Omezování akademických svobod Orbánovou vládou zasáhlo především Středoevropskou univerzitu (CEU), nejprestižnější vysokou školu v regionu, založenou v devadesátých letech finančníkem a globálním filantropem Georgem Sorosem s cílem vnést americký styl výuky do států bývalého východního bloku. Ta se nyní kvůli zákonu, který prosadila Orbánova strana Fidesz, bude stěhovat do Vídně.
Zákon přezdívaný Lex CEU vznikl s cílem vytlačit CEU z Maďarska. Nařizuje, aby působení zahraničních škol v Maďarsku bylo stvrzeno smlouvou mezi Maďarskem a státem, odkud univerzita pochází. V praxi to znamená, že působení CEU nezávisí na akreditaci jejích vzdělávacích programů, ale na svévoli maďarské vlády.
Kromě CEU se ale změny dotkly i dalších univerzit. Na Univerzitě Loránda Eötvöse (ELTE) bylo zrušeno přijímání nových studentů programu genderových studií a Korvínova univerzita se má podle plánů vlády privatizovat. Na autonomii všech maďarských univerzit má dopad i to, že jakékoliv investice a výdaje spojené s univerzitami jsou v gesci kancléře, kterého jmenuje vláda.
Pomocí financování se vláda pokusila omezit i Maďarskou akademii věd. Tři čtvrtiny jejího rozpočtu neměly plynout přímo do rukou vedení akademie, ale skrze nově zřízené ministerstvo inovací a technologií, které by mělo přímý vliv na to, jaké výzkumné projekty budou financovány.
Nejde ale jen o změny ve financování, nátlak na univerzity probíhá i pomocí zastrašování. Provládní server 888.hu, jehož motto zní „My jsme opozice proti Sorosovi“, vyzval studenty, aby jim svěřili své špatné zkušenosti s liberálními vyučujícími.
Kampaň odstartovala po publikování článku studentky prvního ročníku katedry žurnalistiky a mediálních studií na ELTE, která si stěžovala, že její vyučující kritizoval rozhodnutí vlády zrušit genderová studia. Konkrétně lektorova kritika spočívala v tom, že takové rozhodnutí nepřísluší vládě, ale akreditační komisi.
Svobodná země, svobodná univerzita!
V levém rohu náměstí Lajose Kossutha před maďarským parlamentem zaměstnanci města zdobí vánoční strom. Na protější straně už týden kempuje Svobodná univerzita – pět stanů postavených koalicí studentů maďarských univerzit na protest proti oklešťování akademických svobod. Kromě světelného řetězu ji zdobí i transparenty s maďarskými a anglickými hesly, mimo jiné i banner se zdviženou pěstí svírající tužku a heslem „Szabad orzság, szabad egyetem“ (Svobodná země, svobodná univerzita).
Stany sice vypadají nepatrně ve srovnání s monumentálním maďarským parlamentem, třetí největší parlamentní budovou na světě, ale o to víc to tu žije. Během uplynulého týdne tu studenti a studentky zorganizovali pestrý program přednášek, debat, koncertů a filmových projekcí, otevřený všem zájemcům.
Většina programu této polní univerzity měla mimochodem vyšší návštěvnost než nedávná parlamentní debata o změně zákoníku práce, která navrhuje zvýšení limitu přesčasových hodin na čtyři sta ročně. Pro mnohé zaměstnance by to mohlo znamenat šestidenní pracovní týden. Další součástí kontroverzní novely je možnost vyplácet mzdu za práci přes čas v průběhu následujících tří let.
Parlamentní debaty se za vládní stranu Fidesz účastnili pouze dva poslanci, předkladatel návrhu Lajos Kósa a místopředseda sněmovny Sándor Lezsák. Po několika hodinách kritiky návrhu ze strany všech opozičních stran druhý zmiňovaný utnul debatu v rozporu s jednacím řádem vypnutím mikrofonů. Zaměstnanci asi mohou pracovat přesčas do padnutí, ale poslanci Fideszu ne…
O tom, komu má návrh zákona prospět, svědčí slova pronesená v Německu maďarským ministrem zahraničních věcí Péterem Szíjjártó: „Firmy ze Severního Porýní-Vestfálska, které investovaly v Maďarsku v minulosti, vítají zprávy o změnách zákoníku práce“.
O navržené novele se debatovalo i na „Svobodné univerzitě“ v rámci studentsko-dělnického fóra, kam byli přizváni i odboroví předáci, kteří vyjadřovali znepokojení nejen s obsahem, ale i se způsobem projednávání. Návrh byl před odbory postaven jako hotová věc.
Odlišnou úroveň politické kultury než v parlamentu lze pozorovat i v sobotu 1. prosince na poradě organizačního výboru studentské koalice, kde se debatuje o podobě plánovaného závěru protestu. Studenti postávají v kruhu, někteří se pohupují do rytmu hudby doléhající z vedlejšího stanu, kde právě probíhá „svobodná diskopárty“. Každý se může přihlásit o slovo a jakékoliv připomínky jsou prodiskutovány, dokud není nalezen konsensus.
RIP CEU
Sobotní program začíná fotbalovým zápasem. Na místo přicházím ve chvíli, kdy pořadatelé začínají vytyčovat hřiště barevnými křídami. Menší skluz v programu způsobí policisté, kteří přišli nařídit, aby byly hranice hřiště po skončení zápasu umyty. Tehdy v debatě mezi organizátory slyším větu: „Mluvil jsem s právníkem z Unie občanských práv a je to v pohodě.“ A není to poprvé, co jsem ji na „Kossuthu“ zaslechl. Hra může začít.
Jediné přerušení nastává po zakutálení míče do prostoru kolem parlamentu, kam je vstup zakázán a který střeží ochranka. Po několika prosbách se strážník nejšouravějším možným tempem doplahočí celých deset metrů k míči a podá jej jednomu z hráčů.
Po fotbalovém zápase následuje lekce maďarských tanců za zvuku maďarské folklórní muziky a občasného skandování maďarského hesla „Szabad ország! Szabad egyetem!“ (Svobodná země, svobodná univerzita). Ačkoliv je každému ze studentů jasné, že CEU v Budapešti končí, zábava je v plném proudu.
To se změní kolem třetí hodiny, kdy začíná symbolický pohřeb svobodného vzdělávání za účasti zhruba stovky truchlících. Za dunění bubnů přichází ke stanům průvod studentů nesoucích rakev. Následují proslovy. Krom studentů a studentek hovoří i zástupce odborů.
Zazní i manifest studentské koalice, kde stojí i následující slova: „Nechtěli jsme psát manifest namísto školních prací. Nejsme to my, kdo za to nese vinu, to vy jste to způsobili. Co jsme udělali my? Podívejte se na naše publikace, časopisy, knihy, konference, akademické spolky, podívejte se na znalosti a kulturu, kterou jsme přinesli tento týden na Kossuth. To je naše, to jsme vytvořili my.“
Po projevech přítomní zasypou rakev hlínou a květinami. Následně k ní přistoupí dva studenti, sejmou část víka rakve, vloží do něj květináč a zasadí semínko stromu. Na konec obřadu zazní píseň Talkin‘ Bout A Revolution od Tracy Chapmanové, kde se zpívá: „and finally the tables are starting to turn“ (a konečně se karta začíná obracet).
„Máme povolení do šesti hodin, tak pojďte a přidejte se k party vzkříšení,“ vyzve účastníky István, jeden ze studentů. Pohřební nálada se rázem promění v bujaré veselí. Studenti a studentky tancují. Nejprve v rytmu samba bandu, poté na elektronickou hudbu.
Po setmění jeden z účastníků pozvedne nad hlavy tancujících transparent s nápisem „Orbán je zkorumpovaný tyran“. Všechny ruce mžikem letí vzhůru se vztyčenými prostředníky. Je to jediný způsob, jak si to tu lze s Orbánem vyříkat. Pár minut před šestou hudba utichá, party končí.
V pondělí 3. prosince CEU oficiálně oznámila, že nově přijatí studenti začnou svá studia ve Vídni. Jestli ze semene zasazeného v mrazu prosincové Budapešti něco vyroste, se teprve uvidí. Možná už v sobotu 8. prosince, kdy odbory ohlásily demonstraci proti zákoníku práce, kam jsou zváni i studenti.
