Evropská komise dospěla k názoru, který kritici Andreje Babiše zastávají po celé jeho vládní angažmá: český premiér je v hrubém střetu zájmů. Navíc navzdory českému i evropskému právu zůstává po celou dobu de facto vlastníkem Agrofertu. Podle uniklého dokumentu, do nějž měla možnost nahlédnout bruselská zpravodajka Guardianu Jennifer Rankinová a posléze další, i čeští novináři, lze Babišovu situaci kvalifikovat jako střet zájmů, protože „politici by neměli mít prospěch z evropských fondů, na jejichž rozdělování dohlížejí“.

Řízení, které je v chodu v důsledku aktivit české Pirátské strany a Tranpsarency International, může mít pro České republiku zásadní důsledky. „Daňoví poplatníci v České republice mohou být vyzváni k zaplacení 82 milionů eur, které obdržel Agrofert z evropských fondů v roce 2018.“

Ale to nemusí být zdaleka vše. Evropská komise podrobuje přezkumu všechny dotace, které obdržela skupina Agrofert od roku 2013, což je rok Babišova vstupu do vlády. Finální účet vystavený České republice tak může být v řádu vyšších stovek milionů eur, jinak řečeno desítek miliard korun.

Právní servis Evropské komise vydal stanovisko, z nějž Guardian také cituje. Píše se v něm, že „nestranný a objektivní výkon funkce ministerského předsedy ve vztahu ke správě Evropských fondů ekonomického rozvoje... je kompromitován“. Zpráva také naznačuje, že konflikt zájmů se nemusí týkat jen Babiše, ale politického hnutí ANO jako celku: „[vedle] přímých ekonomických zájmů pana Babiše, jsou tu ještě další okolnosti, jež mohou být stejně tak posuzovány jako střet zájmů“.

Podle zprávy Guardianu se právníci Evropské komise zatím zabývali pouze otázkou, zda je Babiš ve střetu zájmů pouze ve vztahu k jedné kategorii evropských fondů. Ale právní názor Evropské komise naznačuje, že může Babišův Agrofert pokládat za nezpůsobilý přijímat evropské dotace od jeho vstupu do vlády v roli ministra financí v roce 2013.

Dokument, který dostal k dispozici také OLAF, Evropský úřad pro boj proti podvodům, dospívá k závěru, že vyplacené dotace „bude nutno podrobit finančním opravám“, jinak řečeno vrátit. Andrej Babiš na dotaz Guardianu zopakoval své stanovisko, že „jsou to lži“ a obvinil Transparency International, že „šíří nesmysly“. Mluvčí české vlády se pro Guardian nevyjádřil.

Zprávu z Guardianu převzala většina českých médií. Zatímco nezávislá média jako Hospodářské noviny nebo Aktuálně zdůrazňují, že Česká republika může vracet miliardy, Babišovy noviny v obou případech — Lidové noviny i Mladá fronta Dnes — už v titulku zdůrazňují, že jejich majitel označil názor právníků Evropské komise za „lži“.

↗

↗

↗

↗

Mafra funguje spolehlivě, dál píše Babišovu pravdu. Repro DR

Kolem Babiše a Agrofertu se už delší čas stahuje evropská smyčka

Evropské instituce řeší Babišův střet zájmů už delší čas. Předsedkyně výboru Rozpočtové kontroly Evropského Parlamentu Ingeborg Grässleová (zvolena za CDU, členka klubu Evropské strany lidové) je o Babišově nepřípustném střetu zájmů přesvědčena dlouhodobě, upozorňuje na něj od roku 2014.

Andrej Babiš poslankyni pokládanou za europarlamentní spojku kancléřky Merkelové ostře napadl 12. května 2017 na tiskové konferenci na ministerstvu financí. „Mám tam moji fanynku, paní Grässle, která si na mě dělá politickou kariéru... kritizuje na objednávku, dává rozhovory různým antibabišovským serverům, vždycky je online. A vždycky je připravená na mě vyhodit kýbl sraček. V tomhle je velice aktivní a tím se zviditelňuje v Bruselu. Samozřejmě je součástí té kampaně. A paní Grässle nemá ráda Českou republiku.“

Europoslankyně na to obratem reagovala prohlášením, ve kterém uvedla: „Odmítám obvinění, které dnes přednesl pan Babiš. Ráda bych mu doporučila, aby zmírnil agresivní rétoriku a upustil od urážky svobodně zvoleného poslance. Jsem členkou Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu již třináct let. Když jsme se setkali, vysvětlila jsem mu úlohu výboru, kterému předsedám, a svou vlastní roli při ochraně peněz daňových poplatníků Evropské unie. Byla bych velmi ráda, kdyby si mohl konečně vyřešit problém, který závisí jen na něm, a nikoliv na České republice.“

Evropské snahy učinit přítrž Babišovu zneužívání vlastního střetu zájmů dostaly novou dynamiku právě díky iniciativě Pirátské strany a Transparency International. Piráti v červenci vydali analýzu, podle níž Andrej Babiš zůstává de facto i de iure ovládající osobou holdingu Agrofert.

„Již nyní je zřejmé, že koncern Agrofert by měl nepochybně vrátit dotace a objem prostředků ze zakázek, které vzhledem ke střetu zájmů premiéra Babiš získal neoprávněně,“ uvedl tehdy analytik Pirátů Petr Fojtík. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka to tenkrát označil za „politický útok na našeho bývalého akcionáře“. Nyní je zřejmé, že právníci Evropské komise dávají za pravdu Pirátům, a nikoli Agrofertu.

Bart Staes, belgický europoslanec za zelené, který je zpravodajem případu v parlamentní Výboru rozpočtové kontroly řekl Guardianu, že Andrej Babiš má jen dvě možnosti: „Buď musí přetnout všechny vazby k Agrofertu, anebo rezignovat.“

Staes, který se minulý týden v Evropském parlamentu účastnil také semináře o vlivu Andreje Babiše na svobodu tisku v České republice, spolupořádaného Deníkem Referendum, uvedl, že nepřípustný střet zájmů, který zakládá nárok Evropské unie požadovat navrácení dotací, se týká i jiných oblastí. I zemědělství, kde to může nejvíce bolet.

Guardian cituje Staese, který uvedl, že za devatenáct let, po které působí ve výboru pro rozpočtovou kontrolu, se ještě nesetkal s případem, do nějž by byla takovýmto způsobem zapletena některá z hlav zemí EU. „Je čas, aby se Evropská komise odhodlala k akci,“ řekl Guardianu Staes.

Kontrola nad dotacemi: pravá příčina Babišova vstupu do politiky

Deník Referendum dospěl už vloni v rámci své série analýz a investigací shrnutých v knize Žlutý baron k závěru, že pravou příčinou vstupu Andreje Babiše do politiky nebyla náprava neutěšených politických poměrů, čímž se zaštiťuje, nýbrž snaha získat přímou kontrolu nad dotačními toky a složkami státní správy, jež jsou pro podnikání Agrofertu podstatné.

Po volbách v roce 2010 bylo jasné, že pro Agrofert už bylo příliš nebezpečné hlídat své zájmy jen prostřednictvím svých lidí v ODS a ČSSD. A na základě zkušenosti Věcí veřejných se Andrej Babiš zřejmě rozhodl, při vědomí, že disponuje řádově většími prostředky a celorepublikovou podnikovou strukturou, ovládnout klíčové části státu přímo: podřídit jejich fungování zájmům svého holdingu.

V šesté kapitole Žlutého barona — jedné ze dvou nepublikovaných online — nazvané Předmět podnikání: dotace a investiční pobídky rozebíráme masivní nárůst celkového objemu veřejných prostředků plynoucích do holdingu Agrofert i evidentní snahu ztížit přístup veřejnosti k přesným údajům, ačkoli jejich zveřejňování ukládá zákon.

„Pokud bychom se chtěli dostat k celkovému objemu veřejné podpory Babišova podnikání ve vládě, jediný rok, pro nějž jsou data jakž takž k dispozici, je právě rok 2014. Sečteme-li vykázané dotace a investiční pobídky, dostaneme se k číslu 3 334 966 005 korun. To je v porovnání se ziskem Agrofertu, který byl 6,1 miliardy, monumentální číslo,“ napsali jsme v knize vydané vloni v květnu s tím, že od Babišova vstupu do vlády začaly být údaje, jež má ministerstvo financí povinnost o udělených dotacích zveřejňovat, zásadně nekompletní.

Hospodářské noviny tvrdí na základě výroční zprávy Agrofertu, že firmy spadající pod holding získaly v roce 2017 dotace přesahující dvě miliardy korun. Je otázkou, co vše je ovšem do položky zahrnuto, protože dle zkušenosti Deníku Referendum řada údajů ve veřejných zdrojích je zkreslených. Do údaje také nejsou zahrnuty investiční pobídky a patrně ani masivní částka, kterou je podnikání Agrofertu dotováno v podobě Evropskou unii povolených daňových úlev pro bionaftu, jež umožňují celý tržně neudržitelný a z hlediska veřejného zájmu nesmyslný řepkový byznys „žlutého barona“.

Celkově jsou tedy příjmy Agrofertu v důsledku přímé politické kontroly veřejných finančních toků ještě podstatně větší. Na dani z příjmu přitom zaplatil Agrofert vloni proti příjmům z dotací nicotných 739 milionů.

Jiným měřítkem, které ukazuje, co pro Babiše znamená možnost kontrolovat veřejné rozpočty, je údaj o nárůstu jeho osobního majetku, jak jej uvádí americký magazín Forbes. Za první čtyři roky ve vládě jeho osobní jmění vzrostlo ze čtyřiceti na osmaosmdesát miliard. Jinak řečeno, za dobu ve vládě bohatl o miliardu měsíčně, více méně o jednu dotaci na Čapí hnízdo každý pracovní den.

Potvrzuje se také to, co uvádíme v poslední kapitole Žlutého barona, že pojem „střet zájmů“ jeho situaci nemístně zlehčuje. Andrej Babiš totiž je zosobněním „legální korupce“, tedy nelegitimního získávání hmotných výhod v důsledku politického postavení. Zatímco zcela zdiskreditovaná vláda Petra Nečase padla kvůli trafikám pro tři poslance, přičemž se debatovalo, zda se jedná o korupci legální či nelegální, Babiš se už roky drží v politice navzdory prokázanému systematickému dojení veřejných rozpočtů v řádech miliard.

Potvrzuje se tím také, jak zásadní roli v celém Babišově systému ovládnutí státu hraje jeho mediální divize a přímá i nepřímá kontrola čím dál většího počtu médií. Před čtrnácti dny vcelku nepozorovaně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povolil Mafře koupit Bauer média s portfoliem třiceti společenských magazínů zasahujících měsíčně pět milionů čtenářů z nemalé části imunních vůči běžným politickým zprávám. Babišova Mafra se tak stává jedničkou jak na trhu společenských magazínů, tak mezi mediálními domy celkově.

Úřad pro hospodářskou soutěž vydal ke svému rozhodnutí jen velmi stručnou tiskovou zprávu. Rozhodnutí se může ledaskomu jevit jako věcně absurdní. Ale stává se zcela srozumitelným při vědomí skutečnosti, že v čele Úřadu stojí předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident republiky. Střet zájmů, který Andrej Babiš ze svého hlediska vnímá naopak jako harmonii zájmů, by i zde měl být popsán v kategorii korupčního chování.

Dobře se v tom také ukazuje, že nová zjištění a vyšetřování Evropské unie mohou sice Babiše — a české daňové poplatníky — zasáhnout citelně ekonomicky, ale vliv na jeho politické postavení budou mít jen velmi omezený. Pochopit, jak celou českou společnost Babiš dojí, jak ji ničí, jak se jí vysmívá, jak její vybrané části za asistence levicových stran korumpuje, a ještě si za to od velké části občanů nechá děkovat, budeme muset nakonec my tady sami.

Evropská unie může jistě začít věnovat mnohem větší pozornost stavu médií a občanské společnosti ve svých nových členských zemích — toho se ostatně týkal náš nedávný seminář v Evropském parlamentu. Ale nemůže nám rovnat páteř, ani nijak dohlížet na to, zda chceme či nechceme myslet.

Galerie (5)