Zákruty referenda v ČSSD

Referendum staví lidi proti sobě a neumožňuje spojit vzniklý konflikt jen s osobami lídrů. Způsobu rozhodování o důležitých politických otázkách je třeba přizpůsobovat i strukturu strany.

Jan Hamáček si zaslouží ocenění. Od jeho zvolení předsedou ČSSD dostávají členové a členky sociální demokracie často různé dopisy, informace a články, ve kterých předseda komentuje odehrávající se politické dění. Otevřeněji sice ke členům své strany začal přistupovat už Milan Chovanec, když nechal rozesílat členské základně před volebním sjezdem letos v únoru dopisy kandidátů na předsedu. Když se ale za Jana Hamáčka začalo jednat o vládě, on o svých krocích širokou stranickou veřejnost informovat nepřestal.

Berme tuto pořád ještě novou praxi jako dobrou zprávu. Že stranická centrála členům posílá informace, znamená, že vedení strany považuje za důležité dát své členské základně pocit důležitosti. To v době, kdy si strany se svými členy často nevědí rady a reflexivně se chovají spíše jako strany volební nebo kartelové, není vůbec málo.

Jsou ale potřeba další kroky, aby bylo možné říci, zda jde nejen o ono vzbuzování pocitu důležitosti. Zda jde třeba i o snahu najít nové cesty k předávání informací mezi nejvyššími politickými orgány ČSSD a členy jejích místních organizací. A zda je cílem Jana Hamáčka a jeho kolegů ve vedení strany také zapojovat členy do rozhodování o politických krocích a konzultace předcházející vlastnímu politickému rozhodnutí.

Ham_ekJan Hamáček se snaží, aby členská základna získala pocit důležitosti. Jsou ale potřeba i další kroky, aby nezůstalo jen u pocitu. Foto archiv DR

Jan Hamáček už před začátkem vnitrostranického referenda začal svolávat setkání s předsedy místních organizací ČSSD a objíždět její krajské výbory. Zejména setkávání s předsedy místních organizací je velmi dobrý krok, protože na nich stojí úkol zastupovat postoje strany v dennodenních debatách se spolustraníky, kolegy a kolegyněmi v práci nebo v debatách na sociálních sítích a v diskusích na všemožných stránkách v hloubi internetu.

Pokud jde o referendum o vstupu do vlády, nemá ale Jan Hamáček situaci nijak jednoduchou. Nejde přitom o výsledek, který se prostě dozvíme v polovině června. Dnes platí, že žádný ze stranických orgánů nemá jednomyslnou odpověď na otázku, zda do vlády jít či nejít. Že jednota nevládne ani v parlamentních klubech sociální demokracie. A že odlišné postoje veřejně představují i různé krajské organizace strany.

V té chvíli pak ale referendum není hlasováním o technické nebo organizační otázce, tedy otázce sice důležité, ale ne prvořadé. To byl příklad referenda v roce 2014, ve kterém sociální demokraté rozhodovali o způsobu sestavování a schvalování stranických kandidátek a o jednom návrhu zákona, který byl také více méně motivován vnitrostranickou debatou.

Obsahově jde dnes mnohem více o snahu přenést na členy a členky ČSSD rozhodnutí o věci, na které se volené orgány sociální demokracie nejsou schopny (ochotny či připraveny) dohodnout. A jde systémově o oslabení těchto orgánů. Platí to mimo jiné proto, že otázka vstupu do vlády bude moci být v několika dalších volebních obdobích – a to i za podmínek významně odlišných od těch dnešních – zcela oprávněně tématem celostranického hlasování.

Zároveň s tím platí, že referendum, není-li manifestační, vždy staví lidi proti sobě a neumožňuje spojit vzniklý konflikt jen s osobami lídrů. Což znamená, že poraženými nebudou jen dva či tři nejvýraznější zastánci odpovědi, která nepřeváží, ale stovky, ba tisíce jednotlivých lidí napříč stranickou strukturou. Což je problém ve chvíli, kdy si sociálně demokratická centrála sice zvyká informovat členy o krocích stranického vedení, ale pořád ještě nemá účinné nástroje, jak ve své existující struktuře účinně vést vnitrostranickou debatu, tedy zveřejňovat i oponující hlasy a svá stanoviska průběžně upravovat.

Způsobu rozhodování o důležitých politických otázkách je totiž potřeba přizpůsobovat i strukturu strany. Což v případě sociální demokracie kromě jiného znamená rozhodnutí, zda členové mají rozhodovat v přímém hlasování (například i o složení kandidátek nebo vybraných bodech volebního programu). Anebo zda toto rozhodování (například i o vstupu do vlády) patří voleným vnitrostranickým orgánům. Kromě jiného totiž platí, že posílení jedněch znamená oslabení druhých a že jsou to výjimky a nedůslednosti, kvůli čemu je fungování struktur obtížněji srozumitelné a lidé vůči podnětům struktury netečnější.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.