát překvapivý úder. Téměř všichni šéfové v jeho mediálním impériu ohlásili rezignaci.

Podle tiskové zprávy vydané kolem poledne odstoupili šéfové Magyar Nemzet, Hír TV a Lánchíd Rádió, a to „z důvodu svědomí“. Detaily v tiskové zprávě neuvedli, ale interně prohlásili, že se tak rozhodli kvůli Simicskovu sporu s Orbánem.

Odchod vedoucích pracovníků Simicsku – který byl právě na cestě do zahraničí – naprosto zaskočil. Bylo to pro něj „šok jak prase“, jak objasnil internetovému portálu Index.hu.

Provalila se stavidla vulgárních výroků, protože oligarcha, který se do té doby neobjevoval na veřejnosti, začal dávat rozhovor za rozhovorem. Orbána označil za „hajzla“, svoje bývalé vedoucí zaměstnance za „zrádce“ a vyhrožoval, že „do řiti pošle všechny, které ještě bude muset“.

Drsná prohlášení nebyla to jediné, co v onen únorový den ukazovalo, jaký chaos se zmocňuje Simicskova impéria. V poledne oligarcha zamýšlel jmenovat ředitelem Hír TV Gábora Borókaie, ale ten odmítl. Simicska tedy do funkce dosadil sebe. Šéfem Lánchíd Rádió udělal Csabu Schlechta, který neměl s rozhlasovým vysíláním vůbec žádnou zkušenost.

Časem se však Simicskovi podařilo dostat situaci pod kontrolu. Obchodních příležitostí pro jeho stavební firmy a reklamní agentury sice kvůli konfliktu s vládou podstatně ubylo, ale mohutně investoval do svých mediálních společností. Hír TV uvedla nové programy, Magyar Nemzet najal nové žurnalisty, a obě média dokonce postupně rozvinula dlouho zanedbávané zpravodajské platformy na internetu.

Zdálo se, že Simicska doopravdy zamýšlí Orbána přemoct. Podle toho, co řekl svým lidem, ho k tomu zčásti vedly výčitky svědomí. Jednou se vyznal z výčitek, že „Orbána nechal tuhle zemi podělat“. Ke způsobu, jakým v 90. letech a po přelomu století vedli s Orbánem zápas se Socialistickou stranou, tehdejší dominantní politickou silou, se vyjádřil, že „bylo nezbytné naučit se metodám komoušů, protože nás rdousili“.

Prohlásil, že to musel udělat, aby s nimi mohl soupeřit, ale „myslel jsem, že tím získáme výhodu a zformujeme novou, normální zemi, a ne diktaturu“. Při jiných příležitostech tvrdil, že si klade za cíl napravit své předchozí činy.

Konflikt měl rovněž osobní rovinu přesahující sféru politiky. Odráží se to ve způsobu, jakým Simicska a Orbán vysvětlovali svůj střet jisté osobě, s níž po únoru 2015 oba hovořili. „Mluvil jsem s nimi oběma a ptal se jich, co se doopravdy stalo, a oba prohlašovali, že tomu druhému přeskočilo,“ vzpomíná dotyčný zdroj.

„Viktor řekl, že Lajos začal strkat nos do věcí, kam neměl. On sám prý bez něj nebyl schopen jmenovat a odvolávat ministry a státní tajemníky,“ sdělil zdroj. Podle Simicsky problémem bylo, že „Viktor chtěl všechno jen pro sebe“.

Podle lidí, kteří v uplynulých letech byli se Simicskou v kontaktu, se oligarcha se změnami ve svém postavení obtížně vyrovnával. „Cítil se uražen,“ řekl šéf jedné jeho firmy a dodal, že se to dá pochopit vzhledem k tomu, jak se ho Orbán snažil odsunout na vedlejší kolej.

„Dva lidé pracovali bok po boku s jistým cílem, a náhle jeden tomu druhému oznámil, že ho už tolik nepotřebuje,“ vysvětlil dotyčný. Podle jiného zdroje, který roku 2016 se Simicskou dlouze debatoval, se oligarcha tvářil jako „podvedený milenec, který zjistil, že si druhá strana jeho lásku nezasloužila“.

Zdroj doplnil, že během rozhovoru se Simicskova uraženost a zloba „daly přímo nahmatat“ a oligarcha se prý zapřísahal, že „svou chybu napraví“. Aby toho dosáhl, začal hledat politické spojence.

Nejdravější štika v rybníce
Ve večerních hodinách 30. září 2016 se na palubě lodi A38 sešla skupinka lidí. Těsně předtím tam Magyar Nemzet uspořádal debatu, v níž dva přední ekonomové Andrea Hossóová a Péter Róna analyzovali aktuální domácí a mezinárodní záležitosti.

V obecenstvu seděl rovněž vlastník listu Lajos Simicska. Po oficiálním ukončení debaty Simicska spolu s několika zaměstnanci novin a pozvanými hosty vyšel ven. Oligarcha, náruživý kuřák, si konečně mohl zapálit. Postávali na palubě a Simicska se s ostatními podělil o některé své myšlenky.

Tou dobou už naplno běžela vládní protimigrační kampaň. K překvapení celé skupinky Simicska prohlásil, jak mu vadí, že si nikdo kromě liberálů netroufá otevřeně označit za jediný normální přístup jednat s uprchlíky jako s lidmi a pomoci jim.

Když jeden z přítomných namítl, že to v současném politickém klimatu není průchodné, Simicska opáčil, že to sice chápe, ale přesto je to špatné. „Jsem křesťan. Milosrdenství a křesťanství jsou pro mě důležité hodnoty,“ řekl.

Skupinku už tolik nepřekvapilo, co vykládal o Orbánovi. Znovu se zmínil o tom, že pociťuje vinu za to, že pomohl vyzdvihnout Fidesz k moci, a tvrdil, že s premiérem nelze vyjednávat. Musí být poražen.

„Ale kdo to dokáže?“ zeptal se kdosi ze skupiny. Simicska ukázal na jednoho z přítomných, lídra Jobbiku Gábora Vonu. Ten přijal kompliment s úsměvem.

Lajos Simicska vsadil na Gábora Vonu. Foto FB Jobbik

Byla to jedna z mála příležitostí, kdy se Simicska setkal s Vonou osobně. V minulosti sice Jobbik několikrát otevřeně podpořil, ale s předsedou strany nikdy nenavázal bližší osobní vztah. Podle Simicskových blízkých nepramenila jeho podpora pro Jobbik z osobních sympatií, ale z čistě praktických úvah.

Po rozchodu s Orbánem se Simicska začal poohlížet po politických spojencích a Jobbik se jevil jako nejpřirozenější volba. Oligarcha zachovával negativní postoj k politické levici, zejména k Demokratické koalici v čele s expremiérem Ferencem Gyurscánym, a konzervativnost a síla Jobbiku na něj zapůsobily.

V dubnu 2015, krátce po otevřeném sporu mezi Orbánem a Simicskou, vyhrála Vonova strana doplňovací parlamentní volby v Tapolce, malém městě v západním Maďarsku. Jobbik se tedy jevil jako nejlepší možný vyzývatel strany Fidesz. „Jobbik vypadal jako štika v rybníce,“ řekl dlouholetý Simicskův důvěrník.

Jedním z možných způsobů podpory bylo, že oligarcha otevře Jobbiku svá média. Podle lidí pracujících v Simicskově mediálním impériu to však neznamenalo, že začnou zájmům Jobbiku sloužit. Poskytli mediální prostor i novým politickým silám, jako byla strana LMP – Jiná politika je možná, a místo v programech získali i někteří politici Socialistické strany.

„Nepomáhali jsme jim, jen jsme s nimi jednali stejně jako s jinými politickými subjekty,“ tvrdil jistý vedoucí pracovník Lánchíd Rádió. Simickova média podle něj poskytovala totéž mediální pokrytí jak Jobbiku, tak i další opoziční straně LMP.

Jeden z výše postavených editorů Hír TV poznamenal, že od svých zaměstnanců vyžadoval „neutrální přístup“ nejen vůči Jobbiku, ale také vůči LMP. „Neútočte na ně okamžitě. Pokud se vyskytne něco kontroverzního, tak samozřejmě ano, ale nezačínejme první,“ řekl.

Platformu pro spolupráci s Jobbikem poskytly i Simicskovy reklamní agentury, které se ujaly billboardových kampaní strany. Většinou o nich vyjednávali vedoucí pracovníci Simicskových společností s tajemníkem Jobbiku Gáborem Szabóem a několika jeho kolegy. Podle osoby, která u toho byla, se jednání několikrát účastnil i Simicska, ale nevstupoval do nich aktivně a nepodílel se na přípravě kampaní.

„Simicskovi lidé neměli na naši politiku žádný vliv,“ ujišťoval bývalý člen vedení Jobbiku, podle něhož by strana nesla úkorně, kdyby Simicska chtěl do života Jobbiku hlouběji vstupovat. „Velká většina straníků, osmadevadesát procent, Simicsku nesnášela. Příznivci strany nemají rádi byznysmeny,“ vysvětlil.

Formování užších vztahů bránila též snaha vlády prezentovat Jobbik jako stranu podřízenou Simicskovi. Politici Fideszu nazývali Simicsku „pánem“ Jobbiku a pokoušeli se stranu onálepkovat jako jeho „lokaje“. A Vona věděl, že příliš blízké vztahy se Simicskou by pro něj znamenaly riziko.

Aby se negativním dopadům vyhnul, neusiloval o osobní vztahy s oligarchou. Podle jednoho bývalého předáka Jobbiku si Vona rovněž uvědomoval, že každý jeho pohyb sledují paparazziové napojení na vládu, a jakoukoli schůzku se Simicskou pokládal za příliš nebezpečnou.

Nemohl se tedy se Simicskou sblížit, přestože mu dělalo těžkou hlavu, že nevidí do jeho záměrů. Podle zdroje, který byl s předsedou strany v kontaktu, „si Vona stěžoval, že neví, co Simicska chce“.

Oligarcha přitom vlastně žádné zjevné politické plány neměl. „Lajos neměl žádnou strategii,“ vysvětloval jistý politik Jobbiku s těsnou osobní vazbou na Simicsku. Oligarcha zamýšlel pouze „dát opozici příležitost, aby se předvedla,“ objasnil.

I Simicskovo vlastní politické vystupování působilo improvizovaně, nebyla v něm patrná strategie. Expert na politickou komunikaci jednou Simicskovi navrhl, aby se místo označování Orbána za „hajzla“ radši zaměřil na postupné budování značky.

Oligarcha opáčil, že přímočarost je mu vlastní odjakživa. Svoje výroky nezmírnil, a když na podzim roku 2017 začal tutéž větu („Orbán je hajzl“) vylepovat na billboardy, jen velmi těžce se s tím srovnávali i jeho nejbližší poradci. „Poprvé s tou performancí uspěl, pak už moc ne,“ konstatoval jeden jeho bývalý kolega, podle nějž billboardová kampaň zároveň ukázala, jak je Simicska „frustrován, že nemůže dělat nic víc“.

Volební bitva tou dobou vrcholila a oligarchovi nezbývalo než uznat, že dosažení cíle se stává čím dál obtížnějším.

Pasivní rezistence
Do voleb zbývalo už jen šest měsíců a Simicska byl nešťastný. 23. října, kdy si země připomínala revoluci z roku 1956, Hír TV živě odvysílala akci Jobbiku. Dala tím straně možnost demonstrovat v rámci kampaně svou sílu, jenže akce odhalila spíš známky slabosti.

Podle reportáží se jí zúčastnilo jen několik stovek lidí. Nejenže si toho všimla škodolibá provládní média, ale dokonce i sám oligarcha. Simicska se po odvysílání sešel s vedením Hír TV a nesnažil se skrývat zklamání. „Prohlásil, že když nejsou schopni přitáhnout do kina Corvin natolik velký dav, aby se stálo i na ulic, je to v hajzlu,“ vzpomíná zdroj.

O půldruhého měsíce později měl Jobbik další příležitost, aby se předvedl, ale ani tato akce nedopadla zrovna slibně. Když v polovině prosince Nejvyšší kontrolní úřad – formálně nezávislý, ale vedený bývalým politikem Fideszu – uvalil na Jobbik obří pokutu a ohrozil tak šance strany ve volbách, svolal Vona opoziční tábor na pochodňový průvod.

Podle vysokého manažera Hír TV se Simicska tentokrát už předem vyjádřil, že jestli nepřilákají sto tisíc lidí, „jsou volby prohrané“. Na náměstí Hrdinů se nakonec sešlo jen pár tisícovek osob.

Není k dispozici žádná informace, že by Simicska dal Jobbiku otevřeně najevo nespokojenost, ale ke straně se to bezpochyby doneslo. Podle jednoho z jejích bývalých předních politiků se dlouholetý Simicskův důvěrník a obchodní partner Károly Fonyó rozezlil nad nepřesvědčivým vystupováním strany při akci pořádané deníkem Magyar Nemzet. „Jobbik nedokáže lidi mobilizovat, přijít s agendou. Jobbik nic nedělá. Jobbik nemá šťávu,“ vzpomínal zdroj na tehdejší Fonyóovu kritiku.

V chabém vystupování Jobbiku samozřejmě sehrál roli i fakt, že vláda se všemožně snažila Simicskovu partnerství se stranou bránit. Spektakulární ukázkou byl billboardový zákon.

Na jaře 2017 zahájil Jobbik intenzivní billboardovou kampaň, v níž nazýval Orbána a jeho spojence zloději. Reklama se objevila na plochách, které vlastnily Simicskovy firmy. Vláda však byla odhodlána kampaň zarazit.

V červnu parlament, v němž měl Fidesz většinu, přijal zákon, který podobné billboardové kampaně znemožňoval. Právní experti dokonce zvažovali, zda zákona nebyl přijat v rozporu se zákonem, protože Fidesz ho odhlasoval prostou většinou namísto vyžadované dvoutřetinové (tu tehdy neměl). Jobbik a Simicska se pokoušeli zákon obejít, jenže stát přísně zakročil a nakonec o billboardy přišli.

Když v září začaly úřady za pomoci policie billboardy strhávat, vydal Simicska prohlášení, že propříště nebude politické reklamě poskytovat prostor. „Režim se vydal cestou otevřeného, demonstrativního násilí,“ prohlásil. „Pokládám za vyloučené, abychom já osobně a vedoucí pracovníci mých společností nesli další materiální a osobní rizika,“ napsal také.

Jeden ze Simicskových blízkých spojenců tehdy řekl, že oznámení bylo překvapivé, protože ve firmě se proslýchalo, že „tu reklamu znova vyvěsíme“. Poznamenal ale, že podle Simicskova názoru kauza billboardového zákona prokázala Orbánovu schopnost zmobilizovat celou státní mašinérii, jen aby ho zastavil.

„Orbán a Simicska během konfliktu ustavičně sledovali, jaké kroky ten druhý podniká a jak daleko je ochoten zajít,“ uvedl. V případě billboardového zákona to byl Simicska, kdo zabrzdil a před Orbánovou akcí kapituloval.

Poté už oligarcha nepodnikl žádné další kroky, které by konflikt dále vyostřily. Do novinových titulků ještě pronikl, když svým názorem polepil své billboardy, zároveň však zdůraznil, že neodhalí žádné detaily ze společné minulosti, které by mohly premiéra zničit.

Koncem listopadu 2017 se ho reportér RTL po jedné z jeho billboardových akcí zeptal, jestli lze očekávat, že uvolní nějakou informaci, která by se rovnala politické „atomové bombě“. Simicska odpověděl otázkou: „Myslíte, že jsem sebevrah?“

Nebylo to poprvé, kdy Simicska naznačil, že eskalace konfliktu by pro něj znamenala fyzické ohrožení. Jeho blízcí říkají, že projevoval známky paranoie už několik let. Během svého konfliktu s Orbánem v soukromých rozhovorech opakovaně rozebíral, že ho kdykoli může potkat nějaká nehoda, například že ho srazí auto.

Lajos Simicska už tušil, že věci nedopadnou dobře: „Myslíte, že jsem sebevrah?“ Foto Direkt36

K domnělému či skutečnému riziku se stavěl nekonzistentně. Na jednu stranu se snažil udržovat dojem, že je muž, který se hrozeb neleká. Když například v létě 2017 hovořil na svém venkovském sídle s jedním bývalým opozičním poslancem, řekl mu: „Rozhlédněte se kolem, nikde tu není žádná ostraha!“ Poslanec vzpomíná, že vzápětí dodal: „Jestli mě chtějí zastřelit, tak mohou.“ Ale tvrdil prý, že se nebojí, že „na hrozby kašle“.

Na druhou stranu se však objevovaly náznaky, že se Simicska vážně obává nejen o vlastní bezpečí, ale také o bezpečí své rodiny. Zřetelně se to projevilo, když si několik měsíců před volbami opatřil detektory radiace.

Mnoha důvěrníkům rovněž pověděl o výhrůžkách, že k nátlaku na něj může být použita jeho rodina. Jedna taková výhrůžka zněla, že proti jednomu z jeho mladších dětí může být vzneseno vykonstruované obvinění ze zločinu. O této konkrétní hrozbě se Simicska zmínil při několika příležitostech, nesdělil však, odkud informace pochází.

Bral tu hrozbu vážně. Jeho zaměstnanci říkají, že v roce 2017 měl v úmyslu poslat své dvě mladší děti a manželku do ciziny, než bude po volbách. Podle bývalého kolegy chtěl rodinu poslat do Spojených států. Dalšího kolegu dokonce pověřil, aby se vyptal na potřebnou proceduru.

Plán nakonec ale selhal kvůli oligarchově ženě. „Zsuzsa odjet nechtěla, a tak z toho nic nebylo,“ řekl jeden ze Simicskových dlouholetých důvěrníků. Jiní uvedli, že Simicskova manželka se nejspíš hněvala na Orbána ještě víc než on a snažila se během konfliktu manželovu zuřivost dál podněcovat.

V posledních měsících války se zdálo, že Simicskovi dochází energie. I když ve firmě stále tvrdil, že podle jeho názoru Jobbik vyhraje (koncem roku 2017 vysvětloval jednomu svému vysokému manažerovi, že průzkumy veřejného mínění jsou nespolehlivé a on sází na Jobbik), v důvěrnějším prostředí vyjadřoval obavy.

Naznačil například, že by bylo špatné znamení, kdyby Jobbik nedelegoval svoje lidi do volebních komisí ve všech okrscích. A Jobbik měl nakonec zástupce jen ve třech čtvrtinách okrsků, zatímco Fidesz jich měl v mnoha okrscích povícero.

Uvnitř oligarchova podnikatelského impéria si někteří lidé povšimli, že se Simicska na informační frontě najednou chová pasivně. Předtím vypouštěl na veřejnost citlivé informace, ať už prostřednictvím vlastních médií nebo jinými cestami, ale v posledním roce volební kampaně přestal.

Mnozí lidé byli přesvědčeni, že Simicska stojí za choulostivými, občas dokonce kompromitujícími články o vládě, které v týdnech před volbami publikoval Magyar Nemzet, ale ve skutečnosti s nimi neměl téměř nic společného. Jediný případ, kdy v šíření takového materiálu sehrál alespoň částečnou roli, byla bizarní story o prominentním politikovi Fideszu Lajosi Kósovi a jeho pletichách s podnikatelkou nevalné pověsti. První článek o kauze otiskl Magyar Nemzet dne 13. března.

Den předtím, než článek vyšel, byli zástupce ředitele Hír TV Péter Tarr a zástupce šéfredaktora Magyar Nemzetu Zsombor György povoláni do ústředí společnosti v Radócké ulici. Simicskovi zaměstanci jim tam předložili dokumenty týkající se Kósovy kauzy.

Žurnalisté je probrali s oligarchovými právníky, kteří je ujistili, že dokumenty jsou autentické. Jistý účastník schůzky si vzpomněl, že Simicska se v jednu chvíli zapojil do hovoru, ale neřekl nic podstatného.

Časem vyšlo najevo, že Simicska hrál v případu jen zprostředkovatelskou úlohu. Podle zdrojů z Jobbiku ve skutečnosti získala dokumenty jedna jejich místní stranická organizace a Simicskovi je předali oni. „Takže ani tenhle případ nepřipravil Simicska,“ objasnil jeden z jeho bývalých kolegů s tím, že dokumenty oligarchovi samy spadly do klína.

Simicsku kauza vzrušovala, stejně jako jiné, které tou dobou v jeho novinách vycházely. Pár týdnů před volbami volal redaktorům, aby mu článek připravený na titulní stranu přečetli do telefonu, ještě než ho předají do tisku. (Jelikož nepoužíval smartphone a z mobilu neměl přístup na internet, pravidelně si od kolegů nechával číst do telefonu zprávy.) V posledních dnech před volbami navzdory chaosu, který vládl v táboře opozice, a navzdory předvolebním průzkumům předpovídajícím vítězství Fideszu stále ještě vykládal podřízeným, že vláda prohraje.

Rozpolcenost příznačná pro jeho chování v posledních měsících však přetrvávala. Příležitostně projevoval nadšení, ale některé jeho kroky zároveň naznačovaly, že si uvědomuje, jaký výsledek se dá očekávat.

Po volbách řekl jednomu ze svých dlouholetých důvěrníků, že od chvíle, kdy vyšlo najevo, že Jobbik nebude mít zástupce ve všech volebních komisích, si začal schovávat výtisky Magyar Nemzetu. „Věděl, že ty noviny už dlouho vycházet nebudou,“ vysvětloval zdroj blízký Simicskovi, jak se oligarcha připravoval na předvídatelný pád.

Brzy po volbách zahájil velký úklid.

Koncovka
V pondělí 9. dubna ráno se v ulici Radóc shromáždili vedoucí pracovníci Simicskova podnikatelského impéria. Mítinky se v pondělí konaly pravidelně, ale tenhle byl speciální. Předchozího dne proběhly maďarské parlamentní volby a Fidesz opět drtivou většinou zvítězil.

Simicska seděl jako obvykle za pracovním stolem a ostatní se usadili na kožené pohovce a ve dvou křeslech kolem kuřáckého stolku. Podle jednoho z účastníků reagoval Simicska na dění předešlého dne klidně, beze smutku.

Oznámil, že se chystá aktivovat „špatný scénář“, což znamenalo, že s okamžitou platností zavře Magyar Nemzet a Lánchíd Rádió. Krátký mítink končil dohodou, že rozhodnutí bude v obou médiích oznámeno další den. Na jiném pondělním mítinku s podřízenými Simicska také řekl, že „jak už je evidentní, nelze je porazit v demokratických volbách“.

Prozatím však nebylo zřejmé, do jaké míry se zamýšlí stáhnout z boje proti Orbánovi. Svým lidem řekl, že si ponechá Hír TV, ale objevovalo se čím dál více náznaků, že se chystá úplně kapitulovat.

Nezdálo se například, že by upřímně usiloval o prodej Magyar Nemzetu (vysílací licence pro Lánchíd Rádió měla v říjnu tak jako tak vypršet). Zájem o koupi novin přitom v týdnech před volbami vyjádřil Péter Ungár, politik LMP.

Oligarchovi zástupci s politikem LMP jednali 9. dubna, týž den, kdy Simicska svým lidem oznámil, že noviny končí. Požadovali 1,35 miliardy forintů (4,2 milionu eur) za balíček, který by kromě Magyar Nemzetu zahrnoval i Lánchíd Rádió, které mělo skončit záhy, a ztrátový týdeník Heti Válasz.

Cena plus další podmínky – že nesmí zrušit tištěnou verzi Magyar Nemzetu – připadaly Ungárovi přemrštěné. Jednání skončila ve slepé uličce. O uzavření Magyar Nemzetu se Ungár dozvěděl od novináře, který v listu pracoval. Když to vyslechl, usoudil, že celé jednání bylo jen „vtip“.

Sídlo Simicskovy firmy nepůsobilo nikterak honosně. Foto Direkt36  

Simicska se nesnažil pomoci těm, kdo chtěli nést odkaz Magyar Nemzetu dál. Několik novinářů ještě tentýž týden společně utvořilo „samizdatový Magyar Nemzet“ a v květnu založili týdeník nazvaný Magyar Hang. Nová redakce marně žádala Simicsku a jeho společnosti o pomoc.

Lidé z Magyar Hang oznámili vydavatelům Magyar Nemzetu, že by rádi odkoupili část majetku novin. Vydavatelé jim prodali několik počítačů, ale prodej čehokoli dalšího odmítli. Simicskova firma rovněž odmítla přenechat jim databázi předplatitelů Magyar Nemzetu, čímž novému týmu znemožnila, aby stavěl na troskách svého předchůdce.

Tou dobou už započala jednání o Simicskově úplném stažení z maďarského ekonomického života. Podle zdroje seznámeného s detaily oligarcha vyslal Orbánovi koncem dubna přes prostředníka vzkaz, že „pokud bude mít možnost volně odejít, všechno prodá“.

Počátkem května už byla jednání v pohybu. V mezidobí pracovníci Hír TV, posledního zbylého kousku Simicskova mediálního impéria, stále ještě věřili, že mají budoucnost zajištěnou.

Simicska sice v povolebních týdnech nařídil rozpočtové škrty, ale řekl managementu, že si televizi ponechá přinejmenším do konce roku 2019 (tedy do doby, kdy měly vypršet kontrakty s poskytovateli kabelových televizí zajišťující stálý příjem a diváky). Vedení Hír TV se zároveň se Simicskovým souhlasem snažilo přivést do televize zahraniční investory.

Vyjednávali o nějakém způsobu spolupráce se stanicí Euronews (která vysílá i v maďarštině a má mezinárodní vlastnickou strukturu) v naději, že je mezinárodní spolupráce ochrání před vládou.

Károly Fonyó po volbách televizní stanici kontaktoval a oznámil, že by „rádi zajistili“ Hír TV a považují v tomto ohledu Euronews za záruku. Zástupce Euronews se vyjádřil, že z jejich strany je jediným přijatelným řešením, pokud by se stali výlučným vlastníkem Hír TV. Fonyó – který během schůzky zdůrazňoval, že jedná jménem Simicsky – byl vůči tomuto řešení otevřen a objasnil, že je pro něj důležité, aby Hír TV přežila a neskončila v rukou vlády.

V červnu diskuse pokračovala, paralelně s vyjednáváním Simicskovy kapitulace. Simicska v červnu řekl jednomu dávnému důvěrníkovi, že nemá na vybranou: když se rozhodne udržet si své firmy, bude muset dál platit zaměstnancům, ale příjmy se mu budou čím dál víc ztenčovat. Zmínil se rovněž, že jeho podniky pravděpodobně převezme Zsolt Nyerges.

Nyerges byl celá léta Simicskovou pravou rukou, řídil každodenní chod jeho ohromného obchodního impéria. Když se ale vyhrotil Simicskův konflikt s Orbánem, začal couvat.

Nyerges původně se v prostředí ocitl jakožto přítel Orbánovy rodiny a během sporu mezi Orbánem a Simicskou se snažil udržovat dobré vztahy s oběma stranami. Zdálo se proto, že je nejlepším možným prostředníkem, který se záležitosti ujme: Simicskovo podnikatelské impérium dobře znal a s oběma stranami vycházel v dobrém.

Ve středu 4. července bylo konečně oznámeno, že Nyerges přebírá Simicskovy rodinné firmy. Mnohé to překvapilo, dokonce i v kruzích oligarchovi blízkých. Někteří lidé byli zklamáni, protože měli pocit, že se Simicska otočil zády k tomu, co v uplynulých letech reprezentoval. Na schůzce, která se konala krátce po onom oznámení, jeden ze Simicskových dlouhodobých poradců poznamenal: „Lajos dal přednost penězům před ctí.“

Oligarcha se s novou situací očividně smiřoval jen těžce. Ve dnech a týdnech, které po oznámení následovaly, telefonoval různým lidem, že by rád vzal ujednání zpět. Podle jeho blízkých přitom býval opilý. Jak řekl jeden z jeho mnohaletých kolegů, při takových příležitostech „ho alkohol neotupoval, ale zbystřoval, aktivizoval“.

Vzplanutí však k ničemu nevedla a podle zdroje z rodiny, který byl obeznámen s detaily ujednání, Simicskovi nezbývalo než ustoupit. „Všechno bylo na papíře a už předáno GVH (maďarskému Úřadu pro hospodářskou soutěž, který musel převod firem schválit), nedalo se to vzít zpátky,“ vysvětloval zdroj.

Homepage deníku Magyar Nemzet dnes vypadá takto. Repro DR

Simicska si ponechal jedinou firmu, Hárskúti Agricultural Zrt., rodinný podnik napsaný na manželku. Firma, která v předchozích letech vydělávala jen nějakých deset milionů forintů ročně (10 milionů forintů je zhruba 31 000 eur), vlastní v Hárskútu poblíž Veszprému, velkého města v západním Maďarsku, farmu s koňmi a dalšími zvířaty.

Simicskově rodině patří také penzion u hlavní silnice v téže poklidné vesnici. Poblíž mají i rodinný dům, který připomíná moderní statek. Stojí několik kilometrů od vsi, daleko ode všeho.

Toto zbývá z někdejšího oligarchova obřího podnikatelského impéria. Nemáme k dispozici žádnou věrohodnou informaci, jakou sumu Simicska za své podniky obdržel. Je ale pravděpodobné, že nebude čelit finančním problémům, protože v posledních letech si z nich na dividendách stáhl desítky miliard forintů (10 miliard HUF je zhruba 31 milionů EUR).

Ztratil však svůj politický a ekonomický vliv, což je obrovská osobní změna v porovnání s jeho dřívějším postavením jednoho z nejmocnějších mužů v zemi. Dokonce i lidé, kteří jsou mu blízcí, přemítají, jak se s tím vyrovná.

„Vědomí vlastní moci bylo v posledních třiceti letech důležitou součástí jeho osobnosti,“ řekl jeden z jeho bývalých kolegů. „Je velká otázka, co podnikne dál.“

Přeložila HANA PERNICOVÁ

Text původně vyšel v maďarském internetovém magazínu Direkt36. Podobně jako Deník Referendum i maďarští kolegové financují svou práci z příspěvků čtenářů. Podpořit je můžete zde.





A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.