Síla sociálních demokratů významně stoupla

Politickému hnutí ANO dnes nezbývá, než se s ČSSD o možné koalici skutečně bavit, ba se jí podbízet. Okamura se nelíbí Babišovi a nelíbil by se ani v Evropě. Sociální demokraté mohou počítat s vnitrem, a třeba si troufnou i na výměnu premiéra.

Vraťme se k jednání se sociální demokracií, zněla stručně řečeno zpráva, kterou ve čtvrtek večer přineslo politické hnutí ANO z jednání svého třicetihlavého výboru – nejvyššího orgánu mezi svými výročními sněmy. Týden poté, co jednání mezi někdejšími koaličními partnery skončila neúspěchem, můžeme očekávat repete vládního vyjednávání. Pokud se do něj sociální demokraté skutečně pustí, bude jejich pozice významně silnější.

Minulý čtvrtek oznámil Jan Hamáček konec koaličních jednání s politickým hnutím ANO. Sociální demokraté trvali na neúčasti Andreje Babiše ve vládě. Nabízeli například politicky možnou vládu bez předsedů stran. Anebo chtěli ministerstvo vnitra nebo ministerstvo financí. Aby omezili střet zájmů, ve kterém designovaný premiér coby stíhaný za dotační podvod tak jako tak je.

Andrej Babiš dohodu odmítl. Zřejmě podcenil, že Jan Hamáček s Jiřím Zimolou nejednali za sebe samotné. Odpovídalo by tomu Babišovo rádoby udivené opakování, že Zimola byl přece učitel, tak by mohl na školství, a Hamáček se vždycky zajímal o obranu, tak proč ji nyní nechce.

2069764-p201802180843101Jeden byl přece učitel a druhý se zajímá o obranu. Proč tedy ty resorty nechtějí? Foto Česká televize

Hamáček se Zimolou ale měli za sebou i další členy politického vedení své strany a před sebou sjezd, kterému museli předložit zprávu o průběhu vyjednávání. Možná to byl Babišův byznysový zvyk být občas ředitelem i akcionářem, kvůli kterému svou situaci minulý týden neodhadl.

Poslední dny proto proběhly ve znamení spekulací, s kým by bylo možné koalici udělat. Zjistilo se, že kdyby Andrej Babiš netrval pro sebe na funkci premiéra, zájemců o jednání by se našla celá řada. A že když trvá, nezbývá mu než jednat s politickým hnutím Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury a s Filipovými komunisty. Kdyby tuto cestu ale Andrej Babiš zvolil (a co není, může ještě být), měl by nejen problémy s některými svými poslanci nebo ministry, ale jistě i s partnery v západní Evropě.

Vedle osobní nechuti k Tomiu Okamurovi a jeho zázemí je to jistě i objevená záliba v zahraniční politice, co nakonec Babiše vedlo k tomu, aby v čele politického hnutí ANO pro tuto chvíli znovu zavelel k obratu k sociálním demokratům.

Jejich síla čtvrtečním usnesením výboru politického hnutí ANO ovšem významně stoupla. A s jistotou lze snad říci jen to, že dohoda, téměř uzavřená před týdnem, už jim příští týden stačit nebude, ani kdyby Babiš přihodil i zprvu odmítané ministerstvo vnitra.

Když budou sebevědomí, mohli by si sociální demokraté říci nejen třeba o sektorovou daň nebo více peněz do školství a na platy sociálních pracovníků, ale možná i o změnu na postu premiéra. Že by prezident Zeman mohl jmenovat za politické hnutí ANO premiérem ministra životního prostředí Richarda Brabce, ostatně připustil sám Andrej Babiš. I když jedním dechem ještě v úterý dodával, že jde o možnost málo pravděpodobnou.

Na vedení sociální demokracie ovšem bude, aby zhodnotilo, zda pro něj bude nabídka strany Andreje Babiše i tak výhodná. Změnilo se od sjezdu ČSSD něco na jasném odmítání koalice mezi sociálně demokratickými senátory? Sjednotil se na svém stanovisku poslanecký klub? Posílilo zázemí ČSSD natolik, aby zvládlo držet krok s Babišovým marketingem? Vědí v Lidovém domě, zda je pro výsledek senátních a komunálních voleb lepší využít dojem úspěchu, který je spojený s politickým hnutím ANO, anebo do něj šít z opozice?

To všechno nejsou jednoduché otázky. Šest měsíců od voleb ale díky ČSSD prvních pár týdnů sledujeme politické vyjednávání. A zrovna teď jednu jeho zajímavou zákrutu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.