Chci přispět X

Vždyť jsme skoro jako oni

Přestože si ČSSD zakázala spolupráci s hnutím SPD, na komunální úrovni to neplatí a v některých městech je již spolupráce s extremisty realitou. Byť jde spíše o kalkul než ideologii, tato hra s ohněm se může ČSSD krutě nevyplatit.

Možná se to uprostřed debat o příští vládě nezdá, ale pro sociální demokracii existuje ještě jedno vážnější riziko než spolupráce s ANO a jeho trestně stíhaným lídrem Andrejem Babišem. Je jím koketování s krajní pravicí i její rétorikou.

Na nedávném zasedání ústředního výkonného výboru si ČSSD zakázala spolupráci s hnutím Svoboda a přímá demokracie. Návrh vzešel z platformy „Lepší ČSSD je možná“. Tu netvoří pověstná pražská kavárna či dienstbierovský hlouček v sociální demokracii, nýbrž řadoví členové strany z různých míst republiky, kteří si prostě jen myslí, že ČSSD by měla být autenticky, ba razantně sociální, nikoli nacionální.

Hamáčkovu vedení se tato iniciativa hodila. Oranžoví se bojí Babišovy koaliční nevěry, nebo dokonce budoucího úprku ANO k SPD, a tak po partnerské družině chtějí, aby zpřetrhala své vazby s okamurovci a stvrdila to jejich odvoláním ze sněmovních funkcí. Sami jdou svojí deklarací příkladem.

Přesto s tím ne všichni reprezentanti ČSSD souhlasí. Jednak tvrdí, že v orgánech Poslanecké sněmovny má přísně platit princip poměrného zastoupení, jednak se ostýchají zužovat si manévrovací prostor. Zaznívá také názor, že jedno bohumínské usnesení stačilo.

C8a2dfde325a80edb5464079bf06_w1254_h835_gbd17665acf8911e7a4500cc47ab5f122Fašisté a další extremisté se nepoznají podle veskrze prohnilého
programu. Naopak, předkládají i spoustu líbivých tezí, kterými maskují svoji nesnášenlivost. Repro DR


Jenže distanc od SPD má hlubší smysl. Nacionální a xenofobní prvky se už dostávají do hlavního proudu české politiky. Když bude Okamura brán jako relevantní partner, tyto tendence ještě zesílí.

Tím spíš mrzí, že krok ČSSD je jen polovičatý. Zákaz spolupráce se totiž nevztahuje na krajskou a komunální úroveň. Přitom ta je pro vytváření politického zázemí klíčová. Budou-li extremisté legitimizováni v lokální politice, snadněji se pak prosadí celostátně. Když nějaká strana popírá mezilidskou solidaritu a ohrožuje principy demokratického právního státu, sotva čekat, že od toho bude abstrahovat při působení ve městech a obcích. Výmluvné jsou též zprávy o půtkách přímo mezi okamurovci na různých místech země.

Háček je v tom, že když jde o moc, neznají leckde sociální demokraté bratra. Nebo jinak: spojí se s čertem ďáblem, není-li výslovně zakázaný zákonem. Na Ústecku sedí ČSSD s SPD přímo v krajské koalici.

Aby toho nebylo málo, všimly si Hospodářské noviny 7. května ještě silnějšího kalibru: v Duchcově ČSSD dál vesele kamarádí s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Tamní místní organizace byla kvůli této koalici kdysi dokonce zrušena, ale vznikla místní organizace nová, navázala, kde její předchůdkyně skončila, a dnes už ji nikdo nezakazuje. A rovnou se argumentuje skvělými výsledky v řízení města.

To už působí jako špatný vtip. Sociální demokraté si budou tak dlouho zahrávat s extremisty, až je za ně soudní voliči začnou považovat také. „Žádné projevy rasismu, extremismu nebo nesnášenlivosti jsme tu nezažili,“ hájí své vykutálené partnery z DSSS soc.dem. starosta Duchcova Zbyněk Šimbera. „Že s SPD sedíme v kraji v koalici, zatím nevedlo k tomu, že by prosadila něco, co by mělo rasistický nebo xenofobní rozměr,“ hájí zase spolupráci s okamurovci šéf ČSSD na Ústecku Miroslav Andrt. Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna odmítá usnesení zakazující partnerství s SPD, poněvadž považuje její názory na školství nebo daně za rozumné. Proto prý nejsou extremisty, či přímo fašisty.

Nemám rád paralely s nacistickou érou, ale tady sedne jako zadek na hrnec. Když se podíváme do volebního programu Sudetoněmecké strany v roce 1935 u nás, nebo přímo do programu Hitlerovy NSDAP v Německu, mohli bychom se stejnou logikou uvést, že měly v nějaké oblasti sympatické představy. A přesto šlo o nositelky evropské zhouby. Fašisté a další extremisté se totiž nepoznají podle veskrze prohnilého programu. Naopak, předkládají i spoustu líbivých tezí, kterými maskují svoji nesnášenlivost.

Okamura i Vandas mají naštěstí k Hitlerovi či Henleinovi daleko. To ale jejich stranám nebrání, aby fungovaly podle osvědčeného mustru extremistů. Sociální demokracie už musí být hodně otupělá, když jí to nedochází.

Ale možná je za vším jen kalkul: nebudeme na ně zlí a radši jim potichnu vyfoukneme voliče. Jaroslav Foldyna na tom už svou rétorikou pracuje. Kope do aktivistů, neziskovek, novinářů a opěvuje nacionalistické výlety motorkářů. Přes sjezdem otevřeně říkal, že by ČSSD měla vzít SPD voliče. Jen si nejsem jistý, zda zašifrovaný vzkaz „Podívejte, vždyť my se od SPD až tak nelišíme“ je právě ten, který chtějí občané uvažující o volbě demokratické levice slyšet. To už opravdu ryzí sociální akcenty pěstují jen v platformě „Lepší ČSSD je možná“?

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 10.Května 2018, 16:50:46

Tento přístup má ovšem v sociální demokracii už dávnou tradici.

Byl to svého času M. Zeman, který - v honbě za voličskými hlasy - o fašistoidních sládkovcích blahovolně prohlásil, že jsou to přece jenom "trochu zdivočelí sociální demokraté". A zřejmě si sám v tu chvíli neuvědomil, že v tom případě by musel platit i sylogismus opačný: že totiž sociální demokraté jsou jenom poněkud umírněnější (polo)fašisté.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.