Ženy v Československu získaly volební právo po dlouhém zápase v roce 1920. O místa ve vedení země se ovšem ucházely již o dvanáct let dříve. Přestože volební řád rakouského mocnářství ženám volit zakazoval, Výbor pro volební právo žen v čele s neúnavnou Františkou Plamínkovou zjistil, že jaksi paradoxně nic nebrání tomu, aby ženy do Českého zemského sněmu kandidovaly.

Císařští úředníci si zřejmě takovou věc nebyli vůbec s to představit.

Jako první vyslala ženu do volebního klání sociální demokracie, která ostatně volební právo pro všechny prosazovala během velké kampaně a mnohatisícových demonstrací od počátku dvacátého století do roku 1905.

Ve volebním okrese Hradčany-Vyšehrad-Holešovice-Bubny sociální demokracie v roce 1908 nominovala redaktorku Ženského listu a někdejší kantorku Karlu Máchovou. Vedle ní se o zvolení ucházely ještě Marie Tůmová a Božena Zelinková.

Nejvíce hlasů tehdy obdržela právě Karla Máchová, kterou volilo téměř pět set mužů, což představovalo zhruba šestnáct procent hlasů v daném obvodě. Přestože ani jedna z žen na místo ve sněmu nakonec nedosáhla, sama kandidatura byla hodnocena jako velký úspěch českého ženského hnutí.